Vydání 10/2019

[13] Podle § 118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu policista může při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen ,,technický prostředek") nebo odtažením vozidla, jestliže řidič řídil motorové vozidlo, přestože mu byl soudem uložen trest nebo správním orgánem uložen správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

[14] Podle § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu policista je oprávněn z důvodů uvedených v § 118a odst. 1 písm. a) až h) zadržet řidičský průkaz. Po zadržení řidičského průkazu oznámí policista bez zbytečného odkladu zadržení řidičského průkazu registru řidičů, u zahraničních řidičů příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

[15] Podle § 118b odst. 2 zákona o silničním provozu po dobu zadržení řidičského průkazu nesmí držitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo.

[16] Podle § 118c odst. 1 věty první zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118b zahájí řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu; jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, zahájí řízení po předchozím souhlasu státního zástupce.

[17] Nejvyšší správní soud uvádí, že sporná je mezi stěžovatelem a žalovaným otázka, zda lze podle § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu zadržet řidičský průkaz řidiče, kterému byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel, resp. zda lze zadržet řidičský průkaz řidiče, kterému byla uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel, v důsledku čehož je zadržen neplatný řidičský průkaz. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem z § 94a odst. 1, § 105 odst. 1 písm. g) a § 118 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu dovodil, že dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel, stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění. Z uvedeného plyne, že údaj o řidičském oprávnění uvedený v řidičském průkazu byl v okamžiku jeho zadržení neplatný, což způsobilo neplatnost celého řidičského průkazu. Tato skutečnost podle Nejvyššího správního soudu nicméně nebrání zadržení řidičského průkazu z důvodu uvedeného v ustanovení § 118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu.

[18] Krajský soud správně uvedl, že pokud je řidiči zadržen řidičský průkaz podle § 118a odst. 1 písm. a) až g) zákona o silničním provozu, nedochází tím bez dalšího k pozbytí řidičského oprávnění, a proto zákon o silničním provozu výslovně stanovuje, že řidič, kterému byl zadržen řidičský průkaz, nesmí řídit motorová vozidla. Naproti tomu v případě zadržení řidičského průkazu kvůli skutečnosti uvedené v § 118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, jako tomu bylo v případě stěžovatele, řidič již pozbyl řidičské oprávnění, a proto podle krajského soudu zákon o silničním provozu výslovně nestanovuje, že takový řidič nesmí dále řídit, neboť mu již byla sankce zákazu řízení uložena.

[19] Nejvyšší správní soud s tímto právním názorem souhlasí jen v dílčí části. Nastíněný závěr je nepochybně platný do okamžiku, kdy trvá původní sankce zákazu řízení motorových vozidel, a tudíž se nejeví jako nezbytné stanovit, že řidič nesmí od okamžiku zadržení řidičského průkazu řídit motorová vozidla. Krajský soud však přehlédl tu část doby, která nastane po uběhnutí zbývající doby původního zákazu činnosti až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu, k němuž dojde v návaznosti na jednání řidiče, pro které byl zadržen (sice neplatný) řidičský průkaz. Pokud by totiž zákon o silničním provozu nestanovil, že řidič nesmí řídit až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu, po uběhnutí doby původního zákazu řízení by oprávnění řidiče „“, jakkoliv by své oprávnění (okamžitě a bez dalšího) nemohl prokázat řidičským průkazem, neboť ten mu byl (správně) zasahujícím policistou, resp. správním orgánem, zadržen. Názor krajského soudu by tak ve svém důsledku znamenal, že by správní orgány po skončení původního zákazu řízení motorových vozidel musely stěžovateli řidičský průkaz vydat, neboť by neexistoval zákonný důvod pro jeho zadržení, resp. by neexistoval důvod, pro který by nesměl řídit motorová vozidla. Takový závěr však Nejvyšší správní soud z příslušných ustanovení zákona o silničním provozu neučinil. Zadržení řidičského průkazu v případě stěžovatele bylo namístě s tím, že jinak obvyklé účinky zadržení řidičského průkazu, tj. že řidič nesmí až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu řídit motorová vozidla, nastanou až po skončení původního zákazu řízení motorových vozidel.

[20] Krajský soud proto ve svých závěrech částečně pochybil, nicméně žalobu správně zamítl, a proto není nezbytné napadený rozsudek zrušit. Podle Nejvyššího správního soudu v souladu se zásadou procesní ekonomie postačuje korekce odůvodnění závěrů krajského soudu, tak jak byla provedena výše.

[21] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani názoru stěžovatele, že mu neměly správní orgány řidičský průkaz odebrat. Zákon o silničním provozu totiž i ve stěžovatelově případě počítal se zadržením řidičského průkazu až do okamžiku pravomocného vydání rozhodnutí o trestném činu. Dále je zcela irelevantní, že stěžovatele o udělení sankce zákazu řízení motorových vozidel (údajně) jeho zástupce neinformoval. Bylo zcela na vůli stěžovatele, zda se nechá v přestupkovém řízení zastoupit (jeho slovy nechvalně známým) zástupcem. Pokud takto stěžovatel učinil, musí nést důsledky svého rozhodnutí. Pro úplnost však Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel nastíněné tvrzení nepodložil žádnými důkazy.

[22] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že § 118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu nedopadá pouze na zahraniční řidiče, jak mylně dovozuje stěžovatel. Takový závěr nelze dovodit z žádného ustanovení zákona o silničním provozu. Podle Nejvyššího správního soudu již krajský soud přitom v dané souvislosti přiléhavě upozornil, že v případě uložení sankce zákazu řízení motorových vozidel zahraničnímu řidiči dopadá i na něj ztráta řidičského oprávnění, byť se vztahuje svou působností pouze na území České republiky. Jak český řidič, tak zahraniční řidič tedy ztrácí dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zákazu činnosti řídit motorová vozidla řidičské oprávnění na území České republiky. Avšak pouze řidič, který disponuje řidičským průkazem České republiky, má stanovenu povinnost odevzdat řidičský průkaz příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností s tím, že zahraničnímu řidiči z povahy věci takovou povinnost stanovit není možné, neboť orgány České republiky obecně nemohou zabavit průkazy či doklady vydané orgány jiných států. Ve věci sp. zn. 9 As 93/2014 Nejvyšší správní soud neřešil otázku aplikace § 118a odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, a proto v něm vyslovené právní názory nedopadají na nyní posuzovaný případ.