445/2005
Správní soudnictví a nepřítomnost účastníka řízení při jednání
Ej 520/2004
Řízení před soudem: nepřítomnost účastníka řízení při jednání
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Jestliže žádost o odročení jednání opatřená současně lékařským potvrzením o žalobcově pracovní neschopnosti byla soudu řádně doručena v dostatečném předstihu, avšak soud jednání neodročil a bez přítomnosti žalobce rozhodl ve věci samé, je takový postup vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nelze přitom přihlížet ke skutečnosti, že soudce, který rozhodl ve věci, se o důvodech pro odročení jednání dozvěděl až po jeho skončení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2004, čj. 5 Ads 63/2003-35)
Věc:
Jozef N. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 6. 2002 byl žalobci přiznán od 16. 1. 2002 starobní důchod ve výši 1582 Kč měsíčně.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2003. Dle názoru soudu odpovídalo přezkoumávané rozhodnutí právním předpisům a je v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou č. 228/1993 Sb., o sociálním zabezpečení.
Žalobce (dále "stěžovatel") napadl rozsudek kasační stížností. Kromě věcných námitek zde uvedl, že soud ve věci rozhodl již při prvním jednání, kterého se stěžovatel nemohl účastnit pro nemoc; tuto skutečnost přitom soudu včas a řádně oznámil. Postupem soudu mu bylo zabráněno předložit důkazy svědčící ve prospěch jeho tvrzení, a proto v něm spatřuje důvod pro podání kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. c) a písm. d) s. ř. s. Navrhl proto zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci k novému řízení.
Ze soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Dne 14. 4. 2003 předvolal soud stěžovatele k jednání v předmětné právní věci na den 6. 5. 2003. Stěžovateli bylo předvolání doručeno dne 15. 4. 2003. Dne 2. 5. 2003 byla Městskému soudu v Praze doručena stěžovatelova žádost o odročení jednání z důvodu nemoci doložená kopií potvrzení o pracovní neschopnosti, datující se od 30. 4. 2003. Soudní jednání proběhlo za stěžovatelovy nepřítomnosti; skutečnost, že stěžovatel požádal o odročení jednání, přitom nebyla v protokolu o jednání ze dne 6. 5. 2003 zaznamenána. Soud v protokolu uvedl, že žalobce nebyl přítomen, ač doručení bylo vykázáno, a proto usnesením rozhodl o jednání v jeho nepřítomnosti. Dle úředního záznamu pořízeného samosoudkyní dne 6. 5. 2003 jí byla stěžovatelova omluva předložena až dne 6. 5. 2003 po skončení jednání .
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou.
Z odůvodnění:
Podle § 49 odst. 1 s. ř. s. nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání a předvolá k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. O jednání vyrozumí osoby zúčastněné na řízení. Dle odst. 3 citovaného ustanovení nebrání neúčast řádně předvolaných účastníků projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle § 50.
Podle § 50 s. ř. s. může být jednání z důležitých důvodů odročeno. Soud může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.
Nemoc stěžovatele, jež byla řádně a včas oznámena soudu spolu s žádostí o odročení nařízeného jednání, představuje dle Nejvyššího správního soudu bezpochyby omluvitelnou překážku pro jednání a je důležitým důvodem, pro nějž lze ve smyslu § 50 s. ř. s. jednání odročit. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Nejvyšší správní soud si je vědom, že posouzení uplatňovaných důvodů k odročení jednání je plně v kompetenci soudu, který ve věci jedná, avšak musí být brán zřetel na práva účastníků řízení, k nimž nepochybně právo na projednání věci v jejich přítomnosti patří.
Proto měl soud, který ve věci rozhodoval, nařízené jednání odročit, a nikoliv vydat rozhodnutí ve věci samé. Nelze v tomto případě přihlédnout ani k tomu, že se soudce, jenž jednání nařídil, o důvodech pro odročení jednání dozvěděl až po jeho skončení, neboť tato skutečnost byla soudu známa v dostatečném předstihu, a nemůže jít proto k tíži stěžovatele.
Nejvyšší správní soud tedy shledal důvodnou stěžovatelovu námitku týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro vadu řízení před soudem, neboť tato vada mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozhodnutí soudu je nezákonné pro vadu řízení; proto jej Nejvyšší správní soud dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc současně vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
(aty)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.