2625/2012
Správní trestání: přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
Správní trestání: přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu
k § 22 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích*)
O vzájemném vztahu konkrétních skutkových podstat a skutkové podstaty hromadné u přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, platí, že jednání obviněného nemůže být správním orgánem kvalifikováno jako přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) tohoto zákona, naplnil-li svým jednáním některou z konkrétních skutkových podstat uvedených v § 22 odst. 1 písm. a) až k) téhož zákona.
Jde o vztah zvláštní úpravy oproti obecné. Správnímu orgánu tudíž není ponecháno na volné úvaze, zda určité deliktní jednání pachatele subsumuje pod souhrnnou skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, či pod některou z konkrétních skutkových podstat. Naplnění formálních a materiálních znaků konkrétní skutkové podstaty uvedené v § 22 odst. 1 písm. a) až k) naopak zcela vylučuje aplikaci § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2012, čj. 17 A 7/2011-46)
Věc:
P. H. proti Krajskému úřadu Karlovarského kraje o uložení pokuty.Dne 13. 6. 2010 řídil žalobce motorové vozidlo, za kterým měl připojen přívěs o maximální přípustné hmotnosti převyšující 750 kg. Při kontrole provedené Policií České republiky bylo zjištěno, že žalobce nevlastní řidičské oprávnění skupiny „E“. Z osvědčení o registraci přívěsu byla zjištěna hmotnost přívěsu 1 600 kg.
Dne 23. 11. 2010 Magistrát města Karlovy Vary vydal rozhodnutí o přestupku, jímž žalobce shledal vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a uložil mu za tento přestupek pokutu. Přestupku se měl dopustit tím, že jako držitel řidičského oprávnění skupiny „B“ řídil jízdní soupravu složenou z motorového vozidla a přívěsu, jehož hmotnost překročila pohotovostní hmotnost tažného vozidla celkem o 290 kg, a tudíž uvedená souprava musí být řízena držitelem řidičského oprávnění skupin „B+E“.
Žalobce proti rozhodnutí magistrátu podal odvolání. Především namítal, že výroková část je v rozporu s tím, čeho se fakticky dopustil. Tvrdil, že řídil motorové vozidlo, na které má příslušné řidičské oprávnění, a v zákoně [jak v § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích, tak v § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)], se o soupravě vozidel nehovoří, kdežto v rozhodnutí ano. Poukázal na to, že byla překročena pouze maximální hmotnost pohotovostní hmotnosti vozidla a že se v daném případě jedná pouze o administrativní součet hmotností, který plně nekoresponduje s účelem přestupkového zákona ani s předmětnou sankcí
Rozhodnutím vyhotoveným dne 11. 1. 2011 žalovaný v části týkající se „
soupravy
“ částečně změnil rozhodnutí magistrátu ve výrokové části, v ostatních částech rozhodnutí magistrátu potvrdil.Žalobou se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Tvrdil, že jeho jednání odpovídá porušení § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, na nějž poukazoval již v odvolání. K přestupkovému jednání, ze kterého byl shledán vinným, uváděl, že od počátku argumentoval i tím, že na přípojném vozidle nebyl náklad, který by odpovídal povolené nosnosti ani z poloviny. V daném případě se jednalo pouze o matematický výpočet vah pohotovostní a celkové. Žalobce dále uvedl, že zákon v § 22 odst. 1 písm. e) uvádí „
kdo
[...] řídí motorové vozidlo
“ a žalobce byl potrestán za řízení „soupravy vozidel
“.Žalovaný ve stanovisku k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť v průběhu řízení nedošlo ke krácení práv žalobce a bylo vůči němu postupováno v souladu se zákonem. Uvedl, že námitka ohledně nákladu na přípojném vozidle je pro dané řízení irelevantní, neboť rozhodná je maximální přípustná hmotnost uvedená v technickém průkazu přípojného vozidla. Na žalobcovu námitku, že k řízení vozidla měl řádné oprávnění a byl potrestán za řízení soupravy vozidel, žalovaný reagoval tak, že žalobce rozhodného dne řídil motorové vozidlo, za nímž měl připojené přípojné vozidlo, a takto zapojené motorové vozidlo a přípojné vozidlo tvořilo jízdní soupravu, k jejímuž řízení neměl potřebné řidičské oprávnění.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích „[p]
řestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění.
“Podle § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu „[ř]
ídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81.“
Podle § 81 téhož zákona: „
(1) Řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel se dělí podle skupin a podskupin. (2) Řidičské oprávnění skupiny B opravňuje k řízení a) motorových vozidel, s výjimkou
[...], jejichž maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg a s nejvýše 8 místy k sezení, kromě místa řidiče; k tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 750 kg,
[...] c) jízdních souprav složených z motorového vozidla podle písmene a) nebo b) a přípojného vozidla, pokud maximální přípustná hmotnost soupravy nepřevyšuje 3 500 kg a maximální přípustná hmotnost přípojného vozidla nepřevyšuje pohotovostní hmotnost motorového vozidla.
“Podle § 2 zákona o silničním provozu: „
Pro účely tohoto zákona
[...] g) motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus,
[...] i) jízdní souprava je souprava složená z jednoho nebo více motorových vozidel a jednoho nebo více přípojných vozidel
“.
Podle § 2 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích,
„[p]řípojné vozidlo je silniční nemotorové vozidlo určené k tažení jiným vozidlem, s nímž je spojeno do soupravy
“.
(...)Skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích citoval soud výše. Skutková podstata přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) téhož zákona v rozhodném znění zněla: „
Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis.
“ Zvláštním předpisem je pak třeba rozumět zákon o silničním provozu.Ustanovení § 22 zákona o přestupcích bylo zásadním způsobem novelizováno zákonem č. 411/2005 Sb., jenž nabyl účinnosti 1. 7. 2006. Změna mimo jiné spočívala ve formulaci vyššího počtu konkrétních skutkových podstat přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, které upravují nejzávažnější porušení zákona o silničním provozu a také nově zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Precizace dalších skutkových podstat umožnila podrobnější úpravu a odstupňování sankcí podle závažnosti přestupků. Jinak ovšem zůstala zachována předchozí koncepce právní úpravy přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, obsahující vedle konkrétních skutkových podstat i tzv. souhrnnou (či zbytkovou) skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v jiném než výslovně uvedeném porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Souhrnná skutková podstata do 30. 6. 2006 formulovaná v § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, byla s účinností od 1. 7. 2006 vložena právě do § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích.
Existence souhrnné skutkové podstaty má příčinu v tom, že nelze všechna v úvahu přicházející porušení zákona o silničním provozu presumovat v konkrétních skutkových podstatách. O vzájemném vztahu konkrétních skutkových podstat a skutkové podstaty hromadné platí, že jednání obviněného nemůže být správním orgánem kvalifikováno jako přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, naplnil-li svým jednáním některou z konkrétních skutkových podstat uvedených v § 22 odst. 1 písm. a) až k) téhož zákona. Pro takovou interpretaci svědčí nejen samo znění § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, ale i logika věci. Jde v podstatě o vztah zvláštní úpravy oproti obecné, kdy úprava zvláštní má před obecnou vždy přednost. Správnímu orgánu tudíž není ponecháno na volné úvaze, zda určité deliktní jednání pachatele subsumuje pod souhrnnou skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích či pod některou z konkrétních skutkových podstat. Naplnění formálních a materiálních znaků konkrétní skutkové podstaty uvedené v § 22 odst. 1 písm. a) až k) naopak zcela vylučuje aplikaci § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. (...)
*)
S účinností od 1. 8. 2011 zrušen zákonem č. 133/2011 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.