Vydání 5/2007

Soud především dal zcela za pravdu žalobcům, že povinností prokázat vlastnické nebo jiné právo k pozemku nebo ke stavbě ve smyslu § 58 odst. 2 stavebního zákona zatížil zákonodárce výlučně stavebníka a přenesení důkazního břemene na jiného účastníka řízení při jejím nesplnění ze strany stavebníka postrádá zákonnou oporu. To lze jednoznačně dovodit ze slov . Vlastníkem se pak ve smyslu § 139 písm. b) stavebního zákona rozumí též osoba, která na základě zákona nebo písemné smlouvy je oprávněna ve věcech upravených tímto zákonem na místě vlastníka jednat, stavebníkem dle § 139 písm. d) stavebního zákona též investor a objednatel stavby, případně dle § 58 odst. 3 stavebního zákona právnická nebo fyzická osoba, která je nájemcem stavby, a to při splnění dalších podmínek v uvedeném ustanovení předepsaných. V souladu s tímto názorem § 16 odst. 2 písm. a) vyhl. 132/1998 Sb. ukládá stavebníkovi povinnost takový doklad přiložit již k žádosti o vydání stavebního povolení. Koneckonců odporovalo by zcela zásadám logiky, aby při záměru stavebníka realizovat stavbu, její změnu či udržovací práce na stavbě prokazovala vlastnické nebo jiné právo k pozemku nebo ke stavbě osoba od stavebníka odlišná. Že nelze tuto povinnost delegovat na osobu jinou, která je například účastníkem předmětného stavebního řízení, vyplývá dle názoru soudu z dalších ustanovení stavebního zákona. Neposkytuje-li předložená žádost o stavební povolení dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby nebo udržovacích prací na ní, vyzve stavební úřad stavebníka, aby žádost v přiměřené lhůtě doplnil, a upozorní jej, že jinak stavební řízení zastaví (§ 60 odst. 1 stavebního zákona). Jestliže stavebník nedoplnil žádost ve stanovené lhůtě, stavební úřad stavební řízení zastaví (§ 60 odst. 2 stavebního zákona). Řečeno jinak, krajním právním důsledkem nesplnění povinnosti uložené v § 58 odst. 2 stavebního zákona stavebníkem je zastavení řízení, nikoliv přenos důkazního břemene na jiný subjekt. Závěr o nemožnosti důkazní břemeno založené stavebníkovi § 58 odst. 2 stavebního zákona podle názoru soudu zůstává nedotčen i v situaci, kdy stavebník svoji povinnost nesplnil, přes tuto okolnost stavební úřad jeho žádosti o stavební povolení vyhověl a prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (obnovy řízení) či prostředků instančního dozoru stavební řízení bylo znovu otevřeno.

Od situace, kdy stavebník nesplní povinnost založenou § 58 odst. 2 stavebního zákona, tedy neunese důkazní břemeno prokázat vlastnické nebo jiné právo k pozemku nebo ke stavbě, a stavební úřad, aniž oznámí dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům zahájení stavebního řízení ve smyslu § 61 odst. 1 stavebního zákona, řízení zastaví, je třeba odlišit situaci, kdy stavebník k žádosti o povolení stavby např. doloží výpis z katastru nemovitostí, podle něhož je vlastníkem pozemku, na kterém hodlá stavět, a účastník řízení - soused, bude v rámci stavebního řízení prostřednictvím námitek stavebníkovo vlastnické právo zpochybňovat. Námitky jsou specifickým právním prostředkem ochrany účastníka řízení upraveným ve stavebním zákoně, uplatnitelným pouze v určité fázi řízení. Ve stavebním řízení podle § 61 odst. 1 věta první a druhá stavebního zákona stavební úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením. Současně upozorní účastníky, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, určí, do kdy mohou účastníci uplatnit námitky, a upozorní je, že k později podaným námitkám nebude přihlédnuto; určená lhůta nesmí být kratší než sedm dní (§ 61 odst. 3 věta druhá stavebního zákona). Pokud účastníkem řízení uplatněné námitky vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, jsou stavební úřady povinny postupovat podle § 137 stavebního zákona. V prvé fázi se pokusí vždy u takových námitek o dosažení dohody účastníků, byť překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy (§ 137 odst. 1 stavebního zákona). Nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě, přičemž jde o občanskoprávní námitku, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a řízení přeruší (§ 137 odst. 2 stavebního zákona). Zároveň stavební úřad stanoví lhůtu, ve které musí být předložen důkaz, že u soudu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Nebude-li důkaz o podání návrhu ve stanovené lhůtě předložen stavebnímu úřadu, učiní si stavební úřad úsudek o námitce sám a rozhodne ve věci (§ 137 odst. 3 stavebního zákona).

V přezkoumávané věci stavební úřad postupoval podle § 137 stavebního zákona, a protože k dohodě o vlastnictví proluky mezi stavebníkem a žalobci nedošlo a přes výzvu vůči stavebníkovi i žalobcům k doplnění dokladů a přerušení řízení nebyl ve stanovené lhůtě předložen důkaz o tom, že byl soudu podán návrh na rozhodnutí sporné věci, učinil si stavební úřad úsudek sám (viz třetí odstavec první strany stavebního povolení). Přes v odvolání prezentovaný nesouhlas žalobců s úsudkem stavebního úřadu, žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil s argumentem, že bylo vydáno v souladu se stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. Stavební úřad, potažmo žalovaný porušili § 58 odst. 2 stavebního zákona vadnou interpretací a aplikací, když vydali stavební povolení, aniž vlastník, na němž leželo výlučně důkazní břemeno, prokázal vlastnické či jiné právo k proluce.