Vydání 11/2015

(...) Nejprve se soud musel zabývat otázkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu nesrozumitelnosti podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., k níž by musel přihlédnout i z úřední povinnosti. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve spojení s rozhodnutím žalovaného, kterým byl žalobce shledán vinným z přestupků podle zákona o silničním provozu. Výrok rozhodnutí I. stupně tak musí splňovat jednak obecné náležitosti dle § 68 odst. 2 správního řádu, jednak dle § 77 zákona o přestupcích, tedy musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce. Na výrok takového rozhodnutí jsou kladeny vysoké formální požadavky, ze skutkové věty musí vyplývat nejen popis skutku, který musí být vyjádřen nezaměnitelným způsobem, ale i všechny další okolnosti, které jsou rozhodné pro jeho právní kvalifikaci, tj. subsumpci pod konkrétní skutkovou podstatu přestupku. Z výroku rozhodnutí, jímž je obviněný shledán vinným ze spáchání přestupku, musí být jednoznačně zřejmé, jakého deliktu se z hlediska skutku i jeho právní kvalifikace dopustil a jaká mu za to byla uložena sankce.

V souzeném případu bylo rozhodnutím správního orgánu I. stupně vysloveno, že žalobce je vinen jednáním popsaným pod bodem 1. a 3., zároveň bylo vždy uvedeno, že užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (v závorce vždy popsáno, jaké technické podmínky nesplňovalo), čímž porušil povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, § 32 odst. 1 písm. a), odst. 6 písm. c) vyhlášky č. 341/2002 Sb., a tím spáchal přestupky podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu "[f]".

Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu "[ř]".

Soud se neztotožnil s žalobní námitkou, podle níž musí být v rozhodnutí výslovně početně uvedeno, kolika přestupky byl žalobce shledán vinným. Z formulace výroku přezkoumávaného rozhodnutí I. stupně jednoznačně vyplývá, že žalobci jako řidiči je za vinu kladeno spáchání tří skutků, kterými vždy porušil povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž vždy, tedy ve všech třech případech, naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Takto také vyznívá vyjádření žalovaného. Ten k žalobnímu bodu neuvedl, že by snad žalobce spáchal jediný přestupek, případně pokračující, jak se žalobce snaží dovodit v replice, ale konstatoval, že byla naplněna skutková podstata jednoho přestupku uvedeného v § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a to jednotlivými jednáními popsanými pod bodem 1. až 3., jimiž žalobce vždy porušil zákonnou povinnost dle § 5 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona. V tvrzeném směru soud nesrozumitelnost výroku neshledal.

Dále je třeba uvést, že sběrná skutková podstata obsažená v § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu není popsána konkrétně a v úplnosti slovně, ale citované ustanovení obsahuje normu odkazující na jiné právní ustanovení daného zákona, které stanoví jednotlivé povinnosti řidiče. Proto také správní orgán I. stupně do výroku svého rozhodnutí zahrnul, že znakem skutkové podstaty přestupku je v daném konkrétním případu porušení povinnosti užít vozidlo, které splňuje technické požadavky stanovené zvláštním právním předpisem podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Uvedené ustanovení však obsahuje pouze obecně formulovanou povinnost řidiče užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Jaké technické podmínky musí vozidlo užité řidičem splňovat, je určeno opět prostřednictvím odkazu na jinou právní normu. Za takové situace musí být dle názoru soudu součástí právní kvalifikace skutku v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu a § 77 zákona o přestupcích také uvedení ustanovení zvláštního právního předpisu, které stanoví technické podmínky pro užití motorového vozidla, které nebyly naplněny. Tento požadavek odpovídá i doktríně trestního práva, podle níž je u trestných činů s blanketní dispozicí třeba ve výroku uvést odkaz na přesné ustanovení právní normy, která byla zaviněným jednáním porušena (srov. např. Šámal, P. a kol. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1670).

Správní orgán I. stupně takto postupoval, nicméně zákonnou povinnost v tomto směru beze zbytku nenaplnil. Ve výroku svého rozhodnutí v rámci právní kvalifikace žalobcova jednání sice uvedl, že žalobce porušil § 32 odst. 1 písm. a), odst. 6 vyhlášky č. 341/2002 Sb., avšak vzhledem k tomu, že žalobci bylo za vinu kladeno spáchání tří skutků, není zřejmé, jakým konkrétním jednáním pod body 1) až 3) byla ta která povinnost dle uvedených ustanovení dané vyhlášky porušena. Tento nedostatek nebylo možné odstranit ani výkladem ve spojení s odůvodněním rozhodnutí. Ani v něm není uvedeno, jakým jednáním bylo žalobcem užito vozidlo bez technických podmínek stanovených v konkrétním ustanovení uvedené vyhlášky. Správní orgán I. stupně navíc ve výroku rozhodnutí uvedl pouze dvě konkrétní ustanovení vyhlášky č. 341/2002 Sb., která stanoví povinnou výbavu motorových a přípojných vozidel, žalobce se však dle výroku dopustil třech skutků spočívajících v řízení vozidla nesplňujícího technické požadavky, které tak nebyly řádně právně kvalifikovány. V tomto směru soud za důvodné uznává námitky pod body [6] a [8] žaloby, které se týkaly nesrozumitelnosti výroku rozhodnutí I. stupně z hlediska právní kvalifikace skutků. (...)