1232/2007
Správní rozhodnutí: soulad výroku s odůvodněním. Správní trestání: provozování rozhlasového a televizního vysílání
Ejk 294/2007
Správní rozhodnutí: soulad výroku s odůvodněním
Správní trestání: provozování rozhlasového a televizního vysílání
k čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
k § 60 odst. 1 písm. l) a odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů
Jestliže jednotlivé odstavce § 60 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, stanoví jiné zákonné rozmezí pro uložení sankce za porušení povinností v tom kterém odstavci uvedených, nelze se při ukládání sankce za správní delikt od takto vymezené pravomoci pro ukládání sankcí odchýlit. Takový postup by byl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Proto za naplnění skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (tj. zařazení do vysílání od 6.00 hodin do 22.00 hodin pořadů a upoutávek, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých), nelze uložit pokutu podle § 60 odst. 1 písm. l) téhož zákona (tj. nedodržení povinností stanovených pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů).
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2007, čj. 10 Ca 378/2006-31)
Věc:
Česká televize proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty.Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila dne 4. 10. 2006 žalobkyni podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši 100 000 Kč za porušení povinnosti stanovené v § 32 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona. Povinnost měla žalobkyně porušit tím, že ve dnech 13. až 15. 5. 2006 v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin odvysílala na programu ČT 1 reklamu na časopis TV Max, která je svým hororovým obsahem nevhodná pro děti a mladistvé, neboť mohla svou brutalitou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. V analýze byl reklamní spot popsán takto: „
Pět mladých lidí v kuchyni u stolu mlčky konzumuje jídlo, jeden z mužů se náhle rozkašle, napolo povstane, dva vedle sedící mladíci jej tlučou do zad v přesvědčení, že mu ‚zaskočilo‘. Muž se však svíjí, proto jej pevně uchopí za paže a násilím povalí na stůl mezi nádobí, za hřmotu talířů a děsivého křiku kamera zabírá břicho muže, kde se pod trikem hýbe jakýsi předmět, až náhle z břicha vystřelí podlouhlý zakrvácený předmět válcovitého tvaru a krev přitom postříká oděv poblíž stojící a ječící ženy. Váleček padá na zem, ruka jej zvedá, strhává obal a objevuje se výtisk časopisu TV Max. V tomto okamžiku zaznívají slova: ‚To není sci-fi, to je TV Max, sto stran kvalitního a přehledného televizního programu za pět korun na 14 dní‘. Všech pět mladých lidí se dívá na titulní stranu magazínu, v obraze je nápis ‚5 Kč na 14 dní‘ a ‚v prodeji v pondělí‘.
“ Vyhodnocení uvádí, že byl použit motiv z thrillerového filmu Vetřelec
, dospělými diváky je spot hodnocen jako nevkusný a hororový, pro dětského diváka je vnímání spojeno se strachem a děsem, může negativně ovlivnit psychiku dětí, a proto by neměl být vysílán od 6.00 do 22.00 hodin a jeho zařazení v této době je možné kvalifikovat jako porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. Žalovaná tak v odůvodnění dospěla k závěru, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce v mezích zákona a rozhodla dle § 60 odst. 3 písm. d) tohoto zákona o uložení pokuty v uvedené výši.Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, ve které mimo jiné namítala, že věc žalovaná správně nekvalifikovala. Již ve vyjádření k zahájenému správnímu řízení poukázala na to, že nešlo o pořad ani upoutávku, ale o reklamní spot zařazený do bloku reklam a řádně oddělený od ostatních pořadů. K porušení uvedeného ustanovení zákona nemohlo dojít, neboť zakotvuje povinnost nezařazovat v době od 6.00 hod. do 22.00 hod. do vysílání pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Pořadem je podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona „
obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část vysílání
“. V daném případě se nejednalo o pořad ani upoutávku, ale o reklamu, tedy o „jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou hodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků
“ dle § 2 odst. 1 písm. n) citovaného zákona. Aplikace § 32 odst. 1 písm. g) téhož zákona tak je nesprávná.Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ohledně nesprávné kvalifikace jednání uvedla, že trvá na právní kvalifikaci, protože smyslem daného ustanovení je chránit děti a mladistvé před fyzickým, psychickým nebo mravním ohrožením.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Ustanovení § 32 zákona č. 231/2001 Sb. zakotvuje základní povinnosti provozovatelů vysílání a v jednotlivých ustanoveních váže stanovené povinnosti k vysílání jako takovému, k programu, k vysílání pořadu či upoutávky nebo k reklamě, teleshoppingu atd. Zákon obsahuje kromě definice reklamy i definici pojmu „program“, „pořad“ apod. (§ 2), není však v něm definována upoutávka. Kromě základních povinností zákon rovněž stanoví další povinnosti provozovatelů, jimiž je zavazuje ve vztahu k vysílání reklamy, teleshoppingu a sponzorování pořadů (§ 48 a násl. zákona).
V návaznosti na zakotvení zákonných povinností jsou v § 60 odst. 1 až 6 téhož zákona vymezeny skutkové podstaty správních deliktů, a to ve většině případů s výslovným odkazem na ustanovení zákona, v němž je zakotvena povinnost; jednotlivé odstavce § 60 stanoví jiné zákonné rozmezí pro uložení sankce za porušení povinností v tom kterém odstavci uvedených. Při ukládání sankce za správní delikt se nelze od takto vymezené pravomoci pro ukládání sankcí odchýlit; takový postup je v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ustanovení § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. skutkovou podstatu (žádného) správního deliktu nevymezuje konkrétním odkazem na § 32 odst. 1 písm. g) téhož zákona, ani slovním popisem jednání odpovídajícím tomuto ustanovení, neboť tak činí až v § 60 odst. 3 písm. d). Výrok rozhodnutí je proto vnitřně rozporný a je v rozporu se zákonným vymezením skutkových podstat správních deliktů. Podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona nelze uložit pokutu za naplnění skutkové podstaty správního deliktu vymezeného v ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona.
Podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona pokutu od 20 000 Kč do 10 000 000 Kč uloží Rada provozovateli vysílání, pokud zařazuje do vysílání od 6.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých [tj. tomu, kdo jedná v rozporu se zákazem v § 32 odst. 1 písm. g) zákona].
Zatímco výrokem napadeného rozhodnutí byla pokuta ve výši 100 000 Kč žalobkyni uložena podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona, podle odůvodnění tohoto rozhodnutí Rada rozhodla dle § 60 odst. 3 písm. d) zákona a při stanovení její výše vycházela ze zákonného rozpětí 20 000 až 10 000 000 Kč, přičemž skutek podřadila pod skutkovou podstatu zde vymezenou s odvoláním na § 32 odst. 1 písm. g) zákona. Tento rozpor mezi výrokem a odůvodněním činí rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.