Vydání 12/2006

Nejvyšší správní soud musel - dříve než přikročil k meritornímu projednání žaloby - zkoumat, zda jsou v projednávané věci splněny všechny podmínky řízení a zda byla žaloba podána včas. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno (podle doručenky založené ve správním spise) dne 30. 4. 2001; doručeno bylo v obálce s hnědým pruhem. Dále bylo napadené rozhodnutí doručováno veřejnou vyhláškou; stalo se tak vyvěšením na úřední desce Městského úřadu v Trutnově od 5. 6. 2001 do 20. 6. 2001. Žaloba byla podána u Vrchního soudu v Praze dne 16. 8. 2001; ze soudního spisu není zřejmé, zda byla doručována držitelem poštovní licence či zda byla podána osobně (obálka není v soudním spise založena).

Podle § 250b odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, musela být žaloba podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nebylo lze prominout. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 247 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, bylo podmínkou řízení nabytí právní moci rozhodnutí.

Soudní řád správní zachoval délku lhůty pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 s. ř. s.) i pravidlo pro běh lhůty (§ 40 odst. 2 s. ř. s.), upustil však od právní moci rozhodnutí jako podmínky řízení soudního.

V posuzované věci se jednalo o rozhodnutí o charakteru kanalizace jako kanalizace veřejné podle § 24 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., vodního zákona. Procesním předpisem pro řízení o věcech upravených tímto zákonem byl zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství (dále jen "zákon č. 130/1974 Sb.") - § 14 odst. 1 stanovil, že pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují vodohospodářské orgány při řízení o věcech upravených vodním zákonem nebo tímto zákonem podle správního řádu. V § 14 odst. 10 zákona č. 130/1974 Sb. pak byla zakotvena možnost doručit rozhodnutí ve vodoprávním řízení veřejnou vyhláškou v obcích, v jejichž územních obvodech jsou dotčeny zájmy účastníků, nejde-li o žadatele o povolení, správce vodního toku, popřípadě toho, kdo vznesl v řízení námitky.

Citovaný zákon č. 130/1974 Sb., za jehož účinnosti bylo napadené rozhodnutí vydáno a doručováno (soud věc posuzuje podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu - § 75 odst. 1 s. ř. s.), tedy představoval zvláštní zákon vůči správnímu řádu, předvídaný v § 26 odst. 1 správního řádu; ten stanoví, že doručení veřejnou vyhláškou použije správní orgán v případě, kdy mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi, nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Obecně tedy bylo možné, aby žalovaný jako vodohospodářský orgán vymezené skupině účastníků řízení doručil rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Institut doručení veřejnou vyhláškou však neslouží jako náhradní způsob doručování správního rozhodnutí za situace, kdy si někteří účastníci řízení nevyzvednou písemnost jim doručovanou prostřednictvím držitele poštovní licence v úložní době a taková zásilka se vrátí správnímu orgánu. To se stalo i v posuzovaném případě:

Žalovaný zaslal napadené rozhodnutí účastníkům řízení (všichni byli známi) do vlastních rukou; žalobci nikoliv do vlastních rukou (z důvodů blíže ze spisu nezjistitelných). Tato zásilka byla odeslána dne 27. 4. 2001, žalobce ji převzal dne 30. 4. 2001. Některé zásilky (pro některé účastníky řízení) se žalovanému po vypršení úložní doby vrátily nevyzvednuty (ve 30 případech bylo doručeno převzetím písemnosti, v 15 případech si adresát zásilku nevyzvedl). V těchto případech nastalo doručení za použití podle pravidel obsažených v § 24 odst. 2 správního řádu (třetím dnem od uložení zásilky, pokud byly splněny podmínky citovaným ustanovením správního řádu stanovené).

Žalovaný dne 31. 5. 2001 požádal Městský úřad v Trutnově, aby vyvěsil napadené rozhodnutí na své úřední desce po dobu 15 dnů; tuto žádost odůvodnil tím, že toto rozhodnutí se nepodařilo doručit několika účastníkům řízení, a proto žádá o náhradní doručení.

Doručení veřejnou vyhláškou jako forma "náhradního doručení" za popsané situace nemohlo mít již žádné právní důsledky, neboť rozhodnutí bylo doručeno oznámením jeho písemného vyhotovení.

Jestliže napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30. 4. 2001, uplynula lhůta k podání žaloby dne 2. 7. 2001 (30. 6. 2001 byla sobota). Na tom nic nemění ani dříve platná úprava, podle níž bylo třeba, aby napadené rozhodnutí bylo v moci práva - ostatně z doručenek založených ve správním spise se podává, že tomu tak bylo již v průběhu měsíce května 2001. Oba procesní předpisy - jak občanský soudní řád, tak soudní řád správní - vážou běh lhůty k podání žaloby na doručení napadaného rozhodnutí, nikoliv na jeho právní moc. Proto podal-li žalobce žalobu u vrchního soudu až dne 16. 8. 2001, případně ji podal k poštovní přepravě dne 14. 8. 2001, kdy je datována, učinil tak opožděně. Skutečnost, že napadené rozhodnutí nebylo žalobci doručeno za použití doručenky s modrým pruhem (tedy do vlastních rukou), leč bylo mu nepochybně doručeno jiným způsobem (doporučeně s doručenkou s hnědým pruhem), představuje sice vadu řízení, nikoliv však takovou, jež by bývala měla vliv na možnost podat včas žalobu; svědčí o tom skutečnost, že již podáním ze dne 4. 5. 2001 se žalobce žalovaného dotazoval - patrně s úmyslem podat žalobu - na údaj o právní moci napadaného rozhodnutí.

Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo za dané situace než žalobu odmítnout pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.