Vydání 6/2021

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, čj. 8 As 102/2019-31)

Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „správní orgán I. stupně“) příkazem ze dne 29. 10. 2015 uložil žalobci jako poskytovateli zdravotních služeb v Lékárně Nad Primaskou pokutu ve výši 100 000 Kč za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2017, neboť nepředložil na základě výzvy k předložení dokladů ze dne 11. 9. 2015 požadované doklady, a to smlouvy ním a společností transmed Transport GmbH, standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji Lékárny Nad Primaskou a úplnou smlouvu mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o. a žalobcem v plném znění včetně veškerých dodatků a příloh, neboť předložená smlouva obsahovala pouze přílohu č. 2, čímž žalobce porušil § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Proti příkazu podal žalobce neodůvodněný odpor. Následně správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 15. 1. 2016 uložil žalobci za tento správní delikt pokutu ve výši 80 000 Kč.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 3. 7. 2018 tak, že upravil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části týkající popisu skutku, splatnosti pokuty a náhrady nákladů řízení. Ve zbývající části žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který ji však rozsudkem ze dne 14. 3. 2019, čj. 6 Ad 12/2018-69, zamítl.

Městský soud uvedl, že pro právní hodnocení není podstatné, zda příslušné listiny byly správnímu orgánu I. stupně doručeny, ale zda mu byly doručeny v průběhu kontroly. Žalobce listiny, případně tvrzení o jejich neexistenci v průběhu kontroly nepředložil a učinil tak až po vydání příkazu. Správním deliktem bylo nepředložení těchto listin na výzvu správního orgánu I. stupně v průběhu kontroly. Takto splněná povinnost je proto opožděná. Vydání příkazu není další výzvou či jiným prodloužením stanovené lhůty nebo dalším výkonem kontroly, ale zahajuje se jím již řízení o spáchaném deliktu. Podáním ze dne 5. 10. 2015 žalobce předložil neúplnou dokumentaci, která nedokládala stav u žalobce v době provedení kontroly (smlouva mezi společností Pilulka Distribuce s.r.o. nebyla předložena v plném znění, smlouva mezi žalobcem a společností transmed Transport GmbH předložena nebyla a žalobce nic netvrdil o její neexistenci, standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji byl předložen ve znění, které bylo účinné až od 30. 8. 2015). Tímto postupem naplnil skutkovou podstatu správního deliktu, neboť jím předložená dokumentace nebyla úplná a nevyčerpala povinnosti stanovené výzvou ze dne 11. 9. 2015.

Městský soud neshledal, že by povinnosti uložené danou výzvou byly nejasné a nebylo tak patrné, co správní orgán I. stupně po žalobci požaduje. Požadavek se vztahoval k předložení smlouvy v plném znění, včetně dodatků a příloh, dalších smluv a standardního operačního postupu o přepravě. Žádné časové omezení platnosti požadovaných listin není ve výzvě obsaženo a ani z ní neplyne. Pokud žalobce neměl k dispozici dokumentaci požadovanou v bodě 2 výzvy, měl tuto skutečnost správnímu orgánu I. stupně sdělit. Rovněž z výzvy nevyplývá, že se předložení standardního operačního postupu mělo vztahovat k době, která by nesouvisela s dobou kontroly. Žalobce nebyl potrestán za nepředložení neexistujícího dokumentu, nýbrž za nesplnění povinnosti při kontrole. K namítané nepřiměřenosti délky lhůty pro předložení požadovaných listin městský soud uvedl, že žalovaný výslovně krátkost této lhůty v odůvodnění rozhodnutí uznal a vycházel z ní. Správní orgán I. stupně po žalobci nevyžadoval doložení notoriet či skutečností, které mohl znát ze své úřední činnosti, nýbrž požadoval podstatnou dokumentaci týkající se provozu lékárny a výdeje léčiv, což jsou skutečnosti, které mohl sdělit a doložit pouze žalobce. Po žalobci proto bylo legitimně požadováno splnění povinnosti, k níž byl vyzván, s ohledem na řádnou kontrolu při provozu lékárny. Materiální stránka skutkové podstaty správního deliktu tak byla rovněž naplněna.

Pokud jde o námitku týkající se výše uložené pokuty, městský soud uvedl, že tato námitka byla poprvé vznesena až v řízení před soudem. Zdůvodnění výše uložené pokuty je podrobně obsaženo v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, který uvedl, že žalobci byla několikrát poskytnuta možnost splnit svou povinnost, což zhodnotil jako přitěžující okolnost. Jako polehčující okolnost shledal správní orgán I. stupně skutečnost, že se jedná o první porušení kontrolního řádu žalobcem a že nebyl prokázán negativní vliv na veřejné zdraví. Výše uložené pokuty byla posouzena ve vztahu k zákonným kritériím (§ 17 odst. 2 kontrolního řádu) a byla uložena v zákonné sazbě. Ke zneužití správního uvážení proto nedošlo. Žalobce v žalobě rovněž neuvedl ve vztahu ke své osobě nic, co by nasvědčovalo jeho tvrzení o likvidačním charakteru pokuty. Závěrem městský soud neshledal případným odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2018, čj. 9 Ad 20/2015-56, neboť každý skutkový případ i úvaha o výši uložené pokuty je jiná a nelze bez většího srovnání pouze porovnávat výši pokuty a spáchaný delikt, jestliže navíc pokuta uložená ve věci vedené pod sp. zn. 9 Ad 20/2015 je ve své výši velmi podobná.

Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V jejím úvodu shrnul žalobní argumentaci. Následně se věnoval jednotlivým kasačním důvodům. V žalobě namítl, že správní orgán I. stupně ve výzvě stanovil lhůtu k doplnění dokladů do 15. 9. 2015. Tato lhůta uplynula ještě před doručením výzvy dne 16. 9. 2015, a byla tedy objektivně nesplnitelná a nepřiměřeně krátká. Městský soud na tuto námitku pouze uvedl, že fakticky byla lhůta mnohem delší a běžela až do dne vydání příkazu. Více se touto námitkou nezabýval. Rozhodnutí proto trpí vadou, která mohla být důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť důvodem uložení pokuty bylo nedoplnění podkladů v objektivně nesplnitelné lhůtě, což je v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 a 2 Ústavy. Stěžovateli byla rovněž upřena objektivní možnost podat žádost o prodloužení této lhůty. Městský soud dospěl ke zjevně nesprávnému právnímu názoru, jestliže tvrdil, že mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu tím, že v objektivně nesplnitelné lhůtě stěžovatel nedoplnil požadované dokumenty. Správní rozhodnutí je proto nicotné.

Stěžovatel dále namítal, že se městský soud držel formalisticky dikce zákona, aniž by zohlednil smysl a účel dané právní normy. Stěžovatel byl při kontrole dostatečně aktivní a součinný. To, že některé doklady nedodal, bylo odůvodněno nejasným požadavkem správního orgánu I. stupně a určením objektivně nesplnitelné lhůty. Městský soud nijak nereflektoval skutečnost, že správní orgán I. stupně porušil zásadu hospodárnosti a zásadu subsidiarity výkonu veřejné moci (§ 6 odst. 2 správního řádu) tím, že po stěžovateli požadoval dodání výpisu z obchodního rejstříku, jež je veřejně dostupný, a závazného stanoviska k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení, které správní orgán I. stupně vydává sám, a je mu tak znám z úřední povinnosti. Městský soud významově zaměňoval pojem kontrola s kontrolou na místě (např. v bodě 20 rozsudku městského soudu). Rozhodnutí proto působilo nepřesvědčivě. Stěžovatel byl přesvědčen, že nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu, za který byl trestán, neboť vynaložil veškeré možné úsilí, aby splnil své povinnosti stanovené správním orgánem I. stupně ve výzvě. I kdyby tomu tak nebylo, tak obsah dokumentů, které nedoplnil podáním ze dne 5. 10. 2015, není z pohledu prováděné kontroly důležitý, aby jejich nedoplnění představovalo porušení zájmu chráněného kontrolním řádem. Nemohlo proto dojít k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu.

Výše uložené pokuty byla nepřiměřená jak samotnému skutku, tak době uběhlé od dotčené kontroly do vydání pravomocného rozhodnutí (téměř tři roky). Mezitím stěžovatel ukončil své podnikání a provozování Lékárny Nad Primaskou. I kdyby správní delikt spáchal, potom by v době vydání rozhodnutí žalovaného nebyl žádný společenský zájem na jeho potrestání. Výše pokuty byla rovněž zcela nepřiměřená tomuto zájmu. Městský soud se s tímto zneužitím správního uvážení vypořádal tak, že bylo konkrétně zdůvodněno proč a v jaké výši došlo k uložení pokuty. Nezhodnotil však jakkoliv blíže její výši a přiměřenost a nijak se nevypořádal s argumentací a námitkami stěžovatele. Přestože stěžovatel na jednání před soudem navrhl moderaci výše uložené pokuty, městský soud se k tomuto návrhu nijak ve svém rozhodnutí nevyjádřil, což může být důvodem pro zrušení rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2013, čj. 7 As 8/2013-31). Případně stěžovatel navrhoval, aby moderaci výše uložené pokuty provedl Nejvyšší správní soud. Výše uložené pokuty má zjevně likvidační charakter. Správní orgán I. stupně nepřihlédl k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Městský soud však nedostatek v předchozím správním řízení kladl za vinu stěžovateli.

Stěžovatel v žalobě odkázal na obdobnou věc vedenou u městského soudu pod sp. zn. 9 Ad 20/2015. Městský soud se však tímto argumentem a související věcí vůbec nezabýval. Tím došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Městský soud totiž apriorně vybíral pouze ty důkazy, které podpořily jeho závěr, aniž by věc posuzoval komplexně a v souvislostech.

Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

(…) [15] Stěžovatel namítá, že městský soud nijak nereflektoval skutečnost, že správní orgán I. stupně porušil zásadu hospodárnosti a zásadu subsidiarity výkonu veřejné moci tím, že po stěžovateli požadoval dodání výpisu z obchodního rejstříku a závazného stanoviska k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že je tato námitka důvodná. Stěžovatel v žalobě poukázal na skutečnost, že některé z příloh smlouvy uzavřené se společností Pilulka Distribuce s.r.o., byly správnímu orgánu I. stupně známy z úřední činnosti, případně byly veřejně dostupné. Mohlo proto dojít ze strany správního orgánu I. stupně k porušení povinnosti zbytečně nezatěžovat dotčené osoby zakotvené v § 6 odst. 2 správního řádu. Městský soud v bodě 26 napadeného rozsudku k této námitce toliko uvedl, že „[p]“ Přestože se na první pohled může zdát, že se městský soud námitkou stěžovatele zabýval, vypořádání městského soudu se zcela míjí s podstatou žalobního bodu. Jestliže přílohou výše zmíněné smlouvy byl např. výpis z obchodního rejstříku nebo rozhodnutí, které sám správní orgán I. stupně vydal, měl se městský soud zabývat tím, zda stěžovatel s ohledem na § 6 odst. 2 správního řádu neposkytl dostatečnou součinnost stran smlouvy uzavřené se společností Pilulka Distribuce s.r.o. již tím, že předložil správnímu orgánu I. stupně zmíněnou smlouvu bez příloh, které měl správní orgán I. stupně k dispozici nebo byly veřejně dostupné. Argumentace městského soudu tak nereaguje na žalobní námitku stěžovatele. Z odůvodnění napadeného rozsudku proto nelze seznat, z jakých důvodů považoval městský soud žalobní námitku za nedůvodnou, minimálně z toho důvodu, že městský soud nevysvětlil, proč se na rozdíl od stěžovatele domnívá, že jím konkrétně uvedené přílohy může doložit pouze stěžovatel. Napadený rozsudek je proto v této části nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. (…)

[29] Nejvyšší správní soud se dále zabýval namítaným nenaplněním skutkové podstaty správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu stěžovatelem. Jelikož v bodě [15] tohoto rozsudku dospěl k závěru, že je rozsudek městského soudu v části týkající se požadované smlouvy uzavřené se společností Pilulka Distribuce s.r.o. nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť se městský soud nezabýval tím, zda stěžovatel s ohledem na § 6 odst. 2 správního řádu neposkytl dostatečnou součinnost stran této smlouvy již tím, že předložil správnímu orgánu I. stupně zmíněnou smlouvu bez příloh, bylo by předčasným zabývat se otázkou, zda stěžovatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu nepředložením smlouvy se společností Pilulka Distribuce s.r.o. v plném znění vč. veškerých dodatků a příloh. Tato úvaha bude na městském soudu v dalším řízení. Nejvyšší správní soud se proto zabýval pouze namítaným nenaplněním skutkové podstaty ve vztahu k požadované smlouvě uzavřené mezi stěžovatelem a společností transmed Transport GmbH a ve vztahu ke standardnímu operačnímu postupu o přepravě.

[30] Podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu platilo, že „[p]“.

[31] Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu dále platilo, že „[k]“.

[32] Sankční ustanovení kontrolního řádu [tj. rovněž § 16 odst. 1 písm. a)] chrání „“ (důvodová zpráva ke kontrolnímu řádu). Jejich cílem je přinutit kontrolovaný subjekt ke spolupráci při kontrole, odmítá-li ji dobrovolně. Jde v zásadě o obdobu pořádkové pokuty s tím rozdílem, že sankce není ukládána za porušení procesní povinnosti, nýbrž povinnosti hmotněprávní, tedy povinnosti vytvořit podmínky pro výkon kontroly a poskytovat při ní potřebnou součinnost (srov. bod 13 rozsudku NSS ze dne 12. 7. 2017, čj. 6 As 83/2017-33). Má se tedy typově jednat o situace, kdy daný subjekt ztěžuje, či dokonce maří průběh kontroly tím, že neposkytuje potřebnou součinnost.

[33] Kromě povinností ukládaných kontrolním řádem kontrolovaným osobám však platí také základní zásady činnosti správních orgánů, a to zejména zásada součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, jež vyplývá z § 4 správního řádu a která je řazena mezi principy dobré správy. Kontrola představuje interaktivní činnost, která z povahy věci a cíle, jehož má být dosaženo (tj. zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly na základě těchto předpisů uloženy), vyžaduje vzájemnou komunikaci a součinnost mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou. Požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (např. předložení dokumentů) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu (např. v důsledku mylného výkladu toho, co kontrolní orgán ve skutečnosti požaduje), je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit. Pouze na základě vzájemného dialogu je možné dospět k cíli kontroly. Projeví-li kontrolovaná osoba snahu dialog vést, je na kontrolním orgánu, aby v něm pokračoval a nepřistoupil automaticky k trestání kontrolované osoby za domnělé neposkytnutí potřebné součinnosti při kontrole, jestliže mohlo být nedorozumění vyjasněno a potřebná součinnost poskytnuta v požadovaném rozsahu.

[34] Správní orgán I. stupně výzvou ze dne 11. 9. 2015 požadoval předložení dokumentů, které stěžovatel nemohl předložit při kontrole na místě dne 25. 8. 2015. Byl-li stěžovatel v rámci kontroly vyzván k předložení daných dokumentů, měl buď tyto dokumenty v požadovaném rozsahu poskytnout, nebo skutečnost, že požadovaným dokumentem nedisponuje, správnímu orgánu I. stupně sdělit (srov. bod 12 rozsudku NSS ze dne 25. 5. 2018, čj. 4 As 92/2018-35, a bod 12 rozsudku ze dne 20. 11. 2019, čj. 8 As 300/2018-35).

[35] Správní orgán I. stupně po stěžovateli požadoval mj. veškeré smlouvy uzavřené mezi ním a společností transmed Transport GmbH. V podání ze dne 5. 10. 2015 stěžovatel uvedl, že proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci (uzavřené s Pilulka Distribuce s.r.o.). Podle žalovaného stěžovatel v průběhu kontroly neposkytl informaci o tom, že žádná smlouva se společností transmed Transport GmbH neexistuje. Explicitní tvrzení, že smlouva neexistuje, učinil stěžovatel až podáním ze dne 10. 11. 2015.

[36] Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že společnost transmed Transport GmbH zajišťovala převoz léčivých přípravků mezi společnosti Pilulka Distribuce s.r.o. a Lékárnou Nad Primaskou, ve které byla následně zásilka otevřena, k dodacímu listu byla přidána faktura pro koncového zákazníka, znovu zalepena a předána společnosti transmed Transport GmbH, která ji odvezla zpět do společnosti Pilulka Distribuce s.r.o., ze které následně probíhal rozvoz zásilek ke koncovým zákazníkům. Z čl. 9.2 výše zmíněné Dohody o spolupráci dále vyplývá, že se společnost Pilulka Distribuce s.r.o. zavázala zajišťovat přepravu produktů zákazníkům ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Nejvyšší správní soud s ohledem na charakter spolupráce stěžovatele se společností Pilulka Distribuce s.r.o. dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele uvedené v podání ze dne 5. 10. 2015, dle kterého proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci, je možné chápat také tak, že čl. 9.2 této dohody se vztahuje na veškerou přepravu léčivých přípravků, tj. že Pilulka Distribuce s.r.o. zajišťuje komplexní přepravu léčivých přípravků, ať již mezi ní a Lékárnou nad Primaskou nebo ke koncovým zákazníkům. V takovém případě by bylo jednoznačné, že mezi stěžovatelem a společností transmed Transport GmbH žádný smluvní vztah neexistoval. Jelikož není nemyslitelné, že stěžovatel touto odpovědí na výzvu správního orgánu I. stupně chtěl reflektovat skutečnost, že veškerou přepravu zajišťuje společnost Pilulka Distribuce s.r.o., a tudíž on není v žádném smluvním vztahu s jakýmkoliv přepravcem, nelze v jednání stěžovatele spatřovat bez dalšího neposkytnutí potřebné součinnosti správnímu orgánu I. stupně při kontrole. Není totiž možné trestat kontrolovanou osobu za neposkytnutí součinnosti pouze za to, že ne zcela jednoznačně odpoví na výzvu kontrolního orgánu, jestliže v dobré víře požadovanou součinnost k výzvě dobrovolně poskytne. Opačný přístup by byl v rozporu se smyslem a účelem správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, jímž zprostředkovaně (obdoba pořádkové pokuty) je, jak již Nejvyšší správní soud uvedl v bodě [32] tohoto rozsudku, přinutit kontrolovanou osobu prostřednictvím uložené pokuty ke spolupráci při kontrole, a to tehdy, odmítá-li ji poskytnout v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu dobrovolně, případně jí trestat za její neposkytnutí, pokud k součinnosti nepostačuje vysvětlení ze strany kontrolujícího. Měl-li správní orgán I. stupně pochybnosti ohledně obsahu podání, měl stěžovatele vyzvat v souladu se zásadou součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, aby upřesnil, zda čl. 9.2 Dohody o spolupráci se též vztahuje na dopravu léčivých přípravků mezi Pilulkou Distribuce s.r.o. a Lékárnou Nad Primaskou, což však neučinil. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatelovo jednání v rozsahu nepředložení požadovaných smluv uzavřených se společností transmed Transport GmbH nenaplňuje skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu.

[37] Co se týče požadovaného standardního operačního postupu o přepravě vztahujícímu se k zásilkovému výdeji, z protokolu o kontrole vyplývá, že stěžovatel při kontrole na místě dne 25. 8. 2015 předložil standardní operační postup vyřizování objednávek prostřednictvím internetu s platností od 1. 3. 2014. Podáním ze dne 5. 10. 2015 stěžovatel k výzvě doložil standardní operační postup vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu pro epharmacy.cz a Pilulka Distribuce s.r.o. s platností od 30. 8. 2015. Předložené dokumenty nepovažoval správní orgán I. stupně za splnění výzvou stanovené povinnosti, neboť měl stěžovatel předložit standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji. Žalovaný naopak v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatel nepředložil standardní operační postup z doby kontroly. Předložené standardní operační postupy s platností od 30. 8. 2015 jsou proto dle žalovaného irelevantní.

[38] Nejvyšší správní soud z předložených standardních operačních postupů s datem platnosti od 30. 8. 2015 zjistil, že je jimi upraven postup při vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu. Pokud jde o objednávky z webu epharmacy.cz, ve vztahu k přepravě se v něm uvádí následující: „Ve standardním operačním postupu týkajícího se webu pilulka.cz stran přepravy stojí, že “

[39] Podle § 22 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, ve znění účinném do 30. 11. 2018 (dále jen „vyhláška o správné lékárenské praxi“), platilo, že „[d]“.

[40] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že vyhláška o správné lékárenské praxi v § 22 odst. 2 písm. f) upravuje mj. standardní operační postup vztahující se k výdeji léčivých přípravků, včetně zásilkového výdeje. O standardním operačním postupu o přepravě stran zásilkového výdeje, který správní orgán I. stupně po stěžovateli požadoval, však mlčí. Stěžovatel k výzvě předložil podáním ze dne 5. 10. 2015 standardní operační postupy vyřizování objednávek prostřednictvím internetu, tedy týkající se zásilkového výdeje ve smyslu § 22 odst. 2 písm. f) vyhlášky o správné lékárenské praxi, které se fakticky přepravy také dotýkaly (viz bod [38] tohoto rozsudku). Jestliže vyhláška o správné lékárenské praxi dokument typu standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji neznala a upravovala pouze obecně standardní operační postup týkající se zásilkového výdeje léčivých přípravků, který stěžovatel správnímu orgánu I. stupně k výzvě předložil, lze mít důvodně za to, že byl stěžovatel v dobré víře, že svoji povinnost stanovenou ve výzvě splnil a poskytl správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost ke kontrole. Za takové situace nelze spatřovat v jednání stěžovatele porušení povinnosti součinnosti dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

[41] Pokud jde o tvrzení žalovaného, které si v napadeném rozsudku osvojil rovněž městský soud, že stěžovatel nepředložil požadovaný standardní operační postup z doby kontroly, Nejvyšší správní soud uvádí, že se zcela míjí s tím, za co byl stěžovatel správním orgánem I. stupně trestán. Navíc žalovaný přehlédl, že stěžovatel již při kontrole na místě předložil dřívější verzi standardního operačního postupu vyřizování objednávek prostřednictvím internetu, a to s datem platnosti od 1. 3. 2014. Pakliže by měl stěžovatel dle žalovaného správní delikt spáchat mj. tím jednáním, že nepředložil požadovaný standardní operační postup z doby kontroly, pak by se stěžovatel správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu nedopustil, neboť veškeré verze standardního operačního postupu vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu předložil buď při kontrole na místě, nebo podáním ze dne 5. 10. 2015 k výzvě správního orgánu I. stupně. Nejvyšší správní soud nicméně podotýká, že správní orgán I. stupně primárně spatřoval spáchání správního deliktu v tom, že stěžovatel nepředložil k výzvě standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji, nikoliv v tom, že by nepředložil jeho znění z doby kontroly.

[42] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že rovněž v případě požadovaného standardního operačního postupu o přepravě vztahujícímu se k zásilkovému výdeji stěžovatel svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť potřebnou součinnost při kontrole podle § 10 odst. 2 téhož zákona správnímu orgánu I. stupně poskytl. Hodnocení, zda stěžovatelem předložené standardní operační postupy obsahovaly všechny požadované náležitosti a dostatečně upravovaly přepravu léčivých přípravků, měl správní orgán I. stupně přenechat až do navazujícího správního řízení, jehož podkladem byly výsledky provedené kontroly. Nelze stěžovatele trestat za to, že v dobré víře v souladu s vyhláškou o správné lékárenské praxi předložil standardní operační postupy týkající se zásilkového výdaje léčivých přípravků, kterými v té době disponoval a které se přepravy také dotýkaly.

[43] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše řečené uzavírá, že stěžovatel svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu v rozsahu požadovaných smluv se společností transmed Transport GmbH a standardního operačního postupu o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji, neboť na výzvu k předložení požadovaných dokumentů ze dne 11. 9. 2015 poskytl správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost pro výkon kontroly. Pakliže měl správní orgán I. stupně ohledně podání stěžovatele pochybnosti, mohl jej vyzvat k jejich odstranění. Z průběhu kontroly nevyplývá, že by stěžovatel v obecné rovině jakkoliv odmítal poskytovat správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost pro výkon kontroly nebo že by v důsledku jeho nečinnosti vznikly průtahy při kontrole. Naopak ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatel obecně projevoval zájem na tom, aby kontrola řádně proběhla a aktivně správnímu orgánu I. stupně součinnost poskytoval. Lze proto považovat za pravděpodobné, že by stěžovatel k dotazu správního orgánu I. stupně nejasnosti ohledně požadovaných dokumentů dobrovolně odstranil.

[44] Co se týče námitky, dle které městský soud klade za vinu stěžovateli, že správní orgán I. stupně nepřihlédl k osobním a majetkovým poměrům pachatele, souhlasí Nejvyšší správní soud s městským soudem v tom, že stěžovatel v průběhu správního řízení výši uložené pokuty nesporoval a v žalobě neuvedl ke svým osobním a majetkovým poměrům žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru o likvidačním charakteru uložené pokuty. Jestliže stěžovatel v žalobě namítl, že je výše uložené pokuty likvidační, pak ho ohledně této námitky tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Ani jedno z těchto břemen stěžovatel neunesl. Jednak v žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti ke svým osobním a majetkovým poměrům, na základě kterých by mohl městský soud posoudit, zda je uložená pokuta pro stěžovatele likvidační či nikoliv. Jednak své tvrzení o likvidačním charakteru pokuty nijak nedoložil. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že na č. l. 15 spisu městského soudu je založeno potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2018. Bez relevantního tvrzení v žalobě je však bezpředmětné. Není totiž úkolem soudu za stěžovatele domýšlet, z jakého důvodu mělo potvrzení o zdanitelných příjmech prokazovat, že výše uložené pokuty je pro něj likvidační, navíc za situace, kdy stěžovatel nedoložil přehled všech jeho příjmů v daném roce.

[45] Městský soud se v dalším řízení bude zabývat tím, zda skutková podstata správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu byla naplněna alespoň částí vytýkaného jednání stěžovatele, a to ve vztahu k požadované smlouvě uzavřené se společností Pilulka Distribuce s.r.o. (viz bod [15] a [29] tohoto rozsudku). V této souvislosti rovněž posoudí, zda je tvrzení stěžovatele, že si výzvu vyložil tak, že má předložit aktuální znění dané smlouvy a jejích příloh, jestliže ve skutečnosti k výzvě naopak předložil kromě samotné smlouvy také její přílohu č. 2, která byla v původním znění (tj. ke dni uzavření smlouvy). Jestliže by dospěl k závěru, že v tomto bodě stěžovatel porušil povinnost poskytnout potřebnou součinnost při kontrole podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, bude na žalovaném, aby v dalším řízení znovu posoudil výši ukládané pokuty s přihlédnutím k zúžení vytýkaného jednání stěžovatele. V takovém případě by bylo proto nadbytečné, aby se městský soud zabýval namítaným rozsudkem sp. zn. 9 Ad 20/2015, neboť přiměřenost ukládané pokuty bude muset nejprve zcela nově zvážit žalovaný. Věcí řešenou v daném rozsudku se může zabývat žalovaný sám, nebo se jí bude muset zabývat, pokud by takovou argumentaci stěžovatel doplnil v odvolacím řízení.