3578/2017
Správní trestání: přestupky v silniční dopravě
Správní trestání: přestupky v silniční dopravě
k § 16 a § 17 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákonů č. 411/2005 Sb. a č. 133/2011 Sb.
Jízdní manévr, jímž se řidič vozidla vyhýbá vozidlu, které před ním zastavilo před přechodem pro chodce ke splnění povinnosti neohrozit a neomezit přecházející chodce, je předjížděním ve smyslu § 17 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nikoliv objížděním podle § 16 téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, čj. 1 As 196/2016-24)
Věc: Zuzana F. proti Ministerstvu dopravy o uložení pokuty a zákazu řízení motorových vozidel, o kasační stížnosti žalobkyně.
Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 16. 9. 2013 uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 a písm. k) zákona o silničním provozu, neboť porušila povinnosti uložené v § 4 písm. c) a § 17 odst. 5 písm. d) téhož zákona. Žalobkyně se uvedených přestupků dopustila tím, že při řízení motorového vozidla dne 2. 7. 2013 kolem 10:19 na ulici Křížovnická v Praze ve směru od Smetanova nábřeží ke křižovatce s ulicí Platnéřskou předjížděla po tramvajovém pásu, na nějž byl vjezd zakázán vodorovnou dopravní značkou č. V13a (šikmé rovnoběžné čáry), před ní jedoucí vozidlo, jehož řidič zastavoval před vyznačeným přechodem pro chodce, aby umožnil chodcům na přechodu bezpečné přejití vozovky. Za spáchání těchto přestupků magistrát uložil žalobkyni pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnost spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 8 měsíců.
Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 14. 2. 2017. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že se žalobkyně vytčených přestupků dopustila. Odvolacím námitkám, které směřovaly k posouzení řádnosti omluvy z ústního jednání, žalovaný nepřisvědčil.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, čj. 4 A 37/2014-19, zamítl. Žalobkyně mimo jiné tvrdila, že nepředjížděla jedoucí vozidlo, ale objížděla vozidlo, které v době, kdy jej míjela, stálo. Nemohla se proto dopustit porušení pravidel o předjíždění. Žalobkyně připustila, že vjela na vodorovné dopravní značení a koleje tramvaje. Takové jednání však zákon o silničním provozu dovoluje v § 13 odst. 2 za účelem objíždění překážky. Správní orgány se těmito skutečnostmi nezabývaly. K této námitce městský soud konstatoval, že v rámci správního řízení žalobkyně neuvedla žádné právně významné skutečnosti týkající se stíhaného jednání, ani neoznačila žádné důkazy. Důkazy navržené v žalobě k těmto tvrzeným skutečnostem proto soud neprovedl.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností. Stěžovatelka vytkla městskému soudu, že připustil a potvrdil nesprávné posouzení skutku správními orgány, které odkázaly na § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu. Skutková podstata měla spočívat v tom, že stěžovatelka předjížděla před ní jedoucí vozidlo, jehož řidič zastavoval před přechodem pro chodce. Stěžovatelka již na místě nesouhlasila s určením druhu přestupku. Vozidlo jedoucí před stěžovatelkou zastavilo nebo stálo ve smyslu § 2 písm. n) a o) zákona o silničním provozu. Stěžovatelka tedy objížděla stojící vozidlo s rozsvíceným ukazatelem směru vpravo. Pokud neexistovaly důkazy prokazující vědomost stěžovatelky o tom, že se jednalo o zastavení vozidla ve smyslu § 2 písm. p) zákona o silničním provozu, neměl městský soud napadené rozhodnutí potvrdit, ale měl postupovat v souladu se zásadou .
in dubio mitius
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
[13] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce, že správní orgány a krajský soud podřadily jednání stěžovatelky pod nesprávné ustanovení zákona o silničním provozu.
[14] Podle výroku rozhodnutí o přestupku stěžovatelka porušila mimo jiné zákaz stanovený v § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, podle kterého „[ř]
idič nesmí předjíždět na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před nimi
“. V kasační stížnosti stěžovatelka tvrdí, že se porušení uvedeného zákazu nedopustila, protože „nepředjížděla
“, ale „objížděla
“ vozidlo, které stálo nebo zastavilo ve smyslu § 16 téhož zákona („Řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy
.“).[15] Z tvrzení stěžovatelky ani ze skutkových zjištění přitom nevyplývá, že by vozidlo nacházející se před vozidlem stěžovatelky stálo před přechodem z důvodu poruchy nebo jiného důvodu trvalejší povahy, a vytvořilo tak překážku provozu na pozemních komunikacích, kterou by bylo třeba objet ve smyslu § 16 zákona o silničním provozu. Sama stěžovatelka v žalobě potvrdila, že se jednalo o „
vozidlo, které odbočovalo vpravo do ulice Platnéřská a zastavilo před přechodem pro chodce a dávalo přednost chodci jdoucímu po přechodu pro chodce
“.[16] Pro posouzení věci je nezbytné rozlišit pojmy „
zastavení
“ a „zastavení vozidla
“. Podle § 2 písm. o) zákona silničním provozu „zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu
“, podle písmene p) téhož ustanovení pak „zastavit vozidlo znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče
“. Podle § 5 odst. 2 písm. f) téhož zákona řidič (kromě řidiče tramvaje) „nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce
“.[17] Z citovaných ustanovení zákona o silničním provozu je nesporné, že v případě, kdy řidič zastaví své vozidlo před přechodem pro chodce s úmyslem umožnit chodcům bezpečné přejití a následně pokračovat v jízdě, jedná se o zastavení vozidla ve smyslu § 2 písm. p), nikoliv o zastavení podle písmene o) tohoto zákona. Činí tak totiž, kromě odlišného důvodu, v reakci na dopravní situaci vzniklou nezávisle na jeho vůli. Jízdní manévr, jímž se řidič vozidla vyhýbá vozidlu, které před ním zastavilo před přechodem pro chodce ke splnění povinnosti neohrozit a neomezit přecházející chodce, je proto předjížděním ve smyslu § 17 zákona o silničním provozu, nikoliv objížděním podle § 16 téhož zákona.
[18] Smyslem zákazu stanoveného § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu je zajištění bezpečnosti chodců, kteří přecházejí po přechodu pro chodce ve chvíli, kdy jim vozidlo jedoucí po vozovce dalo přednost. Jiné vozidlo, které jede za vozidlem, jež dalo chodcům přednost, jej nesmí předjet, neboť by tím ohrozilo bezpečnost chodců nacházejících se na přechodu. Je přitom nerozhodné, zda vozidlo, které dává chodcům přednost, pouze zpomaluje, zastavuje nebo již zastavilo. Vozidlo jedoucí za ním nesmí ani v jednom z těchto případů ohrozit chodce tím, že by zastavující či stojící vozidlo předjelo a pokračovalo v jízdě. Ať již vozidlo před přechodem zpomaluje nebo stojí, dává tím najevo, že před ním do vozovky vkročili nebo se chystají vkročit chodci. Řidič vozidla jedoucího za vozidlem dávajícím chodcům přednost je proto povinen dbát zvýšené opatrnosti, neboť pravděpodobnost střetu s chodci v případě pokračování v jízdě je vysoká. I kdyby vozidlo jedoucí před ním zcela před přechodem zastavilo, nejednalo by se o vozidlo nebo překážku provozu na pozemních komunikacích, které by bylo možné objet s odkazem na § 16 silničního zákona. Takovým výkladem by byl zcela popřen smysl zákazu stanoveného v § 17 odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu. Navíc, i v případě objíždění podle § 16 silničního zákona řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.
[19] Námitky, v nichž stěžovatelka tvrdila, že nepředjížděla, ale objížděla stojící vozidlo, a že městský soud neměl potvrdit napadené rozhodnutí, pokud neexistovaly důkazy prokazující vědomost stěžovatelky o zastavení vozidla, proto nejsou důvodné. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.