852/2006
Státní odborný dozor v silniční dopravě a použití zákona o státní kontrole
Ej 580/2004
Státní odborný dozor v silniční dopravě: použití zákona o státní kontrole
k § 2 písm. d) a § 4 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole
k § 34 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákonů č. 304/1997 Sb., č. 150/2000 Sb. a č. 132/2000 Sb.
Dopravní úřady jsou při výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě vykonávaného nad dopravci podle § 34 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, povinny postupovat mimo jiné také podle zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Tato povinnost, ač se o ní zákon č. 111/1994 Sb. sám nezmiňuje, vyplývá z ustanovení § 2 písm. d) a § 4 zákona ČNR č. 552/1991 Sb.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2004, čj. 3 As 32/2004-53)
Věc:
Akciová společnost D. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.Okresní úřad v Děčíně rozhodnutím ze dne 20. 5. 2002 uložil žalobci podle § 35 odst. 3 písm. j) zákona o silniční dopravě pokutu ve výši 150 000 Kč za porušení § 10 odst. 1 tohoto zákona. Uvedeného správního deliktu se žalobce dopustil tím, že provozoval linkovou osobní dopravu formou zvláštní linkové dopravy bez licence udělené dopravním úřadem. V odůvodnění rozhodnutí se správní orgán I. stupně vyjádřil i ke skutečnosti, že jeho předchozí rozhodnutí ve věci zrušil Krajský úřad Ústeckého kraje pro nedodržení § 15 a § 16 zákona o státní kontrole: žádné ustanovení zákona o silniční dopravě neukládá podle něj osobě pověřené výkonem státního odborného dozoru při silniční kontrole postupovat při výkonu dozoru podle obecných předpisů o státní kontrole. Správní orgán prvního stupně dodal, že protokol z výkonu státního odborného dozoru byl žalobci dodatečně předán dne 29. 4. 2002.
Krajský úřad Ústeckého kraje žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12. 8. 2002 změnil rozhodnutí Okresního úřadu v Děčíně tak, že pokutu žalobci uložil ve výši 80 000 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 4. 2004 zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že mezi orgány státní správy vymezené v § 2 písm. d) zákona o státní kontrole, do jejichž působnosti patří odborný dozor, náležejí rovněž dopravní úřady, které podle § 34 odst. 1 zákona o silniční dopravě vykonávají státní odborný dozor v silniční dopravě. Proto měl dopravní úřad postupovat rovněž podle zákona o státní kontrole a pořídit o kontrole protokol obsahující náležitosti podle § 15 odst. 1 zákona o státní kontrole a také dále měl postupovat podle § 15 a násl. zákona o státní kontrole. V dané věci však zápis o provedené kontrole ani protokol o výkonu státního odborného dozoru neobsahovaly tyto zákonné náležitosti, nebylo v nich uvedeno konkrétní ustanovení právního předpisu, který byl porušen, žalobce nebyl seznámen s obsahem protokolů, nebyly mu předány stejnopisy těchto písemností a nebyl poučen o právu podat písemné a zdůvodněné námitky; tím mu bylo znemožněno námitky uplatnit, a dosáhnout tak příznivějšího kontrolního zjištění. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nezabýval tím, zda k odstranění procesních pochybení došlo dodatečným předáním zápisu o provedené kontrole a protokolu z výkonu státního odborného dozoru žalobci, ačkoliv to žalobce výslovně namítl v odvolání. Tato skutečnost činí podle názoru soudu napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v níž namítal, že v ustanovení § 39 zákona o silniční dopravě je upraveno použití správního řádu pro řízení ve věcech upravených zákonem o silniční dopravě. Zákon o silniční dopravě je speciálním zákonem definujícím, jak postupují příslušné kontrolní orgány při výkonu odborného dozoru v silniční dopravě. V zákoně o silniční dopravě není žádný odkaz na použití zákona o státní kontrole, a proto v řízení o správním deliktu podle zákona o silniční dopravě postupoval žalovaný plně v souladu se správním řádem.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
V námitce žalovaného týkající se neaplikovatelnosti zákona o státní kontrole na kontroly prováděné podle zákona o silniční dopravě se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze argumentovat tvrzením, že zákon o státní kontrole na řízení o správním deliktu podle zákona o silniční dopravě nedopadá, jelikož zákon o silniční dopravě neobsahuje žádný odkaz na použití zákona o státní kontrole.
Zákon o silniční dopravě sice skutečně odkaz na použití zákona o státní kontrole neobsahuje, avšak nelze opomenout úvodní ustanovení zákona o státní kontrole. V ustanovení § 2 písm. d) zákona o státní kontrole je řečeno, že státní kontrolu podle tohoto zákona vykonávají orgány státní správy, do jejichž působnosti náleží specializovaná kontrola, odborný dozor nebo inspekce podle zvláštních předpisů (dále jen "kontrolní orgány"). Ustanovení § 4 zákona pak vymezuje negativní výčet orgánů nepodléhajících kontrole podle tohoto zákona. Kontrole podle tohoto zákona tedy nepodléhají "
soudy, prokuratura a státní notářství, s výjimkou hospodaření těchto orgánů s finančními a hmotnými prostředky České republiky, rozhodovací činnost orgánů státní správy a řízení jim předcházející, výkon působnosti ozbrojených bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky vykonávané podle zvláštních předpisů
". Proto je zapotřebí vycházet z toho, že odborný dozor prováděný orgány vymezenými v § 2 písm. d) zákona o státní kontrole podléhá režimu tohoto zákona. V daném případě byla dopravní kontrola odborným dozorem vykonávaným podle zvláštního předpisu, zde podle zákona o silniční dopravě.Nejvyšší správní soud shledal postup soudu prvního stupně za zákonu odpovídající. Skutečnost, že se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s tvrzením žalobce, že v řízení nebylo postupováno podle ustanovení § 15 a § 16 zákona o státní kontrole, činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání nevypořádal s tvrzením žalobce, že dodatečné zaslání protokolu z výkonu státního odborného dozoru nemůže zhojit uvedenou vadu řízení; navíc žalobce byl zkrácen na možnosti podat námitky, neboť o této možnosti nebyl v protokolu poučen. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem krajského soudu, že žalovaný pochybil, když se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval tím, zda postupem správního orgánu prvního stupně mohlo dojít či došlo ke zhojení vytýkaných procesních pochybení. Absence vyjádření k této odvolací námitce v napadeném rozhodnutí žalovaného činí toto rozhodnutí i podle názoru Nejvyššího správního soudu nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když v tomto pochybení shledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.