68/2004
Správní soudnictví a opožděnost kasační stížnosti
Řízení před soudem: opožděnost kasační stížnosti
k § 46 odst. 1 písm. b) a § 106 odst. 2 soudního řádu správního
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Obsahuje-li opožděně podaná kasační stížnost žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, soud usnesením kasační stížnost odmítne jako opožděně podanou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zabývá toliko v odůvodnění tohoto usnesení.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 9/2003-37)
Věc:
Svitlana P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobkyně.Napadeným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek stanovených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně bylo rozhodnuto, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni. Tento soud však její žalobu rozsudkem ze dne 29. 4. 2003 zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Plzni konstatoval, že žalovaný při svém rozhodování nepochybil, jestliže za důvody žádosti o azyl označil strach žalobkyně z jejího manžela a její tíživou ekonomickou situaci v zemi původu. Žalovaný učinil také správný závěr o tom, že vyhrožování ani fyzické násilí, kterého se dopouštěl vůči žalobkyni její bývalý manžel, nemůže být důvodem pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Krajský soud v Plzni zakončil tím, že žalovaný posoudil věc po právní stránce správně, neboť žalobkyní tvrzené skutečnosti nelze podřadit pod pojem "pronásledování" ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu ani pod "důvodné obavy z pronásledování" podle § 12 písm. b) téhož zákona. Uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, a žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalobkyně blanketní kasační stížnost s tím, že ji odůvodní ve lhůtě jednoho měsíce. Dále žádala o prominutí zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti, neboť advokát, který měl podanou kasační stížnost zpracovat, byl nemocen. Žalobkyně také podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s odůvodněním, že výkon rozhodnutí, proti kterému tato stížnost směřuje, by jí způsobil nenahraditelnou a nevratnou újmu. Domnívá se, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob.
Z obsahu soudního spisu vyplynulo, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2003 byl žalobkyni doručen do vlastních rukou v pátek dne 16. 5. 2003, což žalobkyně potvrdila vlastnoručním podpisem na doručence. Napadený rozsudek obsahoval řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti: v poučení rozsudku bylo v souladu s ustanovením § 106 odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.
Kasační stížnost byla podána opožděně a Nejvyšší správní soud ji odmítl.
Z odůvodnění:
Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. počíná lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení končí lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení § 40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen do vlastních rukou v pátek dne 16. 5. 2003. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet v sobotu dne 17. 5. 2003 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pátek dne 30. 5. 2003 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.). Uvedený den - pátek - se svým označením shoduje s označením dne, který určuje její počátek, jímž je den doručení napadeného rozsudku stěžovatelce, tedy pátek dne 16. 5. 2003. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo proto třeba, aby nejpozději dne 30. 5. 2003 byla kasační stížnost předána soudu nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z připojené obálky však plyne, že kasační stížnost byla podána doporučeně pod R 011876 na poště 320 00 Plzeň 20 až 13. 6. 2003, tedy opožděně, přičemž Krajskému soudu v Plzni došla dne 16. 6. 2003.
Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně plyne, že kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2003 odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Za této situace se pak nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Pokud jde o žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti, je třeba poukázat na ustanovení § 106 odst. 2 věta třetí s. ř. s., podle něhož zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
(tur)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.