Vydání 3/2008

Číslo: 3/2008 · Ročník: VI

1501/2008

Správní trestání: provozování her a loterií

Ej 521/2007
Správní trestání: provozování her a loterií
k § 24 a § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 149/1998 Sb. (v textu též "zákon o loteriích")
I. Pro porušení povinnosti vyplývající z § 24 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách - odevzdat oprávnění vydané osobě pověřené přijímat sázky - nelze provozovateli uložit pokutu podle § 48 odst. 1 písm. e) tohoto zákona, protože toto ustanovení se vztahuje jen na ztrátu oprávnění vydaného podle § 24 téhož zákona.
II. Z § 24 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, který upravuje náležitosti, jež musí oprávnění k přijímání sázek obsahovat (jméno, rodné číslo a fotografii osoby pověřené přijímat sázky, číslo oprávnění, označení provozovatele, datum vydání a razítko a podpis orgánu státního dozoru), a který stanoví, že oprávnění je platné pouze pro územní obvod orgánu státního dozoru, který je vydal, je třeba dovodit, že nebylo úmyslem zákonodárce omezit platnost oprávnění jen na konkrétní provozovnu. Pokud tak orgán státního dozoru v rozporu se zákonem učinil, nelze k omezení platnosti přihlížet.
III. Ukončil-li provozovatel provoz jen jedné ze svých provozoven nacházejících se v územním obvodu orgánu státního dozoru, který osobě pověřené přijímat sázky oprávnění k přijímání sázek vydal, nevzniká mu podle § 24 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, povinnost odevzdat oprávnění vydané osobě pověřené přijímat sázky, jejíž pracovní poměr nebo jiný obdobný poměr k provozovateli trvá.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2007, čj. 5 Afs 79/2007-49)
Věc:
Akciová společnost S. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad ve Šternberku uložil dne 9. 1. 2006 žalobci pokutu ve výši 5000 Kč za porušení § 24 odst. 2 zákona o loteriích, neboť nebylo vráceno oprávnění k příjmu sázek vystavené na jméno paní Andrey K. v souvislosti s ukončením provozu pobočky ve Šternberku. Povinnost vrátit vydané oprávnění k příjmu sázek ukládá zákon o loteriích provozovateli v § 24 odst. 2 a 3 v případě, že skončí pracovní nebo jiný obdobný poměr osob pověřených přijímat sázky, činnost přestane být provozována nebo povolení (k provozování kursových sázek) bude zrušeno nebo tak rozhodne orgán státního dozoru. Finanční úřad učinil závěr, že vzhledem k tomu, že byla uzavřena pobočka, na které přijímala sázky paní K., vznikla i povinnost odevzdat oprávnění paní K. orgánu státního dozoru.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 4. 4. 2006 zamítl. Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2007 zamítl. Při svém rozhodování dovodil, že pokud § 21 odst. 2 zákona o loteriích stanoví povinnost žadatele o povolení provozování kursového sázení uvést do žádosti jmenovitě vedoucí sázkových kanceláří a všechny další osoby pověřené přijímat sázky a údaje o nich potřebné pro vydání oprávnění k příjmu sázek, vyplývá z této formulace smysl státního dozoru, který má dozorovat činnost společnosti provozující sázkovou hru jako celek, ale i činnost každé konkrétní provozovny, včetně osob, které sázky přijímají. Z tohoto závěru krajský soud dále dovodil, že orgán státního dozoru může i územně omezit oprávnění k příjmu sázek na konkrétní provozovnu společnosti provozující kursové sázky. V návaznosti na tyto závěry pak krajský soud dovodil, že pokud přestane být provozována provozovna, ke které bylo vydáno oprávnění k příjmu sázek, lze takovou skutečnost považovat za ukončení činnosti ve smyslu § 24 odst. 2 zákona o loteriích.
V kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí žalobce (stěžovatel) namítal, že nebyly dány důvody pro udělení pokuty za neodevzdání oprávnění k příjmů sázek paní Andrey K., neboť nebyly splněny zákonné důvody pro odevzdání tohoto oprávnění. V době, kdy Finanční úřad ve Šternberku vydal rozhodnutí o udělení pokuty ve výši 5000 Kč za porušení § 24 zákona o loteriích, tedy dne 9. 1. 2006, nebyl ukončen pracovněprávní vztah mezi společností stěžovatele a paní K. Stěžovatel neukončil činnost, povolení nebylo zrušeno, nebylo vydáno rozhodnutí orgánu státního dozoru o odebrání oprávnění. Pracovněprávní poměr s paní Andreou K. byl ukončen k datu 21. 3. 2006 a poté bylo vráceno oprávnění k příjmu sázek. Stěžovatel se ztotožnil s názorem krajského soudu v tom rozsahu, že orgán státního dozoru je oprávněn dozorovat jak činnost jednotlivých provozoven‚ tak i osob oprávněných přijímat sázky. Nicméně nesouhlasil s názorem krajského soudu, že za účelem dozorování osob oprávněných přijímat sázky je oprávněn omezovat platnost oprávnění pro osoby přijímat sázky na jednu provozovnu. Zákonná úprava v § 24 odst. 1 zákona o loteriích stanoví platnost oprávnění pro územní obvod orgánu, který jej vydal. Z textu zákona nelze dovodit, že by bylo možno (po právu) vydat i oprávnění pro určitou provozovnu. Podle § 43 odst. 6 zákona o loteriích nesmí orgán, který loterii povolil, v povolení stanovit přísnější podmínky pro provozování loterií a jiných podobných her, než stanoví zákon. Pokud tedy stanoví zákon působnost oprávnění k příjmu sázek v obvodu územní působnosti orgánu státního dozoru‚ je v rozporu se zákonem, aby orgán státního dozoru stanovil podmínky přísnější a omezil po právu působnost oprávnění k příjmu sázek jen na jednu provozovnu. Pokud tak učiní, jedná se o nezákonné rozhodnutí, se kterým nelze spojovat žádné právní následky. Tvrzení obsažené v rozhodnutí krajského soudu, že činnost společnosti stěžovatele byla ukončena v územní působnosti Finančního úřadu ve Šternberku ke dni 6. 10. 2005, není pravdivé, neboť v tomto období byla v obvodu Finančního úřadu ve Šternberku provozována nejméně jedna další provozovna společnosti stěžovatele, a to provozovna, kde zajišťoval služby pan K. Podle názoru stěžovatele krajský soud při svém rozhodování nesprávně posoudil právní otázku‚ když dovodil, že ukončí-li provoz provozovna sázkové kanceláře a oprávnění vydané osobě pověřené přijímat sázky orgánem státní správy bylo vydáno pro tuto jednu provozovnu, je tuto skutečnost nutno považovat ve smyslu § 24 odst. 2 zákona o loteriích za ukončení činnosti a vzniká povinnost provozovatele vrátit oprávnění k příjmu sázek orgánu státního dozoru. Podle názoru stěžovatele je takový výklad nad rámec zákona a nemá v něm oporu. Ukončení činnosti uváděné v § 24 odst. 2 zákona o loteriích jako důvod pro odevzdání oprávnění k příjmu sázek znamená ukončení činnosti provozovatele jako celku, neboť z textu zákona nelze dovodit ani výkladem, že by se v daném případě mělo jednat o ukončení činnosti na jedné provozovně. Tato skutečnost vyplývá z pojmového vymezení provozování kursového sázení v § 21 zákona, kdy povolení k provozování kursového sázení vydává na žádost ministerstvo nejdéle na dobu 10 let. V povolení stanoví podrobně podmínky provozování kursových sázek, schválí herní plán, určí předmět sázek a schválí počet a umístění sázkových kanceláří. Ministerstvo tedy nepovoluje činnost jednotlivých sázkových kanceláří, ale činnost provozovatele kursového sázení. Jestliže tedy § 24 v odst. 2 konkrétně neuvádí‚ že se jedná o činnost jednotlivých provozoven‚ je zřejmé, že zákon má na mysli stále pouze činnost provozovatele jako celku.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...)V projednávané věci byl na základě oznámení ukončen provoz jedné z provozoven stěžovatele v územní působnosti Finančnímu úřadu ve Šternberku. Krajský soud i žalovaný z této skutečnosti dovodili splnění jednoho z alternativně stanovených předpokladů pro vznik povinnosti stěžovatele odevzdat vydaná oprávnění pro přijímání sázek orgánu státního dozoru, neboť ukončením provozu jedné ze sběren stěžovatele dle jejich názoru
"přestala být činnost stěžovatele provozována"
ve smyslu výše citovaného § 24 odst. 2 zákona o loteriích. Krajský soud přisvědčil závěrům žalovaného a konstatoval, že povinnost vrátit oprávnění vznikla stěžovateli s ohledem na limitovanou územní platnost oprávnění k okamžiku, kdy
"činnost přestane být provozována na území, pro které byla platnost oprávnění vymezena. Současně dospěl k závěru, že oprávnění k přijímání sázek lze územně omezit na konkrétní provozovnu společnosti provozující kurzové sázky".
S tímto názorem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje, neboť tento nemá oporu v zákoně.
Ustanovení § 24 odst. 2 zákona o loteriích blíže nespecifikuje, zda se povinnost odevzdat vydaná oprávnění pro přijímání sázek aktivuje v případě ukončení činnosti některé ze sázkových kanceláří (sběren), či pouze v případě, jak tvrdí stěžovatel, ukončení činnosti provozovatele jako celku. Z obsahu citovaného ustanovení, kdy zákon o loteriích vedle sebe se stejnými právními následky postavil
"zrušení povolení"
(v projednávané věci povolení k provozování kursových sázek) a
"ukončení činnosti provozování"
, za situace, kdy povolení k provozování kursových sázek se vztahuje k činnosti provozovatele jako celku (§ 21 zákona) a důsledkem jeho zrušení pak dochází k ukončení veškeré činnosti provozovatele, tedy k ukončení činnosti všech jeho sázkových kanceláří (§ 43 odst. 1, 3 zákona), lze naopak dospět k závěru, jež učinil stěžovatel, a to, že povinnost vrátit oprávnění k přijímání sázek má provozovatel v případě ukončení činnosti nikoli jedné z provozoven, nýbrž v případě ukončení provozování loterie či jiné podobné hry. Tomuto závěru svědčí taktéž § 4 odst. 4 zákona o loteriích, který definuje provozování loterií a jiných podobných her jako činnost komplexně, nikoli pouze ve vztahu k jedné sázkové kanceláři.
S krajským soudem nelze souhlasit ani v případě, kdy tvrdí, že oprávnění k přijímání sázek lze územně omezit na konkrétní provozovnu společnosti provozující kursové sázky. Dle názoru Nejvyššího správního soudu není v souladu se zákonem, aby orgán státního dozoru, který oprávnění vydává, stanovil přísnější podmínky, v daném případě omezil platnost oprávnění na konkrétní provozovnu, než jak stanoví zákon o loteriích. Ustanovení § 24 odst. 1 nestanoví jako
obligatorní
náležitost oprávnění k přijímání sázek název pobočky či sázkové kanceláře, pro kterou je vydání oprávnění požadováno. Omezuje platnost oprávnění pro územní obvod orgánu státního dozoru, který je vydal. Žádné další zúžení platnosti vydaného oprávnění zákon o loteriích nepřipouští. Výklad, jež učinil žalovaný, by v podstatě znemožnil, v případě existence dvou či více sázkových kanceláří jednoho provozovatele loterie či jiné obdobné hry v působnosti jednoho orgánu státního dozoru, osobě, jíž bylo vydáno oprávnění k přijímání sázek pouze pro jednu sázkovou kancelář, byť i krátkodobě přijímat sázky v provozovně jiné (např. v případě nemoci či jiné krátkodobé nepřítomnosti) a provozovatel loterie by byl nucen podat žádost o vydání oprávnění pro tutéž osobu duplicitně. Nejvyšší správní soud se naopak domnívá, že vydaným oprávněním k přijímání sázek se může osoba, jíž bylo oprávnění vydáno, prokazovat ve všech provozovnách v územní působnosti jednoho orgánu státního dozoru. Zákon o loteriích takovýto postup nezakazuje. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu vydávat oprávnění osobám pověřeným přijímat sázky pro jednotlivé konkrétní sázkové kanceláře stejného provozovatele, upravil by takový postup v zákoně, tak jak je tomu např. u výherních hracích přístrojů. V případě vydání oprávnění k přijímání sázek jsou tato oprávnění a podmínky jeho vydání vázány nikoli na místo sázkové kanceláře (sběrny), nýbrž na osobu, jejíž předpoklady (dle § 21 odst. 2 zákona o loteriích - bezúhonnost a odborná způsobilost) se v rámci posouzení žádosti o vydání oprávnění hodnotí.
Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené konstatuje, že stěžovateli v případě ukončení provozu sběrny ve Šternberku nevznikla ve smyslu § 24 odst. 2 zákona o loteriích povinnost odevzdat oprávnění vydané pro paní Andreu K., neboť dikce výše citovaného zákonného ustanovení ukončením činnosti jedné z provozoven stěžovatele v územní působnosti Finančního úřadu ve Šternberku nebyla naplněna.
V projednávané věci taktéž nelze odhlédnout od skutečnosti, že pokuta byla stěžovateli uložena s odkazem na § 48 odst. 1 písm. e) zákona o loteriích, který umožňuje orgánu státního dozoru pokutovat ztrátu oprávnění vydaného podle § 24 citovaného zákona. Stěžovateli však bylo vytýkáno nesplnění povinnosti vrátit oprávnění pro přijímání sázek. Nejvyššímu správnímu soudu se tak jeví aplikace § 48 odst. 1 písm. e) zákona o loteriích zcela nepřípadná.
Nejvyšší správní soud tak dochází k závěru, že stěžovateli byla pokuta uložena nezákonně, neboť stěžovatel neporušil povinnost vrátit vydaná oprávnění pro přijímání sázek, a taktéž ze spisového materiálu nevyplývá, že by vydaná oprávnění ztratil, což je předpokladem pro aplikaci § 48 odst. 1 písm. e) zákona o loteriích.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.