Vydání 11/2011

Ze sdělení žalovaného ze dne 19. 11. 2007 vyplývá k žádosti žalobce a) a žalobkyně b) toto konstatování: "[...] " Toto sdělení bylo žalobci a) a žalobkyni b) doručeno dne 28. 11. 2007.

Žádostí ze dne 9. 1. 2008 požádali žalobce a) a žalobkyně b) odvolací orgán, Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, o opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně dle § 80 odst. 3 správního řádu. Současně požádali, aby odvolací orgán ve smyslu § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu usnesením převzal věc a rozhodl namísto nečinného správního orgánu.

Krajský úřad tuto žádost vyřídil sdělením ze dne 28. 1. 2008 tak, že sdělení žalovaného ze dne 19. 11. 2007 není dle jeho názoru osvědčení, ale oznámení, že sporná otázka byla vyřešena v jiném správním řízení. Z tohoto důvodu nepřistoupil k vydání opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu, protože v dané věci není vedeno řízení.

Jen pro úplnost z rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín, referátu životního prostředí, ze dne 24. 3. 1993 mimo jiné vyplývá, že tímto rozhodnutím byla Lesům České republiky, s. p., Hradec Králové, uznána obora Radějov o celkové výměře 1564,8402 ha na souvisejících honebních pozemcích v k. ú. Radějov, Tvarožná Lhota, s tím, že zařazení honitby do jakostních tříd a stanovení normovaných stavů vybraných druhů zvěře bude provedeno samostatným rozhodnutím tohoto referátu. Toto rozhodnutí nabylo účinnosti dne 1. 4. 1993 a právní moci dne 19. 4. 1993. (...)

Z obsahu písemné žádosti žalobce a) a žalobkyně b) ze dne 3. 11. 2007, doručené žalovanému dne 7. 11. 2007, je zřejmé, že žalobci se po žalovaném domáhali vydání rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu ve věci obory Radějov. V žádosti podrobně popsali skutkový stav věci, zejména zdůraznili, že ohledně konstituování obory Radějov neexistuje žádné rozhodnutí správního orgánu, na jehož základě může být konstatována právní existence obory Radějov, nebo na jehož základě může být tvrzeno, že jejich pozemky v k. ú. Radějov u Strážnice jsou součásti obory Radějov. Žalobci jako spoluvlastníci pozemků v k. ú. Radějov u Strážnice, ani jejich právní předchůdci nikdy nebyli jakýmkoli způsobem účastni správního řízení o uznání obory Radějov dle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ani nebyli účastni správního řízení o uvedení obory Radějov do souladu s nyní platným zákonem o myslivosti č. 449/2001 Sb. Zdůraznili, že neexistuje žádné rozhodnutí správního orgánu ani jakákoli jiná listina, které by mohly být způsobilým úředním aktem veřejné moci pro založení právního stavu v lokalitě obory Radějov. Současně odůvodnili svůj právní zájem na vydání požadovaného rozhodnutí ve věci obory Radějov.

Žalovaný však namísto požadovaného rozhodnutí ve věci obory Radějov vydal dne 19. 11. 2007 sdělení, v němž osvědčil ve smyslu § 142 odst. 2 správního řádu, že: "" Tento postup žalovaného byl však vadný, neboť žádost žalobce a) a žalobkyně b) dle jejího obsahu směřovala k vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu, nikoli k vydání osvědčení ve smyslu § 142 odst. 2 téhož zákona. Navíc ke zvolenému postupu žalovaného v intencích § 142 odst. 2 správního řádu je třeba z komentářové literatury zdůraznit: "[...]" (Vedral, J. Praha: BOVA POLYGON, 2006, s. 796).

K pojmu správního práva "" lze dále uvést: "" (Hendrych, D. a kol. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 287).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že přístup, způsob a forma vyřízení žádosti žalobce a) a žalobkyně b), který zvolil žalovaný, byl nesprávný, neboť se v daném případě nejedná o věc nepochybnou nebo nespornou, a žalobci se proto logicky obrátili na odvolací orgán a žádostí ze dne 9. 1. 2008 požádali krajský úřad o opatření proti nečinnosti správního orgánu I. stupně (žalovaného) dle § 80 odst. 3 správního řádu, současně požádali, aby odvolací orgán ve smyslu § 80 odst. 4 písm. b) téhož zákona usnesením věc převzal a rozhodl namísto nečinného správního orgánu.

Ze sdělení krajského úřadu ze dne 28. 1. 2008 je však zřejmé, že tento orgán přistoupil k vyřízení podstaty žádosti žalobců značně specificky. Uvedl, že v případě obory Radějov byla otázka jejího vzniku vyřešena v rámci jiného správního řízení, a to patrně řízení o uznání honitby, zakončeného pravomocným rozhodnutím Okresního úřadu Hodonín, referátu životního prostředí, ze dne 24. 3. 1993. Z tohoto důvodu považoval krajský úřad postup žalovaného podle § 142 odst. 2 správního řádu za správný, ovšem sdělení žalovaného ze dne 19. 11. 2007 není dle názoru krajského úřadu vydáním osvědčení, ale oznámením, že sporná otázka byla vyřešena v jiném správním řízení. Zdůraznil, že v takovém případě se rozhodnutí podle § 142 odst. 2 správního řádu nevydává. Uvedl, že proto nebude vydávat opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu, protože v dané věci není vedeno správní řízení.

Správními orgány zvolený postup je nesprávný. Z obsahu žádosti žalobců je zřejmé, že vydáním osvědčení věc vyřízena být nemohla (viz výše - nejedná se o věc nepochybnou nebo nespornou) a odkaz na jiné správní řízení vyplývající z odůvodnění sdělení vydaného krajským úřadem je nesrozumitelný (viz odstavec druhý závěr věty první sdělení krajského úřadu ze dne 28. 1. 2008, podle něhož ""). Soud si proto klade otázku, jaké jiné správní řízení měl krajský úřad na mysli. Má-li být tímto jiným správním řízením v odůvodnění předmětného sdělení zmínka o pravomocném rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín, referátu životního prostředí, ze dne 24. 3. 1993, pak soud zdůrazňuje, že ohledně pozemků ve spoluvlastnictví žalobců v k. ú. Radějov u Strážnice zde není žádná zmínka. O naprosto stejnou situaci se jedná v případě dále zmiňované změny rozhodnutí o uznání honitby obora Radějov v souvislosti se stanovením minimálních a normovaných stavů zvěře v honitbě vydané žalovaným dne 25. 2. 2003.

Z obsahu žádosti žalobců je evidentní, že se obrátili na věcně a místně příslušný správní orgán s žádostí o vydání rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu týkající se jejich spoluvlastnických práv k pozemkům v k. ú. Radějov u Strážnice. Jejich žádost shledává soud za věcně opodstatněnou s odkazem zejména na § 123 občanského zákoníku a čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, neboť je právem žalobců mít rozhodnutí o tom, zda je jejich spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům omezeno veřejným užíváním.

Pokud jde o vymezení pojmu nečinnost, zákon sám jej přesněji nevymezuje. V projednávaném případě je však zřejmé, že žalobci žádali, aby žalovaný vydal rozhodnutí ve věci obory Radějov. Žalovaný však k věci přistoupil tak, že namísto žádaného deklaratorního rozhodnutí (§ 142 odst. 1 správního řádu) vydal osvědčení (§ 142 odst. 2 téhož zákona) ve formě sdělení a odvolací orgán namítanou nečinnost žalovaného navíc neshledal, když dospěl k závěru o nevedení správního řízení.

Obecně lze říci, že správní orgán je nečinný, jestliže nekoná, přestože mu to zákon ukládá. Nevydání deklaratorního rozhodnutí ve smyslu § 142 odst. 1 správního řádu lze typově zahrnout do možných v úvahu přicházejících případů nečinnosti správního orgánu.

Podle § 142 odst. 1 správního řádu "[s]".

Řízení o určení právního vztahu je zvláštním typem správního řízení, jehož účelem je upravit specifická pravidla pro vydávání deklaratorních rozhodnutí, tedy rozhodnutí, kterými se nezakládají nová práva ani nové povinnosti, ale rozhodnutí, jimiž se v určité věci prohlašuje, že jmenovitě určená osoba práva nebo povinnosti má, anebo nemá. Ustanovení § 142 odst. 1 správního řádu umožňuje vydat rozhodnutí i o takovém vztahu, který v době vydání tohoto rozhodnutí již neexistuje, ale v minulosti existoval. Jinými slovy v deklaratorním rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu správní orgán rozhodne o tom, zda určitý vztah vznikl a kdy se tak stalo a zda takový právní vztah trvá, nebo již zanikl, a pokud zanikl, kdy se tak stalo. Podmínkou vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu je podání žádosti, správní řízení podle tohoto zákonného ustanovení je tedy řízení o žádosti ve smyslu § 44 a násl. správního řádu. Tudíž pokud by neměla konkrétní žádost předepsané náležitosti nebo pokud by trpěla jinými vadami, správní orgán žadateli pomůže příslušné nedostatky odstranit (§ 45 odst. 2 správního řádu).

Předmětem ochrany před nečinností správních orgánů je subjektivní veřejné právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: "" Toto právo je široce koncipované, vždy však zahrnuje také ochranu před nečinností.

Ochrana před nečinností správních orgánů se vztahuje jak na řízení v prvním stupni, tak na řízení odvolací. Soud proto nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žalobci byli a jsou ve věci aktivně legitimováni. O jejich žádosti bylo žalovaným rozhodnuto jinak, než navrhovali, neboť žalovaný nevydal rozhodnutí ve věci, nýbrž pouhé osvědčení, navíc v záležitosti, v níž bylo třeba autoritativního zjištění. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť měl a má podle žalobních tvrzení vydat požadované rozhodnutí, což neučinil. K tomuto závěru srov. Vopálka, V.; Mikule, V.; Šimůnková, V.; Šolín, M. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 188. Žaloba byla podána včas, neboť poslední úkon vůči žalobcům byl ze strany odvolacího orgánu, který neučinil žádné zákonem předvídané kroky k odstranění nečinnosti žalovaného, realizován sdělením ze dne 28. 1. 2008. Žaloba byla podána dne 22. 2. 2008, tedy v zákonné jednoleté lhůtě a žalobci bezvýsledně vyčerpali zákonné prostředky k ochraně proti nečinnosti žalovaného. (...)

Lze tedy uzavřít, že žaloba je důvodná, neboť ze strany žalovaného k nečinnosti reálně došlo. Z tohoto důvodu soud zavázal žalovaného k povinnosti vydat rozhodnutí podle § 142 odst. 1 zákona správního řádu o žádosti žalobce a) ze dne 3. 11. 2007 ve věci "" do šedesáti dnů od právní moci rozsudku. Pokud jde o lhůtu ke splnění uložené povinnosti, vycházel soud z § 71 správního řádu upravujícího lhůty pro vydání rozhodnutí a s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve věci se dle jeho názoru jedná o zvlášť složitý případ, byla v souladu s § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu lhůta pro splnění povinnosti stanovena v délce šedesáti dnů od právní moci rozsudku.