Vydání 2/2006

Žalobce byl rozhodnutím přestupkové komise ve Veverské Bítýšce ze dne 11. 2. 2002 shledán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že v listopadu roku 2001 neoprávněně zabral veřejné prostranství, neboť zde složil dříví, které do dne vydání rozhodnutí neodklidil. Za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1000 Kč a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které ovšem Okresní úřad Brno-venkov dne 24. 5. 2002 zamítl.

Žaloba proti rozhodnutí odvolacího orgánu byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2004 zamítnuta. Soud dospěl ke stejnému závěru jako správní orgán. Žalobce se přestupku ve smyslu výše uvedeného ustanovení prokazatelně dopustil a ke svému jednání se doznal. Motivem jeho jednání byla snaha, aby ze strany obecního úřadu byla provedena úprava územního plánu a zřízena přístupová cesta k jeho domu. Soud dospěl k závěru, že žalobce nemůže tímto způsobem nutit správní orgán k vyřešení dlouhodobého problému; k jeho řešení musí zvolit pouze postup, který je v souladu s právními předpisy. Vzal tak skutkový i právní stav za spolehlivě prokázaný a rozhodnutí žalovaného shledal v souladu s právními předpisy.

Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností domáhá zrušení tohoto rozsudku. Krajskému soudu především vytýká, že při právním posouzení jeho jednání nevzal v úvahu motiv jednání a stupeň společenské nebezpečnosti a nevypořádal se ani se souvislostmi, které stěžovatele vedly k tomu, že na obecním pozemku uložil dřevo a dosud je neodstranil. Při správném hodnocení provedených důkazů lze totiž zjistit, že při stavbě rodinného domku stěžovatele bylo stanoveno, že přístup na pozemek za jeho domem bude zajištěn z obecní cesty, která pak byla zcela nezákonným způsobem zrušena tím, že část této cesty obec prodala manželům D. Tito sousedé využívají dotčený pozemek jako přístupovou cestu na svůj pozemek, ačkoli na rozdíl od stěžovatele mají přístup na pozemek za domem zajištěn po svém pozemku. Obecní pozemek, o který se jedná, je svojí výměrou zcela nepatrný a zcela uzavřen oplocením ze strany stěžovatele a sousedů D., nemůže tedy sloužit nikomu jinému než stěžovateli, resp. jeho sousedům. Je proto přehnané tvrzení, že se jedná o veřejné prostranství. Pouze vinou obce se stěžovatel dostal do situace, že na zahradu za domem má přístup jen přes garáž v suterénu svého domu, přes kterou nelze větší předměty přepravovat. Za tohoto stavu je logické, že stěžovatel nemá jinou možnost než využít pozemek obce, který však stejně nikomu jinému nemůže sloužit, protože tvoří úzkou nikam nevedoucí cestu mezi pozemkem stěžovatele a pozemkem souseda. Soud se měl proto zabývat, stejně tak jako správní orgán, stupněm společenské nebezpečnosti chování stěžovatele, tedy tím, zda intenzita jeho jednání dosahovala takového stupně společenské nebezpečnosti, že bylo nutno uložit sankci ve formě pokuty. Dotčený pozemek není ani veřejným prostranstvím ani veřejně přístupným objektem nebo veřejně prospěšným zařízením. Je to pouze 12 m2 zbytku původní cesty, ze které se stal vinou obce pozemek, který nikomu a ničemu sloužit nemůže, natož aby byl považován za veřejně přístupný, resp. veřejné prostranství.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné opakovaně poukázal na to, že správní orgány se mohly zabývat v řízení pouze tou záležitostí, k jejímuž řešení byly kompetentní, tedy skutečností, že stěžovatel složil palivové dříví na obecní pozemek. Stěžovatel přitom sám svou vinu doznal a jak uvádí, dosud dříví neodstranil. Otázka přístupu na pozemek za jeho domem nebyla a ani nemohla být předmětem přestupkového řízení. Fakt, že sousedé využívají předmětný obecní pozemek jako přístupovou cestu na svůj pozemek, ačkoli mají na rozdíl od stěžovatele přístup na pozemek zajištěn po svém pozemku, nemůže být důvodem k tomu, aby jim stěžovatel svým jednáním přístup ztěžoval či znemožňoval a aby jednal protiprávně. Snahou správního orgánu v I. stupni bylo v prvé řadě dosáhnout toho, aby stěžovatel svého protiprávního jednání zanechal a dříví z obecního pozemku odklidil; pokud by tak stěžovatel učinil, správní řízení by s ním nebylo zahájeno. Nepatrná výměra pozemku nemění nic na jeho charakteru jako obecního pozemku, který není obcí nijak zpřístupněn, a je tedy veřejným prostranstvím. Stěžovatel měl možnost požádat o zábor veřejného prostranství, což však neučinil a svévolně toto prostranství zabral složením dříví; tím naplnil skutkovou podstatu přestupku, za který byl postižen.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.