Vydání 6/2013

Odbor výstavby Úřadu městské části Praha 6 (dále jen "stavební úřad") rozhodnutím ze dne 15. 7. 2008 povolil stavebníkům PaedDr. Zdeňku Š. a Haně Š. dodatečné stavební úpravy rodinného domu č. p. 1219 v katastrálním území Dejvice, Praha 6. Povolené stavební úpravy spočívaly v dispozičních změnách ve všech podlažích rodinného domu, v rozšíření stávající podkrovní bytové jednotky ve 3. NP do půdního prostoru nad bytem se zřízením terasy a zřízení administrativních prostor v prostorách 1. PP včetně zřízení dvou parkovacích stání a nového uličního oplocení na pozemku p. č. 1840 a 1841 v k. ú. Dejvice (dále jen "stavba").

Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce odvolání, na jehož základě žalovaný dne 25. 11. 2008 částečně změnil rozhodnutí I. stupně tak, že ve výroku rozhodnutí v popisu stavby v části týkající se rozšíření stávající podkrovní bytové jednotky vypustil text "ve 3. NP" a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 24. 5. 2012, čj. 9 Ca 33/2009-50, rozhodnutí žalovaného zrušil. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že změny stavby včetně zřízení dvou parkovacích stání měly být posouzeny jako celek, a to i dotčenými správními orgány, které se však vyjadřovaly pouze ke změnám domu č. p. 1219, nikoli k parkovacím stáním. Pokud stavební úřad přistoupil při dodatečném povolení stavby k posouzení, zda stavba může být povolena jedině v případě, pokud bude zajištěno související zařízení pro dopravu v klidu (parkovací a odstavná stání), pak musel mít vyřešenu otázku, zda to závazné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují. V tomto směru shledal městský soud rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, neboť v něm nelze nalézt odpovědi na výše uvedenou otázku. Za situace, kdy i zřízení parkovacích stání je podmíněnou stavební úpravou související s rekonstrukcí předmětného domu a kdy nejde o standardní terénní úpravy z hlediska technické úpravy pozemku, nýbrž o stavební úpravu podmiňující existenci výjimečně přípustného využití části rodinného domu z hlediska územního plánu, pak stanovisko Úřadu městské části Praha 6 ze dne 28. 4. 2008 mělo být ve smyslu metodického pokynu k územnímu plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy ze dne 22. 10. 2002 (dále jen "metodický pokyn") projednáno a vypořádáno jako námitka či připomínka. Napadené rozhodnutí je tak podle městského soudu nepřesvědčivé pro rozpor ve vymezení předmětu výroku, kde se stanoví, jaká stavba se dodatečně povoluje, a předmětu odůvodnění (proč byla parkovací a odstavná stání posouzena jako terénní úpravy, a tím oddělena od náležitého posuzování celé stavby jako celku; proč se žalovaný, ač považoval rozhodnutí stavebního úřadu za v tomto neodůvodněné, se závěry stavebního úřadu ztotožnil). Žalovaný se také nijak nevypořádal s obsáhlými námitkami, které se týkají práv žalobce s ohledem na stávající zastavěnost pozemku a jeho dotčení jako vlastníka sousedního pozemku. Žalobce namítal, že příjezdová cesta je navržena tak, že se dotýká hranice jeho pozemku, a je provedena tak, že drátěné pletivo oddělující plot je v kontaktu s betonovým obrubníkem této příjezdové cesty prakticky v celé délce hranice sousedících pozemků. Pokud se k těmto námitkám správní orgány obou stupňů vyjadřovaly z hlediska odstínění v místě vytvořených parkovacích stání a příjezdové cesty podle hranice sousedního pozemku, pak toto řešení nabídly pouze z hlediska příslibu stavebníků výsadbou celoroční zeleně. Tento příslib není závaznou podmínkou, a z hlediska vydaného dodatečného povolení je tedy právně irelevantní. V řízení a ve vydaných rozhodnutích také nebylo náležitě konkrétně porovnáno a vyargumentováno, jak je řešena otázka parkovacích míst v nejbližším okolí daného území v případě obdobných rekonstrukcí objektů bydlení. Správní orgány nedoplnily řízení ani stanoviskem příslušného orgánu, který by se vyjadřoval k urbanistickému a architektonickému prostředí dané lokality, k zachování zeleně a jejímu umenšování ve vztahu k charakteru a povaze bydlení v daném místě.

Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že žádný právní předpis striktně nestanoví nutnost řešit dopravu v klidu pouze v samostatných garážích či jako součást stavby. Poukázal na to, že se jinou možností zajištění dopravy v klidu zabýval a především na základě předložené dokumentace dospěl k závěru, že v daném případě nelze navýšení parkovacích stání řešit uvnitř rodinného domu a rovněž s ohledem na stávající zástavbu a zastavěnost pozemku rodinného domu by nebyla vhodná realizace samostatné stavby garáže. Stavebník navrhl provedení odstavného stání ze zatravňovacích dlažic a stavební úřad tato parkovací stání posoudil jako terénní úpravu nepodléhající ohlášení ani stavebnímu povolení. S tímto posouzením se stěžovatel ztotožnil, neboť položení zatravňovacích dlaždic na pozemek není stavbou, nýbrž terénní úpravou, kterou se podstatně nemění vzhled prostředí ani odtokové poměry, protože profil terénu zůstal v podstatě nezměněn. Položení zámkové dlažby do štěrkopískového lože umožňuje zasakování dešťové vody a nedochází zde k hromadění této vody, jako by tomu bylo v případě provedení celoplošného zaasfaltování či vybetonování. Položení zámkové dlažby na pozemek je podle stěžovatele mimo působnost územního plánu. Požadavek na doložení vyjádření městské části Praha 6 a hlavního města Prahy plynul pouze z toho, že navrhovanými změnami došlo ke změně užívání části stavby, resp. zřízení administrativních prostor. Stavba rodinného domu se nachází podle územního plánu v území sloužícím pro bydlení a doplňkovými stavbami mohou být parkoviště a parkovací stání. V tomto území jsou výjimečně přípustné i nerušící služby, což jsou v daném případě kancelářské prostory. Podle metodického pokynu si stavební úřad vyžádá k umístění výjimečně přípustné stavby, tj. v daném případě pouze zřízení kanceláře, stanovisko hl. m. Prahy a městské části, na jejímž území má být taková stavba umístěna. Z tohoto důvodu se stanovisko Útvaru rozvoje města hl. m. Prahy v doplněných podkladech vyjadřovalo pouze k umístění kancelářských prostorů, a nikoli ke zřízení parkovacích stání. Nelze proto postupovat podle právního názoru vysloveného v napadeném rozsudku a vyžádat si stanovisko k provedení zámkové dlažby, neboť pro to nejsou splněny podmínky dané uvedeným metodickým pokynem. Vyjádření k parkovacím stáním, která jsou přípustnou doplňkovou funkcí, by představovalo vybočení z jeho mezí. Stěžovatel také poukázal na to, že odstavné stání nemusí být ani zřízeno položením zámkové dlažby, ale může být realizováno přímo na pozemku, tj. na trávníku. Položením zámkové dlažby rovněž nemůže dojít ke zvýšení zastavěnosti nadzemními stavbami, jak se domnívá městský soud, neboť položení dlažby není "". Dále stěžovatel vyslovil nesouhlas se závěrem, že se nevypořádal s námitkou týkající se dopadů na sousední pozemky. Odkázal na tu část svého rozhodnutí, kde se zabýval charakterem změny v užívání části rodinného domu a s tím spojeného dopravního zatížení okolí. Ke změně části stavby rodinného domu i k provedení dvou parkovacích stání vydal kladné stanovisko odbor péče o prostředí Úřadu městské části Praha 6, který změny posoudil mimo jiné z hlediska ochrany přírody a krajiny. Z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany ovzduší a vlivu stavby na krajinný ráz byla změna stavby včetně zřízení parkovacích stání posouzena odborem ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. V kompetenci těchto orgánů bylo posoudit zřízení odstavných stání i z hlediska "". Jak vyplývá z obsahu spisu, k úbytku zeleně nedošlo, resp. nedošlo k nutnosti kácení dřevin na pozemku v souvislosti se zřízením parkovacích stání. Pokud jde o výsadbu dřevin, ta není a ani nemůže být předmětem stavebního řízení, z tohoto důvodu nemohl být příslib stavebníka ohledně vysázení dřevin včleněn do podmínek dodatečného povolení změn stavby. Stěžovateli ani stavebnímu úřadu nemůže jít k tíži ani to, že na pozemku parkuje více vozidel, než pro kolik bylo odstavné stání zřízeno. Stavební úřad je vázán žádostí a nemůže předjímat porušení právních povinností stavebníkem.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.