3130/2014
Stavební řízení: dodatečné povolení části stavby; obecné technické požadavky na výstavbu
Stavební řízení: dodatečné povolení části stavby; obecné technické požadavky na výstavbu
k § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb.
Odstupy mezi sousedními budovami (§ 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území) jsou parametrem, který má mimo jiné vliv na pocit soukromí. Umístění zdi jako oplocení pozemku je legitimním řešením v rámci místních poměrů, kdy jsou s ohledem na značnou blízkost budov setřeny pohledové a hlukové bariéry. Blízce sousedící vlastníci jsou oprávněni si výstavbou takového typu oplocení zajistit naplnění svého práva na soukromí.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2014, čj. 62 A 101/2012-107)
Věc:
MVDr. Alexandra Š. proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, za účasti města Újezd u Brna, o dodatečné povolení části stavby.Stavebníci podali dne 6. 9. 2006 ke stavební komisi Městského úřadu Újezd u Brna ohlášení drobné stavby oplocení pozemku v k. ú. Újezd u Brna. Jednalo se o zděný bezúdržbový plot vysoký 220 cm s betonovým základem (dále jen "ohlášená drobná stavba"). Stavební komise dne 13. 9. 2006 přípisem stavebníkům sdělila, že proti ohlášené drobné stavbě nemá námitek. Následně bylo zjištěno, že stavbu zděného oplocení postavili stavebníci o 0,80 m delší. Proto u této části stavby zděného oplocení bylo zahájeno řízení o odstranění stavby.
Stavební úřad Obecního úřadu Sokolnice (dále jen "stavební úřad") rozhodnutím ze dne 6. 6. 2012 dodatečně povolil stavbu "
část zděného oplocení
" z jednostranně pohledových betonových tvarovek v délce 0,8 m, šířce 0,20 m a výšce 1,73 m (dále jen "stavba") a stanovil podmínky pro dokončení stavby, mimo jiné, že část zděného oplocení bude ukončena stříškou se spádem na pozemek stavebníků bez přesahu na sousední pozemek. Stavební úřad tak učinil poté, co žalovaný na základě odvolání stavebníků tři jeho předcházející rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Žalobkyně coby majitelka sousedního domu a pozemku podala proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 10. 2012 zamítl. Žalovaný zkoumal stavbu z hlediska kritérií dopadu na oslunění, zastínění, změnu či ztrátu pohledu a soukromí, které ve svém komplexu ovlivňují kvalitu prostředí okolí stavby a tím i pohodu bydlení dotčených vlastníků. Žalovaný vycházel z toho, že sousední dům (dům žalobkyně) se nachází v lokalitě rodinných domů a na pozemku se zvlášť stísněnými zastavovacími podmínkami. Výklenek domu žalobkyně je vzdálen od hranice pozemku 3,30 m a dům stavebníků je vzdálen od společné hranice pozemků 3,00 m. Žalovaný dospěl k závěru, který ostatně žalobkyně nezpochybňovala, že stavba nemá rozhodující vliv na zastínění a oslunění obytných místností žalobkyně; rozhodujícím činitelem byl v tomto směru samotný sousední dům. Při posouzení narušení výhledu žalovaný ve shodě se stavebním úřadem vycházel z předpokladu, že každá stavba určitým způsobem výhled omezí, a tedy je nutno posoudit, zda omezení výhledu je přiměřené poměrům a zda lze spravedlivě požadovat, aby žalobkyně takové omezení snášela. Vybudování zděného oplocení mohla žalobkyně při umístění svého domu v dané lokalitě očekávat, jednalo se o nutný důsledek realizace práv sousedů a pohoda bydlení žalobkyně nebyla narušena nad přiměřenou míru. Žalovaný upozornil na to, že odstupy mezi stavbami je nutno posuzovat s ohledem na zvláště stísněné územní podmínky (např. úzké parcely, pozemky ve vysokém sklonu terénu apod.). Podle žalovaného dospěl stavební úřad ke správnému závěru, že doplňkovou stavbou oplocení si vlastník rodinného domu v husté zástavbě chránil své soukromí a svůj majetek proti vniknutí cizích osob. Pokud stavba splňovala podmínky stanovené zvláštními právními předpisy - neobsahovala stavební otvory, nepřesahovala na cizí pozemek, bylo zajištěno stékání dešťových vod atd., nebylo možné stavebníkům odepřít právo vybudovat takové oplocení. Žalovaný z uvedených důvodů neshledal důvodnými námitky nedodržení odstupových vzdáleností, narušení pohody bydlení stíněním, výrazným omezením pohledu a nevzhledným povrchem zídky.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, ve které mimo jiné uvedla, že žalovaný se otázkou nesprávného povolení zdi jako celku nezabýval, ač stavební úřad poukázal na to, že stavební komise v roce 2006 postupovala nesprávně. Podle žalobkyně jde o stavbu postavenou bez řádného povolení a ohlášení. Dále žalobkyně uvedla, že v dané věci nebyly naplněny podmínky stavebního zákona z roku 2006 pro umístění stavby až na hranici pozemku a podmínky pro to, aby žalobkyně ze své části pozemku umožňovala stavebníkům údržbu rozsáhlé zdi o délce 15 metrů a výšce 1,80 až 2 metry. Žalovaný se ve svém rozhodnutí nevyjádřil ani k námitce stěžovatelky, že považuje nevzhlednou betonovou zeď za neestetickou, která nadto není bezúdržbová, a naopak zpochybnil stavbu a kolaudaci domu žalobkyně.
Žalovaný setrval na svých názorech vyjádřených v napadeném rozhodnutí a konstatoval, že stavba je důsledkem realizace práv vlastníků sousedního pozemku, který je žalobkyně s ohledem na místní podmínky povinna strpět.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
IV. Posouzení věci
Předmětem přezkumu v nyní posuzované věci je rozhodnutí a řízení o dodatečném povolení stavby ve smyslu § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona z roku 2006. Při vydání dodatečného stavebního povolení ve smyslu § 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 stavební úřad postupuje podle § 111 až § 115 tohoto zákona; ve smyslu § 115 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 pak "[v]
e stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu
."Dodatečně povolit lze tedy pouze stavbu, která mimo jiné "
není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem
" [§ 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 2006]; dodržení obecných požadavků na výstavbu je předmětem žalobních námitek, které jsou obsahově totožné s námitkami odvolacími a námitkami v průběhu správního řízení.Obecné požadavky na výstavbu jsou obsaženy v prováděcích vyhláškách ke stavebnímu zákonu z roku 2006. Z prováděcích vyhlášek vyplývají požadavky, které ve svém souhrnu slouží také k ochraně tzv. pohody bydlení, k čemuž slouží mimo jiné i vzájemné odstupy staveb a požadavky týkající se oslunění, resp. přípustného zastínění pobytových místností, odkazující na technické normy (§ 12 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby).
Podle § 21 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území lze na pozemcích staveb pro bydlení "
umístit stavbu bytového nebo rodinného domu a dále stavby, terénní úpravy a zařízení, nezbytné k bezpečnému užívání pozemků, bezprostředně související a podmiňující bydlení
".Podle § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se stavby umisťují tak, "
aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku
."Podle § 23 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území nesmí být změnou stavby (§ 2 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006) "
narušeny urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby
".Podle § 25 odst. 6 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je s ohledem na charakter zástavby "
možno umístit až na hranici pozemku rodinný dům, garáž a další stavby a zařízení související s užíváním rodinného domu. V takovém případě nesmí být ve stěně na hranici pozemku žádné stavební otvory, zejména okna, větrací otvory; musí být zamezeno stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na sousední pozemek; stavba, její část nesmí přesahovat na sousední pozemek
." (...)Žalovaný vycházel z toho, že sousední dům (dům žalobkyně) se nachází v lokalitě rodinných domů a na pozemku se zvlášť stísněnými zastavovacími podmínkami. Výklenek domu žalobkyně je vzdálen od hranice pozemku 3,30 m a dům stavebníků je vzdálen od společné hranice pozemků 3,00 m. Žalovaný a stavební úřad dospěli k závěru, který ostatně žalobkyně nezpochybňuje, že stavba nemá rozhodující vliv na zastínění a oslunění obytných místností žalobkyně; rozhodujícím činitelem je v tomto směru samotný sousední dům.
Při posouzení narušení výhledu žalovaný ve shodě se stavebním úřadem vycházel z předpokladu, že každá stavba určitým způsobem výhled omezí, a tedy je nutno posoudit, zda omezení výhledu je přiměřené poměrům a zda lze spravedlivě požadovat, aby žalobkyně takové omezení snášela. Vybudování zděného oplocení podle žalovaného a stavebního úřadu mohla žalobkyně při umístění svého domu v dané lokalitě očekávat, jedná se o nutný důsledek realizace práv sousedů a pohoda bydlení žalobkyně nebyla narušena nad přiměřenou míru. Žalovaný upozornil na to, že odstupy mezi stavbami je nutno posuzovat s ohledem na zvláště stísněné územní podmínky (např. úzké parcely, pozemky ve vysokém sklonu terénu apod.). Podle žalovaného dospěl stavební úřad ke správnému závěru, že doplňkovou stavbou oplocení si vlastník rodinného domu v husté zástavbě chrání své soukromí a svůj majetek proti vniknutí cizích osob. Pokud stavba splňuje podmínky stanovené zvláštními právními předpisy - neobsahuje stavební otvory, nepřesahuje na cizí pozemek, je zajištěno stékání dešťových vod atd., nelze vlastníkům odepřít právo vybudovat takové oplocení. Údržbu oplocení lze řešit dohodou, případně institutem opatření na sousedním pozemku ve smyslu § 141 stavebního zákona.
Takto provedené hodnocení dopadu předmětné stavby na pohodu bydlení žalobkyně shledal zdejší soud přezkoumatelným a správným.
Argumentovala-li žalobkyně tak, že celá stavba zdi postavená na základě ohlášení neodpovídá požadavkům stavebního zákona z roku 2006 a zvláštních právních předpisů, pak krajský soud uvádí, že v tomto řízení nemůže přezkoumávat zákonnost oprávnění provést stavbu zdi, které vzniklo tím, že stavební úřad v roce 2006 neměl k ohlášené stavbě námitek (sdělení stavební komise města Újezdu u Brna ze dne 13. 9. 2006); nadto již uplynuly všechny lhůty, ve kterých lze případně využít dozorčích prostředků k napadení souhlasu ve smyslu § 106 stavebního zákona z roku 2006. Žalobkyně tak nemůže být úspěšná s námitkami brojícími proti stavbě celého oplocení.
Předmět řízení o odstranění stavby je vymezen jednak žádostí o dodatečné povolení a také každým dřívějším povolením dílčí stavby, které fixuje určitý skutkový a právní stav (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 3 As 18/2011-117). To však neznamená, že přístavbu zdi o dalších 0,8 m o výšce 1,73 m by měl stavební úřad, resp. žalovaný posuzovat izolovaně od stávající stavby, která je její součástí; nicméně žalobkyně se svých práv může dovolávat pouze ve vztahu k dopadům dostavované části zdi do okolního prostředí. Přístavbu zdi je tedy nutno posuzovat s ohledem na požadavky stavebního zákona z roku 2006 a zvláštních právních předpisů a tyto požadavky aplikovat s ohledem na místní podmínky a vlastnická práva, a to jak sousedů - stavebníků, tak žalobkyně.
Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na zhoršení kvality bydlení způsobené nedodržením odstupové vzdálenosti stavby od hranice pozemku, omezením pohledu z okna výklenku jejího domu předmětnou zdí a na to, že zeď je neestetická.
Krajský soud k těmto požadavkům žalobkyně uvádí, že při umístění jakékoliv stavby je nutné zohlednit místní poměry a nalézt proporcionální řešení konkurujících legitimních požadavků sousedících vlastníků.
V tomto ohledu je pro krajský soud podstatné, že oba domy byly vybudovány v lokalitě se stísněnými podmínkami, protože se nachází na úzkých parcelách. Jsou od sebe vzdáleny méně než 7 metrů, což je odstupová vzdálenost požadovaná při umisťování rodinných domů v běžných podmínkách (§ 25 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území). Oba domy se podle územního plánu nachází v ploše vymezené jako plocha pro rodinné bydlení - stavby bydlení městského či příměstského typu v rodinných domech na menších parcelách (ostatně ani to není mezi účastníky řízení spornou otázkou). Proto je správný závěr žalovaného, že v takových místních podmínkách lze doplňkovou stavbu umístit případně až na hranici pozemku; nicméně předmětem posouzení byla v tomto případě zeď, která plní funkci oplocení, ohraničení a ochrany vlastnictví, a je tedy zcela logické, že bude umístěna na hranici pozemku.
Vzdálenost a odstupy mezi sousedními budovami jsou parametrem, který má dopad na oslunění a na právo na soukromí - čím blíže se stavby nachází, tím více ovlivňují světelné podmínky v obytných místnostech a pocit soukromí ve vlastním domě, resp. na vlastním pozemku.
Krajský soud dospěl ve shodě se žalovaným k závěru, že umístění předmětné části zdi jako oplocení pozemku je legitimním řešením v rámci místních poměrů, kdy jsou s ohledem na značnou blízkost domů setřeny bariéry pohledové a hlukové a sousedé si vzájemně, přiléhavě řečeno, "
vidí až do talíře
". Takto blízce sousedící vlastníci si tímto způsobem mohou zajistit naplnění svého práva na soukromí, což se týká i žalobkyně samotné. Výška části zdi 1,73 m je svému účelu přiměřená, nejsou v ní umístěny žádné stavební otvory a přistavěním zdi o dalších 0,8 m se nijak dramaticky nezmění současný stav na hranici pozemků žalobkyně a sousedů.Pokud pak žalobkyně shledává estetičtějším pohled do zahrady sousedů či na zeleň, krajský soud její subjektivní hledisko může chápat, nicméně stavba zdi ze šedých betonových tvárnic není v současné době žádným extrémním netypickým řešením, jedná se o častou a běžnou formu oplocení, která plní sledovaný účel. Ze žádných veřejnoprávních předpisů nelze dovodit oprávněnost požadavku žalobkyně na to, aby v daném místě místo zdi z betonových tvárnic sousedé vybudovali dřevěný plot, či tzv. živý plot ze zeleně. Toho by bylo možno docílit případně pouze vzájemnou sousedskou domluvou.
Otázka oslunění je v nyní projednávané věci bezpředmětná - předmětem sporu není porušení norem týkajících se oslunění pobytových místností žalobkyně v důsledku stavby oplocení z betonových tvárnic - žalobkyně ostatně nic takového nenamítala. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.