Vydání 8/2006

Předmětem řízení je v daném případě uložení pokuty zaměstnavateli za zaviněné porušení povinností vyplývajících z obecně závazných předpisů o zaměstnanosti nebo obecně závazných právních předpisů týkajících se vzniku, změn a skončení zaměstnání a pracovních podmínek zaměstnanců (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 3 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti). Správní orgány přistoupily k uložení pokuty žalobci za porušení § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti, podle něhož se právo občana na zaměstnání zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je podle tohoto ustanovení povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů anebo je-li plnění běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými zaměstnanci v pracovních vztazích zajišťovat. Podle tohoto ustanovení tedy bylo rozhodující, jaký předmět činnosti měl podnikatel zapsán, a který tudíž vykonával pod vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost, a co je nutno rozumět běžným úkolem z takového předmětu činnosti plynoucím, tedy úkolem, který je podnikatel (zaměstnavatel) povinen zajišťovat svými zaměstnanci. z toho plyne rovněž, že v jiných vztazích (občanskoprávních, obchodních) by měl zajišťovat doplňkové, resp. jiné než běžné, činnosti. Pro rozlišení "" od doplňkových činností je určující, zda je zde přímá souvislost se zajištěním výroby a služeb, tedy s předmětem jeho podnikatelské činnosti, a tedy bez plnění takového úkolu by nebylo možno činnost samu zajistit, tj. zapsaný konkrétní předmět podnikání provozovat. Dále je určujícím znakem i to, zda jde o úkol prováděný v zařízeních nebo místech obvyklých pro zapsanou činnost.

Touto skutečností se však Městský soud v Praze v kasační stížností napadeném rozsudku nezabýval. Uvedl pouze, že v provozovně žalobce provádělo šestnáct cizích státních příslušnic baličské a úklidové práce na základě smlouvy o dílo. Poté soud bez bližších úvah dospěl k závěru, že smlouva o dílo uzavřená s konsorciem, na jejímž základě uvedené osoby v provozovně žalobce konaly práce, je jen formou tzv. "švarcsystému", zakázaného již citovaným ustanovením § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti, pročež konstatoval, že . Na základě toho shledal soud prvního stupně správní rozhodnutí zákonu odpovídajícím a žalobu zamítl.

Takové odůvodnění rozhodnutí však není dostatečné, neboť z něj není možné seznat, na základě jakých úvah soud přezkoumal zákonnost rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že nejprve bylo zapotřebí zjistit, jak blízká byla činnost nebo některá z činností, kterou uvedené osoby v provozovně stěžovatele prováděly, předmětu činnosti stěžovatele zapsanému v obchodním rejstříku. Přitom existují určité činnosti, které nemohou být zásadně brány jako plnění běžných úkolů; typickými jsou například úklidové práce, které mohou být předmětem běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti např. u společností specializovaných na úklidové práce. Soud prvního stupně měl proto vymezit, jaká činnost byla předmětem činnosti žalobce a z jakého důvodu se v daném případě jednalo o zajištění plnění běžných úkolů osobami mimo pracovní poměr, a tedy o porušení § 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti. Městský soud v Praze se však vůbec nezabýval posouzením předmětu činnosti žalobce podle obchodního rejstříku a tím, zda se činnost, kterou v daném případě zajišťovaly osoby za základě svých živnostenských listů na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi stěžovatelem a sdružením, shoduje s předmětem činnosti žalobce. Proto je kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

Soud se navíc do všech důsledků nevypořádal ani s námitkou žalobce, že spolupracuje s fyzickými osobami sdruženými podle § 829 a násl. občanského zákoníku. Uvedené ustanovení občanského zákoníku umožňuje, aby se několik osob sdružilo a společně se přičinilo o dosažení sjednaného účelu. Okruh účastníků není nijak omezen, takže účastníky sdružení mohou být jak fyzické, tak právnické osoby. Pro vznik smlouvy se nevyžaduje písemná forma a sdružení není právnickou osobou a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Formy činnosti účastníka ve prospěch dosažení účelu sdružení mohou být různé, zásadně však tato činnost musí mít pracovní charakter. Účel sdružení má být jakýkoli zákonný, tedy i hospodářský za účelem dosažení zisku při společné podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně se k tvrzené existenci sdružení vyjádřil pouze v tom směru, že se jedná toliko o formu tzv. "švarcsystému", což nelze považovat za dostačující.