Vydání 9/2015

[8] V intencích pokynu Nejvyššího správního soudu byl u jednání krajského soudu dne 29. 1. 2015 slyšen svědek nadporučík Ing. O. N., který se na žádost žalobce dne 10. 8. 2009, jako vedoucí oddělení DI Olomouc, písemně vyjádřil ke stavu značení v ulici Polská v Olomouci. V tomto vyjádření bylo uvedeno, že si prohlédl místní dopravní situaci a konstatuje vadu v dopravním značení, která mnohé řidiče musela uvádět v omyl, a proto následně cestou dopravního inženýra byla vada oznámena správci komunikace, který provedl opatření k zabránění předjíždění vozidel v daném úseku ulice Polská plnou středovou čarou, neboť přechody následují krátce za sebou. Vada spočívala v tom, že po odbočení vpravo z ulice Rooseveltova na ulici Polskou, ve směru k ulici Domovina, žalobce přejel v křižovatce Rooseveltova a Polská přes chodecký přechod označený svislým (IP6) i vodorovným značením (V7). Pokračoval dál v jízdě po ulici Polská, přičemž přerušovaná středová čára mu umožňovala předjet pomalu jedoucí vozidlo autoškoly. Vzápětí, cca po 100 metrech, následoval další chodecký přechod na křižovatce Polská a Domovina, který však nebyl označen svislým značením IP6, ale pouze vodorovným značením V7. V danou dobu bylo vodorovné značení obou přechodů i středové čáry částečně sjeté, a tudíž méně viditelné. U jednání krajského soudu tento svědek vypověděl, že toto vyjádření vyhotovil a v té funkci působil ještě jako vedoucí oddělení DI Olomouc. Dále uvedl, že ho žalobce seznámil se situací a on se za 2 - 3 dny šel na popsané místo podívat. Potvrdil, že mezi dvěma přechody byla přerušovaná vodorovná čára a označení přechodu vodorovnou značkou bylo špatně čitelné, neboť "" byla sjetá. Svislá dopravní značka byla umístěna jen u prvého přechodu a nikoliv u druhého, a když byl na místě, tak si uvědomil, že daná situace je pro řidiče nepřehledná. Z tohoto důvodu oslovil dopravního inženýra a byla sjednána náprava. Asi do půl roku došlo k nápravě, mezi přechody bylo obnoveno vodorovné dopravní značení, a to nepřerušovaná čára, a došlo k usazení dopravní značky přechod pro chodce.

[9]Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že oznámením a předvoláním ze dne 25. 9. 2007 správní orgán I. stupně žalobci oznámil zahájení daného přestupkového řízení na základě oznámení přestupku Policie ČR ze dne 26. 7. 2007 a předvolal žalobce k ústnímu jednání na 17. 10. 2007. Dne 17. 10. 2007 bylo ústní jednání v dané věci provedeno za přítomnosti žalobce a čtyř svědků. Žalobce uvedl, že uvedeného dne v obci Olomouc na ulici Polská řídil vozidlo Hyundai Accent a jel od světelné křižovatky u prodejny Mountfield směrem k ulici Polská, přičemž před železničním přejezdem dojel nákladní vozidlo autoškoly, které jelo rychlostí cca 15 km/hod. Auto autoškoly i on odbočili do ulice Polská, a když minuli první přechod pro chodce, poté, co zjistil, že vozovka je volná, předjel žalobce vozidlo autoškoly. Vozidlo policie bylo v době předjetí vozidla autoškoly za tímto vozidlem a nemělo volný výhled ve směru jízdy. Předjíždění dokončil ještě před druhým přechodem a pak odbočil vpravo. Jelikož stačil odbočit vpravo, musel předjížděcí manévr dokončit před přechodem, neboť jinak by nestihl odbočit, protože přechod se nachází bezprostředně před ulicí vedoucí doprava, do které odbočoval. Dále žalobce poukázal na situaci, že mezi přechody je přerušovaná čára, která umožňuje předjíždění. Svědek nstržm. P. uvedl, že kolem poledne uvedeného dne spolu s dalšími dvěma kolegy projížděli ulicí Rooseveltova, odbočili do ulice Polská a před nimi jelo vozidlo Hyundai Accent, které započalo předjížděcí manévr před přechodem pro chodce na křižovatce ulic Polská a Domovina. Poté zapnuli výstražné znamení, vozidlo dojeli v jednosměrné ulici a zde proběhla kontrola vozidla žalobce. Svědek M. Z., zkušební komisař, který byl členem posádky vozidla autoškoly, uvedl, že na přechodu pro chodce u křižovatky Polská a Domovina byli předjížděni vozidlem, přičemž však není schopen říci, kdy započal předjížděcí manévr. Vozidlo bylo zastaveno příslušníky policie v jednosměrné ulici vedoucí k ulici 17. listopadu. Dále uvedl, že blíže nemůže vozidlo identifikovat. Svědek N., rovněž člen posádky automobilu autoškoly, uvedl, že v rámci provádění zkoušky s nákladním vozidlem je na přechodu pro chodce předjíždělo osobní vozidlo, které se zařadilo před ně a následně bylo zastaveno policií v jednosměrné ulici vedoucí k ulici 17. listopadu. Oni pokračovali dál a řešení přestupku nevěnovali pozornost. Asi za 30 - 40 minut byl telefonicky kontaktován příslušníkem policie, zda by byli ochotni potvrdit přestupek, kterého byli svědky. Dle jeho názoru samotné předjíždění bylo nebezpečné vzhledem k hustotě provozu. Dále uvedl, že nesledoval situaci ve zpětném zrcátku, a proto nemůže uvést, kdy byl započat předjížděcí manévr, ale ví jistě, že k předjíždění došlo na přechodu pro chodce a vozidlo autoškoly bylo rovněž na úrovni přechodu pro chodce. K dotazu žalobce, v kolik hodin došlo k přestupku, odpověděl, že v dopoledních hodinách, pravděpodobně mezi 9. a 10. hodinou, možná i později. Svědkyně H. N., která jela jako spolujezdkyně na předním sedadle ve vozidle s žalobcem, uvedla, že zhruba 100 metrů před železničním přejezdem dojeli nákladní vozidlo, které jelo velmi pomalu, bylo to méně než 20 km/hod. Pokračovali za tímto nákladním vozidlem až na křižovatku s ulicí Polská, kde za nákladním vozidlem odbočili vpravo. Minuli první přechod pro chodce u křižovatky ulic Rooseveltova a Polská, a jelikož nákladní vozidlo jelo pomalu, předjeli je mezi dvěma přechody pro chodce. Bylo kolem 12:00 a hustota provozu byla nulová a v daném místě se nenacházeli ani žádní chodci. Svědkyně uvedla, že si nevzpomíná, kdy byl započat předjížděcí manévr, ale určitě to bylo za prvním přechodem a byl ukončen před druhým přechodem. Vozidlo policie zaregistrovala, až je předjíždělo a policisté měli zapnutý maják.

[10] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

[11] Podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o přestupcích se přestupku "".

[12] Podle § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu "[ř]".

[13] Krajský soud měl na základě obsahu správního spisu a tam založených výpovědí svědků a dalších písemností za prokázáno, že žalobce v obci Olomouc na ulici Polská dne 26. 7. 2007 jako řidič vozidla Hyundai Accent odbočil z ulice Rooseveltova, přičemž ještě na ulici Rooseveltova před železničním přejezdem dojel nákladní vozidlo s označením autoškola. Obě vozidla, jak nákladní vozidlo, tak vozidlo žalobce, odbočila do ulice Polská. Na ulici Polská v 11:35 začal žalobce vozidlo autoškoly předjíždět, přičemž tento manévr prováděl těsně před a i na přechodu pro chodce, na křižovatce ulic Polská a Domovina. Následně bylo vozidlo zastaveno příslušníky policie v jednosměrné ulici vedoucí k ulici 17. listopadu. Správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Pokud se týká dopravního značení v inkriminované době, pak není pochybnosti o tom, že první přechod byl kromě vodorovné dopravní značky V7 označen i svislou dopravní značkou. Na základě výpovědi svědka nadporučíka Ing. O. N. soud vzal dále za prokázané, že mezi oběma přechody byla pozemní komunikace značena přerušovanou podélnou čarou, dopravní značkou V2, přičemž první přechod byl označen jak vodorovnou dopravní značkou V7, tak i svislou dopravní značkou IP6, a druhý přechod jen vodorovnou dopravní značkou V7, která navíc nebyla dostatečně znatelná z důvodu opotřebovanosti. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že žalobce byl povinen vodorovné značení respektovat, neboť řidič nesmí předjíždět na přechodu nebo bezprostředně před ním. Jak již krajský soud ve svém předcházejícím rozsudku uvedl, čemuž Nejvyšší správní soud přisvědčil, vodorovné dopravní značení přechod pro chodce (V7) nemusí být vždy doplněno svislou výstražnou značkou (A11) či alespoň informativní (IP6). Dopravní značka A11 "" upozorňuje předem v obci řidiče v odůvodněných případech, například v nepřehledném úseku pozemní komunikace, na přechod pro chodce. Informativní dopravní značka IP6 "" označuje přechod pro chodce vyznačený značkou V7 zejména tam, kde by jej řidič jinak neočekával, například mimo křižovatku. Za popsané situace v dopravním značení, kdy mezi přechody, které byly nedaleko od sebe, cca něco přes 100 metrů, byla podélná čára přerušovaná (V2), která dovoluje předjíždění, a na tuto bezprostředně navazovala pouze dopravní značka V7, když navíc nebyla současně umístěna ani svislá dopravní značka A11 či alespoň IP6, nutno tuto situaci dopravního značení v inkriminovaném místě a v inkriminovanou dobu vyhodnotit jako navzájem si odporující.

[14] Podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupkem "". Uvedené žalobcovo jednání je zákonem přímo za přestupek označeno, neboť podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o přestupcích v rozhodném znění se přestupku "". Pro naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku je však nezbytné určení zavinění jakožto obligatorního znaku jeho subjektivní stránky. Zavinění přestupku je tak nutno posuzovat také s ohledem na princip důvěry k dopravnímu značení. Není sporné, že žalobce byl povinen respektovat značení V7 a na přechodu pro chodce a v jeho blízkosti nepředjíždět. K odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění z nedbalosti (§ 3 zákona o přestupcích) a zájem společnosti na dodržování dopravního značení a pravidel provozu na pozemních komunikacích upravený zákonem. V případě žalobce, s ohledem na protichůdnost dopravního značení, jak uvedeno v bodu [13] tohoto rozsudku, začal-li mezi přechody předjíždět, což mu umožňovalo dopravní značení V2, nemohl v dostatečném předstihu předjímat, že na toto značení bude bezprostředně navazovat přechod pro chodce, který nebyl žádnou svislou dopravní značkou (A11 nebo IP6) osazen, navíc dopravní značení V7 bylo sjeté. Žalobce tak v důvěře v dopravní značení podélné přerušované čáry (V2) za prvním přechodem předjížděl vozidlo autoškoly, poněvadž mu to dopravní značení V2 dovolovalo a dopravním značením nebyl v dostatečném předstihu o následném přechodu pro chodce informován, jestliže toto postrádalo svislou dopravní značku. Z důvodů, jež byly výše popsány, nutno dojít k závěru, že žalobce nelze činit odpovědným za zavinění předmětného přestupku, a to ani ve formě tzv. nevědomé nedbalosti podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.