Vydání 7/2008

Číslo: 7/2008 · Ročník: VI

1600/2008

Stavební řízení: řízení o odstranění nepovolené stavby; stavební úpravy

Ejk 115/2006
Stavební řízení: řízení o odstranění nepovolené stavby; stavební úpravy
k § 56 písm. g) a § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 83/1998 Sb. a č. 127/2005 Sb.*)
I. V řízení o odstranění stavby je při posuzování veřejného zájmu v případě, kdy stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby, nutné vycházet z právního stavu, který tu je v době rozhodování o tomto dodatečném stavebním povolení. Pokud v mezidobí mezi skutečným provedením stavby a řízením o odstranění stavby došlo ke změně právních předpisů, které stavebníkovi uložily více povinností, musí tento nepříznivý stav nést stavebník, neboť to byl on, kdo způsobil protiprávní následek.
II. Pokud dojde k úplné výměně stožárů elektrického vedení, včetně nového zemního osazení takových stožárů, nejedná se o pouhou stavební úpravu, ale o stavbu novou, která vyžaduje stavební povolení.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2006, čj. 7 Ca 1/2005-33**)
Prejudikatura:
č. 804/2006 Sb. NSS, č. 1202/2007 Sb. NSS, č. 1601/2008 Sb. NSS.
Věc:
a) Občanské sdružení Okraj, b) Vladimír Č. a c) Ing. arch. Zdeněk M. proti Magistrátu hlavního města Prahy, za účasti akciové společnosti Pražská energetika, o odstranění nepovolené stavby.
Magistrát hlavního města Prahy, odbor územního rozhodování (dále jen "odbor územního rozhodování"), dopisem ze dne 17. 4. 1997 ve věci: "
Rekonstrukce vedení 110 kV TR Západ - TR Červený vrch
"(dále jen "stavba"), osobě zúčastněné na řízení (dále jen "stavebník") sdělil, že k provedení rekonstrukce dvojitého vedení ve stávající trase nemá námitky. Stavbu považuje ve smyslu § 56 písm. g) stavebního zákona za stavební úpravy, na které nebude vydávat územní rozhodnutí.
Magistrát hlavního města Prahy, odbor výstavby (dále jen "odbor výstavby"), v dopise ze dne 11. 6. 1997 uvedl, že pokud by trasa vedení byla jakkoli směrově měněna, vyžaduje změna stavby vydání územního rozhodnutí. V žádosti bylo uvedeno, že rekonstrukce bude spočívat v demontáži stávajícího vedení včetně rozrušení základů a postavení nového vedení ve stávající trase. K tomu platí nadále stanovisko, že v případě úplného odstranění stávající stavby nelze hovořit o udržovacích pracích či stavebních úpravách vedení ve smyslu § 56 písm. g) stavebního zákona. Stavební úpravou se rozumí změna dokončené - realizované stavby, nikoliv její náhrada za novou. Pokud je tedy nově realizována nová stavba, musí být pro její umístění a projektovou přípravu stanoveny podmínky územním rozhodnutím. Odbor územního rozhodování posoudil zamýšlenou změnu stavby ve smyslu § 56 písm. g) stavebního zákona a odbor výstavby toto posouzení akceptuje, přitom musí respektovat ustanovení stavebního zákona, které taxativně vyjmenovává stavby, které stavební povolení ani ohlášení nevyžadují. V daném případě je třeba podrobněji stanovit, zda se jedná o stavební úpravu, pak nebude vydáváno žádné rozhodnutí stavebního úřadu, nebo zda se jedná o novou stavbu (byť jen v části úseku), která vyžaduje vydání jak územního rozhodnutí, tak stavebního povolení.
Dne 6. 12. 2000 Úřad městské části Praha 6 (dále jen "stavební úřad") zahájil řízení o odstranění stavby. Rozhodnutím ze dne 26. 4. 2001 stavebníkovi nařídil odstranit předmětnou stavbu.
K odvolání účastníků žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2001 rozhodnutí ze dne 26. 4. 2001 zrušil. V odůvodnění uvedl, že provedenou stavbu nelze posuzovat podle § 56 písm. g) stavebního zákona. Původní stavba byla v daném úseku zcela odstraněna a nahrazena jinou, je proto třeba na tuto stavbu nahlížet jako na stavbu novou, postavenou bez stavebního povolení.
Stavební úřad rozhodnutím ze dne 15. 6. 2004 nařídil odstranění stavby.
Proti rozhodnutí se stavebník odvolal. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 10. 2004 napadané rozhodnutí zrušil. V odůvodnění uvedl, že ke stavbě se již v roce 1997 vyjadřoval odbor územního rozhodování. Odbor výstavby toto sdělení akceptoval. Stavebník rekonstrukci provedl v roce 2000. Ze spisu není zřejmé, že by tato změna stavby byla provedena jinak, než jak byla v roce 1997 předložena stavebnímu úřadu k posouzení. Proto řízení o odstranění stavby nemělo být vůbec vedeno, stavba již jednou byla stavebním úřadem posouzena a stavebník na tomto základě konal. I když v roce 1997 nebylo vydáno ve správním řízení řádné rozhodnutí, je nutné sdělení stavebního úřadu z roku 1997 považovat za výsledek činnosti správního orgánu, na jehož základě stavebník konal.
Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2004 podali žalobci žalobu k Městskému soudu v Praze. Namítali, že žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil svůj právní názor na nepovolenou stavbu, oproti rozhodnutí z roku 2001, aniž by byl nějaký podstatný právní důvod nebo věcný podklad pro takovou změnu. Podle názoru žalobců je definice stavební úpravy uvedena v § 139b odst. 3 písm. b) stavebního zákona, přičemž podmínkou pro takové posouzení je zachování půdorysného i výškového ohraničení stavby. V § 56 písm. g) stavebního zákona je pak užíván termín stavební úprava elektrických vedení, který v sobě od roku 1998 (od nabytí účinnosti zákona č. 83/1998 Sb., který novelizoval stavební zákon) zahrnuje obecnou zákonnou definici stavební úpravy. Výkladem těchto ustanovení tak nelze dojít k jinému názoru, než že stavební povolení je zapotřebí ke stavební úpravě elektrického vedení, kde se výrazně mění půdorys i výška. Navíc, podle čl. 4 odst. 10 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen "vyhláška o technických požadavcích"), je od 1. 1. 2000 povinností umisťovat rozvodné elektrické vedení v zastavěných částech obce pod zem. Stavebník se pod záminkou stavební úpravy a zachování původního trasování pokusil vyhnout povinnosti umístit vedení alespoň v těsné blízkosti bytové zástavby pod zem. Případné výjimky z příslušného ustanovení vyhlášky o technických požadavcích se povolují na žádost a ve správním řízení, přičemž tato výjimka musí být vydána před umístěním stavby, což se v daném případě nestalo. Ohledně neformálního stanoviska odboru územního rozhodování ze dne 17. 4. 1997 uvedli, že toto stanovisko nelze v tomto řízení využít, neboť předmětem řízení nebylo územní rozhodnutí, ale zhotovení stavby bez stavebního povolení. Stavba pak byla provedena na základě projektové dokumentace z roku 1999 a 2000, a proto nemohl příslušný správní orgán v roce 1997 takovou dokumentaci posuzovat.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že vychází z právního názoru, že v daném případě je § 56 písm. g) stavebního zákona speciálním ustanovením ve vztahu k obecné úpravě pojmu stavební úprava podle § 139b odst. 3 písm. b) stavebního zákona. Je tomu zejména proto, že u stavby elektrického vedení, která kopíruje terén, nelze jednoznačně určit výškové ohraničení stavby. Část stavby původně povolené jako II. etapa vedení Slapy - Praha-sever v roce 1955, byla provedena ve stejné trase a nedošlo ke zvýšení provozního napětí ani k rozšíření ochranného pásma. Celá trasa vedení je i ve schváleném územním plánu jako trasa vrchního (venkovního) vedení. Předmětná výjimka byla udělena, byť po provedení výměny vedení. Rekonstrukce byla v roce 1997 příslušným správním orgánem posouzena stanoviskem ze dne 17. 4. 1997 jako stavební úprava ve smyslu § 56 písm. g) stavebního zákona a v řízení nebylo prokázáno, že by tato stavební úprava byla provedena jinak. Pokud by tento stavební úřad posoudil věc tak, že pro rekonstrukci vedení je nutné územní rozhodnutí, muselo by následovat vydání stavebního povolení. Pokud by nebyly splněny podmínky podle § 56 písm. g) stavebního zákona, stavební úprava by tak podléhala i vydání územního rozhodnutí. Dokumentace zpracovaná v lednu 1999 není novou nebo jinou dokumentací, ale lze ji charakterizovat jako podrobnější (prováděcí) dokumentaci, než je ta, která se předkládá ke stavebnímu řízení. Z této dokumentace zpracované v lednu 1999 vyplývá, že trasa rekonstruovaného vedení důsledně kopíruje stávající trasu včetně zachování stožárových míst, přičemž základy jsou situovány do původních stávajících míst stožárů.
Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Definici "
stavební úpravy
", která je pro posouzení této věci naprosto klíčová, obsahuje přímo stavební zákon, ve znění účinném od 1. 7. 1998, v § 139b odst. 3 písm. c) a definuje ji jako změnu dokončené stavby, kterou jsou stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Není správný názor žalovaného (navíc naprosto ojedinělý), že § 56 písm. g) stavebního zákona je zcela svébytným ustanovením, které nemůže být vykládáno ve smyslu § 139b odst. 3 písm. c) stavebního zákona, neboť nic takového ze znění stavebního zákona vůbec nevyplývá. Při výměně stožárů elektrického vedení samozřejmě může dojít k výškové změně stavby, ale i ke změně půdorysné (osazení např. nových patek stožárů), navíc § 139b odst. 3 písm. c) stavebního zákona je zcela obecný a dopadá na ostatní ustanovení stavebního zákona (srov. systematické zařazení tohoto ustanovení a obecné vymezení jeho znění).
Zmíněné vyjádření odboru územního rozhodování bylo vydáno formou dopisu v roce 1997. Toto vyjádření však nelze "
akceptovat
" z hlediska posuzování pojmu, zda se jednalo o stavební úpravu vyžadující povolení či ohlášení, a to již z toho důvodu, že zmíněný správní orgán se vyjadřoval k naprosto jinému okruhu právních vztahů - k řízení o umístění stavby. Řízení o umístění stavby a stavební řízení jsou dvě rozdílná správní řízení, která hodnotí zcela jiné skutečnosti na základě zcela jiných právních premis. Je pochopitelné, že pokud výměna stožárů byla provedena ve stejné trase, v níž už staré stožáry stály od roku 1955, tak nebylo nutné vydávat nové rozhodnutí o umístění stavby (pokud by si to správní orgán k tomu příslušný nevyhradil, např. s ohledem na nově zamýšlené dopravní stavby v území), neboť na umístění stavby se nic nezměnilo.
Není však naprosto důvodný názor žalovaného, že by tímto dopisem, který ve svém obsahu vychází z toho, že bude provedena výměna stožárů, bylo dáno stavebníkovi nějaké právo na výměnu stožárů v rámci stavebního řízení, neboť orgán územního rozhodování k takovému právnímu závěru nemá pravomoc. Tato pravomoc je právě na stavebním úřadu, aby posoudil, zda se jedná o stavební úpravu, která nevyžaduje povolení či ohlášení, či zda se jedná v podstatě o stavbu novou. Z této skutečnosti však stavební úřad - žalovaný - v dopise ze dne 11. 6. 1997 zcela správně vychází - "
v případě úplného odstranění stávající stavby nelze hovořit o udržovacích pracích či stavebních úpravách ve smyslu § 56 písm. g) stavebního zákona, neboť stavební úpravou se rozumí změna dokončené stavby, nikoli její náhrada stavbou novou
". Soud nemá k takovému právnímu závěru stavebního úřadu co dodat, neboť je plně v souladu se stavebním zákonem.
(...) Jak bylo shora uvedeno, stavební úřad, na rozdíl od odboru územního rozhodování, posuzuje ve správním řízení vztahy jiné, a proto jeho úvaha o přípustnosti stavby s veřejným zájmem musí být podložena jinými argumenty. Tak tomu v daném případě nebylo, a již z tohoto důvodu je namístě takové rozhodnutí zrušit. Navíc není možné přehlédnout, že celá výměna stožárů, včetně zemních prací, zcela zjevně není pouhou úpravou stavby, neboť se tu postavila stavba zcela nová (nové stožáry s novým osazením). Tato skutečnost zjevně plyne i z odůvodnění předchozích správních rozhodnutí, kdy stavební úřady konaly ve věci místní šetření. Označit takovou novou stavbu stožárů elektrického vedení za stavební úpravy stavby dosavadní nikdy žádnou oporu ani v zákoně, ani v teoretické literatuře, nemělo.
S ohledem na shora uvedené je pak již bezpředmětné zabývat se žalobním bodem, kde žalobci žalovanému vytýkali, že své rozhodnutí opřel o dokumentaci ke stavbě z roku 1997, a nikoliv z roku 1999 a 2000, neboť na základě stavební dokumentace z roku 1997 žádné povolení ani stanovisko správního orgánu vydáno nebylo, a proto správní orgány nemohou z této skutečnosti právně významná zjištění čerpat. V řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona bude plně na stavebníkovi, aby prokázal, že stavba byla provedena v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy. Vzhledem ke skutečnosti, že podle názoru soudu se jedná o stavbu provedenou bez stavebního povolení, musí stavebník prokázat právně rozhodné skutečnosti k době, v níž bude o odstranění stavby rozhodováno, jinými slovy řečeno k právnímu stavu účinnému ke dni vydání správního rozhodnutí (ať se bude jednat o rozhodnutí o odstranění stavby, či o dodatečné stavební povolení). Jiná právní konstrukce je vyloučena, neboť v řízení o odstranění stavby nelze odkazovat na právní úpravu účinnou v době skutečného provedení stavby, ale na právní úpravu účinnou ke dni rozhodování správního orgánu. V tomto řízení se totiž nepovoluje stavba plánovaná či zamýšlená do budoucna (jako v případě stavebního povolení), ale posuzuje se stavba již provedená, a toto posouzení tak musí odpovídat právnímu stavu v době rozhodování (srov. zákonnou formulaci přítomného času slovesa - "
stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem
" - § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona). Pokud v období mezi skutečným provedením stavby a řízením o odstranění stavby došlo ke změně právních předpisů, které stavebníkovi uložily více povinností či povinnosti jiné, musí tuto negativní skutečnost nést stavebník, neboť to byl on, kdo svým protiprávním jednáním následek způsobil. Posouzení veřejného zájmu podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona se pak musí upínat na posouzení právního stavu účinného v době rozhodování o odstranění stavby. Stavebník podle názoru soudu může předložit v tomto řízení (pokud se rozhodne podat žádost o dodatečné povolení stavby) dokumentaci jak z roku 1997, tak i z let 1999 - 2000, musí to však být on sám, kdo prokáže všechny další právně významné skutečnosti, zejména to, že tato dokumentace je schopná k vydání dodatečného stavebního povolení ke dni, kdy bude stavební úřad o případném takovém dodatečném stavebním povolení rozhodovat. Soud uvádí, že podle jeho názoru výjimka z čl. 4 odst. 10 vyhlášky o technických požadavcích může být doložena až v řízení o odstranění stavby, přičemž ponechává na úvaze správních orgánů, zda je tato výjimka pro stavební řízení nutná (čl. 4 odst. 10 vyhlášky o technických požadavcích hovoří o umísťování staveb vedení, proto se správní orgány musí vypořádat s tím, zda výměnou stožárů vedení došlo k novému umístění stavby a zda tato skutečnost má mít vliv na stavební řízení). (...)
*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
**) Kasační stížnost žalovaného a osob zúčastněných na řízení proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, čj. 8 As 20/2006-129.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.