Vydání 3/2014

Po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba byla podána důvodně.

Předně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti pro nedostatečné zdůvodnění rozhodnutí původního žalovaného ze dne 9. 3. 2011 i jemu předcházejícího rozhodnutí I. stupně ze dne 4. 1. 2011 ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalobkyně namítala, že správní orgány obou stupňů se v rámci správního řízení nevypořádaly zejména se skutečností, že V. B. je v konkursním řízení, a jeho případné příjmy je proto nutné posuzovat odlišně. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů přitom soud zjistil, že námitka žalobkyně v tomto směru je naprosto opodstatněná.

V této souvislosti nelze nezmínit, že žalobkyně po celou dobu správního řízení, a to od okamžiku, kdy byla srozuměna s předběžným stanoviskem správního orgánu I. stupně o tom, že by jí měl zaniknout nárok na dávku státní sociální podpory v podobě přídavku na dítě s ohledem na výši příjmu společně posuzované osoby V. B., u něhož byl dle správního orgánu I. stupně zjištěn za rozhodné období příjem ve výši 183 284 Kč, opakovaně důrazně poukazovala na to, že tento příjem V. B. je vykázaný pouze v rámci konkursního řízení, které je s ním vedeno, a že správním orgánem uvažovaný čistý příjem rodiny se nezakládá na skutečnosti. Námitky žalobkyně v tomto směru jsou prvně zachyceny v protokole o ústním jednání ze dne 16. 11. 2009, jak prokazatelně vyplývá z obsahu správního spisu, který k výzvě soudu předložil původní žalovaný. Vedle toho jsou ve správním spise náležitě zachycena i opakovaná prohlášení samotného V. B. o tom, že příjmy deklarované správním orgánem ve shora uvedené výši nikdy neobdržel z konkursního řízení, jelikož od prohlášení konkursu pobírá dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení, a sociální příplatek. Odůvodnění rozhodnutí I. stupně ze dne 4. 1. 2011 na to ovšem naprosto vůbec nereaguje a nevypořádává se s námitkami žalobkyně ohledně faktického příjmu V. B., a naprosto pomíjí jakkoliv se vypořádat s tím, proč námitky žalobkyně vyhodnotil jako nesprávné. Taktéž v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 9. 3. 2011 zcela absentuje sebemenší náznak původního žalovaného jakožto odvolacího orgánu vypořádat se s námitkami žalobkyně ohledně faktického příjmu V. B., třebaže její odvolání vůči rozhodnutí I. stupně bylo vystavěno právě na tom, že správní orgán I. stupně mylně vychází v případě V. B. ze skutečnosti, že v rozhodném období měl mít příjem ve výši 183 284 Kč, třebaže je od 20. 10. 2003 v konkursu. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že původní žalovaný v této části pouze velmi obsáhle zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení, dále předestřel odvolací námitky žalobkyně vůči rozhodnutí I. stupně ze dne 4. 1. 2011 a následně učinil stručné odkazy na zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, podle něhož údajně bylo postupováno při zjišťování výše příjmů V. B. a příjmu rodiny nezletilé jako takového. Na základě tohoto zjištěného skutkového stavu soud nemohl dospět k jinému závěru než k tomu, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou zatížena vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pro svoji nepřezkoumatelnost pro nedostatečné zdůvodnění, a proto ve výroku rozsudku přikročil k jejich zrušení.

Pro úplnost soud dodává, že původní žalovaný sice v písemném vyjádření k žalobě vyjádřil názor, že správním orgánům obou stupňů nepřísluší posouzení, zda výše příjmu V. B., která byla stanovena finančním úřadem ve výši 183 284 Kč, je v plné části příjmem konkursní podstaty, či nikoliv, nicméně tento jeho názor nebyl zahrnut do odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, a jedná se tak o opožděnou reakci na námitky žalobkyně ohledně faktických příjmů V. B., která není způsobilá zhojit soudem zjištěnou nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatečné zdůvodnění. Navíc dotyčný názor původního žalovaného soud hodnotí jako zjevně nesprávný. V předmětném správním řízení dotyčné posouzení výše příjmů V. B., a to z toho pohledu, zda výše příjmu, která byla stanovena finančním úřadem ve výši 183 284 Kč, je v plné části příjmem konkursní podstaty, či nikoliv, bylo pro rozhodnutí ve věci samé klíčové.

Správní orgány obou stupňů by přitom v dalším řízení při zodpovězení otázky, zda výše příjmu, která byla stanovena finančním úřadem ve výši 183 284 Kč, je v plné části příjmem konkursní podstaty, či nikoliv, měly vzít v potaz účel konkursního řízení, které je počínaje dnem 20. 10. 2003 stále vedeno s V. B., a to u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K 1019/2000. Tímto účelem nepochybně je řešení krizového stavu v majetkové oblasti V. B. jako dlužníka. Ostatně skutečnosti, že v majetkové oblasti V. B. je situace krizová, svědčí i fakt, který nijak nezpochybňovaly správní orgány obou stupňů a který prokazatelně vyplývá z předloženého správního spisu, že V. B. je počínaje dne 20. 10. 2003 v konkursu a že byl v rozhodném období kalendářního roku 2008 minimálně poživatelem dávek státní sociální podpory v podobě příspěvku na bydlení. Správní orgány obou stupňů při zjišťování příjmů společně posuzovaných osob v rámci své rozhodovací činnosti o nárocích na výplatu dávek státní sociální podpory v případě fyzických osob, na jejichž majetek byl prohlášen konkurs, nemohou bez dalšího vycházet z údajů ohledně výše dosažených příjmů, které jim poskytnou příslušné finanční úřady. Je tomu tak proto, že podle § 6 zákona o konkursu a vyrovnání se konkurs „týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není“. Dále je nutno vzít v potaz i § 14 odst. 1 písm. a) téhož zákona, dle kterého platí, že prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na konkursního správce. A také je třeba vycházet i z § 14a stejného zákona, který zakotvuje, že „[p]rohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní podstaty“.

Na základě právě předestřeného skutkového stavu a právní úpravy obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání by správní orgány obou stupňů v dalším řízení měly vycházet ze skutečnosti, že dnem prohlášení konkursu na V. B. přešla veškerá oprávnění nakládat s konkursní podstatou na ustanovenou správkyni konkursní podstaty tohoto úpadce. Spolu s těmito oprávněními přešel na dotyčnou správkyni konkursní podstaty taktéž veškerý výkon práv a povinností, který příslušel V. B., jestliže tyto souvisí s konkursní podstatou. V daném případě za osobu V. B. podala dle svých povinností daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 jeho správkyně konkursní podstaty, přičemž pokud byla na základě přiznání k dotyčné dani příslušným finančním úřadem stanovena výše příjmu ve výši 183 284 Kč, tak tato částka v plné výši spadá ve smyslu § 6 zákona o konkursu a vyrovnání do konkursní podstaty jako její příjem. Dotyčná částka z hlediska daňového práva je tedy příjmem majetkové podstaty V. B., avšak z hlediska dávek státní sociální podpory nemůže být započtena do příjmů V. B. jakožto společně posuzované osoby, neboť se nejedná o jeho příjem, nýbrž toliko o příjem do jeho majetkové podstaty, s nímž nemůže jakkoliv disponovat. (...)