Vydání 1/2010

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila rozhodnutím ze dne 2. 4. 2007 žalobkyni pokutu podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. ve výši 100 000 Kč, protože naplnila skutkovou podstatu § 32 odst. 1 písm. g) citovaného zákona, podle níž je provozovatel povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Dne 12. 11. 2006 od 19.30 hod. na programu Nova žalobkyně odvysílala anonci na pořad Střepiny v pořadu Televizní noviny. následovala bez jakéhokoliv předchozího či úvodního varování na drastický obsah. Na závěr hlas redaktora mimo obraz upozorňuje: „Zločiny, výpovědi vrahů, otřesná brutalita. Střepiny tentokrát pro silné žaludky.“ Upozornění zaznělo poté, co byly divákům předloženy otřesné policejní záběry či záběr lidské hlavy ve skleněné nádobě. Vysílání nebylo označeno symbolem nevhodnosti pro děti a mladistvé.

Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, v níž předně namítla, že z napadeného rozhodnutí nelze vůbec seznat, kterým konkrétním jednáním odvysílaným v předmětné upoutávce měl být porušen § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Z napadeného rozhodnutí lze totiž pouze vyčíst, že žalobkyně zařadila do vysílání upoutávku, která je nevhodná. Takový postup je však podle jejího názoru v rozporu s § 68 správního řádu z roku 2004. Žalovaná tak nesprávně a neúplně zjistila skutkový stav věci, zvláště pokud neprovedla důkaz shlédnutím záznamu předmětného pořadu, a proto věc i nesprávně hodnotila. Žalobkyně dále žalované vytkla, že nevyložila pojmy uvedené v § 60 odst. 3 písm. d), resp. § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., že při ukládání pokuty postupovala nezákonně, neboť porušila § 61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., který stanovuje meze správního uvážení (kritéria uložení a výše pokuty), a že nebyla před vydáním rozhodnutí upozorněna na porušení zákona a nebyla jí poskytnuta možnost napravit jednání ve stanovené lhůtě; přitom odkázala na § 59 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2008 zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud připomněl, že podle § 66 věta první zákona č. 231/2001 Sb. se v řízení postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 68 odst. 2 věta první správního řádu „se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 spr. ř.“. Podle městského soudu byl předmětem sporu skutkový stav věci, neboť žalobkyně především namítala neurčitost napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že je třeba vycházet ze závěrů vyslovených v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k právnímu názoru, že „výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně tím poruší ustanovení o řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]“. Městský soud aplikoval tento právní názor na předmětný spor a shledal, že ve výroku napadeného rozhodnutí byly definovány závadné formy jednání žalobkyně pouze obecně, přičemž v otázce, za jaké jednání naplňující skutkovou podstatu správního deliktu byla žalobkyni uložena pokuta, bylo odkázáno na odůvodnění rozhodnutí. Není tedy zřejmé, jaké jednání bylo napadeným rozhodnutím vlastně sankcionováno. Protože žalovaná v napadeném rozhodnutí nepopsala skutečnosti rozhodné pro posouzení věci takovým způsobem, aby bylo možno určit, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozhodnutí o uložení pokuty, tj. aby bylo možno věc posoudit po právní stránce, zrušil městský soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Žalovaná (stěžovatelka) podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. K výtce žalobkyně, že není popsáno, čím konkrétně se měla dopustit porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 hod. do 22.00 hod. pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, stěžovatelka v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobkyně byla již v oznámení o zahájení správního řízení informována, že se jedná o nevhodný materiál s ohledem na dobu vysílání. Odmítla požadavek definovat „čím a jak“ se měl účastník dopustit porušení výše jmenované povinnosti, neboť za podstatnou označila skutečnost, že došlo k porušení povinnosti stanovené v § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. odvysíláním nevhodného materiálu, jehož nevhodnost byla shledána analýzou pořadu. V napadeném rozhodnutí stěžovatelka vyložila neurčité pojmy obsažené v § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., a proto jsou dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce v mezích zákona č. 231/2001 Sb. Ke kritériím uložení pokuty uvedla, že žalobkyně odvysílala pořad v této podobě vědomě a úmyslně, jednalo se o značný rozsah vysílání co do velikosti pokrytého území i počtu diváků (35,7 % diváku sledovalo pořad Televizní noviny). Dále zhodnotila i závažnost věci a povahu vysílaného pořadu s tím, že možnost ohrožení dětského diváka byla vysoká, nicméně přihlédla k časovému rozsahu upoutávky, a proto sankci přiměřeně snížila. K argumentaci městského soudu názorem Nejvyššího správního soudu stěžovatelka uvedla, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu zruší soud pro uvedenou vadu napadené správní rozhodnutí k námitce účastníka řízení, avšak v tomto případě žalobkyně vůbec nenamítala chybějící náležitosti výroku napadeného rozhodnutí. Navíc stěžovatelka podotkla, že její zrušené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 3. 2007, zatímco citované usnesení Nejvyššího správního soudu bylo vydáno až dne 15. 1. 2008. Podle stěžovatelky městský soud pochybil, pokud nezdůvodnil zpětnou aplikaci tohoto judikátu. Výrok zrušeného rozhodnutí podle názoru stěžovatelky obsahoval citaci zákonného ustanovení, za jehož porušení byla pokuta uložena, doba, v níž mělo k porušení dojít (datum i čas vysílání pořadu), a kde k porušení došlo (program Nova). Správní delikt byl totiž spáchán odvysíláním upoutávky na pořad Střepiny v rámci pořadu Televizní noviny, který je ve výroku jednoznačně a nezaměnitelně identifikován (názvem i dnem a časem vysílání). Podle názoru stěžovatelky takto formulovaný výrok dostačuje požadavku stanovenému ve výše citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu, a to aby vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu spočívalo ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. V této souvislosti odkázala na názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 26. 11. 2008, čj. 2 As 55/2008, podle nějž „je naopak zcela správné, jsou-li spolu s ostatními důvody, které žalovaného vedly k závěru o porušení zákona, uvedeny v odůvodnění (§ 68 odst. 3 spr. ř.)“. Stěžovatelka se rozhodně ohradila proti tomu, že výrok jejích rozhodnutí obsahoval popis či přepis konkrétních pasáží, které činí pořad rozporný se zákonem, neboť celý výrok by tak byl nepřehledný a nesrozumitelný. Pod kasační důvod spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku stěžovatelka podřadila jednak tvrzení, že o věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a jednak také to, že z napadeného rozsudku není zřejmé, jaké skutečnosti nejsou obsaženy v rozhodnutí stěžovatelky. Stěžovatelka se zároveň domnívá, že krajský soud při svém rozhodování vybočil z rámce žalobních námitek a jejich podstatu rozšířil.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.