Vydání 6/2006

Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci patří mezi základní povinnosti provozovatele zařízení provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením vydaným podle citovaného zákona. Zařízením je pak podle § 2 písm. a) zákona o integrované prevenci technická a technologická jednotka uvedená v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci nebo soubor souvisejících technických a technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu, jestliže alespoň jedna tato jednotka je uvedena v příloze č. 1 a nejde-li o jednotky používané k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení se považují i další technické a technologické jednotky nebo jejich soubor neuvedené v příloze č. 1, jestliže provozovatel zařízení pro ně požádá o vydání integrovaného povolení. Provozovatelem zařízení se podle § 2 písm. k) zákona o integrované prevenci rozumí právnická nebo fyzická osoba, která provozuje zařízení, nebo osoba, která žádá o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, popř. jiného obdobného povolení podle zvláštních právních předpisů.

Jestliže neplněním podmínek integrovaného povolení nebo provozováním zařízení bez platného integrovaného povolení provozovatel zařízení ohrozil nebo ohrožuje životní prostředí, uloží Česká inspekce životního prostředí (jako správní orgán prvního stupně) provozovateli zařízení pokutu do výše 7 000 000 Kč [§ 34 písm. c), § 37 odst. 5 písm. a) zákona o integrované prevenci]; o odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí pak rozhoduje žalované ministerstvo [§ 29 písm. d) zákona o integrované prevenci]. Při rozhodování o výši pokuty přihlíží příslušný orgán (v daném případě Česká inspekce životního prostředí) zejména a mimo jiné k závažnosti porušení povinnosti, době trvání protiprávního stavu, ke vzniklým nebo hrozícím škodlivým následkům v oblasti životního prostředí nebo v oblasti zdraví člověka (§ 38 odst. 1 zákona o integrované prevenci). Příslušný orgán rovněž přihlíží k tomu, zda provozovatel zařízení zajistil odstranění následků porušení povinnosti, přijal opatření zamezující dalšímu trvání nebo obnově protiprávního stavu, anebo zda uložení pokuty by vzhledem k opatřením učiněným provozovatelem zařízení vedlo k nepřiměřené tvrdosti; při splnění těchto podmínek mu totiž zákonodárce ukládá zastavení řízení o uložení pokuty (§ 39 odst. 1 zákona o integrované prevenci).

Podle zákona o konkursu a vyrovnání má prohlášení konkursu mimo jiné účinky spočívající v tom, že oprávnění nakládat s majetkem podléhajícím konkursu neboli majetkem konkursní podstaty přechází na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. a)] a že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být v zásadě zahájena jen na návrh správce konkursní podstaty nebo proti tomuto správci [§ 14 odst. 1 písm. d) věta před středníkem]. Prohlášením konkursu přechází na správce konkursní podstaty oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní podstaty (§ 14a odst. 1 věta prvá). Úpadce je povinen neprodleně (po prohlášení konkursu) sestavit a odevzdat správci konkursní podstaty seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků, věřitelů a jejich adres, odevzdat správci své účetnictví i všechny potřebné doklady a poskytnout mu nutná vysvětlení (§ 17 odst. 1). Prohlášením konkursu nekončí provozování podniku, pokud o takovém ukončení nerozhodne soud (§ 18a odst. 2).

Postavení úpadce jako právního subjektu a rovněž jako provozovatele příslušného zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci za situace, kdy provozování podniku po prohlášení konkursu nebylo ukončeno (§ 18a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), zůstává i během konkursu zachováno; správce konkursní podstaty jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení vůči úpadci, aniž by byl jeho zástupcem (č. 713/2005 Sb. NSS, R 52/98). Vzhledem k přechodu dispozičních oprávnění i povinností úpadce na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. d) a § 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání] je to správce konkursní podstaty, kdo je z titulu výkonu správy majetku úpadce tvořícího konkursní podstatu (nikoli tedy z titulu existence své fyzické osoby) způsobilý být účastníkem správního sankčního řízení za porušení či opomenutí administrativně právní povinnosti namísto úpadce jako provozovatele zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci.

Správní orgán prvního stupně i žalované ministerstvo při dovození skutkové podstaty správního deliktu neplnění podmínek integrovaného povolení pochybily nepřesným a nekonkrétním vymezením skutku, pokud jej vázaly na opomenutí (porušení) administrativně právní povinnosti výlučně osobou správce konkursní podstaty úpadce po prohlášení konkursu, a nikoli na opomenutí (porušení) této povinnosti úpadcem jako provozovatelem zařízení, když fyzická osoba ve funkci správce konkursní podstaty úpadce není - jak samo žalované ministerstvo připomíná ve svém vyjádření k žalobě - adresátem uložené sankce, která i podle žalovaného nesměřuje vůči osobě správce, nýbrž proti společnosti, jejíž majetek konkursní správce spravuje. Cílem správního potrestání v projednávaném případě totiž není výkon správy konkursní podstaty, nýbrž nedostatek, resp. nesplnění konkrétní právní povinnosti spojené s provozováním podniku. Hmotněprávní a procesní postavení (subjektivita) správce konkursní podstaty v důsledku přechodu dispozičních oprávnění i povinností úpadce na správce konkursní podstaty nic nemění na případném vzniku právní odpovědnosti provozovatele zařízení za nesplnění povinnosti podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci, které naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu, bez ohledu na datum prohlášení konkursu.

Je skutečností, že výše uložené pokuty představuje 1 % možného zákonného rozsahu pokuty, správní orgán prvního stupně i žalované ministerstvo se však přesvědčivě a v dostatečném rozsahu nevypořádaly s hledisky, k nimž byly povinny přihlížet v mezích § 38 odst. 1 a § 39 odst. 1 zákona o integrované prevenci při stanovení sankce a její výše a jimiž byly povinny se zabývat v odůvodnění svého rozhodnutí (§ 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, účinného v době správního rozhodování), zejména s hlediskem doby trvání protiprávního stavu (v případě jednorázového měření autorizovanou osobou odstraněného ještě před uskutečněním kontroly). Zákonným mezím správního uvážení neodpovídá časové vymezení skutku, pokud bylo vázáno výlučně na v podstatě jednoměsíční období od prohlášení konkursu do konce příslušného kalendářního roku, ačkoli na povinnosti, které byly uloženy právními předpisy a rozhodnutím o integrovaném povolení a jejichž nesplnění bylo vytknuto výlučně správci konkursní podstaty úpadce, bylo dáno provozovateli (posléze úpadci) podstatně delší období.

Z uspokojení pohledávek při konkursu jsou sice vyloučeny - až na stanovené výjimky - mimosmluvní sankce, které postihují majetek úpadce a mezi něž patří i sankce (pokuty) ukládané za správní delikty [§ 33 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání], uložení správní sankce za správní delikt i během konkursu však není nezákonné, i kdyby sankce měla být realizována až po zrušení konkursu (obdobně č. 674/2005 Sb. NSS). V tomto bodě proto není žalobní námitka důvodná, navíc není úkolem soudu zvažovat, zda uložení sankce postrádá smysl či nikoli. Zákon nezakazuje zahájení případného sankčního správního řízení, protože prohlášením konkursu neztrácí provozovatel zařízení své právní povinnosti vyplývající právě v tomto případě ze zákona o integrované prevenci a vydaného integrovaného povolení, nebylo-li provozování podniku ukončeno.