1030/2007
Stavební řízení: stavební povolení
Ej 289/2006
Stavební řízení: stavební povolení
k § 62 odst. 1 písm. a) a § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.*)
Podmínku obsaženou v územním rozhodnutí, podle níž v dokumentaci pro stavební povolení musí být uvedeno konkrétní využití nebytových prostor, nesplní stavební úřad tím, že ve stavebním povolení užije pojmu "nebytový prostor" namísto pojmu "provozovna", aby tím dal najevo, že nebude tento prostor komerčně využit. Takový postup stavebního úřadu je v rozporu s jeho povinnostmi stanovenými v § 62 odst. 1 písm. a) a v § 66 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona. Účel užívání nebytových prostor je stavební úřad povinen uvést jednoznačně a konkrétně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, čj. 3 As 57/2005-196)
Věc:
Dagmar L., Zdeňka P., Jan H. a Jiří L. proti Magistrátu města Plzně o vydání stavebního povolení, o kasační stížnosti žalovaného.Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 11. 5. 2004 zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí, jímž Úřad městského obvodu Plzeň 4 povolil stavbu
"Dostavba proluky v ul. N. - bytový dům 5NP, včetně přípojky vody, kanalizace, plynu, komunikací, zpevněných ploch, parkovacích stání a sadových úprav"
.Krajský soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2005 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že stavební úřad nerespektoval při vydání stavebního povolení podmínku č. 23 z rozhodnutí o umístění stavby, jíž byla stavebníkovi pro stavební povolení stanovena povinnost uvést v dokumentaci konkrétní využití nebytových prostor. V případě, že by se jednalo o hlučný provoz, mělo být dle podmínky č. 23 doloženo posouzení těchto škodlivin s ohledem na chráněnou bytovou zástavbu. Krajský soud poukázal na § 62 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, dle kterého je stavební úřad povinen ve stavebním řízení přezkoumat, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí. Ustanovení § 66 stavebního zákona dále ukládá stavebnímu úřadu povinnost stanovit ve stavebním povolení podmínky pro užívání stavby; tomu odpovídá veřejné subjektivní právo účastníků řízení, aby stavební úřad soulad dokumentace s podmínkami územního řízení posoudil. Účastníci mají rovněž právo zjistit ze stavebního povolení, k jakému účelu budou nebytové prostory užívány a za jakých podmínek. Stavební úřad tuto povinnost nesplnil, jeho pochybení pak neodstranil ani žalovaný.
Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti namítal, že soud vyložil podmínku č. 23 příliš úzce a formálně. Označením
"nebytové prostory"
, a nikoli "provozovna"
ve stavebním povolení dal stavební úřad dostatečně najevo, že investor nepočítá s komerčním využitím. Pokud by měly být nebytové prostory upraveny k jakémukoliv komerčnímu provozu, pak je nutno provést stavební řízení se zachováním všech práv účastníků řízení.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že povinnost stavebního úřadu přezkoumat ve stavebním řízení splnění podmínek územního rozhodnutí [§ 62 odst. 1 písm. a) stavebního zákona] a závazně stanovit podmínky pro užívání stavby (§ 66 stavebního zákona) odpovídá právu účastníků řízení na ověření souladu dokumentace s podmínkami územního řízení a právu na jednoznačné stanovení účelu a podmínek užívání nebytových prostor, jsou-li součástí stavby. Povinnost stavebního úřadu zkoumat účinky budoucího provozu je stanovena též v § 62 odst. 2 stavebního zákona.
Krajský soud neměl povinnost, ba dokonce ani nemohl sám brát v úvahu možnosti využití nebytových prostor v I. podlaží předmětné stavby. Stavební úřad a následně stěžovatel byli povinni stanovit ve stavebním řízení konkrétní účel užívání nebytových prostor. Tato formulace povinnosti nenechává žádný prostor pro jiný výklad než ten, že je nutno konkrétně uvést, k jakému účelu budou tyto prostory sloužit. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se stěžovatelem v názoru, že zvolením označení
"nebytové prostory, případně kancelář"
namísto "provozovna"
byla tato povinnost splněna, neboť tím měla být zdůrazněna skutečnost, že investor nepočítá s komerčním využitím. Takový výklad nemá podklad v žádném z ustanovení stavebního ani jiného zákona, jedná se o nepřípustné zkreslení výše uvedené povinnosti, dle které měl stavební úřad jednoznačně a konkrétně uvést, k jakému účelu budou nebytové prostory užívány, tj. neponechávat tuto otázku otevřenou či pouze naznačenou. Zmíněnou podmínkou byla uložena povinnost "stanovit konkrétní účel užívání nebytových prostor"
, nikoli rozlišit mezi "nebytovým prostorem"
a "provozovnou"
. Stavební zákon ani jiný prováděcí předpis platný ke dni vydání napadeného rozhodnutí nedovozuje z použití jednoho či druhého pojmu žádné rozdíly a důsledky pro stavební řízení, úvahy stěžovatele předestřené v kasační stížnosti proto nelze považovat za opodstatněné.Nejvyšší správní soud nezpochybňuje správnost postupu správních orgánů ve stavebním řízení, pokud respektují případné skutečnosti, které ovlivnily tvorbu a formulaci podmínek územního rozhodnutí; rovněž je správné, pokud přihlížejí k záměru územního rozhodnutí a k reálnému stavu zjištěnému ve stavebním řízení. Nelze však připustit, aby s odkazem na tyto obecné zásady stavebního řízení nebyly splněny konkrétní povinnosti uložené územním rozhodnutím. Stavební úřad byl povinen od stavebníka zjistit, k jakému účelu budou využívány nebytové prostory, a uvést toto ve stavebním povolení. Soud neshledal žádný prostor pro modifikaci této povinnosti. Případné další skutečnosti mohly ovlivnit následující postup stavebního úřadu při stanovení podmínek určeného využití, nikoliv však samotnou prvotní povinnost tyto podmínky ve stavebním povolení transparentně uvést.
*) S účinností od 1. 1. 2007 zrušen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.