1637/2008
Státní občanství: nabývání státního občanství narozením
Státní občanství: nabývání státního občanství narozením
k § 1 odst. 2 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství*)
k § 13 zákona č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství**)
k § 17 odst. 2 zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky***)
V případě nabývání státního občanství narozením před 1. 1. 1969 je třeba vycházet z § 1 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. Zákon č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství, nedopadá na osoby narozené před 1. 1. 1969, byť svým § 13 zrušil bez přechodných ustanovení § 1 zákona č. 194/1949 Sb. Příslušná přechodná ustanovení je třeba hledat v republikovém zákoně, konkrétně v § 17 odst. 2 zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky (podle kterého dítě, které se narodilo v cizině před počátkem účinnosti tohoto zákona a jehož jeden z rodičů je občanem republiky a druhý cizincem, nabývá narozením státního občanství republiky podle dosavadních právních předpisů), a k němu se vztahující poznámce pod čarou, která dosavadními právními předpisy rozumí zákon č. 194/1949 Sb.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2008, čj. 6 As 34/2007-82)
Prejudikatura:
srov. nálezy Ústavního soudu č. 6/1969 Sb. a č. 40/1994 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 9/94).Věc:
Francis Milan F. (Spojené státy americké) proti Magistrátu hlavního města Prahy o vydání osvědčení o státním občanství České republiky, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce požádal Úřad městské části Praha 1, odbor matrik, o vydání osvědčení o státním občanství České republiky. Úřad jeho žádost dne 20. 12. 2004 zamítl pro nesplnění podmínek § 20 a § 24 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, resp. § 1 odst. 2 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, kterého bylo třeba užít na případ žalobce s ohledem na datum narození 10. 10. 1968. Žalobce se totiž narodil v cizině a jeho otec byl cizincem. K nabytí státního občanství proto potřeboval souhlas okresního národního výboru, o nějž měl požádat rodič, který byl československým občanem; souhlas však nemohl být vydán, neboť matka žalobce o jeho vydání nepožádala. Žalobce tudíž občanství nenabyl.
Dne 6. 5. 2005 Magistrát hlavního města Prahy, odbor občanskosprávních agend, odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Žalobce se domáhal ochrany podáním žaloby k Městskému soudu v Praze, který ji dne 31. 1. 2007 rozsudkem zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že v dané věci bylo nutno zjistit, zda k žádosti matky žalobce s nabytím občanství žalobce vyslovil souhlas výkonný orgán okresního národního výboru. Takové zjištění učiněno nebylo a nebylo ani zjištěno (prostřednictvím archivního pátrání Krajského úřadu Jihočeského kraje), že by matka žalobce žádost o vyslovení souhlasu s nabytím občanství pro žalobce podala. To ostatně netvrdil ani žalobce, který v odvolání naopak uvedl, že žádost nebylo možno podat z důvodu perzekuce rodiny matky. Městský soud krom toho odmítl i výtku žalobce poukazující na nesprávnou interpretaci a aplikaci § 1 odst. 2 zákona č. 194/1949 Sb., když matka žalobce byla oprávněna požádat o vydání souhlasu kdykoli během zákonem stanovené jednoroční lhůty, tj. v době od 10. 10. 1968 do 11. 10. 1969, přičemž v rámci běhu této lhůty byla podmínka vyslovení souhlasu s nabytím občanství vypuštěna zákonem č. 165/1968 Sb., účinným od 1. 1. 1969, v důsledku čehož žalobce zcela legitimně nabyl československé státní občanství a správní orgán byl povinen mu osvědčení o českém státním občanství vydat, a to i z hlediska zákazu bezdůvodné diskriminace mezi jednotlivými kategoriemi osob a v kontextu s osobním postavením matky žalobce. K tomu městský soud konstatoval, že otázka nabytí státního občanství žalobce nebyla posuzována podle zákona č. 165/1968 Sb., který v době narození žalobce nebyl platným a účinným právním předpisem, nýbrž podle zákona č. 194/1949 Sb. K námitce o zákazu diskriminace odkázal na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 5/95 (č. 6/1969 Sb.) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2006, čj. 7 As 46/2005-54,*) s tím, že pokud zákon platný v době narození žalobce vyžadoval splnění dvou podmínek, a to žádost rodiče (občana Československé republiky) a souhlas se žádostí vyslovený příslušným státním orgánem, nejednalo se o právní stav, který má diskriminační povahu.
Proti tomuto rozsudku žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., v níž (v zásadě shodně s žalobními výhradami) poukazuje na pochybení správního orgánu a vyjadřuje nesouhlas s posouzením právních otázek městským soudem, který měl pro důvodně vytýkané vady ovlivňující zákonnost rozhodnutí správního orgánu toto rozhodnutí zrušit.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nelze přisvědčit námitce stěžovatele poukazující na to, že v jeho případě je třeba vycházet ze zákona č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství, který zrušil podmínku vyslovení souhlasu příslušného státního orgánu s nabytím občanství.
Závěr o nedůvodnosti této námitky učinil Nejvyšší správní soud na základě následujících úvah.
Před vznikem československé federace (ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci) byly otázky týkající se československého státního občanství upraveny v zákoně č. 194/1949 Sb. Se vznikem československé federace vzniklo a bylo ústavně upraveno vedle československého státního občanství i občanství republikové (české a slovenské). Ústavní zákon č. 143/1968 Sb. v čl. 5 odst. 4 zakotvil, že zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon Federálního shromáždění. Tato ústavní konstrukce byla realizována vydáním zákona č. 165/1968 Sb., na jehož základě následně vydaly obě národní rady příslušné zákony, a to zákon SNR č. 206/1968 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské socialistické republiky, a zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky. Z uvedeného vyplývá, že zákon č. 165/1968 Sb. byl toliko základním dokumentem, který ponechal podrobnější úpravu státního občanství zákonům republik a sám se otázkami státního občanství zabýval právě a jen s ohledem na vytvoření společného federativního státu, tedy problematiku odlišnou, než o kterou jde v případě stěžovatele. Ačkoli podle svého § 13 zrušil ustanovení § 1 zákona č. 194/1949 Sb., učinil tak bez přechodných ustanovení. Za této situace je proto třeba vycházet z republikového zákona, konkrétně z § 17 odst. 2 zákona č. 39/1969 Sb. (podle kterého dítě, které se narodilo v cizině před počátkem účinnosti tohoto zákona a jehož jeden z rodičů je občanem republiky a druhý cizincem, nabývá narozením státního občanství republiky podle dosavadních právních předpisů) a k němu se vztahující poznámky pod čarou, která dosavadními právními předpisy rozumí zákon č. 194/1949 Sb.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že městský soud aplikoval na případ stěžovatele odpovídající právní předpis a že výklad, který na jeho základě učinil, je správný a odpovídající zákonu.
Nejvyšší správní soud k věci na doplnění uvádí, že právo na získání státní příslušnosti nebylo v ústavním pořádku Československé republiky výslovně zakotveno a není tomu tak ani v ústavním pořádku České republiky. Existuje množství způsobů, jak lze nabýt občanství určitého státu. Podle právně relevantních důvodů je lze lišit na způsoby, které vyplývají ze zákona nebo mezinárodní smlouvy, z určité právní skutečnosti, z projevu vůle budoucího občana anebo z projevu vůle státu. Podle toho, na čem je nabytí občanství závislé, jsou zpravidla rozlišovány dva způsoby. Jednak původní (originární), kdy fyzická osoba získá občanství přímo od státu (např. udělením, nalezením na území, prohlášením), a jednak odvozený (derivativní), kdy fyzická osoba získává občanství v návaznosti na občanství někoho jiného (např. narozením, osvojením, uznáním otcovství). Podle právního názoru vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/94 (č. 40/94 Sb. ÚS), na který Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje, vychází koncepce právní úpravy státního občanství z principu suverenity státní moci. Státní občanství lze definovat jako časově trvalý, místně neomezený právní vztah fyzické osoby a státu, který je proti vůli fyzické osoby zpravidla nezrušitelný a na jehož základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti. Přitom je výsostným právem státu určovat podmínky, za kterých se nabývá a pozbývá státní občanství, neboť se jedná jednoznačně o institut vnitrostátního práva.
V projednávané věci není, s ohledem na výše uvedené, pochyb o tom, že stěžovatel, narozený ve Spojených státech amerických (dále jen "USA") československé občance a otci cizinci, mohl nabýt československé, resp. české, státní občanství pouze za předpokladu, že by s takovým způsobem nabytí občanství k žádosti matky stěžovatele vyslovil souhlas orgán k tomu příslušný.
V průběhu vedeného správního řízení bylo zjištěno, že matka stěžovatele takovou žádost nepodala. Z tohoto důvodu proto nemohlo a ani neprobíhalo žádné řízení o žádosti, a nemohlo o ní být ani rozhodováno. V důsledku absence žádosti proto nebyl a ani nemohl být vydán zákonem vyžadovaný souhlas příslušného orgánu. Výhrady stěžovatele poukazující na nedostatky ve skutkových zjištěních v tomto směru učiněných nemohou obstát, neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgány využily veškerých prostředků, včetně archivního pátrání, jimiž bylo možno ověřit podání žádosti. Toho, že žádost nebyla podána, si byl ostatně vědom i sám stěžovatel, který tuto skutečnost přičítal politické perzekuci matky, resp. její rodiny. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že požadavek souhlasu s nabytím státního občanství měl zákonný podklad v § 1 zákona č. 194/1949 Sb., které dopadalo na všechny podřaditelné případy bez rozdílu. K tvrzením stěžovatele o důvodech bránících matce v podání žádosti nelze přihlédnout, neboť tu není žádné negativní rozhodnutí o žádosti, které by případně mohlo být odrazem postoje tehdejší výkonné moci k osobě matky stěžovatele. Za situace, kdy matka stěžovatele nepodala potřebnou žádost, ať již z jakýchkoli příčin, nemohlo proběhnout řízení o vyslovení souhlasu příslušným orgánem. Tvrzení stěžovatele, že matka byla v důsledku politické perzekuce fakticky vyloučena z možnosti podat uvedenou žádost, tak Nejvyšší správní soud hodnotí jako pouhé domněnky stěžovatele.
Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodné ani výhrady stěžovatele k právním závěrům městského soudu vztahujícím se k posuzování otce stěžovatele jako cizince. Právnímu názoru městského soudu nelze v tomto směru ničeho vytknout, neboť jím provedené posouzení této právní otázky má oporu v právních předpisech (Úmluvě o naturalisaci*) a zákoně č. 60/1930 Sb.), jejichž výklad v odůvodnění napadeného rozsudku provedl a se kterým se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Nejvyšší správní soud zastává ve shodě s městským soudem názor, že otec stěžovatele ztratil československé státní občanství dnem nabytí státního občanství USA. Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit ani námitce stěžovatele o potřebě výslechu matky stěžovatele, neboť toho nebylo s ohledem na skutková zjištění, která považuje Nejvyšší správní soud za dostatečná, třeba.
Nejvyšší správní soud proto závěrem uvádí, že za situace, kdy se stěžovatel narodil dne 10. 10. 1968 (tedy před účinností zákona č. 39/1969 Sb.) v USA, matce československé, resp. české státní občance, a otci cizinci, musel být na jeho případ aplikován zákon č. 194/1949 Sb., z čehož je patrné, že musela být také podána žádost o vyslovení souhlasu s nabytím občanství pro stěžovatele. Jelikož matka stěžovatele takovou žádost do konce roku 1968 nepodala, a neučinila tak ani později v běhu jednoroční lhůty od narození stěžovatele, je třeba uzavřít, že stěžovatel československé, resp. české, státní občanství narozením nenabyl.
*) S účinností od 1. 1. 1969 ustanovení zrušeno zákonem č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství.
**) S účinností od 1. 1. 1993 nahrazen zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
***) S účinností od 1. 1. 1993 nahrazen zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
*) Dostupný na http://www.nssoud.cz.
*) Úmluva ze dne 16. 7. 1928 o naturalisaci mezi Československem a Spojenými Státy (publikována pod č. 169/1929 Sb.).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.