Vydání 9/2013

(...) Jádrem sporu mezi účastníky je právní posouzení vzniklé situace, tzn. zodpovězení otázky, jaké účinky má časově následný odklad výkonu rozhodnutí na uložený trest zákazu činnosti.

Problematikou odkladu výkonu rozhodnutí se zabýval ve své judikatuře Ústavní soud, a to ve svém nálezu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07, č. 159/2008 Sb. ÚS. Ústavní soud zdůrazňuje, že odklad výkonu rozhodnutí představuje nikoli jen odklad vynutitelnosti, ale i odklad všech účinků zamýšlených právě tím rozhodnutím, jehož výkon se odkládá. Účelem tohoto institutu je minimalizace škodlivých následků, z čehož vyplývá, že rozhodnutí o odložení výkonu správního rozhodnutí je nadáno schopností působit i zpětně s účinky (od počátku doby, po kterou měly účinky rozhodnutí, jehož výkon se odkládá, vůbec nastat či trvat). Správní rozhodnutí tak z formálního hlediska zůstává sice pravomocným, uložené povinnosti však nelze vynucovat, odejmutá oprávnění zůstávají (prozatím) zachována. Pakliže by byl přiznán jakýkoli účinek rozhodnutí, které je sice v právní moci, ale jehož výkon byl odložen, jednalo by se o přehnaně formalistický, ba textualistický přístup k výkladu práva vedoucí k porušování základních práv a svobod.

Krajský soud respektuje shora uvedený výklad Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy), přičemž ani v nyní posuzované věci neshledal žádný důvod pro legitimní odchýlení se od něj.

Uvedeným výkladem je třeba korigovat úvahu správních orgánů o tom, že snad žalobce vykonal část trestu zákazu činnosti v době od právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 do právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 4. 6. 2010. Působí-li totiž rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí tak, že zabraňuje všem účinkům rozhodnutí (jehož výkon je odkládán), a to od samého počátku, má to za následek, že pro povolený odklad došlo k situaci, kdy řidičské oprávnění žalobci nezaniklo a k výkonu uloženého trestu (a to v žádné, byť i minimální části) nedošlo.

Tím je zcela vyvrácena argumentace žalobce - tvořící kostru celé žaloby - že právní mocí rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 řidičské oprávnění pozbyl. Krajský soud uzavírá, že se tak nestalo.

Lichými jsou pak veškeré žalobcovy úvahy plynoucí z jeho přesvědčení o zániku řidičského oprávnění. Jeho řidičské oprávnění totiž nezaniklo, proto nebyl žádný důvod k rozhodování o jeho novém vydání, příp. k vydávání nového dokladu.

Zcela lichá je pak i argumentace žalobce judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 63/2010-57 se totiž nikterak nevyjadřuje k otázce možnosti odkladu výkonu trestu zákazu činnosti; předmětné rozhodnutí se věnuje toliko otázce, zda takové rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy, tzn. zda se jedná o rozhodnutí způsobilé k soudnímu přezkumu. Krajský soud dodává, že shora uvedené závěry - zejm. závěr o tom, že k výkonu uloženého trestu (a to v žádné, byť i minimální části) nedošlo - nemají za následek, že by doba od právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 do právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 4. 6. 2010 představovala dobu, po kterou by měl žalobce - na rozdíl od právního názoru správních orgánů - uložený trest zákazu činnosti ještě "".

Dle § 14 odst. 2 zákona o přestupcích se do doby zákazu činnosti započítává doba, "".

Dobu od právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 do právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 4. 6. 2010 je třeba podle názoru krajského soudu nutno považovat za dobu, po kterou nesměl žalobce zakázanou činnost vykonávat na základě pravomocného rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 v situaci, kdy o odkladu výkonu tohoto rozhodnutí ještě nebylo rozhodnuto.

Jakkoli měl tedy odklad výkonu rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 za následek situaci, že k přímému výkonu trestu zákazu činnosti nedošlo, je tu jiná doba, kterou je třeba i přesto na výkon tohoto trestu započítat.

Jakkoli je tedy nyní napadané rozhodnutí žalovaného vystavěno na odlišných dílčích úvahách, obstojí základní důvod napadeného rozhodnutí, tj. že na výkon uloženého trestu zákazu činnosti lze započítat dobu od právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 14. 9. 2009 do právní moci rozhodnutí magistrátu ze dne 4. 6. 2010, následující období však nikoli. Žalovaný tedy napadeným rozhodnutím zákon neporušil.