2728/2013
Správní trestání: přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
Správní trestání: přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
k § 12 odst. 1, § 22 a § 82 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích*), ve znění účinném do 31. 7. 2010
k § 125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 133/2011 Sb.
I. Bylo-li ustanovení vymezující skutkovou podstatu přestupku bez náhrady zrušeno a nová právní úprava již neobsahuje jako součást skutkové podstaty nutnost způsobení dopravní nehody a škody převyšující zřejmě částku 100 000 Kč, lze v odvolacím řízení skutečnost, že dopravní nehoda i škoda byla způsobena, zohlednit při ukládání sankce. Takový postup je zcela v souladu s § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
II. Není v rozporu se zásadou zákazu
reformationis in peius
zakotvenou v § 82 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, aby v takovém případě odvolací správní orgán uložil sankci nikoli při spodní hranici trestní sazby, ale při zohlednění okolností, které v době jeho rozhodování již nejsou součástí skutkové podstaty, ale přitěžujícími okolnostmi, i v jiné části trestní sazby, pokud to tyto okolnosti odůvodňují. Ani v takovém případě však nemůže výše ukládané pokuty převýšit výši částky uloženou správním orgánem I. stupně.(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, čj. 1 As 75/2012-76)
Věc:
Ing. Milan K. proti Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím Městského úřadu Šlapanice, odboru dopravy (správní orgán I. stupně), ze dne 21. 6. 2011 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Žalobce dne 15. 9. 2010 na dálnici v katastru obce Tvarožná ve směru jízdy na Prahu při řízení osobního motorového vozidla Škoda Octavia neponechal před sebou jedoucím vozidlem Mercedes dostatečnou bezpečnostní vzdálenost a v okamžiku náhlého snížení rychlosti tohoto vozidla z důvodu dopravní situace před ním na tuto skutečnost nestačil zareagovat a zezadu do tohoto vozidla narazil. V důsledku toho bylo vozidlo Mercedes odhozeno vpřed a narazilo do zadní části vozidla Ford Mondeo, které bylo také odhozeno vpřed a narazilo do zadní části vozidla Honda Civic. Tato nehoda způsobila hmotnou škodu v celkové výši cca 185 000 Kč. Žalobce tímto jednáním porušil § 19 zákona o silničním provozu, který ukládal řidiči vozidla jedoucímu za jiným vozidlem povinnost ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, a spáchal tak přestupek podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. Za tento přestupek správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč, povinnost nahradit zvýšené náklady spojené s přibráním znalce ve výši 1 500 Kč a dále povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2011 změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to ve výroku o vině i sankci. S ohledem na novelizaci právní úpravy žalovaný namísto kvalifikace skutku podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích posoudil skutek jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve znění účinném od 1. 8. 2011. Ve výroku o sankci namísto pokuty 2 500 Kč uložené podle § 22 odst. 8 zákona o přestupcích uložil podle § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 2 000 Kč.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně, kterou soud rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, čj. 57 A 135/2011-41 zamítl. Tvrzení žalobce, že předmětnou dopravní nehodu nezpůsobil a že žalovaný rozhodoval na základě neúplných podkladů, odmítl jako účelové. Krajský soud souhlasil s uloženou pokutou ve výši 2 000 Kč.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž namítal, že krajský soud vycházel z neúplných podkladů, čímž porušil zásadu materiální pravdy stanovenou v § 3 správního řádu. Stěžovatel dále namítal, že mu správní orgán I. stupně uložil pokutu v nejnižší možné výměře, tedy 2 500 Kč. V průběhu řízení však došlo ke snížení zákonné sazby na rozpětí 1 500 až 2 500 Kč. I žalovaný měl proto uložit pokutu v nejnižší možné výměře (tedy 1 500 Kč) a nikoli v polovině trestní sazby (tedy 2 000 Kč). Zvýšení sankce z nejnižší možné výměry přípustné v dané době platným rozpětím trestní sazby na polovinu výměry trestní sazby platné v době rozhodování žalovaného bylo nepřípustným zpřísněním trestu odporujícímu zásadám trestního řízení. S touto námitkou se podle stěžovatele krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
(...)
III. 5 Výše uložené pokuty
[42] Stěžovatel dále namítá, že i v situaci, kdy došlo ke změně zákonného vymezení skutkové podstaty, byl žalovaný vázán výší pokuty uložené správním orgánem I. stupně, který ji vyměřil při spodní hranici zákonné sazby. I žalovaný měl proto pokutu vyměřit v nejnižší možné výměře odpovídající novému rozpětí trestní sazby, tedy ve výši 1 500 Kč. Vyměření pokuty v polovině trestní sazby znamená nezákonné zvýšení sankce, aniž by nadřízený správní orgán konstatoval nové skutečnosti či dospěl k závěrům odlišných od skutkových zjištění.
[43] V souvislosti s touto kasační námitkou je nejprve potřebné uvést, že správní orgán I. stupně podřadil jednání stěžovatele pod skutkovou podstatu obsaženou v tehdy účinném § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. Podle tohoto ustanovení se přestupku dopustí "
ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které je způsobena na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí hmotná škoda převyšující zřejmě částku 100 000 Kč
". Sankci správní orgán I. stupně uložil podle § 22 odst. 8 citovaného zákona ve výši 2 500 Kč, tedy při spodní hranici zákonného rozmezí 2 500 až 5 000 Kč.[44] Zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 8. 2011 zrušil celý § 22 zákona o přestupcích a skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích nově zakotvil v § 125c zákona o silničním provozu.
[45] Žalovaný v době rozhodování o odvolání (k 18. 8. 2011) proto podrobil jednání stěžovatele novému právnímu posouzení a dospěl k závěru, že je nutno je kvalifikovat jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích "
jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona
". Žalovaný zdůvodnil, že novou právní úpravu aplikuje, neboť ze srovnání sazeb sankcí za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu vyplývá, že nová úprava je pro pachatele příznivější - podle starší úpravy byl ohrožen pokutou v rozpětí 2 500 až 5 000 Kč, podle nové pak od 1 500 do 2 500 Kč. Žalovaný tedy aplikoval princip pravé retroaktivity ve prospěch adresáta právní normy a jednání stěžovatele tak subsumoval pod skutkovou podstatu vymezenou normou novější.[46] Podle žalovaného nebylo možno ani v řízení o odvolání pominout polehčující okolnosti spočívající v řidičské minulosti obviněného, a není proto nutno uložit sankci v nejvyšší možné výměře v rámci velmi úzkého rozpětí sazby neumožňujícího výraznější diferenciaci. Žalovaný zdůraznil, že významnou okolností ovlivňující sankci je vedle řidičské minulosti i ta okolnost, že důsledkem porušení pravidla provozu stěžovatelem byla dopravní nehoda (a to dokonce čtyř vozidel na dálnici), přičemž tento následek není zákonným znakem skutkové podstaty. Stejným přestupkem by totiž bylo porušení § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu bez poruchového následku v podobě nehody.
[47] Nejvyšší správní soud považuje shora nastíněný postup žalovaného za naprosto správný. Za situace, kdy mezi rozhodnutím správního orgánu I. stupně o přestupku a rozhodnutím o odvolání došlo ke změně právní úpravy v tom smyslu, že ustanovení vymezující skutkovou podstatu přestupku, z něhož byl stěžovatel uznán vinným v prvním stupni, bylo bez náhrady zrušeno a nová právní úprava, podle které byl v odvolacím řízení skutek překvalifikován, již neobsahuje jako součást skutkové podstaty způsobení dopravní nehody a škody převyšující zřejmě částku 100 000 Kč, lze v odvolacím řízení skutečnost, že dopravní nehoda i škoda byla způsobena, zohlednit při ukládání sankce. Takový postup je zcela v souladu s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, který správním orgánům při určování druhu sankce a její výměry ukládá přihlédnout k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele atd.
[48] Právě skutečnost, že způsobení dopravní nehody není zákonným znakem skutkové podstaty, na kterou bylo jednání stěžovatele v odvolacím řízení překvalifikováno, považuje Nejvyšší správní soud za důležitou. Pokud totiž v takovém případě odvolací správní orgán uložil sankci nikoli při spodní hranici trestní sazby, ale tuto skutečnost zohlednil jako přitěžující okolnost a na rozdíl od správního orgánu I. stupně uložil sankci v polovině dovoleného zákonného rozpětí, i takto uložená sankce však nepřevýšila pokutu uloženou v prvním stupni, není takový postup v rozporu se zásadou zákazu
reformationis in peius
zakotvenou v § 82 zákona o přestupcích. Zákaz reformationis in peius
se totiž nevztahuje na samotné řízení, ale na jeho výsledek (Šámal, P. a kol. Trestní řád
. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 2026). Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důležité pro respektování zásady zákazu změny v neprospěch je zmíněná skutečnost, že absolutní výše ukládané pokuty nemůže převýšit částku uloženou prvostupňovým správním orgánem, tedy že konkrétní výsledek řízení nemůže vyznít v neprospěch obviněného z přestupku.[49] V nyní projednávané věci tedy nebylo z hlediska zákazu zlepšilo.
reformationis in peius
podstatné, zda byla v prvním stupni uložena sankce při samé spodní hranici trestní sazby a v odvolacím řízení v její polovině, ale že výsledkem odvolacího řízení bylo reálné snížení výše uložené pokuty o 500 Kč, a postavení stěžovatele se tedy de facto
[50] Krajský soud shora popsaný postup žalovaného též aproboval. Dovodil, že žalovaný postupoval v souladu s § 125c písm. f) zákona o silničním provozu a svůj postup řádně odůvodnil.
*)
S účinností od 1. 8. 2011 byl § 22 zrušen zákonem č. 133/2011 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.