2727/2013
Správní trestání: omezení plateb v hotovosti
Správní trestání: omezení plateb v hotovosti
k § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů*)
k zákonu č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 30. 6. 2009
Úhrada a přijetí ceny dosažené vydražením podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, představuje výjimku z povinnosti provést bezhotovostní platbu podle § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2012, čj. 1 Afs 45/2012-38)
Věc:
Společnost s ručením omezeným Dražební společnost MORAVA proti Finančnímu ředitelství v Brně o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.Žalobkyně dne 25. 6. 2008 přijala v hotovosti částku ve výši 8 milionů Kč jako úhradu části doplatku ceny dosažené vydražením za soubor nemovitostí. Při přepočtu dle kurzu aktuálního ke dni platby se jednalo o částku 332 295 eur. Tato částka překročila limit 15 000 eur, který je stanovený v § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti.
Dne 24. 3. 2010 uložil Finanční úřad v Uherském Hradišti žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč. Proti rozhodnutí finančního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 10. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji uznal důvodnou a rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, čj. 29 Af 130/2010-61, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byla mimo jiné žalobní námitka, dle které se ze strany žalobkyně nejednalo o správní delikt, jelikož zákon o veřejných dražbách, jakožto výjimka ze zákona o omezení plateb v hotovosti, hotovostní platbu v daném případě umožňoval.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl, že zákaz hotovostních plateb dopadá též na úhradu ceny dosažené vydražením. Stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že by zákon o veřejných dražbách představoval výjimku z povinnosti podle zákona o omezení plateb v hotovosti. Naopak uvedl, že tato výjimka platí pouze tehdy, pokud jde o platbu, která podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti být musí. V případě hrazení ceny dosažené vydražením tomu tak není. Podle § 20 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách uvede dražebník vyhláškou, zda je přípustný i jiný způsob úhrady než úhrada v hotovosti. Způsob úhrady přitom nesmí být spojen s nadbytečnými obtížemi. Dle názoru stěžovatele patří mezi tyto obtíže také obtíže spojené s nedodržením ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti, jelikož zákony byly koncipovány ve vzájemném souladu a vzájemně na sebe odkazují. Stěžovatel uzavřel, že jiný výklad zákona o veřejných dražbách by byl v rozporu se smyslem zákona o omezení plateb v hotovosti.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III. Právní názor Nejvyššího správního soudu
(...)
III.B Hotovostní úhrada ceny dosažené vydražením a omezení plateb v hotovosti
(...)
[22] Klíčový je zde vztah zákona o veřejných dražbách a zákona o omezení plateb v hotovosti. Z dikce obou zákonů plyne, že spolu vzájemně počítají a doplňují se. To ostatně zdůrazňuje i sám stěžovatel. Příkladem je odkaz na zákon o veřejných dražbách v poznámce č. 2 k § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti (který umožňuje provedení nadlimitní hotovostní platby v případech, "
jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti
"). Jiným příkladem je § 14 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 315/2006 Sb., který stejně jako na věc aplikovatelné znění zákona o omezení plateb v hotovosti operuje s částkou 15 000 eur a umožňuje v případě překročení této částky vyloučit složení dražební jistoty v hotovosti.[23] Za těchto okolností ale nelze souhlasit se stěžovatelem, který tvrdí, že by umožnění platby v hotovosti dle zákona o veřejných dražbách bylo v rozporu s účelem a smyslem zákona o omezení plateb v hotovosti. Smysl a účel zákonů totiž nejde vykládat samostatně u každého zákona zvlášť, nýbrž v rámci celého právního řádu. V konkrétním případě bylo záměrem zákonodárce nadlimitní hotovostní platbu za určitých situací umožnit, jak vyplývá z výjimky v § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti.
[24] Stěžovatel zdůrazňuje, že výjimka ze zákona o omezení plateb v hotovosti dle § 4 odst. 1 zahrnuje pouze situace, kdy platba podle jiného právního předpisu provedena v hotovosti být
musí
. To prý není případ úhrady ceny dosažené vydražením, jelikož § 20 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách umožňuje dražebníkovi, aby vyhláškou uvedl, je-li přípustný i jiný způsob úhrady než úhrada v hotovosti.[25] Podle zdejšího soudu je z dikce zákona o veřejných dražbách zřejmé, že platbu v hotovosti dražebník vyloučit
nemůže
, pouze může umožnit další
způsoby úhrady [podle § 20 odst. 1 písm. g) dražebník v dražební vyhlášce mj. uvede, "je-li přípustný i jiný způsob úhrady ceny dosažené vydražením než úhrada v hotovosti
"]. Pokud si to tedy plátce přeje, dražebník na úhradu v hotovosti musí
přistoupit, což naplňuje požadavek uvedený v § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti.[26] Pokud by zákonodárce chtěl danou otázku upravit jinak, mohl tak učinit podobně jako to učinil v případě složení dražební jistoty (srovnej důvodovou zprávu k novele zákona o veřejných dražbách učiněné zákonem č. 315/2006 Sb., která evidentně vycházela z toho, že zákon o veřejných dražbách ve znění před touto novelou umožňoval skládat dražební jistotu v hotovosti bez omezení, a to i pokud hotovost přesahuje limit daný zákonem o omezení plateb v hotovosti - viz Důvodová zpráva ze dne 11. 11. 2005 k návrhu zákona, kterým se mění zákon o veřejných dražbách, tisk 1189/0, zvláštní část, bod 13, přístupné on-line v digitálním repozitáři Poslanecké sněmovny na http://www.psp.cz/ eknih/index.htm). Jestliže tak zákonodárce doposud neučinil, dá se vyvozovat, že měl v úmyslu možnost platby v hotovosti pro plátce zachovat. Stejně tak byla zachována i povinnost dražebníka platbu přijmout.
[27] Za situace, kdy oba zákony nevystupují ve vzájemném rozporu, nýbrž na sebe vzájemně pamatují a doplňují se, by bylo v rozporu s požadavkem bezrozpornosti právního řádu, aby podle zákona o veřejných dražbách byl dražebník povinen platbu v hotovosti přijmout, zatímco podle zákona o omezení plateb v hotovosti by toto přijetí představovalo správní delikt. Výjimka uvedená v § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti se proto vztahuje i na úhradu ceny dosažené vydražením.
[28] Stěžovatel argumentuje, že podle věty druhé § 20 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách nesmí být způsob úhrady pro vydražitele spojen s nadbytečnými obtížemi, mezi něž řadí i potíže spojené s nedodržením zákonných ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti. Z toho by pak mělo vyplývat, že platba v hodnotě převyšující 15 000 eur
nesmí
být provedena v hotovosti. Tato argumentace zjevně představuje klasický případ logického klamu argumentace kruhem, a jako taková proto musí být odmítnuta. Stěžovatel nepředložil jediný argument, který by nasvědčoval tomu, že měl zákonodárce nadbytečnými obtížemi na mysli také potíže spojené s porušením zákona o omezení plateb v hotovosti. Doslovný význam spojení "nadbytečné obtíže
" se naprosto příčí tomu, že by jimi mělo být též porušení jiného zákona. Zákon spíše míří k obtížím praktického, nikoliv právního charakteru. Opačný závěr nevyplývá ani z důvodové zprávy k zákonu.[29] Úhrada a přijetí ceny dosažené vydražením tedy představuje výjimku z povinnosti provést platbu částky převyšující 15 000 eur bezhotovostně. Krajský soud správně posoudil, že ze strany žalobkyně nedošlo ke spáchání správního deliktu.
*)
S účinností od 27. 5. 2011 byl § 4 odst. 1 změněn zákonem č. 139/2011 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.