4694/2025
Správní trestání: zákaz kouření, provozovna stravovacích služeb
Správní trestání: zákaz kouření, provozovna stravovacích služeb
k § 2 písm. i) a § 8 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek
Jsou-li v kasinu podávány nápoje (například prostřednictvím baru), jde zároveň o provozovnu stravovacích služeb ve smyslu § 2 písm. i) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. V takovém případě platí v provozovně úplný (absolutní) zákaz kouření ve všech jejích prostorách. V souladu se smyslem a účelem zákona není dovoleno provozovateli oddělit jednotlivé místnosti jako prostor, kde je kouření dovoleno (kuřárny), a to bez ohledu na to, zda jsou v takovém prostoru přímo podávány nápoje, tedy poskytovány stravovací služby [§ 8 písm. k) uvedeného zákona].
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2025, čj. 33 A 9/2024-81)
Prejudikatura:
nález Ústavního soudu č. 81/2018 Sb.Věc:
P. G. proti Ministerstvu zdravotnictví o spáchaní přestupku. Dne 19. 12. 2022 provedli zaměstnanci Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje (dále jen „prvostupňový orgán“) šetření v provozovně žalobkyně. Podle jejich zjištění je kontrolovaná herna složena z více prostor, přičemž v hlavním hracím prostoru jsou umístěny dva bary. V hlavním hracím prostoru v době kontroly na místě kouřila jedna osoba, které po upozornění kontrolujících povinná osoba vzala popelník se nedopalky. Další prostor s hracími automaty je oddělen skleněnými dveřmi, podle sdělení povinné osoby se jedná o kuřáckou hernu. Na dveřích této herny však nebylo uvedeno, že se jedná o prostor ke kouření. V době kontroly v herně kouřily tři osoby a u každého hracího automatu byly umístěny popelníky. V popelnících umístěných vedle hracích automatů, na nichž po dobu kontroly hrály osoby, byly nedopalky. Dále bylo zjištěno, že do provozovny jsou dva vstupy, jeden z prostor hotelu a druhý z ulice. Při vstupu z ulice je provozovna označena nevyhovující grafickou značkou, umístěnou u vedlejších dveří (vstup pro zdravotně postižené osoby). Grafická značka byla špatně viditelná a nesplňovala požadavky přílohy zákona č. 65/2017 Sb.
Prvostupňový orgán proto rozhodnutím ze dne 8. 6. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání ze spáchání přestupků, jichž se dopustila jako provozovatelka provozovny stravovacích služeb v provozovně stravovacích služeb, které byly kvalifikovány jako:
1) přestupek podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, spočívající v tom, že nesplnila povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., pokud jde o povinnost provozovatele provozovny stravovacích služeb vyzvat osobu, která porušuje zákaz kouření, aby v kouření nepokračovala nebo aby prostor opustila.
2) přestupku podle § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. tím, že nesplnila povinnost stanovenou v § 9 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., pokud jde o povinnost prostor, kde je kouření zakázáno, u vstupu označit zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“ odpovídající podobě stanovené dle přílohy zákona č. 65/2017 Sb., neboť při výkonu státního zdravotního dozoru bylo zjištěno, že provozovna nebyla u vstupu řádně označena.
Za uvedené spáchané přestupky uložil prvostupňový orgán žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 30 000 Kč.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2024 změnil prvostupňové rozhodnutí. Ke změně návětí výrokové části uvedl, že k projednání přestupků podle zákona č. 65/2017 Sb. byl prvostupňový orgán věcně příslušný na základě § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., takže byl opravena citace zákona. Dále žalovaný doplnil, že prvostupňový orgán předmětné přestupky projednal ve společném řízení podle § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Ke změně výroku I prvostupňového rozhodnutí žalovaný nejprve obecně uvedl, že předmětem sporu je zejm. výklad pojmu „provozovna stravovacích služeb“ a otázka, zda lze provozovnu žalobkyně pod tento pojem kvalifikovat. Podle protokolu o kontrole prvostupňový orgán při kontrole zjistil, že se v dané provozovně podávají nápoje (alkoholické i nealkoholické), přičemž v hlavním hracím prostoru jsou umístěny dva bary. Žalobkyně podle veřejné části živnostenského rejstříku provozovala v provozovně v době výkonu kontroly mj. živnost „hostinská činnost“, která je definována jako činnost spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány.
Žalovaný tak měl za prokázané, že žalobkyně nabízela ve své provozovně v rámci hostinské činnosti k přímé spotřebě spotřebitelům alkoholické a nealkoholické nápoje, a proto se v souladu s § 23 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jedná o poskytování stravovacích služeb, a to v provozovně stravovacích služeb ve smyslu § 2 písm. i) zákona č. 65/2017 Sb. V dané provozovně jako celku, ve které žalobkyně provozuje stravovací služby, je tudíž zakázáno kouřit.
Ke změně výroku I bodu 1) prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že zúžil vymezení přestupku podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb. tak, že vypustil část popisu skutku, který se týkal nevyzvání osoby kouřící v hlavním hracím prostoru provozovny, neboť takové protiprávní jednání se žalobkyni nepodařilo prokázat.
Žalovaný dále uvedl, že zákon č. 65/2017 Sb. (na rozdíl od již zrušeného zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů) neponechává na vůli provozovatele provozovny stravovacích služeb zvolit si, v jakém režimu bude vnitřní prostor provozovny provozovat (zda jako kuřáckou, nekuřáckou či provozovnu se stavebně odděleným prostorem vyhrazeným ke kouření), ale v § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb. stanovuje pro vnitřní prostor provozovny stravovacích služeb v podstatě absolutní zákaz kouření s výjimkou vodních dýmek. Možnost zřídit stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření je upravena v § 10 zákona č. 65/2017 Sb. a vztahuje se pouze na vlastníka prostoru uvedeného v § 8 odst. 1 písm. a), provozovatele mezinárodního letiště a poskytovatele zdravotních služeb. Provozovna stravovacích služeb tvoří jeden celek a v celém jejím vnitřním prostoru je proto podle § 8 odst. 1 písm. j) zákona č. 65/2017 Sb. zakázáno kouřit.
Po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně zúžení vymezení přestupku, rozhodl žalovaný o uložení pokuty ve výši 20 000 Kč jako úhrnného správního trestu. Pokuta v uložené výši plnila jak represivní, tak preventivní funkci.
Žalobkyně ve své žalobě podané ke Krajskému soudu v Brně především nesouhlasila s názorem žalovaného, že se v celém prostoru její provozovny na dané adrese nachází provozovna stravovacích služeb. Žalovaný tento závěr nikterak neodůvodnil, pouze se omezil na konstatování, že je námitka technického a funkčního oddělení prostoru od zbytku budovy irelevantní, neboť stále jde o jednu provozovnu stravovacích služeb.
Žalobkyně popírala, že by v odděleném prostoru (za skleněnými dveřmi) šlo o provozovnu stravovacích služeb, přičemž se domnívala, že tento závěr nelze v žádném případě dovodit ze skutečností uváděných žalovaným. Důvodem je zejména skutečnost, že jde o zjevně samostatný stavebně oddělený prostor od hlavního hracího prostoru. Ve vymezeném prostoru nedocházelo k žádné fázi procesu výroby, přípravy, skladování, distribuce ani uvedení pokrmů na trh. Potraviny ani nápoje zde rovněž nemohly být ani konzumovány.
Současně platilo, že v uvedeném odděleném prostoru nejsou zákazníci kontrolované osoby obsluhováni zaměstnanci. Nápoje nebyly do prostor vnášeny či konzumovány ani zaměstnanci kontrolované osoby, ani jejími zákazníky, kdy vnášení či konzumace není dovoleno ani zákazníkům, ani zaměstnancům, o čemž jsou tyto osoby informovány. Prostor tak nenaplňoval znaky provozovny stravovacích služeb dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Žalovaný nijak nezohlednil a nezdůvodnil, z jakého důvodu by se nemohlo jednat o provozovnu, která není provozovnou stravovacích služeb.
Žalobkyně podrobněji uvedla, že zmíněným stavebním oddělením prostoru lze zajistit, aby nedocházelo k ohrožení zdraví osob nenacházejících se v tomto prostoru, jakož ani k ohrožení zdravotní nezávadnosti a kvality pokrmů. Jedná se o místnost, která má vlastní vzduchový systém na bázi vzduchotechnické jednotky s rotačním rekuperátorem. V provozovně se v návaznosti na povinnosti stanovené žalobkyni jakožto provozovateli hazardních her zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, nevyskytují osoby mladší 18 let. Tyto skutečnosti pak mají zásadní vliv pro posouzení materiální stránky přestupku, žalovaným však nebyly řádně zohledněny.
Žalobkyně zároveň uvedla, že nešlo o stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření vymezený v § 10 zákona č. 65/2017 Sb. Krajská hygienická stanice nemá v souladu s § 30 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. zákonem dané právo na kontrolování daného prostoru, který není provozovnou stravovacích služeb.
Ve vztahu ke druhému přestupku žalobkyně brojila proti výši uložené pokuty. Uložení pokuty za porušení povinnosti zjevně viditelnou grafickou značkou označit prostor, kde je kouření zakázáno, bylo formalistické a nezohledňovalo okolnosti předmětného jednání.
Žalovaný ve svém vyjádření doplnil, že trvá na svém závěru, že námitka technického a funkčního oddělení dalšího prostoru s hracími automaty od zbytku budovy je irelevantní, neboť další prostor s hracími automaty je součástí provozovny stravovacích služeb. Ustanovení § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb. zakazuje v celém vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb kouřit cigarety, a do předmětné provozovny patří i další prostor s hracími automaty. Námitka ohledně technického a funkčního oddělení od zbytku budovy je tudíž irelevantní, neboť stále jde o jednu provozovnu stravovacích služeb, ve které žalobkyně provozovala hostinskou činnost.
Předmětný prostor je přístupný přímo z hlavního herního prostoru, kde jsou obsluhováni zákazníci, nemá samostatný venkovní vstup určený pro zákazníky a od hlavního herního prostoru je oddělen skleněnými dveřmi. Další prostor s hracími automaty nebyl žádným způsobem označen jako stavebně oddělený herní prostor určený ke kouření ani zákazem konzumace nápojů a potravin. Z půdorysného plánu provozovny bylo zjevné, že se nejednalo o samostatný (nezávislý) prostor (samostatnou nezávislou provozovnu), ale o prostor, který je funkčně i prostorově svázaný se zbytkem objektu (obdobně jako sanitární zařízení), který slouží jako provozovna stravovacích služeb.
Žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 7/17, č. 81/2018 Sb., ve kterém se Ústavní soud mimo jiné zabýval ústavností zákazu kouření ve vnitřním prostoru provozoven stravovacích služeb. Žalovaný se taktéž vypořádal s námitkou ohledně prováděné výměny vzduchu v daném prostoru, neboť bylo dokázáno, že větráním nelze v uzavřených prostorech ochránit další osoby od škodlivých vlivů tabákového kouře, jelikož neexistuje žádný efektivní ventilační systém, který by zajistil dostatečnou výměnu vzduchu v uzavřených prostorech, kde se kouří.
S ohledem na výše uvedené považoval žalovaný za splněnou podmínku věcné příslušnosti prvostupňového orgánu k provádění kontrol podle § 30 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. a k následnému vedení přestupkového řízení podle § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. pro nesplnění povinnosti stanovené tímto zákonem. Žalovaný tak nesouhlasil s tvrzením žalobkyně o nezákonnosti postupu orgánů ochrany veřejného zdraví v dané věci a překročení pravomoci.
Žalovaný konstatoval, že i v případě spáchaného přestupku podle § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. byl naplněn jeho materiální znak, tj. společenská škodlivost, spočívající v tom, že jednáním žalobkyně byl dotčen zákonem chráněný veřejný zájem – ochrana veřejného zdraví. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením, že by omezení vstupu do provozovny od 18 let mělo vést k upuštění od potrestání, neboť protiprávní jednání žalobkyně může mít nepochybně silně negativní vliv na zdraví a život osob bez ohledu na jejich věk.
K vyjádření žalovaného podala žalobkyně repliku, ve které v podstatě zopakovala žalobní argumentaci. Dále uvedla, že prostor, v němž prvostupňový orgán shledal pochybení, není volně přístupným vnitřním prostorem dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., ani o mezinárodní letiště či prostor určený k poskytování zdravotních služeb. Se závěrem žalovaného, že větráním nelze v uzavřených prostorech ochránit další osoby od škodlivých vlivů tabákového kouře, žalobkyně nesouhlasila a měla za to, že toto své tvrzení žalovaný nijak neprokázal. Na rozdíl od případu řešeného v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 7/17 se v případě žalobkyně nejedná o restaurační zařízení. Je pouze okrajovou součástí jejího podnikání, přičemž k podávání pokrmů je uzpůsobena a zřízena pouze určitá část provozovny, v níž nebylo prokázáno žádné porušení zákona č. 65/2017 Sb. Navíc v prostorech probíhá recirkulace vzduchu, která navzdory tomu, co paušálně tvrdí žalovaný, je způsobilá
eliminovat
negativní dopady tzv. pasivního kouření na zdraví zaměstnanců a jiných osob. Pronikání kouře do jiných prostor provozovny, kde jsou pokrmy podávány, je v důsledku technického řešení provozovny, kterým je oddělenost prostor a recirkulace vzduchu, prakticky vyloučeno. Žalobkyně dále upozornila, že Ústavní soud sám v citovaném nálezu připustil, že na provozovatele jsou kladeny vyšší nároky v tom, že musí zajistit i to, že do kuřáren nebudou vstupovat osoby mladší 18 let. Skutečnost, že v celém hracím prostoru nejsou přítomny tyto osoby, tak zcela jistě nelze považovat za irelevantní. Žalobkyně byla přesvědčena, že podnikla veškerá opatření k tomu, aby zamezila přítomnosti nezletilých osob ve své provozovně, čímž dále přispěla k eliminaci tvrzené potenciální společenské škodlivosti. Nebyl naplněn materiální znak přestupku, jelikož její provozovna účinně zamezuje přístupu nezletilých osob, což dále přispívá k eliminaci jakéhokoli potenciálního rizika pro společnost a zajišťuje, že jeho činnost je v souladu se zákonnými požadavky.
Žalobkyně předložila u ústního jednání zvětšeninu půdorysů provozovny s legendou, kterou soud s oběma stranami rozebral z hlediska situace (místa spáchání přestupkových jednání). Zástupce žalobkyně vyjasnil soudu, že celá provozovna má režim kasina ve smyslu zákona č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách. Přestupkové jednání spočívající v nevyzvání kouřící osoby (výrok I prvostupňového rozhodnutí) se podle jeho tvrzení odehrál v části provozovny přiléhající k recepci a propojené s hlavním hracím prostorem se stoly pro živou hru. Přestupkové jednání spočívající v neoznačení vchodu do provozovny tabulkou se značkou ZÁKAZ KOUŘENÍ se týká samostatně oddělené části (levý horní roh půdorysného náčrtku). Do této části se lze dostat z hlavního hracího prostoru v 1. NP pouze po schodech a zde nedochází k podávání nápojů. Jiné pokrmy se v kasinu nepodávají. Mezi stranami není sporu o tom, že v objektu je provozovna stravovacích služeb (bary), nicméně žalobkyně rozporovala, že takto lze kvalifikovat celý objekt.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění
VI.2 Kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví v dané věci
[39] V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně zpochybnila kompetenci prvostupňového orgánu k provedení kontroly a vedení prvostupňového řízení v předmětné věci. Krajský soud k tomu uvádí, že z rozhodné právní úpravy účinné k datu spáchání obou přestupků plyne, že prvostupňový orgán postupoval dle § 30 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., podle něhož [o]
rgán ochrany veřejného zdraví vykonává kontrolu dodržování povinností stanovených v § 3 odst. 1, § 3 odst. 2 písm. a) až c), § 3 odst. 3, § 5, pokud jde o stánky s občerstvením, provozovny stravovacích služeb a ubytovací zařízení, § 8 odst. 1 písm. e) až g) a k), § 8 odst. 2 v prostorech, kde kontroluje zákaz kouření,
§ 9, § 10 písm. a) až c), § 11 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. a) až c), e) a g), § 11 odst. 3 a 4, § 13, pokud jde o stánky s občerstvením, provozovny stravovacích služeb a ubytovací zařízení
, § 16 a § 16a odst. 2 písm. a), b) a d).
[40] K namítané absenci věcné příslušnosti k provedení kontroly dodržování zákazu kouření, který pro provozovnu stravovacích služeb platí dle § 8 odst. 1 písm. k) citovaného zákona, krajský soud uvádí, že mezi účastníky není sporné, že v prostoru provozovny, která z hlediska zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, představuje dle vyjádření zástupce žalobkyně při jednání soudu „kasino“, kde se provozuje živá i technická hra, se nacházejí dva bary. Žalobkyně zároveň nepopírá, že v tomto kasinu provozuje hostinskou činnost.
[41] Ve smyslu definičních ustanovení § 2 písm. i) zákona č. 65/2017 Sb., se rozumí provozovnou stravovacích služeb
prostor potravinářského podniku, v němž je provozována stravovací služba zahrnující podávání pokrmů určených k přímé spotřebě v této provozovně.
Pojem „potravinářský podnik“ je upraven v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 Sb., kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (čl. 3 odst. 2). Stravovací služby jsou upraveny § 23 zákona č. 258/2000 Sb. Pokrmem je podle § 23 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. potravina
včetně nápoje
, kuchyňsky upravená studenou nebo teplou cestou nebo ošetřená tak, aby mohla být přímo nebo po ohřevu podána ke konzumaci v rámci stravovací služby.
Jak k tomu plyne z důvodové zprávy zákonu č. 65/2017 Sb., „[t]outo definicí se nahrazuje pojem „zařízení společného stravování“ používaný v zákoně č. 379/2005 Sb. Dochází tím ke sjednocení s terminologií používanou jednak nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 (pojem „potravinářský podnik“) a dále zákonem č. 258/2000 Sb. tak, aby v praxi již nedocházelo k interpretačním problémům.
[…
] Zároveň je do této definice pro vyjasnění doplněn prvek společný pro řemeslnou živnost – hostinskou činnost, a sice má zde docházet k podávání pokrmů včetně nápojů určených k přímé spotřebě v dané provozovně. Jedná se např. o restaurace, bary, kavárny, čajovny, vinárny, jídelny apod.
“[42] Z uvedeného je zřejmé, že v prostoru kasina provozovaného žalobkyní se zároveň nachází provozovna stravovacích služeb, neboť bar či restaurační zařízení nepochybně spadá pod rozsah tohoto pojmu jak z hlediska jeho autonomního jazykového výkladu (srov. pojmový znak „pokrm“, který zahrnuje i nápoje), tak i systematického a teleologického výkladu (
e ratione legis
). [43] Jestliže tedy žalobkyně provozuje své živnosti tímto způsobem v jednom objektu, který není nijak institucionálně ani fakticky oddělen (tzn. obě živnosti jsou provozovány v jednom stavebně-technicky souvislém a propojeném prostoru), je orgán ochrany veřejného zdraví oprávněn do takové provozovny vstoupit a provést tam kontrolu dodržování povinností ve smyslu § 30 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. Pracovníci prvostupňového orgánu tedy byli oprávněni provést v provozovně žalobkyně kontrolu. O absenci
kompetence
prvostupňového orgánu by soud byl ochoten uvažovat pouze tehdy, pokud by v kasinu nebyly podávány žádné pokrmy a nebyla poskytována žádná stravovací služba. Samotné vnitřní rozdělení tohoto jednotného prostoru (patra či propojení dveřmi) není z tohoto pohledu směrodatné a nemůže zapříčinit ztrátu kompetence
orgánu veřejného zdraví konat dle zákona. [44]
Kompetence
k vedení přestupkového řízení se pak opírá o § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., podle něhož přestupky podle tohoto zákona projednává orgán ochrany veřejného zdraví, jde-li o přestupky podle § 35 odst. 1 písm. a), e) a g), § 36 odst. 1 písm. a), f) až h), j) a q), § 36 odst. 4 písm. a) až c), § 36 odst. 5 písm. a) a b) a § 36 odst. 8 téhož zákona. [45] Krajský soud k této otázce uzavírá, že prvostupňový orgán nade vší pochybnost byl nadán kompetencí vstoupit do provozovny žalobkyně (kasina) a provést tam kontrolu dodržování povinností dle § 8 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb., jakož i povinností dle § 9 odst. 1 a 2 tohoto zákona. Dále se krajský soud věnoval námitkám spočívající v nezákonnosti napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo.
V.3 Kvalifikace přestupkového jednání (výrok I.1 prvostupňového rozhodnutí – přestupek dle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb.)
[46] Dále se soud zabýval námitkami proti kvalifikaci přestupkového jednání spočívajícího v nevyzvání osob přítomných v herně oddělené skleněnými dveřmi, „
aby nepokračovaly v kouření nebo opustily prostor
“.
Toto přestupkové jednání bylo kvalifikováno jako porušení primární povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., přičemž skutková podstata přestupku je upravena v § 36 odst. 8 písm. a) citovaného zákona. Toto ustanovení zní takto: Provozovatel provozovny stravovacích služeb
se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 9 odst. 1 nevyzve osobu, která nedodržuje zákaz kouření na místě, na němž je kouření zakázáno, aby v tomto jednání nepokračovala nebo aby prostor opustila.
[47] Krajský soud především považuje za nutné uvést, že polemika žalobkyně s právním názorem správních orgánů v této věci je svým způsobem sofistická. Žalobkyně je provozovatelkou kasina, které je ve smyslu § 8 odst. 1 písm. j) zákona č. 65/2017 Sb. nutno považovat za vnitřní zábavní prostor, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síň a sportovní hala, a dále v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce. Tomu nasvědčují i závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2022, čj. 43 A 4/2021-56, které krajský soud účastníkům při jednání předestřel a s nimiž se zcela ztotožňuje. Z toho jednoznačně plyne, že v celém prostoru kasina platí jednoznačně zákaz kouření. Primární povinnost dodržet tento zákaz i aktivní povinnosti z něj plynoucí tedy žalobkyni zcela jistě stíhá, stejně jako povinnosti dle § 9 citovaného zákona.
[48] Žalobkyně se však dovolává toho, že v celém prostoru kasina není provozovna stravovacích služeb, proti čemuž žalovaný namítá, že provozovna představuje jeden celek podléhající určitému společnému právnímu režimu.
[49] Krajský soud nejprve obecně uvádí, že pojem „provozovna stravovacích služeb“ z hlediska svého sémantického vymezení je souladný s pojmy „potravinářský podnik“ a „stravovací služba“ ve smyslu § 23 zákona č. 258/2000 Sb., což potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu č. 65/2017 Sb. Nicméně z hlediska pragmatiky tohoto pojmu v kontextu zákona č. 65/2017 Sb. je třeba přizpůsobit výklad tohoto pojmu účelu sledovaného tímto zákonem, a tím je ochrana osob před škodlivými účinky návykových látek, v tomto případě vznikajících v důsledku kouření. Z tohoto pohledu je pak třeba řešit otázku, zda lze provozovnu v předmětném objektu nějak ohraničit, anebo nikoliv.
[50] Krajský soud se v tomto ohledu ztotožnil s názorem žalovaného, že provozovna žalobkyně je jedním celkem, v němž se provozuje kasino a hostinská činnost. Ze systematiky zákona č. 65/2017 Sb. přitom vyplývá, že zákonodárce zcela intencionálně nechtěl připustit, aby bylo možno část provozovny stravovacích služeb účelově vymezit pro kouření (tzv. kuřárny). Proto je provozovna stravovacích služeb regulována speciálně v § 8 odst. 1 písm. k) citovaného zákona, a nespadá tak pod § 8 písm. a) téhož zákona („volně přístupný vnitřní prostor“), kde je výjimka připuštěna („stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření“). Tento formálně-systematický výklad podporuje i důvodová zpráva, která uvádí že „
z důvodů popsaných výše a v obecné části důvodové zprávy se navrhuje zavést
úplný zákaz kouření
ve vnitřních prostorech všech provozoven stravovacích služeb,
a to bez ohledu, zda se jedná o provozovnu provozovanou na základě hostinské činnosti či nikoliv
. Pojem ‚provozovna stravovacích služeb‘ je vysvětlen v § 2. Míní se jím např. restaurace, kavárny, vinárny, čajovny, bary atd. Tento zákaz se nebude vztahovat na užívání (kouření) vodních dýmek.
“[51] Je potřeba říci, že žalovaný z těchto východisek korektně vycházel, a proto dospěl k závěru, že ani dílčím způsobem (dveřmi) oddělené části provozovny žalobkyně nemohou být vyňaty v souladu se smyslem a účelem citované právní úpravy z rozsahu tohoto zákazu. Závěry žalovaného skutečně podporuje i argumentace Ústavního soudu (většinového názoru) obsažená v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/17, v němž Ústavní soud podrobil právě efekt absolutního zákazu kouření testu racionality (rozumnosti) a shledal jej ústavně-konformním. Snahám žalobkyně o distinkci (odlišení) předmětné věci od závěrů Ústavního soudu krajský soud nepřisvědčil, neboť řeší v obecné rovině právní otázky nastolené žalobkyní v této věci.
[52] Gros názoru Ústavního soudu obsaženého v citovaném nálezu k problematice oddělení „kuřáren“ v nekuřáckých provozovnách lze vyčíst z bodů 104–105 odůvodnění tohoto nálezu: „
V případě osob nacházejících se ve vnitřním prostoru provozovny nelze požadované ochrany před pasivním kouřením dosáhnout jinak než tím, že v tomto prostoru nebude možné kouřit, nebo že dojde k rozdělení tohoto prostoru tak, aby se kouřilo jen v jeho části. Otázkou tak zůstává, zda oddělení prostoru lze považovat za řešení, které je z hlediska sledovaného cíle přinejmenším srovnatelně efektivní jako úplný zákaz kouření. Tímto oddělením nelze rozumět zřízení nové, zcela nezávislé provozovny, nýbrž vyhrazení určité části provozovny pro zákazníky, kteří chtějí kouřit. Ve své podstatě jde o to, že se v provozovně bude nacházet stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření ve smyslu § 10 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Takovéto řešení však není způsobilé zcela zamezit negativním účinkům kouření osob, které by tento prostor využívaly. Ani v takovémto případě nelze vyloučit, že v určité míře bude docházet k pronikání kouře do jiných prostor provozovny. Za situace, kdy v těchto prostorách bude docházet ke konzumaci jídla a pití, byť vneseného zákazníkem, si lze zároveň jen stěží představit, že by zaměstnanci alespoň příležitostně nebyli nuceni do těchto prostor vstoupit. Nejde přitom jen o úklid mimo dobu, kdy se v ní kouří. Potřeba vstoupit do těchto prostor může vyvstat například za účelem odklizení zbytků jídla a použitého nádobí, které v prostoru po sobě zákazníci zanechají a které brání využívání částí tohoto prostoru dalšími zákazníky, zamezení vzniku škody na zařízení či nutnosti řešit akutní případy, například i zdravotní, k nimž při provozu takovýchto zařízení někdy dochází.
“[53] Je zřejmé, že žalobkyně se snaží argumentovat východisky původní (předcházející) právní úpravy v zákoně č. 379/2005 Sb., která by takový stav umožňovala. Takový výklad právní úpravy by byl v rozporu s jasným úmyslem zákonodárce, který byl v zákoně č. 65/2017 Sb. dostatečně vyjádřen a vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu a takto byl vyložen i Ústavním soudem. V souhrnu krajský soud uzavírá, že správní orgány kvalifikovaly přestupkové jednání popsané ve výroku I.1 prvostupňového rozhodnutí ve znění reformačního výroku napadeného rozhodnutí zcela zákonně a správně.
V.4 Výše správního trestu za přestupek dle § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb.
[54] Konečně se krajský soud věnoval i námitce vznesené k penalizaci za spáchání přestupkového jednání spočívajícího v umístění nesprávně zhotovené grafické značky "Kouření zakázáno" na vchodě do provozovny žalobkyně, která neodpovídala podobě stanovené dle přílohy zákona č. 65/2017 Sb.
[55] Žalobkyně nerozporovala, že její přestupkové jednání (grafická značka byla vyobrazena v nesprávné podobě v malém provedení pouze na skleněných dveřích a neměla znaky obsažené v příloze zákona č. 65/2017 Sb.) splnilo formální znaky skutkové podstaty přestupku dle § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., nicméně rozporovala materiální znak přestupku a z toho plynoucí zanedbatelnou závažnost, kterou podle jejího názoru měl žalovaný zohlednit při ukládání pokuty.
[56] Krajský soud k tomu uvádí, že na závažnost tohoto přestupkového jednání rozhodně nemá vliv skutečnost, zda si plní žalovaná další povinnosti provozovatele kasina, tzn. nevpouští do provozovny osoby mladší 18 let. Tento znak není formálním znakem skutkové podstaty přestupku a jako okolnost nemá ani přímý vliv ani na společenskou škodlivost jednání spočívajícího v nesprávném označení provozovny se zákazem kouření. Ta spočívá již v rovině samotného nedostatečného informování osob vstupujících do provozovny, že tam nemohou kouřit. Provedení grafické značky tedy není
marginální
formalitou, ale odpovídá legitimnímu komunikativnímu očekávání adresátů – osob vstupujících do provozovny.[57] Krajský soud neshledal podmínky pro to, aby mohl ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s. upustit od uložení pokuty za tento přestupek. Podle názoru krajského soudu správní trest pokuty uložený ve společném řízení za oba přestupky odpovídá celkovému obrazu intenzity porušení obou zákonných povinností žalobkyně i závažnosti jejích přestupkových jednání. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně přezkoumatelně i přesvědčivě zdůvodnil, proč pokutu snížil oproti prvostupňovému rozhodnutí o třetinu (
sic!
) na výsledných 20 000 Kč. Tato pokuta rozhodně není zjevně nepřiměřená. Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.