Vydání 2/2004

Číslo: 2/2004 · Ročník: II

111/2004

Správní soudnictví a delegace

Řízení před soudem: delegace
k § 9 odst. 1 a 2 a § 36 odst. 3 soudního řádu správního
Skutečnost, že příslušný krajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť dospěl k závěru, že žaloba je zjevně neúspěšná, není důvodem pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu. Nejvyšší správní soud takový návrh zamítne, neboť podmínky pro postup podle § 9 odst. 1 s. ř. s. nebyly splněny a nebyly ani shledány závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému krajskému soudu než místně příslušnému (§ 9 odst. 2 s. ř. s.).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2003, čj. Nad 88/2003-69)
Věc:
Jiří K. v P. proti Finančnímu úřadu pro Prahu 3 a Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
V žalobě podané dne 28. 11. 2001 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 3 ze dne 15. 10. 2001 a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 4. 9. 2001. Dále požadoval, aby soud Finančnímu úřadu pro Prahu 3 uložil doručit žalobci platební výměry ze dne 13. 9. 1999 a 2. 11. 1999, a to ve lhůtě třiceti dnů od právní moci soudního rozhodnutí. Žalobce současně požádal o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze, odkazuje na zjevnou neúspěšnost návrhu, dne 7. 4. 2003 podle § 36 odst. 3 s. ř. s. žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítl. Toto rozhodnutí žalobce napadl dne 28. 4. 2003 kasační stížností.
Žalobce rovněž dne 18. 4. 2003 vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud o této námitce rozhodl dne 18. 6. 2003 tak, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karla Ch., JUDr. Blanka B., JUDr. Naděžda T. a JUDr. Jana N. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud také konstatoval, že neshledal-li zákonné důvody pro vyloučení soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci podle § 8 odst. 1 s. ř. s., není na místě ani tzv.
delegace
nutná.
Po podání kasační stížnosti proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků byl žalobce Městským soudem v Praze vyzván k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Žalobce však podáním ze dne 28. 7. 2003 opět požádal o osvobození od soudních poplatků a zároveň podal návrh, aby tato věc byla podle ustanovení § 9 odst. 2 s. ř. s. přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil tím, že vhodnost dovozuje zejména z ustanovení § 8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Podle žalobce totiž nelze nijak předpokládat, že by mohl senát 38 Ca v této věci rozhodnout spravedlivě a nestranně, neboť by byl
de facto
nucen přezkoumávat své již dříve učiněné rozhodnutí. Žalobce považoval za doložené, že senát 38 Ca nemůže v této věci jednat, protože se soudci podíleli na projednávání či rozhodování věci v předchozím soudním řízení.
Městský soud v Praze spis předložil Nejvyššímu správního soudu k rozhodnutí podle § 9 odst. 2 s. ř. s., neboť měl za to, že až po rozhodnutí o tomto návrhu bude možno dále činit potřebné úkony ohledně podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 9 odst. 1 s. ř. s. přikáže Nejvyšší správní soud věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle odst. 2 téhož ustanovení může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
Z výše uvedeného plyne, že žalobce spatřuje důvod vhodnosti v ustanovení § 8 odst. 1 větě druhé s. ř. s., podle něhož jsou vyloučeni též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Jak již bylo výše uvedeno, pokud by došlo k tomu, že by byli vyloučeni soudci specializovaných senátů Městského soudu v Praze a nebylo by možné sestavit senát, postupoval by Nejvyšší správní soud podle § 9 odst. 1 s. ř. s. a přikázal by věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu (tzv.
delegace
nutná). K takové situaci však nedošlo, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003. Pro delegaci nutnou nejsou tedy splněny podmínky ustanovení § 9 odst. 1 s. ř. s.
Pokud jde o tzv. delegaci vhodnou, jíž se žalobce dovolává, mohou být důvody vhodnosti různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci, konkrétně žádosti o osvobození od soudních poplatků, jinému soudu. Podmínky pro postup podle § 9 odst. 1 s. ř. s., tedy pro delegaci nutnou, splněny nebyly a nebyly ani shledány závažné důvody, pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému krajskému soudu než místně příslušnému.
(tur)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.