Vydání 6/2007

Úřad městského obvodu Plzeň 3 rozhodnutím ze dne 21. 5. 2003 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Žalobce dne 11. 4. 2002 před vysokoškolskými kolejemi v Plzni v opilosti poškodil tři osobní automobily tím, že jim ulámal pravá zpětná zrcátka, čímž způsobil škodu nejméně 4900 Kč. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 5000 Kč a povinnost nahradit státu náklady řízení; dále byla žalobci uložena povinnost k náhradě škody poškozeným.

Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, které žalovaný dne 24. 6. 2003 zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž s odkazem na § 20 zákona o přestupcích především namítal, že dne 11. 4. 2003 uplynula jednoho roku ode dne, kdy došlo k jednání, které zakládalo skutkovou podstatu projednávaného přestupku. Správní orgán I. stupně však rozhodl ve věci až 24. 6. 2003, kdy již nebylo možno takové jednání jako přestupek projednat. Postoupení správního spisu okresnímu státnímu zastupitelství k vyjádření, zda se jednalo o přestupek nebo o trestný čin, není zahájením trestního řízení. Pokud pak šlo o odbornou otázku zjištění výše škody, správní orgán se správně obrátil na soudního znalce. Tyto dotazy jsou však bez právní relevance vzhledem k běhu jednoleté prekluzivní lhůty.

Krajský soud v Plzni žalobu dne 30. 6. 2004 zamítl. V odůvodnění svého rozsudku mimo jiné konstatoval, že správní orgán I. stupně dne 7. 6. 2002 a dne 2. 10. 2002 danou věc, kterou měl projednat jako přestupek, postoupil Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město dle § 71 písm. a) zákona o přestupcích. Ohledně postoupení věci se rozhodnutí nevydává, jde o faktický úkon správního orgánu, kterým věc postoupí státnímu zástupci; skutečnosti nasvědčující tomu, že je zde podezření ze spáchání trestného činu, byly ve správním řízení zjištěny. Jednalo se zejména o odlišnou výši škody vyplývající z odborného vyjádření znalce, podaného Policii České republiky, a zjištěnou na základě dokladů o zaplacení odstranění škody poškozenými. Postoupení věci bylo tedy ze strany správního orgánu I. stupně důvodné. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že v době od 7. 6. 2002 do 26. 7. 2002 a v době od 2. 10. 2002 do 12. 12. 2002 správní orgán I. stupně ve věci nemohl jednat a rozhodovat, protože byla postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město. V této souvislosti krajský soud odkázal též na § 158 trestního řádu, podle kterého je policejní orgán povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění pachatele. Novelou zákona o přestupcích (zákon č. 62/2002 Sb.) byl s účinností od 1. 4. 2002 změněn § 20 tohoto zákona. Podle § 20 odst. 1 části věty před středníkem zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Podle § 20 odst. 2 zákona o přestupcích se do běhu lhůty podle odstavce 1 nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu, s odkazem na trestní řád. Na základě výše uvedené právní úpravy dospěl krajský soud k závěru, že toto ustanovení dopadá i na situaci, kdy správní orgán I. stupně věc postoupil dle § 158 trestního řádu státnímu zástupci k posouzení, zda se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu, a to i za situace, že následně nebylo dle § 160 trestního řádu zahájeno trestní řízení. Lhůta jednoho roku od spáchání přestupku dne 11. 4. 2002 byla tedy podle Krajského soudu přerušena po dobu, kdy byla věc postoupena státnímu zástupci, a v dané právní věci lhůta končí dnem 11. 7. 2003.

Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž zejména uvedl, že krajský soud nesprávně posoudil povahu údajných postoupení věci orgánům činným v trestním řízení. Komise pro projednávání přestupků dvakrát požádala okresní státní zastupitelství o posouzení výše škody a právní kvalifikace skutku; tyto žádosti je však nutno kvalifikovat jako dotaz, který mohl být adresován i advokátní kanceláři nebo jinému orgánu státní správy. Nejednalo se tedy o postoupení věci, neboť správní orgán tím, jak své podání označil, si vyhradil svůj další postup až po zodpovězení svých otázek. Okresní státní zastupitelství pak správnímu orgánu I. stupně v prvním případě vrátilo spis a zodpovědělo položené otázky, přičemž se ztotožnilo se závěry znalce ohledně výše škody. V druhém případě byl spis vrácen správnímu orgánu s odpovědí na položené otázky dne 12. 12. 2002. Stěžovatel souhlasí s názorem soudu, že v přestupkovém řízení se rozhodnutí o postoupení věci nevydává, nesouhlasí však s tím, že žádost o posouzení, tedy dotaz, lze posuzovat jako postoupení věci podle § 71 písm. a) zákona o přestupcích. Závěrem stěžovatel konstatoval, že k přerušení běhu jednoleté lhůty k projednání přestupku tedy nedošlo.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.