45/2004
Správní soudnictví a jiná vada řízení
Řízení před soudem: jiná vada řízení
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
Postup soudu, který vyšel při posuzování souběhu průměrného měsíčního výdělku z výdělečné činnosti a částečného invalidního důchodu ze zprávy zaměstnavatele, která se následně ukázala nepravdivou, a v důsledku toho nesprávně posoudil naplnění zákonných podmínek k úpravě částečného invalidního důchodu, je jinou vadou řízení před soudem [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2003, čj. 2 Ads 12/2003-43)
Věc:
František U. v T. proti České správě sociálního zabezpečení o úpravu částečného invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalované.Žalovaná rozhodla dne 23. 5. 2002 o úpravě částečného invalidního důchodu žalobce tak, že mu důchod měl být nadále vyplácen ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry. Rozhodnutí žalované, založené na § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., vycházelo z jejího zjištění, že dosažený příjem žalobce v roce 2001 činil 139 581 Kč, a že průměrný měsíční příjem žalobce z výdělečné činnosti v předchozím kalendářním roce byl tedy vyšší než 66 %, ale nepřesahoval 80 % žalobcova srovnatelného vyměřovacího základu.
Žalobce proti tomu opravným prostředkem ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích namítl, že v r. 2001 obdržel mimořádně odměnu k 50 letům věku ve výši cca 10 000 Kč a rovněž odměnu k 30 rokům zaměstnání. Jelikož překročení limitu 66 % v jeho případě činilo 0,9 % (168 Kč), považoval krajský soud za zřejmé, že důvodem pro úpravu částečného invalidního důchodu žalobce bylo nesprávné zahrnutí odměny k dosažení 50 let věku do vyměřovacího základu, neboť při nezahrnutí této částky by k překročení limitu zjevně nedošlo. Krajský soud proto rozhodnutí žalované svým rozsudkem ze dne 7. 11. 2002 zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení; přitom jí uložil vyžádat si v dalším řízení opravený přehled o příjmech za rok 2001 od žalobcova zaměstnavatele a věc znovu posoudit s ohledem na to, že bylo rozhodováno na základě nesprávných skutkových zjištění.
Žalovaná v zákonné lhůtě proti rozsudku krajského soudu podala odvolání. Poté, co bylo řízení o něm ze zákona zastaveno (§ 129 odst. 3 s. ř. s.), podala žalovaná kasační stížnost. V kasační stížnosti žalovaná jako stěžovatelka namítla, že krajský soud vydal zrušující rozsudek pouze na základě žalobcova neověřeného tvrzení, aniž si vyžádal zprávu zaměstnavatele. Stěžovatelka vycházela v rozhodnutí o úpravě částečného invalidního důchodu žalobce z přehledu o příjmech v roce 2001, který byl podán žalobcem a potvrzen zaměstnavatelem. Při výpočtu žalobcova dosaženého příjmu stěžovatelka nepochybila, neboť částka vyplacená jako odměna k dosažení 50 let věku nebyla v podkladech pro výpočet zahrnuta. Krajský soud tak podle názoru stěžovatelky nesprávně posoudil právní otázku při neúplném skutkovém zjištění.
Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu pro jinou vadu řízení před soudem podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Pokud jde o skutková zjištění, je třeba brát v úvahu, že před účinností soudního řádu správního postupoval soud v přezkumném řízení podle § 250l a násl. o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002. Podle § 250q mohl sice soud provést důkazy nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí správního orgánu, avšak provádění dokazování nebylo jeho povinností.
Skutečnost, že soud nebyl povinen provádět dokazování, nicméně neznamená, že by mohlo dojít ke zpochybnění skutkových zjištění správního orgánu na základě nekonkrétních a neověřených tvrzení žalobce.
V soudním spise je založen samosoudcem učiněný záznam ze dne 7. 11. 2002, podle nějž mzdová účetní žalobcova zaměstnavatele sdělila, že do příjmů žalobce za rok 2001 byla zahrnuta i mimořádná odměna vyplacená u příležitosti 50 let věku, a přislíbila podání přesné zprávy. Tato zpráva byla soudem vyžádána až 8. 11. 2002, tedy po jednání, které se konalo 7. 11. 2002. Při jednání soudu žalobce uvedl, že obdržel odměnu k dosažení životního a pracovního jubilea, a to ve výši 10 000 Kč. Při tomto jednání byl rovněž vydán rozsudek. Na základě uvedené následné žádosti sdělila mzdová účetní žalobcova zaměstnavatele dne 13. 11. 2002 telefonicky soudu, že při předchozím dotazu poskytla soudu neověřenou informaci, jelikož ve skutečnosti byla do vyměřovacího základu zahrnuta pouze odměna poskytnutá k 30 letům zaměstnání. Mzdová účetní pak dodatečně soudu předložila písemnou zprávu, z níž je zřejmé, že hrubá mzda za rok 2001 činila 132 581 Kč. K ní byla připočtena odměna k 30 letům zaměstnání ve výši 7000 Kč, a vyměřovací základ tak činil celkem 139 581 Kč. Odměna k dosažení 50 let věku ve výši 15 300 Kč však do vyměřovacího základu zahrnuta nebyla.
Krajský soud tedy zrušující rozhodnutí opřel pouze o nedostatečně konkrétní tvrzení žalobce a o nepřesnou zprávu jeho zaměstnavatele. Vyšel z názoru, že stěžovatelka neměla správné podklady pro výpočet, což se vzápětí ukázalo nepravdivým. Zprávu, která mohla být podkladem pro rozhodnutí, si soud vyžádal až po vydání rozsudku a tato zpráva jeho závěr nepodpořila. Takový postup soudu je třeba považovat za jinou vadu řízení před soudem, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Kasační stížnost ovšem namítá i nesprávné posouzení právní otázky soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Při posuzování právní otázky vycházel krajský soud z ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, upravujícího souběh částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti, a z ustanovení § 47 odst. 1 téhož zákona, podle nějž se průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti stanoví z úhrnu příjmů z výdělečné činnosti za období stanovené v odstavci 2 větě první; přitom se za příjem z výdělečné činnosti považuje vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona. Tím je zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který v § 5 odst. 2 písm. d) vylučuje z vyměřovacího základu plnění poskytnuté při příležitosti životního jubilea 50 let věku. Z nepodloženého názoru, že stěžovatelka takové plnění do vyměřovacího základu zahrnula, dovodil soud, že k překročení limitu 66 % nedošlo. Podle názoru soudu proto nebyl dán důvod pro aplikaci ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a pro úpravu invalidního důchodu. V důsledku nesprávných skutkových okolností tak krajský soud nesprávně posoudil i právní otázku v tom, že stěžovatelkou aplikované ustanovení zákona nebylo důvodné.
(oš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.