Vydání 11/2013

(...) Žalovaný svůj závěr o nepřípustnosti odvolání založil na tom, že sdělení magistrátu ze dne 21. 12. 2010 není rozhodnutím vydaným ve správním řízení, a z tohoto důvodu se proti němu nelze odvolat. I městský soud se proto zaměřil nejprve na otázku, jakou povahu má potvrzení o finanční způsobilosti podle zákona o silniční dopravě. Přitom vyšel ze znění § 4a zákona o silniční dopravě a ze znění vyhlášky č. 366/1999 Sb., o způsobu prokázání finanční způsobilosti dopravcem. (...)

Mezi žalobkyní a žalovaným je spor o to, zda potvrzení o finanční způsobilosti je rozhodnutím vydávaným ve správním řízení či zda jde o pouhé osvědčení dle § 154 správního řádu z roku 2004.

Ze shora uvedeného ustanovení zákona o silniční dopravě žalovaný dovodil, že samo potvrzení o finanční způsobilosti ještě dopravci žádná práva ani povinnosti nezakládá. Tomu, že nejde o rozhodnutí, odpovídá i samotný název tohoto dokladu – „“. Žalobkyně na druhé straně argumentuje tím, že potvrzení vydává příslušný úřad nikoli na základě údajů z vlastní evidence, ale na základě dokladů, které mu musí předložit žadatel o vydání takového potvrzení.

Městský soud se přiklonil k výkladu prezentovanému žalovaným. Pouhá skutečnost, že potvrzení je vydáváno na základě dokladů předložených žadatelem, ještě neznamená, že by nemohlo jít o úkon dle § 154 správního řádu z roku 2004. Jak sama žalobkyně uvádí, osvědčení úředně potvrzuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny, a vydává se v případech, kdy není třeba autoritativního zjištění (o věci není pochybnost nebo spor a není ani jinak třeba užít správního uvážení nebo vyložit neurčitý pojem; osvědčují se skutečnosti úředně zřejmé, zpravidla z vnitřních zdrojů vykonavatele veřejné správy, který osvědčení vydává). Dle názoru městského soudu všem těmto požadavkům potvrzení o finanční způsobilosti dle § 4a zákona o silniční dopravě vyhovuje.

Zákonné limity pro vydání potvrzení jsou nastaveny v § 4a zákona o silniční dopravě a ve vyhlášce o způsobu prokázání finanční způsobilosti dopravcem zcela jasně a při definici pojmu nejsou užívány žádné neurčité pojmy, které by bylo zapotřebí vykládat. Rovněž seznam náležitostí, které je třeba k vydání tohoto potvrzení předložit, je formulován jasně – jde o účetní doklady, u nichž lze velmi snadno zjistit, zda zákonným kritériím vyhovují, či nikoli. Jde o provedení triviální početní operace a následné porovnání dvou číselných údajů.

Uvedené závěry plně potvrzuje úprava provedená vyhláškou o způsobu prokázání finanční způsobilosti dopravcem. Z ní vyplývá, že potvrzení má dopravní úřad vydat v poměrně krátké lhůtě 15 pracovních dnů ode dne podání žádosti, nehovoří o tom, že by dopravní úřad o žádosti zahajoval či vedl správní řízení – veškeré podklady potřebné k posouzení žádosti je ostatně povinen dopravce předložit již současně s žádostí, provádění důkazů se nepředpokládá a lze si je představit jen obtížně. Úprava v § 5 vyhlášky o způsobu prokázání finanční způsobilosti dopravcem týkající se náležitostí potvrzení také zcela jasně svědčí o tom, že nejde o správní rozhodnutí (vůči němuž by bylo např. možno podat odvolání), ale o osvědčení ve smyslu § 154 správního řádu z roku 2004.

Nelze se ztotožnit s žalobkyní ani v tom, že potvrzení je vydáváno „“, a že se tedy jedná o správní rozhodnutí. Ze znění zákona o silniční dopravě nelze dovodit žádnou oporu pro takový závěr. Potvrzení o finanční způsobilosti se vydává pravidelně, jedenkrát ročně, nejde tu o odstraňování pochybností, ale o každoroční pravidelnou „“ (ověření) toho, zda se u dotčeného subjektu situace od předchozí „“ nezměnila. Jde tedy o „“ čistě preventivní, prováděnou pravidelně u každého dopravce bez rozdílu.

Záměr zákonodárce směřující k tomu, že potvrzení o finanční způsobilosti má mít charakter pouhého osvědčení a nikoli deklaratorního rozhodnutí, je možno v textu právních předpisů vysledovat zcela zřetelně a má svůj racionální smysl. Jediným subjektem, jehož se potvrzení o finanční způsobilosti myslitelně může dotýkat, je sám dopravce, pro nějž jde pouze o jeden z dokladů potřebných k vydání (či dalšímu trvání) , práva ostatních osob vydáním tohoto potvrzení nemohou být dotčena. Právě vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z podkladů pro vydání (či další trvání) , je v zájmu dopravce, aby postup při vydávání potvrzení byl pokud možno co nejjednodušší a nejrychlejší.

Městský soud proto činí dílčí závěr, že potvrzení o finanční způsobilosti není rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, ale jde o osvědčení dle § 154 správního řádu z roku 2004. Žalobkyně pak pro tento případ namítá, že nevydání osvědčení musí být rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. přezkoumatelným ve správním soudnictví. Ani s tímto názorem městský soud nesouhlasí.

Předně je třeba konstatovat, že předmětem žaloby tu není samo nevydání osvědčení magistrátem, ale rozhodnutí žalovaného, jímž byl vyjádřen názor, že vyrozumění vydané magistrátem není rozhodnutím vydaným ve správním řízení, proti němuž by bylo možno podat odvolání.

Podle § 155 odst. 3 správního řádu „[p]“. Tomuto ustanovení odpovídá § 4 odst. 6 vyhlášky o způsobu prokázání finanční způsobilosti dopravcem, podle něhož „[n]“.

Správní řád z roku 2004 tedy výslovně upravuje postup, kdy je správní orgán žádán o učinění úkonu dle § 154 správního řádu z roku 2004, ačkoli pro jeho učinění nejsou splněny podmínky. Z formulace § 155 odst. 3 správního řádu z roku 2004 je přitom zjevné, že v takovém případě správní orgán nevydává rozhodnutí, jak se domnívá žalobkyně, ale dotčenou osobu toliko „“ o tom, že příslušný úkon neprovede, resp. slovy vyhlášky vyrozumí o tom, že finanční způsobilost nepotvrdí.

Uvedený názor lze podpořit i citací z komentářové literatury – Vedral, J. . 2. vyd. Praha: Bova Polygon, 2012. V komentáři k § 155 odst. 3 správního řádu z roku 2004 se tu uvádí: „ ,žádosti‘ [z roku 2004] [z roku 2004]

[z roku 2004]

[§ 67 odst. 2 správního řádu z roku 2004] .“

Zákon o silniční dopravě ve vztahu k potvrzení o finanční způsobilosti žádnou shora zmiňovanou odlišnost oproti obecné úpravě vyplývající ze správního řádu z roku 2004 neobsahuje. Je tedy správný závěr žalovaného, že vyrozumění magistrátu ze dne 21. 12. 2010 nebylo rozhodnutím ve správním řízení a nebylo proti němu možno podat odvolání. Šlo totiž o „“ podle § 155 odst. 3 správního řádu z roku 2004. Z tohoto důvodu skutečně žalovanému nezbylo než odvolání jako nepřípustné zamítnout.

Shora uvedený závěr ovšem neznamená, že by se dopravce nemohl proti nevydání potvrzení o finanční způsobilosti nijak bránit před správním soudem. Je třeba znovu zopakovat, že předmětem přezkumu v daném případě není postup magistrátu, ale rozhodnutí Ministerstva dopravy. Také z tohoto důvodu nemohou být poukazy žalobce na judikaturu týkající se možnosti soudního přezkumu rozhodnutí o nevydání osvědčení, nadto jde o judikaturu vztahující se k řízením podle jiné úpravy procesní (správní řád z roku 1967) i jiné úpravy hmotněprávní. Městský soud nyní řešil otázku možných opravných prostředků proti postupu magistrátu nikoli před správním soudem, ale ve správním řízení. Ztotožnil se přitom s názorem žalovaného, že správní řád z roku 2004 opravné prostředky proti postupu magistrátu nepřipouští. Pokud jde o možnost obrany před správním soudem, městský soud nijak nevylučuje možnost obrany např. prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s. K tomu městský soud poukazuje na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu obsažené v usnesení ze dne 18. 9. 2012, čj. 2 As 86/2010-76, č. 2725/2013 Sb. NSS, které jsou podle názoru zdejšího soudu na projednávanou věc analogicky použitelné.