515/2005
Správní trestání a stanovení výše sankce
Ej 449/2003
Správní trestání: stanovení výše sankce
k § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb.
Hlediskem pro stanovení výše pokuty podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, je i to, v kolika případech došlo k porušení pracovněprávních předpisů. Námitka, že úřad práce na základě této okolnosti stanovil pokutu nepřípustným matematickým výpočtem, proto není důvodná.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2003, čj. 5 A 56/2000-32)
Prejudikatura:
srov. Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních č. 50/1994, Soudní judikatura
ve věcech správních č. 467/1999.Věc:
Společnost s ručením omezeným S. v H. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty.Úřad práce v Českých Budějovicích uložil žalobkyni dne 21. 10. 1999 pokutu ve výši 60 000 Kč, a to za zaviněné porušení § 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti (zaměstnávání čtyř ukrajinských dělníků bez povolení příslušného úřadu práce a bez povolení k dlouhodobému pobytu).
Žalobkyně se proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolala. O jejím odvolání rozhodl dne 7. 2. 2000 žalovaný tak, že je zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí.
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se proto žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Napadla především výši a způsob stanovení pokuty, neboť matematickým výpočtem, jak to učinil správní orgán I. stupně (jeden dělník a 15 000 Kč), výši sankce nelze stanovit.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že správní orgán I. stupně při stanovení výše pokuty vycházel z počtu žalobkyní neoprávněně zaměstnávaných cizích státních příslušníků a přihlédl též k tomu, že u žalobkyně se jednalo o prvé zjištění porušení povinností vyplývajících ze zákona o zaměstnanosti. Dále vycházel i z důvodů a okolností, které žalobkyni vedly k zaměstnávání cizích státních příslušníků. Žalovaný se ve svém rozhodnutí proto s postupem správního orgánu I. stupně zcela ztotožnil, přičemž navíc zdůraznil míru zavinění žalobkyně, která od počátku chtěla zaměstnat cizince a věděla, že k jejich zaměstnání musí být splněny určité podmínky.
Nejvyšší správní soud po převzetí věci od Vrchního soudu v Praze (§ 132 s. ř. s.) přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného; dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že k provedení kontroly a k následnému udělení pokuty došlo ve shodě s ustanovením § 12 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož úřad práce vykonává kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti včetně udělování pokut. Výše pokuty byla stanovena v rámci mezí uvedených v ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona, podle něhož je orgán kontroly oprávněn za zaviněné porušení povinností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat, udělovat pokuty až do výše 250 000 Kč. O udělení pokuty v daném případě tedy správní orgán rozhodoval v mezích stanovené pravomoci.
Hlediskům pro stanovení výše pokuty podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb. odpovídá, pokud úřad práce poukázal i na to, v kolika případech došlo k porušení pracovněprávních předpisů. Na základě samotné této skutečnosti však nelze dovozovat, že pokuta byla stanovena nepřípustným matematickým výpočtem. Ostatně i z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že byl vzat zřetel i na další tomuto ustanovení odpovídající okolnosti.
(oda)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.