Vydání 1/2004

Číslo: 1/2004 · Ročník: II

64/2004

Stavební řízení a povolení změny stavby

Stavební řízení: povolení změny stavby. Řízení před soudem: vyčerpání řádných opravných prostředků
k § 88 a § 137 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 43/1994 Sb. a zákona č. 83/1998 Sb.
k § 68 písm. a) soudního řádu správního
I. V řízení o dodatečném povolení změny stavby, vedeném ve spojení s postupem podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, se správní orgán znovu pokusí dosáhnout dohody mezi účastníky ohledně jejich občanskoprávních a jiných námitek. Nedojde-li k dohodě, je na místě postup podle § 137 odst. 2 stavebního zákona.
II. Žaloba ve správním soudnictví je přípustná pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zákon [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. Žalobu, která jim předchází, správní soud odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. To platí i tehdy, jestliže účastníku správního řízení příslušné rozhodnutí nebylo doručeno.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, čj. 4 As 27/2003-77)
Prejudikatura:
Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 36/1994.
Věc:
Sylvie K., Ing. arch. Jiří K. a Felix M. v P. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje a Magistrátu města Pardubic, za účasti osob zúčastněných na řízení Mgr. Jaromíra H. a Mgr. Jany H., o dodatečné povolení změny stavby a o rozhodnutí, jímž byla povolena změna v užívání stavby, o kasační stížnosti zúčastněných osob.
Rozhodnutím bývalého Okresního úřadu Pardubice ze dne 27. 6. 2002 bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 27. 3. 2002, jímž byla podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona dodatečně povolena změna stavby (domu čp. 623) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím Magistrátu města Pardubice ze dne 1. 8. 2002 byla povolena změna v užívání téže stavby (jednalo se tedy o rozhodnutí kolaudační).
Žalobci podali proti rozhodnutí bývalého Okresního úřadu Pardubice ze dne 27. 6. 2002 žalobu, v níž zejména namítali, že nepovolenými stavebními úpravami bylo zasaženo do štítové zdi domu čp. 239, když stavebníci v rozporu se schválenou projektovou dokumentací do ní osadili čtyři kusy ocelových nosníků, a to bez vědomí a jakéhokoliv souhlasu vlastníků domu čp. 239. Upozornili na to, že za takového stavu přebírá část zatížení stropních konstrukcí štítová zeď domu čp. 239, u níž není znám stav základových konstrukcí, vzhledem k čemuž se žalobci cítí stavbou ohroženi.
Proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 1. 8. 2002 podali žalobu žalobci Sylvia K. a Felix M. V žalobě namítali především to, že ač byli účastníky řízení o odstranění stavby nepovolených stavebních úprav při změně stavby v domě čp. 623, žalovaný s nimi jako s účastníky kolaudačního řízení nejednal, i když věc znal z úřední činnosti. Žalobci tvrdili, že tak byli zkráceni na svých právech; tuto námitku však v kolaudačním řízení nemohli uplatnit, neboť s nimi žalovaný odmítl jednat jako s účastníky řízení.
Krajský soud v Hradci Králové spojil obě žaloby ke společnému projednávání a rozhodl o nich rozsudkem ze dne 15. 4. 2003 tak, že rozhodnutí ve věci dodatečného povolení změny stavby zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu Pardubického kraje v Pardubicích (na nějž přešla působnost bývalého Okresního úřadu Pardubice) k dalšímu řízení a kolaudační rozhodnutí zrušil a věc vrátil Magistrátu města Pardubice k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku, založené na důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení), § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení) a § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé), namítaly zúčastněné osoby jako stěžovatelé především to, že rozhodnutí o stavebním povolení založené na schválené projektové dokumentaci, v níž je přesně zobrazeno uložení nosníků, nabylo právní moci a nelze je dodatečně zpochybňovat tím, že měla být řešena otázka vlastnictví zdi mezi oběma objekty. Protože vetknutí nosníků do zdi nebylo oproti projektové dokumentaci nijak změněno, nebyla tato otázka řešena v rozhodnutí o dodatečném povolení změny v užívání stavby ze dne 1. 8. 2001. Stěžovatelé zdůraznili, že dodatečným povolením změny stavby ze dne 27. 3. 2002 se jen konstatuje, že jsou nosníky vetknuty do dělicí zdi o cca 10,5 cm hlouběji oproti schválené projektové dokumentaci. Z toho vyplývá, že původní projektová dokumentace s vetknutím nosníků do dělicí zdi počítala.
Nejvyšší správní soud po přezkoumání napadeného soudního rozhodnutí kasační stížnost zamítl v části, v níž se stěžovatelé domáhali zrušení výroku rozhodnutí, kterým krajský soud vyslovil zrušení rozhodnutí bývalého Okresního úřadu Pardubice ze dne 27. 6. 2002 o dodatečném povolení změny stavby. V části, v níž se stěžovatelé domáhali zrušení výroku rozhodnutí, kterým krajský soud vyslovil zrušení kolaudačního rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 1. 8. 2002, Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl tak, že napadené soudní rozhodnutí zrušil a žalobu proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 1. 8. 2002 odmítl.
Z odůvodnění:
V případě žaloby proti rozhodnutí ve věci dodatečného povolení změny stavby objektu čp. 623 (v řízení vedeném jako řízení o odstranění stavby pro rozpor se stavebním povolením, spočívající v nepovolených stavebních úpravách) byl její podstatou nesouhlas žalobců s postupem orgánů veřejné správy, a to vzdor jimi uplatněným námitkám ohledně osazení čtyř ocelových nosníků do jejich štítové zdi, při němž byla využita stavba žalobců bez jejich souhlasu a tím došlo k neoprávněnému zásahu do jejich vlastnického práva.
Krajský soud při posouzení této právní otázky správně dovodil, že takové námitky, jsou-li uplatněny v řízeních podle stavebního zákona, jsou vždy pro posouzení věci zásadní. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem žalovaného, že je-li účel stavby realizován na základě platného stavebního povolení, odchylné osazení ocelových nosníků v rozporu s původní ověřenou projektovou dokumentací je jen jakýsi odlišný stavebně technický zásah, který nic nemění na tom, že právo na provedení takového zásahu vzniklo právní mocí původního stavebního povolení. Zásah do středové zdi, odlišný od zásahu předpokládaného původní projektovou dokumentací, naopak vytvořil novou situaci, v níž bylo nutno posoudit i případné nové námitky a zabývat se mj. oprávněním stavebníků zasáhnout do středové zdi. Jelikož se bývalý Okresní úřad Pardubice v napadeném rozhodnutí zmínil o odchylném osazení nosníků v rozporu s původní projektovou dokumentací, tvrzení stěžovatelů o nezměněném osazení nosníků ("protože nebyly provedeny žádné změny ohledně vetknutí čtyř nosníků oproti projektové dokumentaci, nebyla také tato otázka řešena v rozhodnutí o dodatečném povolení ze dne 1. 8. 2001") se jeví jako ryze účelové. Je tak zřejmé, že v průběhu stavebního řízení byla reflektována změna osazení předmětných ocelových nosníků oproti původně ověřené projektové dokumentaci ve spojení s původním stavebním povolením, a to v dodatečném povolení ze dne 27. 3. 2002, potvrzeném rozhodnutím ze dne 27. 6. 2002. Při tomto rozhodování v roce 2002 (které svou povahou bylo řízením o odstranění stavby) tak ve vztahu k odchylnému osazení ocelových nosníků zcela zjevně šlo o dodatečné povolení této změny. Za této situace tedy bylo nutno znovu zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky pro dodatečné povolení. Proto se také Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že orgány veřejné správy nepostupovaly v řízení o odstranění stavby v souladu s § 137 odst. 2 stavebního zákona, ačkoliv tak postupovat měly, neboť pokud by byly oprávněné námitky žalobců, že středová zeď je v jejich výlučném spoluvlastnictví, a pokud by nedošlo k narovnání vztahů mezi nimi a stavebníky, nebylo by možno spornou stavbu vůbec dodatečně povolit.
Námitku stěžovatelů, že napadené rozhodnutí krajského soudu je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy Nejvyšší správní soud neshledal jako opodstatněnou.
Podstatou žaloby žalobců Sylvie K. a Felixe M. proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 1. 8. 2002 o povolení změny v užívání stavby (kolaudačnímu rozhodnutí) byly námitky žalobců, že ač byli účastníky řízení o odstranění stavby nepovolených stavebních úprav při změně stavby v domě čp. 623, žalovaný s nimi jako s účastníky kolaudačního řízení nejednal, i když věc znal z úřední činnosti, a tak byli zkráceni na svých právech, neboť nemohli uplatnit příslušné námitky v kolaudačním řízení.
Krajský soud dospěl k závěru, že opomenutí účastníků řízení před správním orgánem I. instance - včetně nedoručení rozhodnutí těmto účastníkům - nemá či nemělo vliv na právní moc rozhodnutí v něm vydaného: žalobci byli totiž oprávněni podat žalobu i proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V tomto případě krajský soud sice správně vyložil otázku účastenství žalobců v kolaudačním řízení, avšak nevyložil správně podmínky přípustnosti žaloby ve správním soudnictví. S ohledem na § 5 a § 68 písm. a) s. ř. s. lze za přípustnou považovat žalobu jen za podmínky vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zákon. To platí i pro případ, že účastníku správního řízení nebylo doručeno příslušné rozhodnutí (v tom mj. spočívá rozdíl dnešní úpravy a úpravy obsažené v § 250b o. s. ř. ve znění platném a účinném k 31. 12. 2002). V této souvislosti je třeba poznamenat, že i správní řád je standardně vykládán tak, že při "odnětí" možnosti účastnit se řízení, vyúsťujícím v nedoručení rozhodnutí ve věci, lze i nadále nápravu zjednat použitím řádného opravného prostředku (srov. Vopálka,V., Šimůnková,V., Šolín, M.: Správní řád. Komentář. C. H. Beck, Praha 1999 - poznámky k § 14, § 52 a § 62).
Za dané situace tak krajský soud neměl o předmětné žalobě jednat meritorně, nýbrž měl ve smyslu § 5, § 46 odst. 1 písm. d) a § 68 písm. a) s. ř. s. žalobu odmítnout.
V tomto ohledu rozhodl Nejvyšší správní soud (s přihlédnutím k § 109 odst. 3 s. ř. s. text za středníkem) mimo rámec důvodů kasační stížnosti uplatněných stěžovateli, neboť posoudil zmíněný nedostatek jako nedostatek podmínek řízení vedoucí ke zmatečnosti řízení.
(uch)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.