Vydání 8/2013

(...)

[11] Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze spisové dokumentace, správnímu orgánu I. stupně zaslala Policie ČR dne 11. 3. 2010 oznámení přestupku na osobu žalobce, kterého označila za podezřelého z přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d) a l) a § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, a dle § 42a odst. 2 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Uvedených přestupků se měl dopustit tím, že dne 18. 2. 2010 v 11.00 hodin v obci Moravičany řídil na silnici vozidlo Toyota Rav 4, byl předepsaným způsobem zastavován policistou v uniformě, neuposlechl jeho výzvy a nezastavil vozidlo na silnici, ale odbočil na vjezd před dům č. 58. Následně byl vyzván policistou, aby předložil doklady potřebné k provozu a řízení motorového vozidla, což odmítl. Dále byl vyzván, aby se podrobil orientační dechové zkoušce, zda není ovlivněn alkoholem, což rovněž odmítl. Na vozidle měl dále vylepenou neplatnou dálniční známku.

[12] Správní orgán k tomuto oznámení založil dva spisy. Jeden (vedený odborem dopravy) ve věci přestupků dle § 22 odst. 1 písm. d) a l) zákona o přestupcích a dle § 42a odst. 2 písm. e) zákona o pozemních komunikacích (přičemž oznámení o přestupku dle zákona o pozemních komunikacích následně postoupil věcně a místně příslušnému správnímu orgánu - Celnímu úřadu Šumperk). Druhý spis (vedený odborem správním) založil správní orgán ve věci přestupku dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích (tento správní spis si Nejvyšší správní soud pro účely rozhodování o kasační stížnosti vyžádal od městského úřadu, neboť nebyl součástí správního spisu předloženého stěžovatelem).

[13] Městský úřad (odbor správní) předvolal žalobce k podání vysvětlení dle § 60 odst. 1 zákona o přestupcích na 7. 4. 2010. Žalobce se uvedeného dne dostavil, v rámci podání vysvětlení prezentoval svou verzi předmětné události, načež správní orgán dle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích odložil oznámení o přestupku. V záznamu o odložení přestupku městský úřad uvedl, že odkládá oznámení o přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 18. 2. 2010 v 11.00 hodin v obci Moravičany neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Jako důvod pro odložení věci správní orgán uvedl, že věc byla s žalobcem projednána a byla řešena domluvou. Ostatní skutky spáchané žalobcem v uvedený den budou navíc řešeny odborem dopravy městského úřadu a celním úřadem.

[14] Téhož dne (tj. 7. 4. 2010) městský úřad (odbor dopravy) zaslal žalobci oznámení o zahájení řízení pro podezření ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. d) a l) zákona o přestupcích, v příčinné souvislosti s porušením § 6 odst. 8 písm. a), b), c) a § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). V následně vedeném správním řízení jej shledal vinným ze spáchání výše vymezených přestupků.

[15] Právě popsaný postup městského úřadu krajský soud předně považoval za rozporný s § 57 odst. 1 zákona o přestupcích, podle nějž v případě, že se pachatel "". Stěžovatel proti tomu namítl, že k projednání jednotlivých přestupků byly "" odlišné odbory městského úřadu. Dále poukázal na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne čj. 1 As 28/2009-62.

[16] Podle Nejvyššího správního soudu však na nynější případ § 57 odst. 1 zákona o přestupcích vůbec nedopadá, neboť podle § 66 odst. 3 písm. a) uvedeného zákona správní orgán věc odloží, jestliže "". K odložení věci tedy dochází ještě před zahájením řízení. Pojmově pak je vyloučeno, aby bylo vedeno společné řízení o věci, k jejímuž odložení došlo. Nutno dodat, že zcela neobstojí ani argumentace stěžovatele. Pokud by totiž skutečně došlo k zahájení řízení (dle § 67 zákona o přestupcích) i ve věci předmětného přestupku proti veřejnému pořádku, bylo by povinností městského úřadu vést o všech přestupcích společné řízení. Správním orgánem ve smyslu § 57 odst. 1 citovaného zákona je městský úřad, jeho vnitřní členění na odbory a typové rozdělení přestupkové agendy mezi ně je z hlediska daného zákonného ustanovení irelevantní. Posouzení otázky, zda by vedení dvou samostatných řízení městským úřadem ve věcech výše popsaných přestupků představovalo vadu s vlivem na zákonnost rozhodnutí, jde ovšem nad rámec nynějšího řízení.

[17] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s dalšími výtkami krajského soudu vůči procesnímu postupu městského úřadu. Krajský soud posoudil předmětné odložení věci "" tak, že došlo k odložení všech věcí, tedy i přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Tento závěr soud vyvodil "[...], § 57 zákona [o přestupcích], ".

[18] Nejvyššímu správnímu soudu však není zřejmé, jak by správní orgán mohl dovodit, že policisté postupovali vůči žalobci šikanózně (a že jsou proto jejich tvrzení nevěrohodná), aniž by řádně zjistil skutkový stav (výslechem svědků, žalobce, případně provedením dalších důkazů). Jestliže policisté provádějící dopravní kontrolu žalobce uvedli ve svých úředních záznamech, jež byly k oznámení přestupku přiloženy, tvrzení, která svědčila o spáchání přestupků žalobcem, pak k prokázání těchto tvrzení, případně k učinění závěru o tom, že se předmětné události odehrály jiným způsobem, slouží právě přestupkové řízení. Použít institutu odložení věci z důvodu, že kontrola žalobce proběhla nestandardně, tedy možné nebylo.

[19] Dovozovat, že městský úřad "" odložil všechny věci, nelze ani z právních zásad, ať již jde o zásady činnosti správních orgánů, zásady ústavněprávní, či obecné zásady právní. Krajský soud konkrétně poukázal na zásadu vzájemného souladu všech postupů dle § 8 správního řádu, a na zásadu legitimního očekávání. Nejvyšší správní soud sice připouští, že městský úřad měl v záznamu o odložení věci ze dne 7. 4. 2010 vymezit skutek, ve vztahu k němuž věc odkládá, podrobněji a přesněji. To však samo o sobě nestačí k tomu, aby žalobci vzniklo legitimní očekávání, že došlo k odložení všech věcí. Jak ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 7. 4. 2010, tak ze záznamu o odložení přestupkové věci, ale i z dalšího průběhu následně zahájeného přestupkového řízení muselo být žalobci zřejmé, že městský úřad odložil věc pouze ve vztahu k úplnému počátku skutkového děje popsaného v oznámení přestupku. Tedy ve vztahu k jednání spočívajícímu v neuposlechnutí pokynu policisty k zastavení vozidla na vozovce, v němž oznamovatel přestupku spatřoval naplnění skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.

[20] Následné vedení řízení o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kterých se měl žalobce dopustit bezdůvodným odmítnutím podrobit se dechové zkoušce a předložit doklady potřebné k provozu a řízení motorového vozidla, proto nemohlo porušit zásadu , tedy právo nebýt souzen nebo potrestán dvakrát za týž čin, které plyne jednak z článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jednak z článku 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy (ačkoliv uvedená ustanovení hovoří toliko o "" či "", dle judikatury Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva je třeba toto právo zásadně ctít i v řízeních o přestupcích a o správních deliktech; viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2005, čj. A 6/2003-44, č. 1038/2007 Sb. NSS).

[21] Krajský soud navíc vykládá dosah zásady příliš široce. Městský úřad oznámení o přestupku proti veřejnému pořádku odložil podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích (dle nějž správní orgán věc odloží, "[...] "). Postupoval tedy podle ustanovení, které lze pro účely posouzení dané otázky z hlediska jeho smyslu a účelu považovat za srovnatelné s § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (podle uvedeného ustanovení "[n]"). Nejvyššího soudu i komentářová literatura pak dovozují, že byť má odložení věci dle § 159a trestního řádu formu usnesení, které nabývá právní moci, toto usnesení samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (). Trestní stíhání téže osoby pro týž skutek je dokonce možné později zahájit (např. objeví-li se nové skutečnosti nebo důkazy), aniž by bylo třeba usnesení o odložení věci předtím zrušit v řízení o stížnosti pro porušení zákona nebo v řízení o povolení obnovy [překážku zahájení trestního stíhání zakládá, dle § 11a trestního řádu, toliko odložení věci při schválení narovnání nebo v důsledku osvědčení či osvědčení podezřelého po rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání] (Šámal, P. a kol. . 2008, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, s. 1265-1274). O odložení přestupku dle výše citovaného ustanovení zákona o přestupcích se přitom ani nevydává usnesení (srov. § 66 odst. 4 uvedeného zákona). Je tedy dovozovat, jak činí krajský soud, že již samotný záznam o odložení předmětného přestupku mohl v dané věci založit překážku věci pravomocně rozhodnuté a vést k porušení zásady . (...)