Vydání 3/2015

Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2010 Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hl. město Praha, uložila žalobkyni jakožto podnikateli provozujícímu živnost v provozovně čerpací stanice pohonných hmot pokutu ve výši 100 000 Kč za správní delikt uvedený v § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se dopustila tím, že při kontrole provedené dne 2. 6. 2010 ve výše uvedené provozovně prodávala ropný produkt, bezolovnatý automobilový benzín Super plus BA-95, který nesplňoval požadavky na jakost a složení pohonné hmoty podle § 3 odst. 1 téhož zákona stanovené v § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot) a ČSN EN 228 v ukazatelích:

– etanol – maximální hodnotu tohoto ukazatele (při zahrnutí nejistoty měření) stanoví cit. norma 5,2 % V/V, zjištěno bylo 20,9 % V/V,

– kyslík výpočtem – maximální hodnotu tohoto ukazatele (při zahrnutí nejistoty měření) stanoví cit. norma 2,9 % V/V, zjištěno bylo 8,39 % V/V.

Rozhodnutím ze dne 27. 12. 2010 žalovaná zamítla odvolání podané žalobkyní a toto rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná konstatovala, že žalobkyně se v odvolání hájila tím, že provozuje síť čerpacích stanic již 7 let a za tu dobu nedošlo ani jednou k porušení zákona o pohonných hmotách ani k jinému problému v souvislosti s prodejem ropných produktů. Zjištěné skutečnosti žalobkyni znepokojují a vyslovila nad nimi lítost, protože se snaží veškeré své povinnosti plnit řádně a svědomitě. Není si vědoma žádného svého zaviněného jednání. K pochybení muselo dle jejího názoru dojít na straně dodavatele – společnosti KONT FUEL DISTRIBUTION s. r. o., vůči které hodlá vyvodit příslušné důsledky. Žalobkyně se snaží dodržovat veškeré předpisy a porušení zákona nemohla objektivně zabránit. Navrhla, aby bylo rozhodnutí o uložení pokuty zrušeno nebo alespoň pokuta snížena.

Žalovaná po přezkoumání všech předložených písemných materiálů dospěla k závěru, že správní orgán I. stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění ve smyslu § 3 správního řádu a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci závěrem, že se žalobkyně předmětného správního deliktu dopustila a tento delikt jí byl bezpečně prokázán. V předchozím řízení neshledala žalovaná žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Co se týče odvolací argumentace žalobkyně, že za zjištěné nedostatky nenese vinu, protože byly způsobené jejím dodavatelem – společností KONT FUEL DISTRIBUTION, žalovaná konstatovala, že v tomto případě je správní trestání postaveno na principu tzv. objektivní odpovědnosti, kdy otázku zavinění není nezbytné zkoumat. Pro správní orgán je navíc prakticky nemožné zpětně zjistit, v kterém okamžiku distribuce pohonné hmoty k pochybení došlo, tedy ověřit, zda skutečně pochybil dodavatel pohonných hmot, jak uvádí žalobkyně. Nepochybné však je, že právě žalobkyně byla tím, kdo v době kontroly prodával pohonné hmoty, které nesplňovaly jakostní parametry, a proto je sankční odpovědnost po právu vyvozována vůči ní. Její další kroky vůči dodavateli pohonných hmot jsou již v tomto případě věcí soukromoprávních vztahů mezi oběma společnostmi.

Pokud jde o výši pokuty, žalovaná neshledala důvody pro její snížení. Konstatovala, že správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, že v tomto případě se jednalo o závažnou odchylku od jakostních norem, která mohla spotřebitele značně poškodit. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že kontrola byla provedena na základě podnětu spotřebitele, který poukazoval na problémy po načerpání pohonné hmoty na výše uvedené čerpací stanici. Ze všech výše uvedených důvodů proto žalovaná k moderaci uložené pokuty nepřistoupila.

Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2010 pak stejný správní orgán I. stupně uložil žalobkyni jakožto podnikateli provozujícímu živnost v provozovně čerpací stanice pohonných hmot pokutu ve výši 200 000 Kč za správní delikt uvedený v § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se dopustila tím, že při opakované kontrole provedené dne 13. 7. 2010 ve výše uvedené provozovně prodávala ropný produkt, bezolovnatý automobilový benzín Super plus BA-95, který nesplňoval požadavky na jakost a složení pohonné hmoty podle § 3 odst. 1 téhož zákona stanovené v § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 133/2010 Sb. a ČSN EN 228 v ukazatelích:

– ethanol – maximální hodnotu tohoto ukazatele (při zahrnutí nejistoty měření) stanoví cit. norma 5,2 % V/V, zjištěno bylo 15,7 % V/V,

– kyslík výpočtem – maximální hodnotu tohoto ukazatele (při zahrnutí nejistoty měření) stanoví cit. norma 2,9 % m/m, zjištěno bylo 6,73 % m/m,

Rozhodnutím ze dne 29. 12. 2010 žalovaná zamítla odvolání podané žalobkyní proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná konstatovala, že žalobkyně v odvolání odkázala na své předchozí odvolání proti rozhodnutí téhož inspektorátu, kterým jí byla uložena pokuta 100 000 Kč za nesplnění stejných jakostních ukazatelů jako v tomto případě, a zopakovala, že provozuje síť čerpacích stanic již 7 let a že za tuto dobu nedošlo ani jednou k porušení zákona o pohonných hmotách ani jinému problému v souvislosti s prodejem ropných produktů. Zjištěné skutečnosti ji znepokojují a vyslovila nad nimi lítost, protože se snaží veškeré své povinnosti plnit řádně a svědomitě. Ihned poté, co jí bylo dne 26. 8. 2010 oznámeno zahájení správního řízení pro předchozí zjištění, učinila nezbytná opatření, aby nevyhovující pohonné hmoty již nebyly nabízeny k dalšímu prodeji. Opakované odběry však byly správním orgánem provedeny dne 13. 7. 2010, tedy ještě před zahájením správního řízení. Nevyhovující benzín přitom zřejmě pocházel ze stejné zásobovací nádrže jako v předchozím případě. Žalobkyně si nebyla vědoma svého zaviněného porušení právních předpisů, protože k pochybení mělo dojít na straně dodavatele pohonných hmot. Ihned poté, co se o nedostatcích dozvěděla, přijala nezbytná opatření k jejich nápravě. V této souvislosti namítla, že by se v daném případě jednalo o dvojí postih téhož porušení. I v tomto případě navrhla, aby odvolací orgán rozhodnutí zrušil nebo alespoň snížil uloženou pokutu.

Po přezkoumání všech předložených písemných materiálů dospěla žalovaná k závěru, že správní orgán I. stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění ve smyslu § 3 správního řádu a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci závěrem, že se žalobkyně dopustila správního deliktu, který jí byl bezpečně prokázán. Žalovaná též neshledala v předchozím řízení žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Shodně jako ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 27. 12. 2010 žalovaná uvedla, že správní trestání je v tomto případě postaveno na principu tzv. objektivní odpovědnosti, kdy otázku zavinění není nezbytné zkoumat. Žalobkyně tak odpovídá za své jednání i v případě, že by bylo pravdou to, co tvrdí, tedy že k pochybení došlo na straně jeho dodavatele. Případné vyrovnání mezi oběma společnostmi je již věcí vzájemných soukromoprávních vztahů.

Žalovaná nepřisvědčila stěžejnímu argumentu žalobkyně, že je trestána dvakrát za totéž a že o předchozím pochybení se dozvěděla až dne 26. 8. 2010, kdy s ní bylo zahájeno správní řízení. V daném případě nejde o dvojí trestání téhož, protože obě kontroly proběhly ve zcela jiný den (první odběr 2. 6. 2010, druhý odběr 13. 7. 2010), jedná se tedy o dva odlišné skutky, a stejně tak ani naměřené parametry nejsou v obou případech shodné. Zcela mylné je pak tvrzení, že o výsledcích prvního odběru se žalobkyně dozvěděla až dne 26. 8. 2010, kdy s ní bylo zahájeno správní řízení. Jak vyplývá ze správního spisu vedeného ve věci předchozí kontroly, žalobkyně byla o výsledcích prvního odběru informována v rámci kontroly dne 14. 6. 2010 a protokol z této kontroly spolu s inspekčními zprávami byl poté ještě doručen do její datové schránky dne 1. 7. 2010. K druhému odběru přitom došlo až dne 13. 7. 2010. Žalobkyně tak měla k dispozici dostatečně dlouhou dobu na to, aby přijala opatření k nápravě. Přesto bylo při následné kontrole zjištěno pochybení téhož druhu jako při kontrole předešlé. Tato skutečnost dle žalované rozhodně nesvědčí o proklamované svědomitosti žalobkyně při plnění zákonných povinností.

Žalovaná se ztotožnila s výší pokuty vyměřené správním orgánem I. stupně. Byla toho názoru, že podané odvolání, jakož i obsah spisu jako celek, nezavdávají důvod pro její snížení pod výměr obsažený v prvoinstančním rozhodnutí. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně je patrné, že se jednalo o závažnou odchylku v jakostních ukazatelích, a správní orgán též přesvědčivě popsal možné následky tohoto jednání. Z hlediska způsobu spáchání pak žalovaná označila za přitěžující okolnost, že se jedná o zjištění opakované. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že kontrola byla provedena na základě podnětu spotřebitele, který poukazoval na problémy po načerpání pohonné hmoty na výše uvedené čerpací stanici.

Dvěma samostatně podanými žalobami se žalobkyně u Městského soudu v Praze domáhala zrušení obou výše uvedených rozhodnutí žalované, jakož i zrušení jim předcházejících rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Pro případ, že by soud návrhu na zrušení rozhodnutí nevyhověl, žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o upuštění od uložených pokut nebo alespoň o jejich snížení ve smyslu § 65 odst. 3 s. ř. s. V obou žalobách uplatnila žalobkyně naprosto shodné žalobní námitky. Uvedla, že je i nadále přesvědčena o správnosti svého právního stanoviska obsaženého v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Domnívala se, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nerespektují základní zásadu správního práva vyplývající z § 50 odst. 3 správního řádu, která správnímu orgánu ukládá povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Dále namítala, že nebyl vzat v potaz § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, podle něhož „[p] Žalobkyně již ve svém odvolání uvedla, že provozuje síť čerpacích stanic již déle než sedm let. Během této doby bylo Českou obchodní inspekcí provedeno několik kontrol, při nichž žádné porušení právních předpisů nebylo zjištěno. Žalobkyně vynaložila veškeré možné úsilí, aby nedošlo k neoprávněné manipulaci s pohonnými hmotami, která by mohla negativně ovlivnit jejich jakost. Nebyla si vědoma zaviněného porušení jakékoliv povinnosti týkající se kvality pohonných hmot, které byly nabízeny k prodeji zákazníkům v čerpacích stanicích, jež provozuje, neboť sama není dodavatelem těchto ropných produktů. Za podstatné pokládá také to, že odchylky od požadované jakosti u předmětných pohonných hmot nemohla sama odhalit.

Žalobkyně se domnívala, že k manipulaci s pohonnými hmotami muselo dojít ještě před jejich dodáním do čerpací stanice s pohonnými hmotami, kterou provozuje. Z tohoto důvodu byla přesvědčena o tom, že měla být zkontrolována dodávka pohonných hmot jejího dodavatele, společnosti KONT FUEL DISTRIBUTION, aby byl odhalen původ nekvalitních pohonných hmot a byla možnost zabránit jejich dalšímu šíření. Pokud k manipulaci s pohonnými hmotami došlo ještě před jejich dodáním žalobkyni, neměla žalobkyně objektivně možnost, ani při vynaložení veškerého úsilí, aby porušení povinností vyplývajících ze zákona o pohonných hmotách zabránila. Manipulace s pohonnými hmotami na čerpací stanici není v zásadě proveditelná.

Žalobkyně dále namítala, že správní orgán při stanovení výše pokut nepřihlédl ke všem skutečnostem uvedeným v § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách, tj. zejména že nedostatečně zohlednil veškeré polehčující okolnosti a zcela nesprávně interpretoval a aplikoval předmětné ustanovení zákona o pohonných hmotách. V dané věci nebyl zjištěn a prokázán jakýkoliv konkrétní škodlivý následek spojený s nedostatky v jakosti předmětných pohonných hmot. Žalobkyně měla za to, že při stanovení výše škody nelze vycházet z očekávání či předpokladů možných vzniklých škod, aniž by tyto skutečně nastaly.

Žalobkyně též nemohla souhlasit s výší uložené pokuty, protože v obdobných případech byly dozorovým orgánem ukládány pokuty v menší výši. Tato skutečnost vyplývá ze seznamu provozovatelů čerpacích stanic, kterým byla Českou obchodní inspekcí uložena pokuta za správní delikt uvedený v § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, jenž byl uveřejněn na webových stránkách České obchodní inspekce www.coi.cz.

Žalovaná navrhla, aby soud žaloby jako nedůvodné zamítl. Ve vyjádřeních k žalobám uvedla, že napadená rozhodnutí vycházejí z dostatečně zjištěného skutkového stavu a bylo v nich dostatečným způsobem reagováno na veškeré námitky žalobkyně. Dle žalované nelze než odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, kde je poukázáno na princip objektivní odpovědnosti za kvalitu prodávaných pohonných hmot, přičemž je věcí žalobkyně, zda a jakým způsobem bude uplatňovat případné soukromoprávní nároky vůči svému dodavateli.

Žalovaná se nedomnívala, že by na posuzovaný případ dopadal liberační důvod uvedený v § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Žalobkyně totiž žádným způsobem neprokázala, že by vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Pokud jde o poukaz na nepřiměřenost uložené sankce, měla žalovaná za to, že pokuta není s ohledem na závažnost zjištěných odchylek nijak vysoká.

Žalovaná nemohla souhlasit s názorem žalobkyně, že při úvahách o výši sankce nelze vycházet z hypotetických škod, ale pouze ze škod, které skutečně nastaly. Posuzovaný správní delikt patří mezi delikty ohrožovací; pro jeho spáchání tak postačí, je-li zákonem chráněný zájem pouze ohrožen. Škodlivý následek zde nemusí nutně nastat. Při hodnocení závažnosti jednání je pak zcela namístě zohlednit, jak závažné riziko spotřebitelům hrozilo, což také správní orgán I. stupně učinil. Pokud by byly navíc prokázány konkrétní škody na vozidlech spotřebitelů (což by ovšem s ohledem na nutnost jednoznačně prokázat příčinnou souvislost byl velmi nesnadný úkol), nepochybně by se jednalo o významnou přitěžující okolnost, která by vedla k dalšímu zvýšení uložené sankce.

Pokud jde argument, že podle informací zveřejňovaných na internetových stránkách ČOI měly být v obdobných případech ukládány pokuty nižší, žalovaná předně poukázala na skutečnost, že žalobkyně vůbec neuvedla, která konkrétní rozhodnutí měla na mysli, takže žalovaná mohla na tuto námitku stěží konkrétněji reagovat. Ze zveřejněného seznamu je však zřejmé, že uložená pokuta nijak nevybočuje z rámce pokut ukládaných za obdobně rozsáhlá porušení. V tomto ohledu poukázala žalovaná např. na pokutu 80 000 Kč uloženou společnosti EXPIM OIL spol. s r. o., nebo na stejně vysokou sankci uloženou společnosti PLUS OIL, a.s. (http://www.coi.cz/cs/spotrebitel/ nevyhovuiici-ph-cerpaci-stanice.html – soubor ,,TK-PHM“) za porušení pouze jediného parametru (bod vzplanutí motorové nafty). Benzín Super BA-95 odebraný na předmětné čerpací stanici žalobkyně přitom nesplnil stanovené limity ve dvou ukazatelích.

Ve vztahu k pokutě ve výši 200 000 Kč žalovaná dodala, že výše sankce je v tomto případě dvojnásobná zejména proto, že se jednalo o opakované zjištění porušení zákona o pohonných hmotách u stejného subjektu, jak ostatně vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Městský soud v Praze žaloby zamítl.