1085/2007
Správní trestání: nakládání s nebezpečným odpadem
Ejk 882/2006
Správní trestání: nakládání s nebezpečným odpadem
k § 6 odst. 1 písm. b) a k § 66 odst. 4 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (v textu též „zákon o odpadech“)
Prokáže-li se v průběhu správního řízení, že odpad zařazený žalobcem do kategorie „ostatní“ má některou z nebezpečných vlastností odpadu uvedenou v příloze 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, je nutno jednání žalobce kvalifikovat jako jiný správní delikt uvedený v § 66 odst. 4 písm. a) citovaného zákona. Žalobce musí takovýto odpad zařadit do programu nebezpečných odpadů a nakládat s ním odpovídajícím způsobem. Pokud by se žalobce chtěl zprostit této odpovědnosti, musel by postupovat dle § 6 odst. 4 citovaného zákona a prokázat, že odpad nebezpečné vlastnosti nemá, např. předložením certifikovaného osvědčení o vyloučení nebezpečnosti kalu. Za této situace by již nemusel dodržovat režim stanovený pro nebezpečné odpady, byl by ovšem odpovědný za řádné ověřování, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2006, čj. 8 Ca 244/2004-44)
Prejudikatura:
k nakládání s nebezpečnými odpady srov. Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 135/1996, Soudní judikatura
ve věcech správních č. 268/1998, č. 23/2003 Sb. NSS.Věc:
Akciová společnost S. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím ze dne 20. 7. 2004 změnilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 15. 10. 2003 tak, že uložilo žalobci podle § 66 odst. 4 písm. a) zákona o odpadech pokutu ve výši 180 000 Kč za porušení § 6 odst. 1 písm. b) téhož zákona tím, že žalobce v rozporu s právními předpisy nezařadil kal pocházející z čistírny komunálních odpadních vod do kategorie nebezpečný. Tento odpad byl smíšen nebo znečištěn složkou, která činí odpad nebezpečným, uvedenou v příloze č. 5 k tomuto zákonu (C35 – infekční látky) v takovém rozsahu, že v odpadu byla nalezena nebezpečná vlastnost – H 9 infekčnost podle přílohy č. 2 k zákonu o odpadech.
Žalobce v žalobě obsáhle namítal především porušení § 32 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)*); oba správní orgány si dle jeho názoru nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci a neopatřily si potřebné podklady pro rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že neprováděl kompletní hodnocení nebezpečných vlastností odpadů ve smyslu § 9 odst. 1 a 2 zákona o odpadech, ale ověření několika konkrétních sledovaných parametrů. Neztotožnil se s tvrzením, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Lze konstatovat, že stěžejní otázkou je, zda odebrané vzorky z čističky odpadních vod Opava ze dne 20. 11. 2002 obsahovaly nebezpečnou vlastnost infekčnost H 9. V průběhu správního řízení pak bylo prokázáno, a to zejména hodnocením nebezpečných vlastností odpadu ze dne 19. 12. 2002, že odběr tuto infekčnost H 9 skutečně obsahoval. Pro soud v tomto směru není podstatné, že společnost O. má zpracován technologický postup při zpracování tohoto materiálu pro asanaci a rekultivaci stavby, který je schválen krajským úřadem dle vyhlášky č. 383/2001 Sb., a rovněž podstatným není ani tvrzení žalobce, že kaly byly dány do podzemních vrstev a následně zakryty zeminou, takže se nemohly objevit na povrchu. Tyto skutečnosti totiž nezbavují žalobce odpovědnosti ohledně již existující nebezpečné vlastnosti infekčnosti a následného zařazení předmětných kalů do kategorie nebezpečné, a ne do kategorie ostatní, jak učinil žalobce, což potvrzuje i hodnocení parametrů a ekotoxicity z 30. 12. 2002, ze kterého vyplývá, že tyto kaly není možné ukládat na povrchu terénu ani v podzemních prostorách. Tyto žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou způsobilé vyvrátit ten fakt, že v době odběru zde nebezpečné vlastnosti v kalu byly.
Žalobce svým jednáním porušil § 6 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech a za porušení zákonem uložené povinnosti je daná pokuta adekvátní sankcí, neboť žalobce tak měl tyto kaly zařadit do programu nebezpečných odpadů a jako s takovými s nimi nakládat. Pokud by se žalobce chtěl zprostit této odpovědnosti, musel by postupovat dle § 6 odst. 4 zákona o odpadech a prokázat, že ve vzorku, resp. odpadním kalu, v době jeho odebrání žádná infekčnost nebyla, tzn. že pokud by v době odebrání vzorku měl již certifikované osvědčení o vyloučení nebezpečnosti kalu a tímto osvědčením se prokázal, nemusel by režim stanovený pro nebezpečné odpady dodržovat, ale byl by odpovědný za řádné ověřování, že odpad tyto nebezpečné vlastnosti nemá.
Soud proto uzavírá, že žalobce je plně odpovědný za výskyt infekčnosti v odpadním kalu, neboť jako původce má zákonnou povinnost tyto nebezpečné vlastnosti sledovat a pro účel nakládání s odpadem jej zařadit do odpovídající kategorie. Zákon zde stanoví zvýšenou ochranu životního prostředí před těmito nebezpečnými látkami, proto také ukládá původci povinnost zařazovat je do programu nebezpečný a zacházet podle toho s nimi, neboť mohou mít nežádoucí dopad na životní prostředí a na zdraví člověka.
*) S účinností od 1. 1. 2006 zrušen zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.