Vydání 12/2009

Bodové hodnocení porušení povinností stanovených zákonem zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla nebo to, zda se řidič porušování těchto povinností nedopouští. Přehled jednání spočívajícího v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze k zákonu. V přezkoumávané věci nebylo pochyb o počtu spáchaných přestupků ani o počtu bodů zaznamenávaných za ně podle zákona v registru řidičů. Namítána byla nesprávná aplikace § 123b, § 123c, § 123e a § 123d zákona o silničním provozu na daný případ a v souvislosti s tím tvrzeno i porušení správního řádu. Krajský soud se však se žalobními námitkami neztotožnil, žaloba je nedůvodná.

Podle § 123b zákona o silničním provozu se řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek zařazený do bodového hodnocení, zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek. V přezkoumávané věci byly tři přestupky žalobce vyřízeny v blokovém řízení, a to ve dnech 15. 10. 2006 (3 body), 5. 2. 2007 (2 body) a 25. 2. 2008 (2 body), jeden rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007 (5 bodů). Právě tímto rozhodnutím byl žalobci zároveň uložen i trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6-ti měsíců, přičemž rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové ze dne 26. 6. 2007 bylo od výkonu jeho zbytku upuštěno. Protože poslední z uvedených pokut byla žalobci uložena v blokovém řízení dne 25. 2. 2008, tak právě k tomuto dni dosáhl žalobce celkového počtu 12 bodů. K žádnému "" z registru žalobce před tímto datem, jak se o tom žalobce v žalobě zmiňuje, nebyl důvod.

Podle § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu zaznamenává příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičem dosažený počet bodů pouze do celkového počtu 12 bodů. Po jejich dosažení následuje pozbytí řidičského oprávnění a ode dne vrácení řidičského oprávnění podléhá řidič novému bodovému hodnocení. Postupy při odečítání bodů a s tím související pozbytí a vrácení řidičského oprávnění jsou upraveny v § 123d a § 123e zákona o silničním provozu.

V § 123d odst. 1 zákona o silničním provozu se stanoví, že řidič, který podle § 123c odst. 3 pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle § 123c odst. 3. Podle citovaného ustanovení tak lze vrátit řidičské oprávnění v případě, že jej řidič pozbyl po dosažení celkového počtu 12 bodů v registru řidičů (viz právě § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu). To ovšem není žalobcem zmiňovaný případ, respektive nelze jej ztotožňovat se žalobci uloženým zákazem řízení motorových vozidel shora uvedeným rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu ze dne 19. 3. 2007, k němuž došlo ze zcela jiných důvodů (opakované překročení nejvyšší dovolené rychlosti). Žalobce se tak mýlí, pokud si navíc myslí, že "". V té době totiž nejen že nepozbyl řidičské oprávnění uvedeným způsobem, ale ani ještě 12 bodů nedosáhl, takže k postupu podle § 123d odst. 4 zákona o silničním provozu, podle něhož by měl žalobce podléhat novému bodovému hodnocení, nebyl důvod.

Kromě toho z ustanovení § 123e odst. 3 zákona o silničním provozu vyplývá, že po dobu výkonu trestu nebo sankce zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, neběží doba pro odečítání bodů podle odstavce 1. Třeba tak přisvědčit žalovanému, že žalobce nenaplnil ani předpoklad odečítání bodů ve smyslu § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení se totiž řidiči, kterému nebyla ode dne uložení pokuty v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí, na jehož základě mu byl v registru řidičů zaznamenán naposled stanovený počet bodů, pravomocně uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, po dobu dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, odečtou 4 body z celkového počtu dosažených bodů. Žalobci se však nepodařilo po uvedenou jednoroční dobu "udržet čisté konto", když v mezidobí od 5. 2. 2007, kdy mu byla uložena bloková pokuta za přestupek zařazený do bodového hodnocení, do 25. 2. 2008, kdy byl rovněž stižen blokovou pokutou za přestupek zařazený do bodového hodnocení, nejen vykonával trest zákazu řízení motorových vozidel v délce cca 3 měsíců, přičemž po tuto dobu neběžela doba pro odečítání bodů (viz § 123e odst. 3), ale byla mu i pravomocným rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové ze dne 19. 3. 2007 uložena vedle pokuty sankce zákazu řízení motorových vozidel. Nemůže obstát ani tvrzení žalobce, že tento přestupek spáchal již dne 13. 1. 2007, když rozhodnou skutečností je okamžik nabytí právní moci příslušného rozhodnutí. A jak již bylo uvedeno výše, ani to by k úspěchu žalobce nestačilo, když po dobu výkonu sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, neběží doba pro odečítání bodů.

K žalobcem tvrzenému opakovanému trestání za spáchané přestupky krajský soud poznamenává, že si je plně vědom toho, že dle článku 4 bodu 1. Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána a jejíž obsah byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb., nemůže být nikdo stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem (rozhodnutím) podle příslušných zákonů tohoto státu. S ohledem na znění tohoto ustanovení však bylo třeba nejdříve zvážit, zda je citované pravidlo aplikovatelné na projednávaný případ, tj. na rozhodnutí vydané ve správním řízení, jež vycházelo z dříve spáchaných přestupků. Na první pohled by se mohlo zdát, že se uvedená právní záruka vztahuje pouze k trestnímu řízení. Z judikatorní činnosti Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Soud") i Evropské komise pro lidská práva je však patrno, že povaha trestního obvinění je vykládána velmi široce. Pojem trestní věc, trestní řízení, trestný čin a potrestání má podle jejich názoru autonomní význam, který není pevně svázán s významem, který těmto pojmům přisuzuje právní řád jednotlivých států, které k Úmluvě přistoupily.

Proto podle Soudu není rozhodující klasifikace daného protiprávního jednání vnitrostátním právním řádem, aby byla zajištěna jednotná ochrana lidských práv ve všech státech, které Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ratifikovaly. Ve věci (1984)^*) Soud prohlásil, že není podstatné, zda skutek, o němž se vede řízení za který hrozí trest, je právními předpisy nazývám trestným činem či přestupkem. Rozhodujícím faktorem je pro označení dané věci jako "" pro účely Úmluvy význam porušeného pravidla, tj. povaha ustanovení definujícího trestný čin, charakter činu samotného a povaha i závažnost možného trestu (např. výše pokuty). Podstatnou roli hraje to, jaká je podstata porušení zákonem chráněného zájmu, dále zda jsou adresáty dané právní normy všichni, nebo pouze některé speciální subjekty, a je třeba i zvážit, zda má hrozící sankce represivní účel a je způsobilá citelně zasáhnout sféru pachatele deliktu. Není-li daný čin vnitrostátním právem kvalifikován jako trestný, používá Soud k posouzení věci obě uvedená hlavní kritéria, tj. povahu stíhaného deliktu a povahu uplatnitelné sankce, alternativně. V zásadě tedy podle jeho názoru postačí buď, aby měl stíhaný delikt trestněprávní povahu v uvedeném smyslu (a pak nijak výrazně nesejde na citelnosti užité sankce), nebo aby měla uplatnitelná sankce represivní povahu. V dané věci je předmětem přezkoumání sankce represivní povahy, jedná-li se o pozbytí řidičského oprávnění, a jde tudíž o trestní věc, na kterou shora zmíněný článek Úmluvy dopadá.

Ve světle tohoto ustanovení ale žalobce není trestán opakovaně za totéž jednání, za které již byl potrestán. Žalobci totiž byly v minulosti uloženy pokuty za jednotlivé přestupky a sankce za přestupek ve formě zákazu činnosti, řidičské oprávnění však pozbyl proto, že se dopustil celé řady přestupků a dosáhl počtu dvanácti bodů v registru řidičů. Pozbytí řidičského oprávnění je tak sankcí za opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a je tedy sankcí za speciální recidivu. Nejedná se tudíž o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih ve smyslu článku 4 bodu 1. Protokolu č. 7 k Úmluvě. Ostatně pokud by byla argumentace žalobce v tomto směru správná, nebylo by např. možno zpřísňovat tresty (trestní sazby) zvlášť nebezpečným recidivistům podle § 41 a § 42 trestního zákona, neboť se tím fakticky taktéž trestají za jednání, za která již byli jednou odsouzeni.