Vydání 7-8/2015

Číslo: 7-8/2015 · Ročník: XIII

3249/2015

Státní kontrola: použitelnost zákona o státní kontrole při kontrole plnění povinností v oblasti nemocenského pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

Státní kontrola: použitelnost zákona o státní kontrole při kontrole plnění povinností v oblasti nemocenského pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
k zákonu č. 552/1991 Sb., o státní kontrole*)
k zákonu č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
k zákonu č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, se po dobu své účinnosti subsidiárně vztahoval na kontrolu plnění úkolů zaměstnavatelů v nemocenském pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, i na kontrolu plnění povinností ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015, čj. 9 Ads 24/2014-69)
Věc:
Družstvo Staves.cz proti České správě sociálního zabezpečení o nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Městské správy sociálního zabezpečení Brno (správní orgán I. stupně) ze dne 24. 5. 2012 bylo žalobci podle § 104c zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení uloženo uhradit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti ve výši 204 614 Kč, zjištěný za kontrolované období od 1. 3. 2011 do 30. 6. 2011, a penále z tohoto dlužného pojistného ve výši 35 917 Kč. Odvolání žalobce žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 7. 2012 zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.
Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, čj. 36 Ad 12/2012-31. Námitky žalobce směřující proti obsahu kontrolního protokolu vypracovaného správním orgánem I. stupně ve znění jeho doplňku soud vyhodnotil jako nedůvodné, ztotožnil se i s právním názorem správního orgánu o účasti dosud nepřihlášených družstevníků na nemocenském pojištění podle § 5 písm. a) bodu 15 zákona o nemocenském pojištění.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Konkrétně nesouhlasil se způsobem zpracování kontrolního protokolu, který byl vyhotoven v režimu zákona o státní kontrole, a s právní kvalifikací zjištěných skutečností, jež se pak promítla do napadeného správního rozhodnutí. Samotnou použitelnost tohoto zákona při kontrole plnění povinností v oblasti nemocenského pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti však nezpochybnil, stejně jako skutková zjištění kontrolou učiněná.
Při posuzování věci dospěl devátý senát Nejvyššího správního soudu k závěru, že k otázce právního režimu kontrol na úseku nemocenského pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti existuje v judikatuře Nejvyššího správního soudu rozpor. V rozsudku ze dne 19. 4. 2006, čj. 6 Ads 18/2005-65, č. 1315/2007 Sb. NSS, byl vysloven názor, že se zákon o státní kontrole v těchto případech použije subsidiárně, zatímco v rozsudku ze dne 30. 4. 2008, čj. 4 Ads 83/2007-64, byl naopak vyjádřen názor, že se zákon o státní kontrole na tuto oblast vůbec nevztahuje. Oba senáty vyšly z odlišného výkladu § 3 odst. 1 zákona o státní kontrole, podle něhož "[s]
tátní kontrolou se
[...]
rozumí kontrolní činnost orgánů uvedených v § 2 tohoto zákona zaměřená na hospodaření s finančními a hmotnými prostředky České republiky a plnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů nebo uložených na základě těchto předpisů
".
Důvody rozdílného výkladu tohoto ustanovení oběma senáty spočívaly v tom, že čtvrtý senát zřejmě chápal pojmy zde uvedené jako vzájemně podmíněné, a vyloučil proto působení zákona o státní kontrole pro oblast kontroly povinností v oblasti sociálního zabezpečení a státní politiky zaměstnanosti s poukazem na skutečnost, že Česká správa sociálního zabezpečení s finančními a hmotnými prostředky České republiky při této činnosti nehospodaří. Šestý senát tyto pojmy naopak chápal jako součásti určitého výčtu a o použitelnosti zákona o státní kontrole neměl žádných pochyb.
Usnesením ze dne 14. 8. 2014, čj. 9 Ads 24/2014-62, postoupil devátý senát věc rozšířenému senátu k odstranění uvedeného rozporu a vyslovení závazného právního názoru ke sporné otázce. Sám se přiklonil k názoru šestého senátu.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že zákon o státní kontrole se po dobu své účinnosti subsidiárně vztahoval na kontrolu plnění úkolů zaměstnavatelů v nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění, i na kontrolu plnění povinností ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a věc vrátil devátému senátu k projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
II. Pravomoc rozšířeného senátu
[7] Dříve, než rozšířený senát přistoupil k posouzení věci, musel zodpovědět otázku své pravomoci. Podle § 17 odst. 1 s. ř. s. "[d]
ospělli senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při postoupení svůj odlišný právní názor zdůvodní
."
[8] Předkládající senát má za to, že pro jeho rozhodnutí je podstatnou otázka právního režimu kontroly prováděné k plnění povinností v oblasti nemocenského pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že tento senát nejen že chce vyslovit odlišný právní názor od názoru Nejvyšším správním soudem dříve vyjádřeného, ale že k judikatornímu rozkolu v rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu již došlo. Rozšířený senát proto uzavřel, že jeho pravomoc je dána.
III. Posouzení věci
[9] V projednávané věci je předmětem přezkumu rozhodnutí v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Podkladem pro toto rozhodnutí je posouzení účasti členů družstva na nemocenském pojištění. Problematika pojistného je z hmotněprávního hlediska upravena převážně v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, účast na nemocenském pojištění v zákoně o nemocenském pojištění. Organizační a procesní aspekty ve vztahu k pojistnému upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve vztahu k nemocenskému pojištění citovaný zákon o nemocenském pojištění.
[10] Plnění povinností, které pro plátce pojistného stanoví zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, kontrolují příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Místní příslušnost je podle § 7 písm. d) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení určena místem útvaru, ve kterém je vedena evidence mezd, věcná příslušnost je upravena v § 6 odst. 4 písm. o) citovaného zákona.
[11] Oprávnění zaměstnanců okresních správ sociálního zabezpečení při kontrole jsou explicitně vyjádřena v § 15 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Na základě tohoto ustanovení mohou pracovníci správ vstupovat do kontrolovaných subjektů, kontrolovat plnění povinností uložených předpisy o sociálním zabezpečení, k odstranění zjištěných nedostatků jsou též oprávněni vyžadovat přijetí opatření k nápravě; kontrolované subjekty jsou pak povinny poskytnout jim potřebnou součinnost. Podle § 13 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení mohou orgány sociálního zabezpečení kontrolovat účetní a další podklady, které jsou rozhodné pro určení výše pojistného; k tomu jsou povinné subjekty rovněž povinny poskytnout potřebnou součinnost.
[12] Zákon o nemocenském pojištění upravuje danou problematiku ve své části páté, hlavě první a druhé obdobně.
[13] Podrobnější úpravu výkonu kontrolní činnosti však žádný z uvedených zákonů neobsahuje, naskýtá se proto otázka, jakými dalšími pravidly by se měl kontrolní orgán při svých postupech řídit. V době vydání napadeného správního rozhodnutí přicházel v úvahu primárně zákon o státní kontrole, který je v současné době již zrušen, účinný však byl až do 31. 12. 2013.
[14] Není pochyb o tom, že okresní správy sociálního zabezpečení, stejně tak jako Česká správa sociálního zabezpečení, jsou orgány státní správy, do jejichž působnosti spadala specializovaná státní kontrola ve smyslu § 2 písm. d) tohoto zákona. Spornou otázkou je pouze vymezení věcné působnosti zákona tak, jak byla zakotvena v jeho § 3 odst. 1. Je tak nutno posoudit, zda se o státní kontrolu ve smyslu tohoto zákona jednalo jen v těch případech, kdy byla prováděna kontrola plnění povinností vyplývajících z obecně závazných předpisů na úseku hospodaření s finančními a hmotnými prostředky České republiky, nebo zda jsou znaky v tomto ustanovení uvedené výčtově a kontrola tak nebyla omezena jen na otázku hospodaření.
[15] Názoru šestého a následně devátého senátu svědčí již samotný jazykový výklad tohoto ustanovení. Spojka "
a
" mezi pojmy "
hospodaření s finančními a hmotnými prostředky České republiky
" a "
plnění povinností vyplývajících z obecně závazných předpisů nebo uložených na základě těchto předpisů
" je spíše dokladem výčtu tematických okruhů, jichž se státní kontrola týká, než výrazem na sobě závislých definičních znaků. Pokud by zákonodárce chtěl skutečně stanovit tyto znaky jako vzájemně podmíněné, použil by zajisté formulaci jinou, například "
plnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů nebo uložených na základě těchto předpisů na úseku hospodaření s finančními a hmotnými prostředky České republiky
", či nějakou obdobnou.
[16] Ke stejnému výsledku lze dospět i výkladem historickým a systematickým. V původním znění zákona o státní kontrole navazoval na § 3 v části prvé dnes již zrušený § 5 v části druhé, který v souvislosti s tím upravoval
kompetence
tehdejšího Ministerstva státní kontroly České republiky.
[17] Podle § 5 písm. a) zákona o státní kontrole ministerstvo kontrolovalo plnění úkolů státní správy, nešlo-li o činnost uvedenou v § 4 tohoto zákona, podle písmene b) pak zákonnost a účelnost nakládání s finančními a hmotnými prostředky poskytnutými státem a při nakládání s majetkovými právy ve státním vlastnictví.
[18] Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce rozlišoval činnost státní správy a hospodaření s finančními prostředky a majetkem státu jako dvě samostatné oblasti státní kontroly a přizpůsobil tomu i úpravu kompetencí jednotlivých orgánů v oblasti kontroly působících.
[19] Tomu ostatně odpovídá i důvodová zpráva k zákonu, kde v obecné části předkladatel na úvod objasňuje svůj záměr a uvádí, že "[s]
oučasné hluboké politické a ekonomické přeměny, směřující k vytvoření demokratické společnosti a tržní ekonomiky, nezbytně vyžadují též provedení celkové rekonstrukce právní úpravy kontroly v národním hospodářství a ve státní správě
". Ve zvláštní části pak k § 1 zákona deklaruje, že účelem zákona je zajištění výkonu státní kontroly v působnosti České republiky. Ke kontrolnímu řádu, který je upraven v části třetí zákona, se poté uvádí, že "
kontrolní řád bude závazný pro kontrolní činnost těch orgánů státní správy, které nemají zvláštními předpisy upraven vlastní kontrolní postup, ostatní kontrolní orgány jej budou používat pouze subsidiárně
".
[20] Z výše uvedeného je zřejmé, že zákon o státní kontrole byl zamýšlen jako předpis státními orgány všeobecně použitelný, přičemž rozlišení na jednotlivé oblasti učinil zákonodárce především v souvislosti s rozdělením kompetencí při kontrole mezi jednotlivé státní orgány. Z právní úpravy nelze dovodit, že by zákonodárce zamýšlel některé typy prováděných kontrol vyloučit z věcné působnosti zákona, částečnou výjimku tvořily pouze případy výslovně uvedené v § 4, a dále mohly být vyloučeny ty případy, kde by byl proces kontroly komplexně upraven zvláštním právním předpisem (§ 8 odst. 2 zákona "
a contrario
").
[21] Zákon o státní kontrole byl s účinností od 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), který v § 1 a § 2 vymezuje působnost zákona i pojem kontroly již bez jakýchkoliv pochybností, a to tak, že zákonem určené kontrolní orgány postupují podle tohoto zákona vždy, týká-li se kontrola plnění povinností stanovených jinými právními předpisy. (...)
*) S účinností od 1. 1. 2014 nahrazen zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.