Vydání 1/2016

[153] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelce, že vyprodala portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. oprávněně.

[154] Namítla-li stěžovatelka, že i podle zjištění žalované došlo u dotčených zákazníků dne 17. 3. 2005 k protnutí sjednaného , nelze jí přisvědčit, že tato skutečnost bez dalšího vedla k oprávněnosti nuceného výprodeje na základě pokynů. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod předmětnou hranici nedával stěžovatelce oprávnění vyprodat pozici zákazníků kdykoliv po jejím protnutí, pokud se úroveň zajištění následně zvýšila nad . Opačný výklad by byl v rozporu s účelem tohoto oprávnění, jímž je ochrana věřitele (obchodníka s cennými papíry) proti nezajištěnému dlužníkovi (zákazníkovi). Nucený výprodej portfolia zákazníka na základě pokynu nemá sankční, ale zajišťovací povahu. pokyn je aktivován tehdy, nastanou-li předem sjednané objektivní okolnosti (pokles zajištění pod určitou hranici), a opravňuje obchodníka s cennými papíry vyprodat portfolio, aby uspokojil svou pohledávku z prodeje cenných papírů zákazníka, a tak vyrovnal závazek zákazníka ze smlouvy. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru opět nad , důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji akcií odpadá. Tvrzení, že nucený výprodej není možné ukončit, pokud by se hodnota zajištění zvýšila, stěžovatelka nijak nedoložila a neuvedla, jaké objektivní okolnosti by měly takovému postupu bránit.

[155] Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého „“, pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka v okamžiku, kdy smluvené podmínky pro aktivaci pokynu již pominuly.

[156] Podmínky k aktivaci pokynů, včetně výše , stěžovatelka sjednala se zákazníky v „“ (dále jen „rámcová smlouva“). Podle předmětné smlouvy byla stěžovatelka oprávněna uzavřít portfolio zákazníka a nuceně jej vyprodat při poklesu zajištění úvěru zákazníka pod 4,5 % podílu vlastních prostředků zákazníka v poměru k celkové hodnotě portfolia (viz čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy: „.“). Hranice ve výši 4,5 % vyplývala ze skutečnosti, že otevírací kolaterál (tj. procentní rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny) činil 15 % celkové tržní ceny převáděných cenných papírů (viz bod 3.1.3 vnitřní směrnice „Úvěrové operace“). Jinými slovy, vlastní prostředky, které zákazník poskytl při otevření obchodu stěžovatelce jako předmět finančního zajištění pro případ nesplnění svého závazku, tvořily 15 % celkové výše obchodu. Pokud k protnutí mělo dojít v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy v případě, že kolaterál poklesne pod 30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu (tj. 30 % z 15 %), pak hranice byla protnuta v okamžiku, kdy zajištění dosáhlo 4,5 % vlastních prostředků v poměru k celkové hodnotě portfolia.

[157] V posuzované věci žalovaná prokázala, že portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. zůstala aktivní i po tvrzeném uzavření a stěžovatelka přijímala a uskutečňovala obchodní pokyny dotčených zákazníků ještě několik desítek minut poté, kdy hladina zajištění jejich úvěru protnula hranici . K výprodeji portfolií na základě pokynů stěžovatelka přistoupila až v době, kdy již nebyly naplněny podmínky pro nucený výprodej vyplývající z čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy, neboť zajištění úvěru se pohybovalo již nad 4,5 %. Tyto závěry žalované mají oporu v podkladech založených ve správním spisu.

[158] Stěžovatelka tvrdila, že uzavřela pozici Pavla K. dne 17. 3. 2005 v 9:38 hod. Záznamy telefonických hovorů mezi makléřem stěžovatelky Pavlem S. a Pavlem K. ze dne 17. 3. 2005 ovšem prokázaly, že portfolio k tomuto okamžiku ve skutečnosti uzavřeno nebylo a zákazník mohl i poté nakládat s akciemi podle své vůle. V 9:50 hod. makléř Pavel S. přijal pokyn Pavla K. k prodeji 2 lotů (20 000 ks) akcií společnosti ČEZ a 4 lotů (8 000 ks) akcií společnosti Erste Bank a následně sdělil zákazníkovi, že prodal 2 loty akcií společnosti ČEZ a 1 lot akcií společnosti Erste Bank („“ vyjadřuje minimální obchodovatelné množství určitého akciového titulu). V návaznosti na sdělení aktuální ceny akcií společnosti Unipetrol Pavel K. zadal makléři pokyn k prodeji 10 lotů (100 000 ks) tohoto titulu. V dalším telefonickém hovoru uskutečněném téhož dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. informoval Pavla K., že prodal 100 000 akcií společnosti Unipetrol za cenu 120 Kč. Na radu makléře, aby dále prodával, Pavel K. zadal pokyn k prodeji dalších 10 lotů akcií společnosti Unipetrol. Pokud stěžovatelka ještě v 9:50 hod. a v 10:24 hod. přijímala a uskutečňovala pokyny zákazníka, nelze úspěšně tvrdit, že portfolio bylo od 9:38 hod. skutečně uzavřeno, tedy že došlo k zamezení volních dispozic zákazníka s portfoliem. Čas 10:24 hod. byl posledním známým okamžikem, kdy bylo portfolio Pavla K. aktivní. Po tomto okamžiku se hodnota zajištění nacházela již nad .

[159] Skutková zjištění žalované stěžovatelka účinně nezpochybnila. V kasační stížnosti připustila, že makléř uskutečnil prodej akcií na základě pokynů Pavla K. i po údajném uzavření jeho portfolia („[Pavlem S.]“; „[Pavel S.] “). Tvrzení, že k uskutečnění prodejů na základě pokynů zákazníka došlo v důsledku technické chyby, nevyvrací, ale naopak podporuje závěr, že k prodeji skutečně došlo. Pokud se portfolio Pavla K. neuzavřelo (ať již z důvodu technické nebo lidské chyby) a s akciemi v portfoliu bylo nadále obchodováno na základě pokynů zákazníka, stěžovatelka nemůže úspěšně namítat, že uskutečnila výprodej na základě pokynu sjednaného v čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy. Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovanou, že za uzavření portfolia je třeba považovat úkon, který znemožní zákazníkovi disponovat s akciemi v jeho portfoliu.

[160] Namítla-li stěžovatelka, že portfolio muselo zůstat aktivní, aby mohla uskutečnit nucený výprodej na základě pokynu, nevysvětlila, jak je možné, že byl možný výprodej nejen podle čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy, ale i na základě aktuálních pokynů zákazníka. Žalovaná oprávněně vytkla stěžovatelce, že dříve než v 10:24 hod. neučinila nic, co by bylo možné považovat za platný úkon směřující k převodu akcií, ani nevysvětlila, jak je možné obchodovat s investičními nástroji zákazníka, které již měly být převedeny na třetí osobu.

[161] Z týchž důvodů je pro zjištění skutečného průběhu událostí dne 17. 3. 2005 zcela bezvýznamná skutečnost, že dne 18. 3. 2005 stěžovatelka sdělila zákazníkovi, že předchozí den přijala a uskutečnila jeho pokyny omylem. Předmětné sdělení je pouze následnou interpretací událostí předchozího dne stěžovatelkou, pomocí níž se patrně snažila vysvětlit výše popsané jednání, které bylo v rozporu s rámcovou smlouvou. Ani tvrzení, že v případě akcií prodaných „“ na základě pokynu zákazníka stěžovatelka přiznala zákazníkovi výhodnější cenu, není způsobilé vyvrátit závěr, že stěžovatelka neuzavřela portfolio Pavla K. v 9:38 hod., jak tvrdila, ale nejdříve v 10:24, kdy již pominuly podmínky, za nichž byla oprávněna portfolio vyprodat.

[162] Obdobným způsobem jako u portfolia Pavla K. stěžovatelka nakládala také s portfoliem Josefa H. Záznamy telefonických hovorů makléře Jana L. s Josefem H. ze dne 17. 3. 2005 prokázaly, že stěžovatelka přijímala a uskutečňovala pokyny dotčeného zákazníka i po tvrzeném uzavření jeho portfolia. Ve správním řízení stěžovatelka tvrdila, že vedoucí makléř Jan L. přijal pokyn ve vztahu k portfoliu Josefa H. dne 17. 3. 2005 v 9:40 hod. V 9:54 hod. téhož dne ovšem právě makléř Jan L. sdělil Josefu H., že prodal na základě pokynu tohoto zákazníka 6 lotů (18 000 ks) akcií společnosti Zentiva a že nic dalšího prodáno nebylo. Následně v 10:41 Josef H. volal zpět makléři s dotazem, zda došlo k uzavření jeho portfolia, jak byl informován v e-mailové zprávě (k e-mailu ze dne 17. 3. 2005, 10:06, viz dále bod [171]). Makléř Jan L. potvrdil, že došlo k uzavření portfolia a k úplnému výprodeji: „[H.][...]“ Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že k výprodeji portfolia muselo dojít mezi 9:54 hod., kdy makléř sdělil, že nebylo prodáno nic kromě 18 000 ks akcií společnosti Zentiva, a 10:41 hod., kdy makléř informoval zákazníka o výprodeji celého portfolia. V tomto časovém rozmezí se již zajištění nacházelo nad 4,5 %.

[163] Nadto nelze přehlédnout, že makléř Jan L. byl tím, kdo měl podle tvrzení stěžovatelky pozici Josefa H. uzavřít v 9:40 hod., ale zároveň i tím, kdo v 9:54 hod. sdělil Josefu H., že uskutečnil jeho pokyn k prodeji akcií společnosti Zentiva a že nic dalšího prodáno nebylo. Tvrzení stěžovatelky, že k přijetí a uskutečnění pokynů zákazníka po uzavření portfolia došlo omylem v důsledku nedostatečné informovanosti makléře o aktuálním stavu, je za popsané situace stěží obhajitelné.

[164] Stěžovatelka neprokázala ani tvrzení, že v případě zákazníka Josefa H. došlo k protnutí nejen od 9:39 do 9:46 hod., ale ještě v časech od 10:00 do 10:02 hod. Předmětné tvrzení se opíralo o předpoklad, že při výpočtu výše zajištění bylo třeba určit hodnotu akcií v portfoliu podle kotace BID.

[165] Nejvyšší správní soud souhlasil naopak s městským soudem a s žalovanou, že hodnotu akcií v portfoliu pro účely výpočtu výše zajištění bylo třeba určit podle definice tržní ceny obsažené v rámcové smlouvě. Předmětná smlouva upravovala nejen obecné podmínky investiční služby spočívající v poskytování úvěrů zajištěných převodem cenných papírů (tzv. obchodů), ale obsahovala také vlastní definice pojmů pro účely předmětné smlouvy. Opravňoval-li čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy stěžovatelku k jednostrannému výprodeji, pokud pokles „“ způsobí pokles výše kolaterálu pod určitou hranici, kolaterálem se rozuměl korunový rozdíl mezi „“ převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny (článek 2 rámcové smlouvy) a zároveň rámcová smlouva obsahovala vlastní definici „“, bylo třeba vykládat čl. 6 odst. 2 v souladu s touto definicí.

[166] Článek 2 rámcové smlouvy definoval tržní cenu mimo jiné v závislosti na tom, zda se jednalo o cenné papíry obchodované na Burze. V posuzované věci bylo nesporné, že portfolio Josefa H. tvořily pouze akcie obchodované na Burze, bylo proto třeba použít definici uvedenou v písmenu a), podle které se tržní cenou v případě prodeje rozuměla „“. Ve shodě s městským soudem Nejvyšší správní soud nepochyboval, že s ohledem na slova „“ v článku 2 rámcové smlouvy nebylo možné použít samostatně úvodní část definice „“, které se dovolávala stěžovatelka, ale bylo třeba vždy zohlednit zvláštní úpravu v písmenech a) až d) předmětného ustanovení. Tvrzení stěžovatelky, že z účelu smluvního ujednání jednoznačně plyne, že za tržní cenu musí být považována jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj. kotace BID, je v přímém rozporu s výše citovaným zněním rámcové smlouvy.

[167] Důvodem pro použití kotace BID nemohly být ani stěžovatelkou tvrzené „“. Vzhledem ke skutečnosti, že oprávněnost nuceného výprodeje při poklesu zajištění byla sjednána smluvně, je třeba dát přednost vůli smluvních stran a vyjít z konkrétních podmínek a definic, na nichž se smluvní strany shodly. Tento závěr nemůže ovlivnit snaha stěžovatelky nyní jednostranně vyložit smlouvu v rozporu s jejím jednoznačným textem. Zamýšlela-li stěžovatelka počítat hodnotu zajištění zákazníka podle kotace BID, bylo bezpochyby v jejích možnostech si takovou definici smluvně upravit.

[168] Nutnost použití kotace BID pro výpočet zajištění neprokazuje ani znalecký posudek předložený stěžovatelkou. Znalec sice kotaci BID použil a označil ji za „“, ze znaleckého posudku ale nevyplývá, že by znalec měl možnost seznámit se s rámcovou smlouvou. Znalec tedy při volbě, jakou cenu použít pro výpočet zajištění, vycházel pouze z obecných znalostí obchodování na Burze, aniž by měl možnost zohlednit konkrétní smluvní ujednání.

[169] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že žalovaná správně určila cenu akcií pro účely výpočtu zajištění podle aktuálního kurzu Burzy, který byl v souladu s článkem 14 tehdy účinných obchodních pravidel Burzy vypočten jako „“. Pro úplnost lze dodat, že stěžovatelkou upřednostňovaná kotace BID, tedy nejlepší nabídka na nákup, byla pouze jednou ze stran povoleného rozpětí, z níž se citovaným vzorcem vypočítal aktuální kurz.

[170] Skutečnost, že v době od 9:54 do 10:41 hod. se zajištění úvěru Josefa H. pohybovalo nad , stěžovatelka nezpochybnila jinak než výše vypořádanou námitkou týkající se kotace BID. Opakovaný pokles zajištění Josefa H. pod neprokázal ani znalecký posudek předložený stěžovatelkou, protože znalec vyšel při stanovení tržní hodnoty portfolia z ceny akcií podle kotace BID, kterou nebylo možné použít s ohledem na smluvní ujednání mezi stěžovatelkou a Josefem H. Městský soud proto nepochybil, pokud postup žalované při výpočtu vývoje zajištění potvrdil.

[171] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že e-mailová zpráva zaslaná Pavlu K. a Josefu H. dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod. potvrzuje uskutečnění výprodeje portfolia v souladu s podmínkami rámcové smlouvy. V textu předmětné zprávy, jejíž kopie je založena na č. listu 16 správního spisu, stěžovatelka informovala zákazníky o uzavření jejich pozic. Ze skutkových zjištění popsaných výše ovšem vyplývá, že toto tvrzené uzavření pozic zákazníků bylo pouze formální, nebylo proto způsobilé aktivovat oprávnění stěžovatelky v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy.

[172] Námitka stěžovatelky, že průběh nuceného výprodeje byl závislý na situaci na trhu, která neumožňovala uskutečnit výprodej tak velkého objemu akcií bezprostředně po protnutí , nemohla obstát za situace, kdy stěžovatelka disponovala v rozhodné době pokynem jiného zákazníka na nákup 2 700 000 ks akcií společnosti Unipetrol, přičemž akcie společnosti Unipetrol tvořily většinu portfolií Josefa H. a Pavla K. Podle zjištění žalované stěžovatelka koupila akcie společnosti Unipetrol nejprve na svůj účet, aby poté uspokojila nákupní pokyn personálně propojené společnosti Speedywhiz. Toto zjištění stěžovatelka nepopřela. Pro úplnost Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 30. 7. 2010, čj. 8 Afs 23/2010-197, v němž potvrdil rozhodnutí žalované, kterým uznala stěžovatelku vinnou ze spáchání správního deliktu tím, že vyřídila předmětný pokyn společnosti Speedywhiz mimo pořadí ostatních pokynů a s využitím informací o stavu pozic ostatních zákazníků.

[173] K prodeji většiny akcií z portfolií dotčených zákazníků tedy došlo mimo trh. Ve vztahu ke zbývající části akcií soud doplňuje, že se jednalo o akcie obchodované v segmentu SPAD, který umožňoval prodej akcií bez nutnosti vyčkat na konkrétní poptávku. Jak poznamenal znalec v posudku předloženém stěžovatelkou, „[v] .“

[174] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že se stěžovatelce nepodařilo vyvrátit závěr žalované a městského soudu o neoprávněnosti nuceného výprodeje portfolií Pavla K. a Josefa H.

[175] Odpovědnosti za spáchání vytčených správních deliktů se stěžovatelka nemohla zprostit poukazem na mimořádné okolnosti na trhu dne 17. 3. 2005, kvůli nimž nebylo podle stěžovatelky možné z provozních důvodů zajistit, aby okamžitě po protnutí došlo ke znemožnění dalších dispozic zákazníka s jeho portfoliem. Obdobně jako je tomu u většiny správních deliktů, odpovědnost za správní delikty podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu je objektivní (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 17/2012-375, č. 2822/2013 Sb. NSS, bod [150]). Předmětný zákon připouští, aby se právnická osoba zprostila odpovědnosti za správní delikt pouze v případě, že „“ (§ 192 odst. 1). Naplnění hypotézy předmětného ustanovení ovšem stěžovatelka netvrdila, a tím méně prokázala. (...)