Vydání 3/2008

Finanční úřad ve Šternberku uložil dne 9. 1. 2006 žalobci pokutu ve výši 5000 Kč za porušení § 24 odst. 2 zákona o loteriích, neboť nebylo vráceno oprávnění k příjmu sázek vystavené na jméno paní Andrey K. v souvislosti s ukončením provozu pobočky ve Šternberku. Povinnost vrátit vydané oprávnění k příjmu sázek ukládá zákon o loteriích provozovateli v § 24 odst. 2 a 3 v případě, že skončí pracovní nebo jiný obdobný poměr osob pověřených přijímat sázky, činnost přestane být provozována nebo povolení (k provozování kursových sázek) bude zrušeno nebo tak rozhodne orgán státního dozoru. Finanční úřad učinil závěr, že vzhledem k tomu, že byla uzavřena pobočka, na které přijímala sázky paní K., vznikla i povinnost odevzdat oprávnění paní K. orgánu státního dozoru.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 4. 4. 2006 zamítl. Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2007 zamítl. Při svém rozhodování dovodil, že pokud § 21 odst. 2 zákona o loteriích stanoví povinnost žadatele o povolení provozování kursového sázení uvést do žádosti jmenovitě vedoucí sázkových kanceláří a všechny další osoby pověřené přijímat sázky a údaje o nich potřebné pro vydání oprávnění k příjmu sázek, vyplývá z této formulace smysl státního dozoru, který má dozorovat činnost společnosti provozující sázkovou hru jako celek, ale i činnost každé konkrétní provozovny, včetně osob, které sázky přijímají. Z tohoto závěru krajský soud dále dovodil, že orgán státního dozoru může i územně omezit oprávnění k příjmu sázek na konkrétní provozovnu společnosti provozující kursové sázky. V návaznosti na tyto závěry pak krajský soud dovodil, že pokud přestane být provozována provozovna, ke které bylo vydáno oprávnění k příjmu sázek, lze takovou skutečnost považovat za ukončení činnosti ve smyslu § 24 odst. 2 zákona o loteriích.

V kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí žalobce (stěžovatel) namítal, že nebyly dány důvody pro udělení pokuty za neodevzdání oprávnění k příjmů sázek paní Andrey K., neboť nebyly splněny zákonné důvody pro odevzdání tohoto oprávnění. V době, kdy Finanční úřad ve Šternberku vydal rozhodnutí o udělení pokuty ve výši 5000 Kč za porušení § 24 zákona o loteriích, tedy dne 9. 1. 2006, nebyl ukončen pracovněprávní vztah mezi společností stěžovatele a paní K. Stěžovatel neukončil činnost, povolení nebylo zrušeno, nebylo vydáno rozhodnutí orgánu státního dozoru o odebrání oprávnění. Pracovněprávní poměr s paní Andreou K. byl ukončen k datu 21. 3. 2006 a poté bylo vráceno oprávnění k příjmu sázek. Stěžovatel se ztotožnil s názorem krajského soudu v tom rozsahu, že orgán státního dozoru je oprávněn dozorovat jak činnost jednotlivých provozoven‚ tak i osob oprávněných přijímat sázky. Nicméně nesouhlasil s názorem krajského soudu, že za účelem dozorování osob oprávněných přijímat sázky je oprávněn omezovat platnost oprávnění pro osoby přijímat sázky na jednu provozovnu. Zákonná úprava v § 24 odst. 1 zákona o loteriích stanoví platnost oprávnění pro územní obvod orgánu, který jej vydal. Z textu zákona nelze dovodit, že by bylo možno (po právu) vydat i oprávnění pro určitou provozovnu. Podle § 43 odst. 6 zákona o loteriích nesmí orgán, který loterii povolil, v povolení stanovit přísnější podmínky pro provozování loterií a jiných podobných her, než stanoví zákon. Pokud tedy stanoví zákon působnost oprávnění k příjmu sázek v obvodu územní působnosti orgánu státního dozoru‚ je v rozporu se zákonem, aby orgán státního dozoru stanovil podmínky přísnější a omezil po právu působnost oprávnění k příjmu sázek jen na jednu provozovnu. Pokud tak učiní, jedná se o nezákonné rozhodnutí, se kterým nelze spojovat žádné právní následky. Tvrzení obsažené v rozhodnutí krajského soudu, že činnost společnosti stěžovatele byla ukončena v územní působnosti Finančního úřadu ve Šternberku ke dni 6. 10. 2005, není pravdivé, neboť v tomto období byla v obvodu Finančního úřadu ve Šternberku provozována nejméně jedna další provozovna společnosti stěžovatele, a to provozovna, kde zajišťoval služby pan K. Podle názoru stěžovatele krajský soud při svém rozhodování nesprávně posoudil právní otázku‚ když dovodil, že ukončí-li provoz provozovna sázkové kanceláře a oprávnění vydané osobě pověřené přijímat sázky orgánem státní správy bylo vydáno pro tuto jednu provozovnu, je tuto skutečnost nutno považovat ve smyslu § 24 odst. 2 zákona o loteriích za ukončení činnosti a vzniká povinnost provozovatele vrátit oprávnění k příjmu sázek orgánu státního dozoru. Podle názoru stěžovatele je takový výklad nad rámec zákona a nemá v něm oporu. Ukončení činnosti uváděné v § 24 odst. 2 zákona o loteriích jako důvod pro odevzdání oprávnění k příjmu sázek znamená ukončení činnosti provozovatele jako celku, neboť z textu zákona nelze dovodit ani výkladem, že by se v daném případě mělo jednat o ukončení činnosti na jedné provozovně. Tato skutečnost vyplývá z pojmového vymezení provozování kursového sázení v § 21 zákona, kdy povolení k provozování kursového sázení vydává na žádost ministerstvo nejdéle na dobu 10 let. V povolení stanoví podrobně podmínky provozování kursových sázek, schválí herní plán, určí předmět sázek a schválí počet a umístění sázkových kanceláří. Ministerstvo tedy nepovoluje činnost jednotlivých sázkových kanceláří, ale činnost provozovatele kursového sázení. Jestliže tedy § 24 v odst. 2 konkrétně neuvádí‚ že se jedná o činnost jednotlivých provozoven‚ je zřejmé, že zákon má na mysli stále pouze činnost provozovatele jako celku.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.