Vydání 2/2004

Při ukládání pokuty vyšel správní orgán I. stupně z kontroly, provedené pracovnicí odboru dopravy, při níž bylo zjištěno, že vozidlo provozované žalobcem jako podnikatelem bylo označeno střešní svítilnou bílé barvy s nápisem "A...". Dále bylo zjištěno, že žalobce nesdělil dopravnímu úřadu záměr používat toto vozidlo jako vozidlo taxislužby. Tím došlo k porušení ustanovení § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě v návaznosti na ustanovení § 14 odst. 3 písm. b) prováděcí vyhlášky; s ohledem na to, že na vozidle, jemuž nebylo přiděleno evidenční číslo taxislužby, bylo umístěna střešní svítilnou bílé barvy s nápisem "A...", došlo také k porušení § 21 odst. 6 zákona o silniční dopravě. Tím byla naplněna skutková podstata deliktu [§ 35 písm. g), písm. f) a písm. t) zákona o silniční dopravě, ve znění zák. č. 304/1997 Sb.].

Při nařízeném ústním jednání žalobce uvedl, že v den kontroly provedené 6. 1. 2000 taxislužbu neprovozoval. O střešní svítilně sdělil, že to byl střešní nosič, který nebyl připojen na elektrický proud a sloužil pouze jako reklama. Uvedl, že koncesní listina mu byla sice vydána, ale taxislužbu neprovozuje a od 31. 3. 2000 je zaměstnán jako řidič taxislužby u pana K. Dne 6. 1. 2000 byl pouze soukromou osobou.

V odvolacím řízení žalobce především namítl, že pokuta byla uložena za delikt z 6. 1. 2000, který však nebyl projednán ve stanovené lhůtě jednoho roku, a proto nelze pokutu uložit ani vymáhat. Dále uvedl, že zjištění, z nichž vychází správní orgán, jsou nesprávně hodnocena a jsou neúplná. Žalobce v době provedené kontroly nepodnikal ani nebyl zaměstnán, tudíž neprovozoval taxislužbu. Pracovat v taxislužbě začal až 31. 3. 2000 u zaměstnavatele pana K., takže nemohl porušit ustanovení § 21 odst. 3 a 4 zákona o silniční dopravě.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 4. 2001 byla žalobci za porušení ustanovení § 21 odst. 3 a 4 uložena pokuta ve výši 35 000 Kč podle § 35 odst. 3 písm. c) a h) zákona o silniční dopravě v návaznosti na ustanovení § 11 odst. 4 nové prováděcí vyhlášky (č. 478/2000 Sb.). Skutek, o němž rozhodoval žalovaný, byl ve výroku rozhodnutí popsán tak, že žalobce jako provozovatel taxislužby neoznámil písemně místně příslušnému dopravnímu úřadu svůj záměr používat vozidlo k výkonu taxislužby, a přesto je označil způsobem s vozidly taxislužby zaměnitelným.

Žalovaný se posléze podrobně zabýval námitkami, které v odvolání proti rozhodnutí orgánu I. stupně žalobce uplatnil. Žalovaný vyšel z učiněných skutkových zjištění a uvedl, že pro naplnění skutkové podstaty § 35 odst. 3 písm. c) zákona o silniční dopravě není , zda vozidlo označené způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby bylo v době kontroly v provozu či nikoliv. Stačí, když dopravce označí vozidlo, které není evidováno jako vozidlo taxislužby, způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby. Dále žalovaný k tvrzení, že žalobce nechtěl využívat vozidlo pro provoz taxislužby, uvedl, že žalobce je držitelem koncesní listiny k provozování taxislužby vystavené dne 6. 12. 1999 , a je tak povinen dopravnímu úřadu oznámit údaje o vozidle, které hodlá používat k provozování taxislužby. Tuto povinnost však nesplnil a způsobem přinejmenším s vozidly taxislužby zaměnitelným vozidlo označil, čímž se dopustil protiprávního jednání. Jeho tvrzení je účelové i s ohledem na fakt, že krátce po provedené kontrole vstoupil do pracovního poměru u pana K. a jeho vozidlu bylo přiděleno evidenční číslo vozidla taxislužby. Žalovaný poukázal na text ustanovení § 56 odst. 1 - "světelná zařízení vozidel" - vyhlášky č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve kterém se konstatuje, že střešní svítilna je světelným zařízením sloužícím k označení vozidel taxislužby, a nemůže tak být současně přípustné, aby střešní svítilnu mohli volně používat provozovatelé jiných vozidel, jak žalobce mylně dovozuje.

Výši pokuty žalovaný pro nepřiměřenou tvrdost snížil, a to proto, že nebylo možno prokázat, po jakou dobu měl žalobce tuto svítilnu umístěnou na střeše vozidla a jak ji využíval k neoprávněnému zisku finančních prostředků poskytováním přepravních služeb formou obdobnou jako vozidly taxislužby. S ohledem na to, že správní orgán I. stupně vycházel ze znění zákona účinného ke dni vydání svého rozhodnutí a z tehdy platné a účinné prováděcí vyhlášky, žalovaný ve II. stupni přihlédl k novelizaci právních předpisů a k účinnosti vyhlášky č. 478/2000 Sb.

Popis skutkových zjištění v rozhodnutích orgánů I. i II. stupně odpovídá obsahu správního spisu a v něm shromážděným důkazním prostředkům. Správní orgány v obou stupních vycházely ze shodného popisu skutkového stavu, avšak orgán I. stupně v něm spatřoval porušení ustanovení § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni 20. 4. 2000, spočívající v tom, že žalobce jako provozovatel taxislužby nesdělil dopravnímu úřadu písemně svůj záměr používat vozidla pro výkon taxislužby a dále ustanovení § 21 odst. 6 zákona o silniční dopravě, neboť vozidlo, kterému nebylo přiděleno evidenční číslo taxislužby, bylo označeno svítilnou zaměnitelnou s vozidly taxislužby. Žalovaný pak ve II. stupni řízení právní kvalifikaci upravil tak, že deliktní jednání mělo spočívat v označení vozidla způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby, ač žalobce jako provozovatel taxislužby svůj záměr používat příslušné vozidlo k výkonu taxislužby písemně neoznámil dopravnímu úřadu.

Podle § 35 zákona o silniční dopravě uloží dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona pokutu až do výše 1 000 000 Kč dopravci, který podle písm. g) označí vozidlo, jemuž nebylo přiděleno evidenční číslo, způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby, vybaví takové vozidlo taxametrem nebo nabízí přepravní služby způsobem, který je s taxislužbou zaměnitelný; podle písm. f) nedodržuje podmínky provozování taxislužby a podle písm. t) poruší ustanovení § 9 odst. 2 písm. c), d) nebo e). V ustanovení § 9 jsou uvedeny povinnosti podnikatele v silniční dopravě. Jednou z těchto povinností je též zajistit, aby práci řidiče taxislužby vykonávala jen osoba starší jedenadvaceti let, bezúhonná a spolehlivá, která má průkaz o způsobilosti řidiče provozovat taxislužbu ve vymezeném územním obvodu dopravního úřadu. Znění citovaných norem je ke dni vydání rozhodnutí I. stupně. Ustanovení § 21 odst. 3 zákona uvádí, že podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti o označení vozidla a náležitosti dokladů podle odst. 2 stanoví prováděcí předpis (původně vyhláška č. 187/1994 Sb.). Taxislužby se týkají ustanovení § 14 až § 17 citované vyhlášky. Podle § 14 odstavce 3 písm. b) vyhlášky stanoví dopravní úřad provozovateli taxislužby evidenční číslo na základě jeho písemného sdělení o záměru používat určité vozidlo při výkonu taxislužby.

Podle § 15 vyhlášky musí být vozidlo taxislužby opatřeno střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI provedeným v černém písmu na přední i zadní straně, která je pevně uchycena ke střeše nebo k nosnému prvku. Rozhodnutí žalovaného o změně prvého rozhodnutí vycházelo z právního stavu ke dni 27. 4. 2001. Podle § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě uloží dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který označí vozidlo, jež není evidováno jako vozidlo taxislužby, způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby nebo vybaví takové vozidlo taxametrem, a poruší tak ustanovení § 21. Obsah ustanovení § 21 s nadpisem "Taxislužba" zakotvuje určité povinnosti provozovatele taxislužby, který je povinen mimo jiné podle odst. 3 a 4 zajistit, aby k provozování taxislužby bylo užito pouze vozidel úplně vybavených a označených předepsaným způsobem. Způsob označení a podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících s provozováním taxislužby, stanoví prováděcí předpis. Podle odst. 4 je provozovatel taxislužby povinen do sedmi dnů písemně oznámit zahájení provozování taxislužby na území obce nebo obcí dopravnímu úřadu, v jehož územním obvodu se obec nebo obce nacházejí.

Argumentaci žalobce, která se týká nemožnosti zahájit řízení o uložení pokuty, nelze akceptovat, neboť ustanovení § 36 stanoví lhůtu jednoho roku pro zahájení řízení o uložení pokuty ode dne, kdy se dopravní úřad (resp. ministerstvo) o porušení uvedených povinností dozvěděl, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení došlo. Tato lhůta byla beze zbytku žalovaným dodržena.

Stěžejní námitka žalobce, že neprovozoval taxislužbu, vedla soud k zásadní úvaze, zda se tak žalobce mohl stát odpovědným ze správního deliktu podle § 35 odst. 3 zákona o silniční dopravě. Jestliže zákon předpokládá možnost uložení pokuty dopravci, je třeba zjistit, zda žalobce pod tento pojem spadá. Pojem "dopravce" je vysvětlen v § 2 odst. 12 zákona o silniční dopravě, podle něhož je dopravcem provozovatel silniční dopravy, totiž právnická nebo fyzická osoba, která provozuje silniční dopravu podle tohoto zákona. Podle odst. 8 téhož ustanovení je "taxislužbou" veřejná silniční doprava. Žalovaný vyšel pouze ze skutečnosti, že žalobce byl držitelem koncesní listiny vystavené před kontrolou prováděnou dopravním úřadem a také z toho, že později začal skutečně práci řidiče taxislužby vykonávat, a to se stejným vozidlem, u něhož byla nepřípustná svítilna objevena. Z toho tedy dovodil záměr používat vozidlo k výkonu taxislužby. Ovšem pojem provozovatele taxislužby, tudíž osoby, jež je dopravcem a jež je posléze i způsobilá k tomu, aby se dopustila deliktního jednání podle tohoto zákona, je pojmem, který není v tomto zákoně vysvětlen. Je na něj proto třeba nahlížet jako na neurčitý právní pojem, který je třeba vyložit výkladem, a nelze jej považovat za objekt správního uvážení. Označení dopravce nelze dovodit ze zákona; není tu ani legální odkaz na prováděcí předpis. Z celého správního spisu přitom není zřejmé, že by se touto okolností žalovaný zabýval. Za provozovatele taxislužby lze označit pro účely sankčního postihu takovou osobu, o níž je nepochybné, že taxislužbu provozovala, aniž je nezbytně nutné prokazovat, jak dlouho a jak intenzivně, což by mělo samozřejmě svůj význam až pro úvahu o výši uložené pokuty, nikoliv pro zjištění odpovědnosti. Za tímto účelem však nelze v dosud provedeném dokazování shledat žádné podklady. Protože nelze vyloučit, že by bylo možno takový důkaz předložit, soud rozhodl o zrušení rozhodnutí žalovaného z důvodu vad řízení spočívajících v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] s tím, aby žalovaný v dalším řízení zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro označení žalobce za provozovatele silniční dopravy - dopravce, a to ve smyslu shora naznačeném.