Správní řízení: stavení lhůty pro rozhodnutí o návrhu; nezbytná doba k opatření údajů
k § 71 odst. 4 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Vyzve-li správní orgán usnesením účastníka k předložení podkladů nezbytných pro rozhodnutí ve věci a účastník proti tomuto usnesení podá rozklad, nelze považovat dobu řízení o tomto rozkladu (v daném případě delší než 3 měsíce) za dobu nezbytně nutnou, po kterou neběží lhůta pro rozhodnutí o návrhu (ve věci) podle § 71 odst. 4 správního řádu z roku 2004.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2013, čj. 62 A 92/2012-64)
Věc:
Společnost s ručením omezeným STUDENT AGENCY proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o vydání rozhodnutí.
Návrh žalobkyně podle § 114 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, byl doručen žalovanému dne 3. 4. 2012.
Dne 10. 4. 2012 žalovaný vydal usnesení, kterým vyzval Českou republikou - Ministerstvo vnitra (centrální zadavatel) k předložení podkladů a účastníkům řízení stanovil lhůtu k důkazním a jiným návrhům (do 17. 4. 2012) a lhůtu k vyjádření k podkladům rozhodnutí (do 19. 4. 2012).
Dne 18. 4. obdržel žalovaný vyjádření centrálního zadavatele.
Dne 20. 4. 2012 vydal žalovaný usnesení, kterým uložil žalobkyni předložit seznam referenčních zakázek obdobného charakteru a rozsahu, jako je předmět šetřené zakázky. Následně obdržel vyjádření, v němž žalobkyně s uloženou povinností nesouhlasila. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně rozklad, kde namítala, že uložení povinnosti v napadeném rozhodnutí postrádá jakoukoli právní či věcnou oporu.
Usnesením ze dne 17. 5. 2012 žalovaný uložil žalobkyni předložit další dokumenty. Žalobkyně s uloženou povinností opětovně nesouhlasila a podala i proti tomuto usnesení rozklad.
Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2012 předseda žalovaného usnesení ze dne 20. 4. 2012 potvrdil a podaný rozklad zamítl.
Usnesením ze dne 23. 7. 2012 stanovil žalovaný účastníkům řízení lhůtu do 6. 8. 2012 k předkládání důkazních či jiných návrhů. Proti tomuto usnesení podal rozklad centrální zadavatel.
Usnesením ze dne 26. 7. 2012 uložil žalovaný centrálnímu zadavateli předložit originál dokumentace o veřejné zakázce.
Usnesením ze dne 7. 8. 2012 žalovaný ustanovil znalce - prof. Ing. Václava Smejkala, CSc. LLM. k vypracování znaleckého posudku, kdy žalobce namítl podjatost ustanoveného znalce.
Rozhodnutím ze dne 29. 8. 2012 předseda žalovaného usnesení ze dne 17. 5. 2012 potvrdil a podaný rozklad zamítl.
Usnesením ze dne 5. 9. 2012 ustanovil žalovaný znalce - Ing. Vladimíra Vlachovského k vypracování znaleckého posudku, kde odpoví na tytéž otázky, které byly formulovány v usnesení o ustanovení znalcem prof. Ing. Václavem Smejkalem, CSc., LLM. Znalec Ing. Vladimír Vlachovský však oznámil svoji podjatost a žalovaný jej vyloučil.
Usnesením ze dne 1. 10. 2012 byla námitka podjatosti znalce prof. Ing. Václava Smejkala, CSc., LLM., zamítnuta. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně rozklad.
Usnesením ze dne 30. 10. 2012 ustanovil žalovaný znalce - Ing. Toni Kolucha, Ph.D., k vypracování znaleckého posudku, kde odpoví na tytéž otázky, které byly formulovány v usnesení o ustanovení znalcem prof. Ing. Václavem Smejkalem, CSc., LLM.
Následně se žalobkyně domáhala u Krajského soudu ochrany před nečinností žalovaného. Žalobkyně má za to, že žalovaný porušil § 6 odst. 1 a § 71 správního řádu, neboť měl rozhodnout o jejím návrhu nejpozději do 60 dnů ode dne 3. 4. 2012, kdy bylo správní řízení zahájeno.
Žalovaný ve svém vyjádření výslovně potvrdil, že správní řízení bylo zahájeno dne 3. 4. 2012 a dosud nebylo věcně rozhodnuto. Podle žalovaného však existují okolnosti, které rozhodnutí ve věci brání. Žalovaný učinil celou řadu nezbytných úkonů za účelem zjištění úplného stavu věci. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně proti usnesením, kterými jí byly uloženy povinnosti k předložení listin osvědčujících jeho aktivní legitimaci, podala rozklady. O těchto rozkladech muselo být podle žalovaného rozhodnuto dříve, než bude rozhodnuto ve věci. Vzhledem k tomu nebylo možné o věci rozhodnout ve lhůtě podle § 71 odst. 3 správního řádu.
Krajský soud rozhodl, že žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o návrhu žalobkyně do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
Z odůvodnění:
(...) Pokud jde o dokumentaci k veřejné zakázce, tak tu si žalovaný vyžádal od centrálního zadavatele 11. 4. 2012 a stanovil pro její předložení lhůtu 7 dní, která marně uplynula 18. 4. 2012. Poté žalovaný znovu vyzval centrálního zadavatele k předložení dokumentace až usnesením ze dne 26. 7. 2012. Více než tři měsíce tedy žalovaný předložení dokumentace nijak neurgoval ani neučinil žádný jiný úkon, který by mohl být vnímán jako pokus dokumentaci si od zadavatele opatřit. Podle názoru soudu takový postup žalovaného založil jeho nečinnost.
Pokud se žalovaný domnívá, že lhůta pro vydání rozhodnutí neběžela ode dne, kdy centrálního zadavatele k předložení dokumentace vyzval, až do dne, kdy centrální zadavatel dokumentaci předložil, nelze s ním souhlasit. Ustanovení § 71 odst. 4 správního řádu totiž stanoví, že lhůty pro vydání rozhodnutí neběží po dobu nezbytnou k opatření podkladů od dotčené osoby, umožňuje-li je zvláštní předpis vyžadovat. Dobou nezbytnou je přitom podle názoru soudu třeba zásadně rozumět dobu, kterou žalovaný pro předložení podkladů stanoví v usnesení, jímž je osoba k předložení podkladů vyzvána. Tato doba může být na základě odůvodněné žádosti prodloužena, pokud si to okolnosti případu vyžadují. V daném případě tedy dobou nezbytnou k přeložení dokumentace byla lhůta 7 dní, která uplynula ještě předtím, než zadavatel předložil vyjádření podle § 114 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách, a než tedy lhůta k vydání rozhodnutí vůbec začala běžet. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak začala běžet 19. 4. 2012.
Stavení lhůty podle § 71 odst. 4 správního řádu na několik měsíců nemůže být založeno na postupu správního orgánu, který k předložení podkladů jedenkrát vyzve a poté několik měsíců vyčkává, zda osoba, která byla k předložení podkladů vyzvána, tyto podklady předloží, přestože jí již dávno lhůta k jejich předložení uplynula. Absurdnost závěru žalovaného o stavení lhůty dokresluje právě dané řízení, neboť podle žalovaného zadavatel nepředložil kompletní dokumentaci ani do dnešního dne. Byl-li by závěr žalovaného správný, lhůta pro vydání rozhodnutí by tedy stále neběžela, resp. by ani nezačala běžet. Pokud by zadavatel dokumentaci nepředložil vůbec, nezačala by lhůta běžet nikdy a žalovaný by nebyl povinen ve věci nikdy rozhodnout. Takový závěr tedy nemůže být správný.