Vydání 9/2015

Číslo: 9/2015 · Ročník: XIII

3250/2015

Správní trestání: zavinění přestupku; princip důvěry k dopravnímu značení

Správní trestání: zavinění přestupku; princip důvěry k dopravnímu značení
k § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích
Zavinění přestupku je nutno posuzovat také s ohledem na princip důvěry k dopravnímu značení. Jestliže je dopravní značení protichůdné [v tomto případě byla mezi dvěma přechody pro chodce přerušovaná čára (vodorovná dopravní značka V2), dovolující předjíždět, a na tuto bezprostředně navazoval přechod pro chodce, který nebyl označen žádnou svislou dopravní značkou (A11 nebo IP6)], pak řidiče nelze činit odpovědným za zavinění přestupku předjíždění na přechodu pro chodce a v jeho blízkosti, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2015, čj. 58 A 26/2012-140*))
Věc:
Ing. Albín K. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o uložení pokuty a zákazu činnosti.
Žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Olomouce, odboru agendy řidičů a motorových vozidel (dále jen "správní orgán I. stupně"), ze dne 28. 11. 2007, uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o přestupcích, a to tím, že dne 26. 7. 2007 v 11:35 v obci Olomouc v ulici Polská jako řidič vozidla Hyundai Accent předjížděl vozidlo Iveco (autoškola) na přechodu pro chodce. Tímto jednáním porušil § 17 odst. 5 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za což mu byla podle § 22 odst. 7 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 5 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců se započtením lhůty ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti rozhodnutí orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 2. 2008 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce v nesprávně zjištěném skutkovém stavu z důvodu, že správní orgány obou stupňů porušily svou povinnost uloženou § 50 odst. 3 správního řádu, neboť ze své povinnosti nezjistily skutečný stav věci a k řízení přistupovaly jako k řízení návrhovému, ve kterém by snad žalobce měl nést důkazní břemeno, což je v příkrém rozporu se zákonnou povinností uloženou správnímu orgánu, jakož i s principem
presumpce
neviny. Konkrétně poukázal na vyslovený závěr žalovaného, že žalobce nenavrhoval výslech údajného svědka D. M. Žalobce dále namítal, že ze svědeckých výpovědí plynou rozpory (rozdílný čas, kdy k přestupku mělo dojít, barva žalobcova vozidla, hustota provozu), a za použití toliko těchto důkazních prostředků prakticky nelze zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalobce dále namítal, že správní orgány zcela rezignovaly na zjištění spolehlivého a úplného skutečného stavu věci, jestliže vyšly pouze z oznámení o přestupku, karty řidiče a protokolu o ústním jednání. Namítal také, že mu byla uložena citelná sankce, která je způsobilá vážným způsobem ohrozit jeho profesní i rodinný život. V této souvislosti připomněl svou dosavadní bezúhonnost.
Žalovaný k žalobě uvedl, že postupoval v souladu se zásadou objektivního a nestranného přístupu, jelikož splnil povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti, svědčící ve prospěch nebo neprospěch žalobce. Pokud jde o námitku týkající se údajného závěru žalovaného, že žalobce nenavrhoval výslech svědka D. M., k tomuto žalovaný pouze uvedl, že se nejednalo o žádný závěr, ale pouze o konstatování skutečnosti, neboť žalobce měl, pokud to považoval za nezbytné, povinnost označit důkazy na podporu svých tvrzení, což však neučinil. Konstatování žalobce, že je zjevné, že správní orgány I. a II. stupně k řízení přistupovaly jako k řízení návrhovému, považoval žalovaný za zmatečné. K tomu dodal, že vyjma přestupků dle § 68 odst. 1 zákona o přestupcích se veškeré přestupky projednávají zásadně z úřední povinnosti. Zahájení řízení, ať již z úřední povinnosti nebo na návrh, nemá na postup správního orgánu během řízení žádný vliv, neboť tento je vždy vázán zásadami správního řízení. Nelze však na správní orgán přenášet práva a povinnosti účastníka řízení, jako podávat návrhy na dokazování, případně označit konkrétní důkazy na podporu svých tvrzení. Povinnost správního orgánu opatřovat důkazy nestranně nebyla v řízení, které je předmětem žaloby, porušena. Pochybnosti o skutkových zjištěních, které žalobce uvedl, považoval žalovaný za subjektivní názor žalobce, který nemá oporu ve spisovém materiálu a lze ho označit za výklad ryze účelový. Námitkou ohledně rozporů ve výpovědích se žalovaný zabýval již v odvolacím řízení, když tyto údajné rozpory dostatečně odůvod nil. Důkaz - výslech svědka nadporučíka Ing. O. N. - považoval žalovaný za nadbytečný, neboť tento se nenacházel na místě přestupku. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.
Krajský soud přiznal usnesením ze dne 30. 4. 2008 k návrhu žalobce žalobě odkladný účinek, neboť shledal předpoklady pro vyhovění návrhu na jeho přiznání. Rozsudkem ze dne 28. 11. 2011, čj. 58 Ca 15/2008-70, pak žalobu zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost, na jejímž základě Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu v tom, že skutkový závěr nebyl v nesouladu s důkazy obsaženými v předložených spisech. Dílčí nesrovnalosti ve výpovědích svědků nezpochybňují jejich shodnost, že předjížděcí manévr byl ukončen na přechodu pro chodce, a podstatné je, že oba nezávislí svědci Z. a N. osvědčili provádění předjížděcího manévru, resp. jeho ukončení na přechodu pro chodce. Tento závěr není s to bez dalšího vyvrátit ani svědectví spolujezdkyně žalobce H. N. Dále Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu i s ohledem na vyložení vztahu vodorovných dopravních značení přechodu pro chodce (V7) a svislých dopravních značení (A11), se závěrem, že řidič nesmí bez ohledu na to, zda vodorovné dopravní značení přechodu pro chodce není doplněno svislou výstražnou značkou, předjíždět na přechodu nebo bezprostředně před ním. Nejvyšší správní soud však krajskému soudu vytkl, že se nezabýval skutkovou otázkou, kterou chtěl žalobce objasnit, a to, v jakém stavu bylo v inkriminovanou dobu vodorovné dopravní značení na ulici Polská v Olomouci, tedy zda bylo toto dopravní značení dostatečně výrazné, či se jednalo o odůvodněný případ pro
obligatorní
použití značky A11, která tam však v inkriminovanou dobu ještě nebyla. Protichůdnost vodorovného dopravního značení před přechodem Polská a Domovina mohl objasnit navrhovaný svědek nadporučík Ing. O. N. nebo případné ohledání místa spáchání přestupku ve správním řízení. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že nelze ani vyloučit, že v případě, kdy by přerušovaná vodorovná čára bezprostředně navazovala na vodorovnou značku přechod pro chodce, by tato skutečnost mohla mít za následek aplikaci § 2 odst. 2 zákona o přestupcích. Takto vadně provedené vodorovné značení by bylo nejen protichůdné, ale pokud by jej účastníci silničního provozu dodržovali, nutně by se dopouštěli téhož přestupku, jaký je přičítán žalobci. Je-li totiž zakázáno předjíždět bezprostředně před přechodem, lze si jen stěží představit a předvídat, že zde bude současně i povoleno předjíždění vodorovnou dopravní značkou (V7). Jinak řečeno, lze jen stěží dovozovat a předvídat, že je-li vodorovným značením povoleno předjíždění vozidel, že na toto značení bude bezprostředně navazovat vodorovné značení přechodu pro chodce, kde se nutně při realizaci předjížděcího manévru jedná o porušení zákona o silničním provozu. Krajský soud se tedy nezabýval skutkovými okolnostmi věci, které mohly ve svém důsledku vést k aplikaci § 2 odst. 2 zákona o přestupcích. Žalobce se oprávněně domáhal provedení svědecké výpovědi nadporučíka Ing. O. N. za účelem objasnění dopravní situace v místě, v němž mělo dojít ke spáchání přestupku. Nejvyšší správní soud tedy zavázal krajský soud k doplnění skutkových zjištění ohledně stavu pozemní komunikace a jejího dopravního značení. Poté se měl krajský soud znovu zabývat zaviněním žalobce s tím, zda v předmětné věci byly či nebyly dány okolnosti, které by zavinění žalobce vylučovaly.
Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
[8] V intencích pokynu Nejvyššího správního soudu byl u jednání krajského soudu dne 29. 1. 2015 slyšen svědek nadporučík Ing. O. N., který se na žádost žalobce dne 10. 8. 2009, jako vedoucí oddělení DI Olomouc, písemně vyjádřil ke stavu značení v ulici Polská v Olomouci. V tomto vyjádření bylo uvedeno, že si prohlédl místní dopravní situaci a konstatuje vadu v dopravním značení, která mnohé řidiče musela uvádět v omyl, a proto následně cestou dopravního inženýra byla vada oznámena správci komunikace, který provedl opatření k zabránění předjíždění vozidel v daném úseku ulice Polská plnou středovou čarou, neboť přechody následují krátce za sebou. Vada spočívala v tom, že po odbočení vpravo z ulice Rooseveltova na ulici Polskou, ve směru k ulici Domovina, žalobce přejel v křižovatce Rooseveltova a Polská přes chodecký přechod označený svislým (IP6) i vodorovným značením (V7). Pokračoval dál v jízdě po ulici Polská, přičemž přerušovaná středová čára mu umožňovala předjet pomalu jedoucí vozidlo autoškoly. Vzápětí, cca po 100 metrech, následoval další chodecký přechod na křižovatce Polská a Domovina, který však nebyl označen svislým značením IP6, ale pouze vodorovným značením V7. V danou dobu bylo vodorovné značení obou přechodů i středové čáry částečně sjeté, a tudíž méně viditelné. U jednání krajského soudu tento svědek vypověděl, že toto vyjádření vyhotovil a v té funkci působil ještě jako vedoucí oddělení DI Olomouc. Dále uvedl, že ho žalobce seznámil se situací a on se za 2 - 3 dny šel na popsané místo podívat. Potvrdil, že mezi dvěma přechody byla přerušovaná vodorovná čára a označení přechodu vodorovnou značkou bylo špatně čitelné, neboť "
zebra
" byla sjetá. Svislá dopravní značka byla umístěna jen u prvého přechodu a nikoliv u druhého, a když byl na místě, tak si uvědomil, že daná situace je pro řidiče nepřehledná. Z tohoto důvodu oslovil dopravního inženýra a byla sjednána náprava. Asi do půl roku došlo k nápravě, mezi přechody bylo obnoveno vodorovné dopravní značení, a to nepřerušovaná čára, a došlo k usazení dopravní značky přechod pro chodce.
[9]Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že oznámením a předvoláním ze dne 25. 9. 2007 správní orgán I. stupně žalobci oznámil zahájení daného přestupkového řízení na základě oznámení přestupku Policie ČR ze dne 26. 7. 2007 a předvolal žalobce k ústnímu jednání na 17. 10. 2007. Dne 17. 10. 2007 bylo ústní jednání v dané věci provedeno za přítomnosti žalobce a čtyř svědků. Žalobce uvedl, že uvedeného dne v obci Olomouc na ulici Polská řídil vozidlo Hyundai Accent a jel od světelné křižovatky u prodejny Mountfield směrem k ulici Polská, přičemž před železničním přejezdem dojel nákladní vozidlo autoškoly, které jelo rychlostí cca 15 km/hod. Auto autoškoly i on odbočili do ulice Polská, a když minuli první přechod pro chodce, poté, co zjistil, že vozovka je volná, předjel žalobce vozidlo autoškoly. Vozidlo policie bylo v době předjetí vozidla autoškoly za tímto vozidlem a nemělo volný výhled ve směru jízdy. Předjíždění dokončil ještě před druhým přechodem a pak odbočil vpravo. Jelikož stačil odbočit vpravo, musel předjížděcí manévr dokončit před přechodem, neboť jinak by nestihl odbočit, protože přechod se nachází bezprostředně před ulicí vedoucí doprava, do které odbočoval. Dále žalobce poukázal na situaci, že mezi přechody je přerušovaná čára, která umožňuje předjíždění. Svědek nstržm. P. uvedl, že kolem poledne uvedeného dne spolu s dalšími dvěma kolegy projížděli ulicí Rooseveltova, odbočili do ulice Polská a před nimi jelo vozidlo Hyundai Accent, které započalo předjížděcí manévr před přechodem pro chodce na křižovatce ulic Polská a Domovina. Poté zapnuli výstražné znamení, vozidlo dojeli v jednosměrné ulici a zde proběhla kontrola vozidla žalobce. Svědek M. Z., zkušební komisař, který byl členem posádky vozidla autoškoly, uvedl, že na přechodu pro chodce u křižovatky Polská a Domovina byli předjížděni vozidlem, přičemž však není schopen říci, kdy započal předjížděcí manévr. Vozidlo bylo zastaveno příslušníky policie v jednosměrné ulici vedoucí k ulici 17. listopadu. Dále uvedl, že blíže nemůže vozidlo identifikovat. Svědek N., rovněž člen posádky automobilu autoškoly, uvedl, že v rámci provádění zkoušky s nákladním vozidlem je na přechodu pro chodce předjíždělo osobní vozidlo, které se zařadilo před ně a následně bylo zastaveno policií v jednosměrné ulici vedoucí k ulici 17. listopadu. Oni pokračovali dál a řešení přestupku nevěnovali pozornost. Asi za 30 - 40 minut byl telefonicky kontaktován příslušníkem policie, zda by byli ochotni potvrdit přestupek, kterého byli svědky. Dle jeho názoru samotné předjíždění bylo nebezpečné vzhledem k hustotě provozu. Dále uvedl, že nesledoval situaci ve zpětném zrcátku, a proto nemůže uvést, kdy byl započat předjížděcí manévr, ale ví jistě, že k předjíždění došlo na přechodu pro chodce a vozidlo autoškoly bylo rovněž na úrovni přechodu pro chodce. K dotazu žalobce, v kolik hodin došlo k přestupku, odpověděl, že v dopoledních hodinách, pravděpodobně mezi 9. a 10. hodinou, možná i později. Svědkyně H. N., která jela jako spolujezdkyně na předním sedadle ve vozidle s žalobcem, uvedla, že zhruba 100 metrů před železničním přejezdem dojeli nákladní vozidlo, které jelo velmi pomalu, bylo to méně než 20 km/hod. Pokračovali za tímto nákladním vozidlem až na křižovatku s ulicí Polská, kde za nákladním vozidlem odbočili vpravo. Minuli první přechod pro chodce u křižovatky ulic Rooseveltova a Polská, a jelikož nákladní vozidlo jelo pomalu, předjeli je mezi dvěma přechody pro chodce. Bylo kolem 12:00 a hustota provozu byla nulová a v daném místě se nenacházeli ani žádní chodci. Svědkyně uvedla, že si nevzpomíná, kdy byl započat předjížděcí manévr, ale určitě to bylo za prvním přechodem a byl ukončen před druhým přechodem. Vozidlo policie zaregistrovala, až je předjíždělo a policisté měli zapnutý maják.
[10] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
[11] Podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o přestupcích se přestupku "
dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla předjíždí vozidlo v případech, ve kterých je to podle zvláštního právního předpisu zakázáno
".
[12] Podle § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu "[ř]
idič nesmí předjíždět na přechodu pro chodce a bezprostředně před ním
".
[13] Krajský soud měl na základě obsahu správního spisu a tam založených výpovědí svědků a dalších písemností za prokázáno, že žalobce v obci Olomouc na ulici Polská dne 26. 7. 2007 jako řidič vozidla Hyundai Accent odbočil z ulice Rooseveltova, přičemž ještě na ulici Rooseveltova před železničním přejezdem dojel nákladní vozidlo s označením autoškola. Obě vozidla, jak nákladní vozidlo, tak vozidlo žalobce, odbočila do ulice Polská. Na ulici Polská v 11:35 začal žalobce vozidlo autoškoly předjíždět, přičemž tento manévr prováděl těsně před a i na přechodu pro chodce, na křižovatce ulic Polská a Domovina. Následně bylo vozidlo zastaveno příslušníky policie v jednosměrné ulici vedoucí k ulici 17. listopadu. Správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Pokud se týká dopravního značení v inkriminované době, pak není pochybnosti o tom, že první přechod byl kromě vodorovné dopravní značky V7 označen i svislou dopravní značkou. Na základě výpovědi svědka nadporučíka Ing. O. N. soud vzal dále za prokázané, že mezi oběma přechody byla pozemní komunikace značena přerušovanou podélnou čarou, dopravní značkou V2, přičemž první přechod byl označen jak vodorovnou dopravní značkou V7, tak i svislou dopravní značkou IP6, a druhý přechod jen vodorovnou dopravní značkou V7, která navíc nebyla dostatečně znatelná z důvodu opotřebovanosti. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že žalobce byl povinen vodorovné značení respektovat, neboť řidič nesmí předjíždět na přechodu nebo bezprostředně před ním. Jak již krajský soud ve svém předcházejícím rozsudku uvedl, čemuž Nejvyšší správní soud přisvědčil, vodorovné dopravní značení přechod pro chodce (V7) nemusí být vždy doplněno svislou výstražnou značkou (A11) či alespoň informativní (IP6). Dopravní značka A11 "
Pozor, přechod pro chodce
" upozorňuje předem v obci řidiče v odůvodněných případech, například v nepřehledném úseku pozemní komunikace, na přechod pro chodce. Informativní dopravní značka IP6 "
Přechod pro chodce
" označuje přechod pro chodce vyznačený značkou V7 zejména tam, kde by jej řidič jinak neočekával, například mimo křižovatku. Za popsané situace v dopravním značení, kdy mezi přechody, které byly nedaleko od sebe, cca něco přes 100 metrů, byla podélná čára přerušovaná (V2), která dovoluje předjíždění, a na tuto bezprostředně navazovala pouze dopravní značka V7, když navíc nebyla současně umístěna ani svislá dopravní značka A11 či alespoň IP6, nutno tuto situaci dopravního značení v inkriminovaném místě a v inkriminovanou dobu vyhodnotit jako navzájem si odporující.
[14] Podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupkem "
zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin
". Uvedené žalobcovo jednání je zákonem přímo za přestupek označeno, neboť podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o přestupcích v rozhodném znění se přestupku "
dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla předjíždí vozidlo v případech, ve kterých je to podle zvláštního právního předpisu zakázáno
". Pro naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku je však nezbytné určení zavinění jakožto obligatorního znaku jeho subjektivní stránky. Zavinění přestupku je tak nutno posuzovat také s ohledem na princip důvěry k dopravnímu značení. Není sporné, že žalobce byl povinen respektovat značení V7 a na přechodu pro chodce a v jeho blízkosti nepředjíždět. K odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění z nedbalosti (§ 3 zákona o přestupcích) a zájem společnosti na dodržování dopravního značení a pravidel provozu na pozemních komunikacích upravený zákonem. V případě žalobce, s ohledem na protichůdnost dopravního značení, jak uvedeno v bodu [13] tohoto rozsudku, začal-li mezi přechody předjíždět, což mu umožňovalo dopravní značení V2, nemohl v dostatečném předstihu předjímat, že na toto značení bude bezprostředně navazovat přechod pro chodce, který nebyl žádnou svislou dopravní značkou (A11 nebo IP6) osazen, navíc dopravní značení V7 bylo sjeté. Žalobce tak v důvěře v dopravní značení podélné přerušované čáry (V2) za prvním přechodem předjížděl vozidlo autoškoly, poněvadž mu to dopravní značení V2 dovolovalo a dopravním značením nebyl v dostatečném předstihu o následném přechodu pro chodce informován, jestliže toto postrádalo svislou dopravní značku. Z důvodů, jež byly výše popsány, nutno dojít k závěru, že žalobce nelze činit odpovědným za zavinění předmětného přestupku, a to ani ve formě tzv. nevědomé nedbalosti podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.
*)
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 16. 4. 2015, čj. 7 As 55/2015-29.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.