Vydání 10/2005

V přezkoumávané věci z obsahu správního spisu vyplývá, že při realizaci stavby podzemních garáží došlo nepochybně k poškození kořenových systémů tří vzrostlých stromů. Jedním z žalobních bodů byla námitka zpochybňující sankční odpovědnost žalobce ve smyslu § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. za takto vzniklé poškození. Pokutu ve smyslu § 88 odst. 1 zákona lze totiž uložit právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les. Nejvyšší správní soud má za to, že v projednávané věci nebylo spolehlivě zjištěno, že právě žalobce je z hlediska tohoto ustanovení tím subjektem, který se popsaného protiprávního jednání dopustil a jemuž byla pokuta po právu uložena. Pokutu jako správněprávní sankci lze totiž uložit jen tomu z více v úvahu přicházejících subjektů, který se protiprávního jednání popsaného v citovaném ustanovení dopustil. Pochybnosti o určení takového subjektu zde existovaly od samého počátku sankčního řízení: v záznamu České inspekce životního prostředí ze dne 2. 12. 1999 je ze stavebního deníku konstatováno, že výkopové práce při hloubení stavební jámy, při níž byly poškozeny kořeny dvou stromů, byly zahájeny dne 2. 11. 1999. Dle stavebního deníku byl dne 25. 11. 1999 proveden výkop další části stavební jámy, při níž byl poškozen kořenový systém jasanu stojícího poblíž obvodové zdi zahrady. Uvádí se zde, že kořenové systémy tří vzrostlých stromů v průběhu měsíce listopadu 1999 poškodila společnost s ručením omezením X.

Z obsahu vyjádření dalšího subjektu, společnosti S., vyplývá, že dopisem ze dne 21. 1. 2000 jí bylo sděleno, že proti ní bylo zahájeno správní řízení za údajné porušení právních předpisů o ochraně přírody a krajiny, k němuž došlo při výkopových pracích. K tomu tato společnost sdělila, že práce za pomocí stroje byla prováděna na základě telefonické výzvy a průběžné roční objednávky učiněné žalobcem. Na základě této objednávky byl dohodnut termín nástupu na provádění prací na 2. 11. 1999 a dohodnuta hodinová sazba za práce stroje. Z uvedeného i z výpovědi osádky stroje vyplývá, že stroj byl „dán do nájmu“. Dále jednatel společnosti namítal, že ještě před nástupem osádky stroje byly na stavbě prováděny strojní stavební práce a další zemní práce v prostoru vstupu. Žádal proto o přehodnocení předcházejícího šetření, které vedlo k zahájení správního řízení proti tomuto subjektu. Ze zápisu sepsaného zaměstnanci společnosti S. v návaznosti na zahájení správního řízení proti této společnosti vyplývá, že jeden ze zaměstnanců byl jako osádka stroje dne 2. 11. 1999 vyslán na provádění zemních prací pro společnost P. Po příjezdu se ohlásil stavbyvedoucímu žalobce, který mu sdělil, že bude provádět odkopy zeminy na vyvápněním vyznačeném prostoru. Bylo zřejmé, že na staveništi byly již dříve prováděny zemní strojní práce. Vlastní odkopy zeminy a nakládku na auto prováděl pod přímým dohledem vedoucího stavby a na jeho pokyn. Když upozornil stavbyvedoucího na nutnost obřezání obnažených kořenů, dostal pokyn, aby kořeny odlomil lžící stroje. Z protokolu o ústním jednání v rámci správního řízení ve věci uložení pokuty, které se uskutečnilo dne 5. 2. 2000, pouze vyplývá, že zástupce společnosti S. se zříká odpovědnosti za porušení právních předpisů. Zástupci žalobce sdělili, že k poškození stromu u vchodu na stavbu došlo při pracích prováděných společností P.

Za takto zjištěného skutkového stavu věci bylo pak zahájeno správní řízení se žalobcem o uložení pokuty. K otázce sankční odpovědnosti jednotlivých subjektů se v oznámení o zahájení správního řízení odkazuje na doklady výše popsané a též na fakturu o provedení zemních prací společností S. Žalovaný dovodil, že ze záznamů ze všech dokumentů vyplynulo, že přímé poškození stromů nezpůsobila společnost S., neboť ta pracovala pouze v zadní části areálu a provedla jen částečné hloubení jámy; v přední části, kde jde o poškození jednoho stromu, vůbec nepracovala, neboť práce v tomto místě prováděl žalobce, který rovněž nese odpovědnost za poškození kořenů stromů v zadní části staveniště. Aniž správní orgán odstranil pochybnosti existující o sankční odpovědnosti za poškození dvou stromů, uložil pokutu jen žalobci. Nezdůvodnil, jaký vztah k zemním pracím a způsobenému poškození má původně zvažovaná společnost X., a nezdůvodnil rovněž, proč řízení proti společnosti S. bylo zastaveno vzdor zjištění, že práce prováděl její pracovník, a zda tudíž tento správní subjekt není sankčně odpovědný za poškození nejméně dvou kusů dřevin. Odpovědnost žalobce by totiž přicházela v úvahu jen tehdy, pokud by bylo bezpečně zjištěno, že tento pracovník pracoval v přímé řídící působnosti žalobce. To však zatím prokázáno nebylo. Ze spisu je toliko zřejmé, že se práce konaly na základě průběžné objednávky z března 1999 po telefonickém upřesnění termínu výkopu. Jaký byl však právní vztah mezi žalobcem a společností S., není ze spisu patrno. Otázkou tohoto právního vztahu se nezabýval správní orgán I. stupně a nezabýval se jí ani žalovaný přesto, že zástupce žalobce tuto skutečnost namítal již v odvolání. Žalovaný neodstranil pochybnosti vztahující se k otázce, jménem které právnické osoby byl konkrétní k poškození směřující úkon vykonáván.

K poškození došlo totiž i při výkonu podnikatelské činnosti společnosti S. a pochybnosti o její sankční odpovědnosti nemohou být bez dalšího pokládány za odstraněné pouhým prohlášením zástupců této firmy, že se zříkají odpovědnosti za vzniklou škodu, protože výkopové práce byly prováděny pod dohledem stavbyvedoucího, tedy pracovníka žalobce.

Ze správního spisu nelze zjistit stanovisko pracovníků žalobce k této otázce, ačkoliv byli při několika ústních jednáních přítomni. Ti pouze připustili, že k poškození jedné z dřevin došlo přímo při pracích prováděných jejich společností. Z toho lze zatím vyvodit jediný závěr, že na poškození stromů se mohlo podílet více subjektů; žalovaný přitom pojímá jednání z hlediska sankčního jako jeden celek. Nejvyšší správní soud má za to, že pochybnosti stran výběru sankčně odpovědného subjektu nemohou být odstraněny odkazem na smlouvu o dílo uzavřenou podle obchodního zákoníku mezi žalobcem jako zhotovitelem a mezi objednatelem stavebních prací spojených s vybudováním podzemních garáží. Jde totiž o obchodněprávní úpravu vztahu mezi těmito dvěma subjekty, v němž se zhotovitel (žalobce) zavázal vykonat dílo vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a nést ve vztahu k objednateli odpovědnost též za výsledek prací jiných pověřených osob. Toto ujednání zůstává bez vlivu na otázku v tomto řízení řešenou. Nepochybné je pouze tolik, že z hlediska ustanovení § 88 zákona č. 114/1992 Sb. není objednatel tím subjektem, který by při výkonu své podnikatelské činnosti zmíněné zákonem chráněné objekty poškodil.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je při novém projednání věci vázán výše uvedenými právními názory, které se týkají sankční odpovědnosti v úvahu přicházejících subjektů. Teprve po jejich vyřešení mohou být zkoumány další podmínky pro uložení sankce.