Vydání 1/2004

Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a namítl, že výzva soudu k zaplacení soudního poplatku ze dne 12. 12. 2002 nebyla žalobci doručena, přičemž nebyly ani splněny podmínky pro naplnění doručení třetím dnem od uložení této písemnosti ve smyslu § 47 odst. 3 o. s. ř. Tento závěr opírá stěžovatel zejména o to, že v době doručování výzvy se v místě doručování nezdržoval a ze strany pošty nebyl dodržen postup stanovený pro doručování. Z napadeného usnesení navíc jednoznačně nevyplývá, které konkrétní řízení bylo zastaveno, neboť v něm nejsou specifikována příslušná rozhodnutí správního orgánu.

Kasační stížnost není důvodná.

Z obsahu spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel podal správní žalobu proti čtyřem rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě. Protože při podání žaloby zaplatil soudní poplatek pouze ve výši 1000 Kč namísto celkové částky 4000 Kč [poplatek činil částku 1000 Kč za žalobu vztahující se k jednomu rozhodnutí správního orgánu, jak vyplývá z položky 15 přílohy k zákonu ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném k 31. 12. 2002 (dále též zákon o soudních poplatcích)]¹⁾, byl v souladu s § 9 odst. 1 téhož zákona vyzván k doplacení soudního poplatku v částce 3000 Kč ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy a zároveň byl poučen, že v případě nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě bude řízení zastaveno. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla zástupci žalobce doručena dne 13. 12. 2002, jak vyplývá z údajů na doručence, a protože v tomto případě neměl účastník osobně v řízení něco vykonat (soudní poplatek lze zaplatit prostřednictvím zástupce účastníka, což se také zpravidla děje), nutno lhůtu k zaplacení soudního poplatku odvíjet od doručení výzvy zástupci stěžovatele (§ 49 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k zaplacení poplatku v tomto případě skončila dne 23. 12. 2002, a protože soudní poplatek v této lhůtě a ani později zaplacen nebyl, krajský soud postupoval správně, když řízení zastavil podle § 47 písm. c) s. ř. s. s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Pro úplnost lze uvést, že stěžovatel by nemohl být úspěšný ani z důvodu, jehož se výslovně v kasační stížnosti dovolává, a to z následujících důvodů:

Krajský soud zaslal výzvu k zaplacení soudního poplatku rovněž stěžovateli, a protože na uvedené adrese nebyl zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, byla písemnost dne 13. 12. 2002 uložena a adresát byl o uložení zásilky písemně vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že si nevyzvedl zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů od uložení (nejednalo se o písemnost, která měla být doručena do vlastních rukou), považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§ 47 odst. 3 o. s. ř.). Z toho plyne, že žalobci byla výzva k zaplacení soudního poplatku doručena dne 16. 12. 2002, takže lhůta k zaplacení soudního poplatku skončila dne 27. 12. 2002 (tato lhůta sice skončila dne 26. 12. 2002, tento den však byl svátek, takže posledním dnem lhůty byl nejblíže následující pracovní den).

Z poštovní relace přitom nevyplývá, že by se žalobce v místě doručování nezdržoval, jak zástupce žalobce tvrdí, přičemž zástupce žalobce nijak nezdůvodnil, proč se žalobce v době doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku nezdržoval na adrese uváděné v žalobě z 5. 12. 2002 a v kasační stížnosti z 27. 3. 2003 a toto své tvrzení nijak nedoložil. Za takové situace pak námitka žalobcova zástupce, že žalobce se v uvedené době nezdržoval na adrese uvedené v žalobě, vyznívá pouze jako účelové tvrzení.

Jak však bylo výše uvedeno, pro posouzení věci je stejně rozhodující okamžik doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku zástupci žalobce (u něhož je doručení výzvy nepochybné), a byl tak dán důvod k zastavení řízení z důvodů již vyložených. Kasační stížnost není tedy důvodná, a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).