2675/2012
Správní trestání: náhrada nákladů v přestupkovém řízení
Správní trestání: náhrada nákladů v přestupkovém řízení
k § 68 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích
V přestupkovém řízení nelze navrhovateli, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 68 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, přiznat náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti obviněnému z přestupku.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2012, čj. 17 A 52/2010-45)
Věc:
A. K. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o náhradu nákladů přestupkového řízení.Komise pro projednávání přestupků města Kašperské Hory uznala P. B. [bratr žalobkyně] vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že znemožnil žalobkyni přístup do domu, který má s žalobkyní ve spoluvlastnictví. Za spáchání tohoto přestupku byla obviněnému uložena sankce ve formě pokuty ve výši 500 Kč. Dále bylo obviněnému dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uloženo uhradit státu náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalobkyně požádala správní orgán I. stupně o přiznání náhrady nákladů výše uvedeného přestupkového řízení ve výši 6 815,54 Kč. Komise pro projednávání přestupků města Kašperské Hory žádost žalobkyně o přiznání náhrady nákladů řízení zamítla.
Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobkyně odvolala. Žalovaný jako správní orgán II. stupně odvolání žalobkyně zamítl.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. V žalobě uvedla, že žalovaný opomenul při analogické aplikaci § 141 a násl. správního řádu. Správní řád rozlišuje mezi řízením sporným a nesporným a u těchto dvou řízení odlišně upravuje náhradu nákladů řízení. Je tedy třeba důsledně z důvodu mezer v zákoně o přestupcích užít na daný případ normu nejpodobnější, která nejvíce reflektuje posuzované poměry, spor, právní vztahy řízením dotčené.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že základní a svým způsobem jedinou námitkou žalobkyně bylo, že opomenul při analogické aplikaci § 141 a násl. správního řádu, tedy že správní orgán v jejím případě měl postupovat s využitím analogie zákona. Žalovaný však s tímto názorem nesouhlasil. V tomto případě vznikly náklady žalobkyni v souvislosti s využitím zastoupení účastníka řízení v řízení o přestupku (§ 33 odst. 1 správního řádu stanovuje možnost, nikoli povinnost účastníka řízení zvolit si zmocněnce). Ve své úvaze žalovaný dospěl k názoru, že řízení o přestupku je řízením nesporným, a tedy náklady vzniklé účastníku řízení dle § 79 odst. 3 správního řádu nese správní orgán i účastník sám (přičemž pojem „, je řešena ve správním řádu, tj. v zákoně obecném (), tedy použití analogie nelze aplikovat, neboť řešení předmětné otázky je upraveno v obecném zákoně.
náklady řízení
“ je vymezen v § 79 odst. 1 správního řádu). Ustanovení § 79 správního řádu je obecným ustanovením o správním řízení. Z § 51 zákona o přestupcích vyplývá, že pokud předmětnou otázku neřeší zákon o přestupcích jako lex specialis
lex generalis
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Předpokladem použití jakékoli analogie je existence mezery v zákoně či v právu. V daném případě tu ovšem podle názoru soudu žádná taková mezera není. Vzhledem k § 51 zákona o přestupcích se na otázku náhrady nákladů řízení o přestupku někomu jinému než státu vztahuje správní řád. Podle § 79 odst. 3 správního řádu „[n]
estanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady
“. Podle § 141 odst. 11 správního řádu „[v]e sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu.
“ Těmto ustanovením rozumí soud tak, že ve správním řízení účastník řízení obecně nemá právo na náhradu nákladů řízení (zásada), avšak ve sporném řízení účastník řízení právo na náhradu nákladů řízení má, a to podle úspěchu ve věci (výjimka z pravidla). Právní úprava je vyčerpávající, prostor pro analogii tu tedy nezůstává. V přezkoumávané věci tudíž není rozhodné to, zda řízení o návrhovém přestupku je podobnější spornému řízení podle § 141 správního řádu než obecně pojatému či nespornému řízení podle správního řádu, v přezkoumávané věci může být rozhodné jen a jen to, zda řízení o návrhovém přestupku je nebo není sporným řízením podle § 141 správního řádu.Podle § 141 odst. 1 správního řádu „[v]
e sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv (část pátá) a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů
“. Sporným řízením ve smyslu správního řádu tedy je řízení, v němž správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv nebo spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů (v případech stanovených zvláštními zákony).V přestupkovém řízení se rozhoduje o vině, a v případě shledání viny také o sankci za přestupek, neřeší se v něm spor z veřejnoprávní smlouvy nebo spor vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů (svěřených správním orgánům zvláštními zákony); přestupkové řízení (včetně řízení o návrhových přestupcích) tudíž evidentně není řízením sporným ve smyslu § 141 správního řádu, a toto ustanovení správního řádu se zde uplatnit nemůže (srov. též Jemelka, L.; Vetešník, P.
Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář.
1. vyd. Praha 2011, s. 384–385).Správní orgány proto podle názoru soudu správně shledaly, že v daném případě nejde o výjimku z pravidla, podle níž by bylo lze náhradu nákladů řízení přiznat, nýbrž se jedná o standardní situaci, kdy každý účastník řízení nese své náklady sám, a vynaložené náklady se mu tudíž nijak nerefundují.
Na výtku nepoužití analogie je ovšem třeba pohledět i z druhé strany. Při správním trestání se uvažuje o použití analogie toliko ve prospěch pachatele. Podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) „[j]
en zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit
“. Ustanovení Listiny týkající se trestního práva bývají rozšiřována také na správní trestání. Kdyby pak správní orgán v řízení o přestupku uložil něco jiného než sankci, ochranné opatření, náhradu škody podle § 70 zákona o přestupcích a náhradu nákladů řízení v intencích § 79 zákona o přestupcích, zatížil by podle názoru soudu své rozhodnutí rozporem; kdyby ne s čl. 39 Listiny, tak určitě s čl. 2 odst. 2 Listiny.Kdyby byla akceptována argumentace žalobkyně, nadto by tu (aniž to zákon stanoví) vznikla zřejmě nedůvodná
diskrepance
spočívající v tom, že obviněnému z úmyslného narušení občanského soužití mezi blízkými osobami by bylo oproti obviněnému z úmyslného narušení občanského soužití mezi osobami nikoli blízkými možno uložit další povinnost nahradit náklady řízení. Zákon však v tomto ohledu ani náznakem nezakládá nestejné postavení pachatele např. přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, který je v režimu návrhového přestupku, oproti tomu, který je v režimu standardního přestupku.Na okraj lze podotknout, že skutečnosti neodpovídá ani opakované tvrzení žalobkyně, že zákon o přestupcích náhradu nákladů řízení neupravuje. Zákon o přestupcích ji upravuje v § 79, avšak toliko jako povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku státu. I z toho soud dovozuje, že v řízení o přestupku se s náhradou nákladů řízení někomu jinému než státu nepočítá.
Lze tak shrnout, že v přestupkovém řízení nelze žalobkyni, na jejíž návrh bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 68 odst. 1 zákona o přestupcích, přiznat náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti obviněnému z přestupku.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.