Vydání 10/2020

[12] Nejprve k námitce porušení dispoziční zásady, resp. vykročení z rámce žaloby vymezeného žalobními body. Podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s „[s]“. Žalobce v žalobě namítal, že nebyly splněny podmínky pro zrušení příkazu na místě v přezkumném řízení postupem podle § 97 odst. 3 správního řádu, neboť skutkový stav byl v příkazním řízení zjištěn dostatečně a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi později ohlášeným zraněním poškozené a dopravní nehodou, podstatnou část žaloby pak věnoval námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud pak přisvědčil žalobci, že v době, kdy byl příkaz na místě vydán, nic nenasvědčovalo tomu, že by byla poškozená řidička zraněna, proto dospěl k závěru, že DI Beroun nepochybil při zjišťování skutkového stavu. Doplňující argument, že v přezkumném řízení nelze zohledňovat skutkové novoty, tento závěr podporuje, nejde o posouzení zásadně odlišné od toho, co namítal žalobce. Úvahy krajského soudu tak zůstaly v mezích vytyčených takto formulovanou žalobou, byť krajský soud zvolil nevhodnou a zavádějící formulaci, že se vypořádává “, tj. formulaci, která izolovaně posuzována mohla navozovat dojem, že se krajský soud zabývá něčím, co žalobce nenamítal.

[13] Nyní k podstatě věci. Podle § 94 odst. 1 správního řádu „[v] .“ Zjistí-li příslušný správní orgán, že bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s právními předpisy, zruší je nebo změní, popřípadě je zruší a věc vrátí správnímu orgánu, který přezkoumávané rozhodnutí vydal (§ 97 odst. 3 správního řádu). „.“ (§ 96 odst. 2 věta první a druhá správního řádu).

[14] Podle § 3 správního řádu „“ správního řádu, tedy zejména s požadavkem zákonnosti, šetření práv nabytých v dobré víře a oprávněných zájmů dotčených osob, rovnosti před zákonem a souladu s veřejným zájmem. Podle § 50 odst. 3 správního řádu je správní orgán „.“ Podle § 50 odst. 4 správního řádu „

[15] V rozsudku ze dne 13. května 2010, čj. 6 As 39/2009-74, č. 2144/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud poněkud zjednodušeně konstatoval, že přezkumné řízení slouží k nápravě právních omylů a vad, zatímco k nápravě skutkových nesprávností je určena primárně obnova řízení podle § 100 správního řádu. V jiném rozsudku, s odkazem na Vedral, J.: . Praha : Bova Polygon, 2006, s. 554-555, poznamenal, že kritériem přezkumu v přezkumném řízení je pouze zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí, nikoli též jeho věcná správnost či jiná hlediska (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. ledna 2010, čj. 6 As 36/2009-162). Je však třeba zdůraznit, že o věcné správnosti lze hovořit jen tam, kde má správní orgán prostor pro správní uvážení, věcná správnost není totéž co zákonnost (srov. § 89 odst. 2 správního řádu), ani nejde o synonymum k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu – dostatečně zjištěný skutkový stav je totiž, jak vyplývá z § 3 správního řádu, jedním z kritérií zákonnosti správního rozhodnutí.

[16] V dané věci je spornou otázka, zda zranění poškozené řidičky, které bylo oznámeno až po vydání příkazu na místě, svědčí o nezákonnosti příkazu na místě z důvodu tehdy nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kterážto nezákonnost by se měla (a mohla) napravit cestou přezkumného řízení (§ 94 a násl. správního řádu), nebo představuje novou (dříve neznámou) skutečnost, již by bylo možno za zákonem stanovených podmínek zohlednit v obnově řízení (§ 100 a násl. správního řádu). Odpověď na tuto otázku je tedy odvislá primárně od úvahy, zda správní orgán při vydání příkazu na místě dostatečně zjistil skutkový stav, tedy zda (ve smyslu § 50 odst. 3 a 4 správního řádu) zjistil všechny rozhodné okolnosti a pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení dosud najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (nepochybně i toho, co uvedla poškozená řidička jako účastnice dopravní nehody, byť formálně vzato nebyla účastnicí přestupkového řízení), takže o tehdy zjištěném skutkovém stavu nebyly, resp. nemohly být důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu).

[17] Dříve, než se k této stěžejní otázce Nejvyšší správní soud vysloví, jeví se vhodné odpovědět na stěžovatelovy námitky nerespektování dosavadní konstantní judikatury krajských soudů, která podle stěžovatele připouští přezkumné řízení v případech, jako je ten nyní posuzovaný. Nejvyšší správní soud uvádí, že rozsudek krajského soudu ze dne 19. prosince 2019, čj. 44 A 25/2019-22, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. srpna 2019, čj. 18 A 23/2018-29, č. 3929/2019 Sb. NSS, se týkaly situace, kdy byl v přezkumném řízení zrušen příkaz na místě proto, že vyšly najevo skutečnosti odůvodňující posouzení skutku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto jako o přestupku, jako trestného činu, což je zvláštní důvod pro zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení podle § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky. Se závěry těchto rozsudků tudíž napadený rozsudek není v rozporu.

[18] V rozsudku ze dne 29. března 2017, čj. 51 A 15/2015-10, který vydala stejná samosoudkyně jako nyní napadený rozsudek, krajský soud posuzoval správnost závěrů žalovaného ohledně zrušení příkazu na místě v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu poté, co účastníci dopravní nehody nahlásili zranění a poškození majetku, přičemž žalobu zamítl, aniž by se zmínil o nepřípustnosti vedení přezkumného řízení v takové situaci. Sluší se poznamenat, že tehdy napadené rozhodnutí bylo vydáno ještě před účinností zákona o odpovědnosti na přestupky, kdy nebyl možný případný postup podle § 100 tohoto zákona, přičemž krajský soud v rozsudku čj. 51 A 15/2015-10 (na rozdíl od nyní projednávaného případu) výslovně připustil možnost překvalifikovat skutek na trestný čin. To však nic nemění na skutečnosti, že v tehdejším případě i nyní krajský soud posuzoval rozhodnutí o zrušení příkazu na místě v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu, přičemž v jednom z nich takový postup pro později zjištěnou škodu na zdraví při dopravní nehodě implicitně připustil, zatímco ve druhém nikoli.

[19] Nejvyšší správní soud však upozorňuje, že ani případný závěr, že se krajský soud odchýlil od svých předešlých závěrů a tento svůj postup nevysvětlil, nemůže být sám o sobě důvodem pro zrušení jeho rozsudku (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. srpna 2016, čj. 9 As 63/2016-43, bod 40). Krajský soud své závěry v projednávané věci řádně odůvodnil, naproti tomu v rozsudku čj. 51 A 15/2015-10 se přípustností přezkumného řízení výslovně nezabýval. V kasační stížnosti je navíc zmíněn jediný rozsudek krajského soudu, z něhož vyplývá opačný závěr než ten, k němuž se krajský soud přiklonil v této věci, přičemž ani Nejvyššímu správnímu soudu není z jeho úřední činnosti známo, že by ke stejnému závěru dospěly krajské soudy i v jiných případech – nejde tedy o ustálenou judikaturu, jíž by nyní napadený rozsudek odporoval, krom toho krajských soudů Nejvyšší správní soud nezavazuje. Ačkoli lze se stěžovatelem souhlasit, že situace, kdy soud vydá dvě protichůdná rozhodnutí v obdobných případech, může být v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, nejde o důvod, jenž by sám o sobě postačoval ke zrušení napadeného rozsudku. K nápravě případné vady rozsudku krajského soudu slouží kasační stížnost, a ta nebyla proti rozsudku čj. 51 A 15/2015-10 podána. Podstatné je, zda se Nejvyšší správní soud ztotožní se závěrem nyní přezkoumávaného rozsudku krajského soudu.

[20] A Nejvyšší správní soud se s ním ztotožnil. Ve shodě s krajským soudem konstatuje, že v projednávaném případě ze správního rozhodnutí stěžovatele nevyplývá, že by příkaz na místě byl vydán v rozporu s právními předpisy ve smyslu § 94 odst. 1 a § 97 odst. 3, ve spojení s § 3 a § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, nemohl tudíž být zrušen v přezkumném řízení. Správní orgány konkrétně neuvedly, v čem DI Beroun porušil svou povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti – správní orgán prvního stupně odkázal pouze na porušení § 3 správního řádu a poznamenal, že policejní orgán na místě dostatečně nezvážil možnost vzniku zranění osob, které se může po takové události projevit i s určitým časovým odstupem. Stěžovatel pak toto apodiktické konstatování jen zopakoval a poukazoval na pozdější lékařské zprávy. Přitom v době, kdy byl příkaz na místě vydán, poškozená řidička žádné zranění subjektivně neuváděla a z charakteru a závažnosti dopravní nehody DI Beroun nemusel dovodit, že zranění účastníků dopravní nehody, byť se v danou chvíli nijak objektivně nemanifestovalo, lze s ohledem na běžný průběh typově obdobných kolizí alespoň předpokládat; nic takového mu stěžovatel nevytkl.

[21] Ani v kasační stížnosti stěžovatel žádná konkrétní pochybení při zjišťování skutkového stavu nezmínil, kromě výše vypořádaných procesních námitek pouze upozorňoval, že nastalou situaci nemohl řešit prostřednictvím obnovy řízení. To však samo o sobě neodpovídá na otázku, zda ji lze řešit institutem přezkumného řízení. Samotná skutečnost, že určitý problém nelze řešit jedním dozorčím prostředkem, ještě neznamená, že nutně musí být použitelný jiný. Přezkumné řízení není vůči obnově řízení ve vztahu subsidiarity, neplatí, že v situaci, kdy není přípustná obnova řízení, musí být možné zrušit rozhodnutí v řízení přezkumném. Nejvyšší správní soud opakuje, že přezkumné řízení slouží pouze k nápravě nezákonnosti správních rozhodnutí, tedy právních vad. Byl-li stav věci dostatečně bez důvodných pochybností a v nezbytném rozsahu zjištěn, šlo o rozhodnutí zákonné, a proto nelze přezkumné řízení vést ani v případě, že dodatečně najevo vzešlou, resp. dříve neznámou skutečnost nelze zohlednit ani cestou obnovy řízení. Státní moc lze totiž uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

(…)

[25] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. ledna 2013, čj. 3 Ads 51/2012-48, na který stěžovatel odkazoval (přičemž uváděl nesprávné čj. 3 Ads 52/2012-48), se týkal odlišné situace – zrušení podkladového rozhodnutí – posuzované ve zvláštním režimu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který na rozdíl od § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu nepočítá s obnovou řízení v případě zrušení podkladového rozhodnutí. Závěry, které tehdy Nejvyšší správní soud vyslovil, proto nelze přenášet na situace, kdy se aplikuje správní řád.

[26] Obecně řečeno, situace, která nastala v nyní posuzovaném případě, kdy až po vydání příkazu na místě účastník dopravní nehody nahlásí zranění, které měl utrpět při dopravní nehodě, by mohla být považována za typický případ, kdy vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v době původního řízení a které nemohly být dříve uplatněny ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy za důvod pro obnovu řízení (nejde-li o okolnost, pro niž by bylo možné skutek posoudit jako trestný čin, která by zakládala důvod pro zrušení příkazu na místě v přezkumném řízení podle zvláštního ustanovení § 100 zákona o odpovědnosti za přestupky, což však stěžovatel v tomto případě netvrdil a nevyplývá to ani ze spisu). Překážku pro použití obnovy řízení v daném případně by však mohl představovat fakt, že účastníkem přestupkového řízení byl pouze obviněný (tj. žalobce), nikoli poškozená řidička (§ 68 zákona o odpovědnosti za přestupky). Žádost o obnovu řízení účastník (žalobce) nepodal, ani si to dost dobře nelze představit, takže by přicházela v úvahu pouze obnova řízení z moci úřední. Ustanovení § 100 odst. 3 správního řádu však svým odkazem na důvody uvedené v odstavci 1, vedle veřejného zájmu na novém řízení, podmiňuje obnovu tím, že musí jít o dříve neznámou skutečnost nebo důkaz „ku prospěchu“ účastníka [§ 100 odst. 1 písmeno a) první důvod]. Ostatně proto poradní sbor Ministerstva vnitra ke správnímu řádu ve svém závěru č. 53 z 13. února 2007 uzavřel, že v neprospěch účastníka řízení lze z moci úřední nařídit obnovu řízení (jen) v případě naplnění ostatních důvodů podle § 100 odst. 1 písm. a) a b) správního řádu (tedy v případě, že se provedené důkazy ukázaly nepravdivými nebo bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno).

[27] Avšak, jak bylo uvedeno výše, nemožnost řešit problém obnovou řízení nemůže vést nutně k závěru, že lze použít řízení přezkumné.