86/2004
Správní soudnictví a vada řízení nezakládající důvodnost žaloby
Řízení před soudem: vada řízení nezakládající důvodnost žaloby
k § 39 a § 54 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
k § 78 odst. 7 soudního řádu správního
Zjistí-li krajský soud po doplnění dokazování v řízení o plný invalidní důchod, že podmínky nároku na dávku nejsou splněny, zamítne žalobu, i když správní orgán sám nezjistil všechny rozhodné skutečnosti (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2003, čj. 29 Ca 276/99-51)
Věc:
Stanislav K. v K. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní důchod.Žalovaná zamítla dne 13. 7. 1999 žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. Posudkový lékař OSSZ v N. totiž jako datum vzniku plné invalidity žalobce stanovil den 11. 11. 1998, a žalobce, který je pojištěncem starším 28 let, tak nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění (pět roků z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity - § 40 zákona č. 155/1995 Sb.). Dle evidence žalované získal žalobce v rozhodném období dobu pojištění v délce dvou let a 363 dnů.
Žalobce v žalobě namítal, že lékař OSSZ určil jako datum vzniku plné invalidity den podání žádosti o dávku, avšak žalobcův špatný zdravotní stav trvá již podstatně déle. Žalobce dále uváděl, že po úmrtí rodičů se pohyboval po republice bez stálého bydliště, tedy i bez stálého ošetřujícího lékaře, od roku 1994 jej kvůli zdravotním obtížím nepřijali nikde do zaměstnání a ani subjektivně se na výkon soustavného zaměstnání necítil.
Soud vyžádal ve věci důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR; tato komise shledala žalobce plně invalidním od 5. 8. 1998, tedy od data, kdy byl žalobce psychiatricky vyšetřen odborným lékařem. Vzhledem k tomu, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla považována psychická choroba, u níž je předpoklad dlouhodobějšího vývoje, žádal soud za účelem co nejobjektivněji stanoveného data vzniku invalidity žalobce posouzení znalecké. Soudní znalec z oboru psychiatrie uvedl jako nejpravděpodobnější období vzniku stavu plné invalidity rok 1996, neboť v tomto období se žalobce, byť nesoustavně, snažil o pracovní zapojení. V období dřívějším se zřejmě - s ohledem na žalobcem uváděné obtíže - jednalo o stav invalidity částečné. Takto neurčité stanovení možného data vzniku invalidity soud nepovažoval za vyčerpávající a vyžádal ve věci vypracování znaleckého posouzení kolektivním znaleckým orgánem (Institut postgraduálního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Praze). Uvedený znalecký orgán pak vázal datum vzniku plné invalidity žalobce ke dni 17. 11. 1997 a tuto úvahu odůvodnil nálezem praktické lékařky, která odeslala žalobce pro nepochybné příznaky vážné duševní poruchy k odbornému vyšetření. Toto datum je prvním zaznamenaným objektivním medicínským zjištěním zdravotního stavu žalobce v dostupné zdravotní dokumentaci.
Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 s. ř. s.); dospěl přitom k závěru, že žaloba žalobce nebyla důvodná, a proto ji zamítl.
Z odůvodnění:
Soud neměl z posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovými orgány a znaleckým posudkem znalce (psychiatra) pochybností, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je vážné psychické postižení, které se postupně vyvíjelo. Z provedených důkazů se však soudu - s přihlédnutím k předpokládanému vývoji onemocnění - jevilo datum vzniku stavu plné invalidity žalobce, určené lékařem OSSZ a posudkovou komisí na den znaleckého posouzení pro zbavení způsobilosti k právním úkonům, jako příliš vzdálené od skutečného vzniku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Období stanovené znalcem (psychiatrem) pak je pro určitější datum příliš obecné, dlouhé a neurčité, jak správně uvedl znalecký kolektiv Institutu postgraduálního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Praze. Z tohoto důvodu měl soud za důvodné vyžádání dalšího, a to kolektivního, znaleckého posouzení co nejobjektivnějšího možného data vzniku invalidity žalobce.
Z odůvodnění tohoto znaleckého posouzení pak již měl soud za prokázané, že z veškeré dostupné dokumentace nelze s větší určitostí uvažovat o seriózním stanovení možného data vzniku případné částečné invalidity a je nutno přistoupit na názor, že v případě žalobce je možno takto zvažovat až datum vzniku plné invalidity. Vzhledem k tomu, že ještě v r. 1996 se žalobce ucházel o práci a při lékařské prohlídce byl uznán schopným a lékaře vyhledal až 17. 11. 1997, kdy již byla zjištěna vážná duševní porucha, se soud ztotožnil se závěrem znaleckého kolektivu o tom, že jako datum vzniku plné invalidity žalobce lze nejobjektivněji stanovit datum 17. 11. 1997.
Rozhodným desetiletým obdobím před vznikem plné invalidity je tedy období od 17. 11. 1987 do 16. 11. 1997. Dle osobního listu důchodového pojištění ze dne 8. 7. 1999, který je součástí dávkového spisu žalované, soud zjistil, že v tomto období splnil žalobce dobu pojištění v rozsahu 1503 dní, tedy dobu čtyř roků a 43 dnů. V § 40 zákona č. 155/1995 Sb. je uvedeno, že potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků; tato doba se přitom zjišťuje z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Soudu tedy nezbylo než konstatovat, že v době vydání napadeného rozhodnutí žalované žalobce nesplňoval podmínky ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., neboť byl sice plně invalidní, avšak nezískal pro vznik nároku na plný invalidní důchod potřebnou dobu pojištění. Na této skutečnosti nemohl nic změnit ani fakt, že oproti údaji o prokázané době pojištění v trvání dvou let a 363 dnů, uváděném původně v rozhodnutí žalované, prokázal soud provedenými důkazy existenci čtyř roků a 43 dnů pojištění.
(brt)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.