3802/2018
Správní řízení: povaha řízení o zrušení patentu
Správní řízení: povaha řízení o zrušení patentu
k § 141 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Řízení o zrušení patentu není správním řízením sporným dle § 141 odst. 1 správního řádu.
Prejudikatura: 677/2005 Sb. NSS
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2018, čj. 7 As 93/2018-78)
Věc:
Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti akciové společnosti Společnost pro eHealth, databáze, o zrušení patentu, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení.Rozhodnutím ze dne 4. 7. 2014 předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2013, kterým byl podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen „patentový zákon“), zamítnut návrh žalobce ze dne 13. 12. 2012 na zrušení patentu č. 297879 na vynález s názvem „
Způsob shromažďování, evidence a zpřístupnění informací o zdravotní péči a jejích výsledcích a jeho použití
“ s právem přednosti ode dne 16. 7. 2002.Žalobce podal proti rozhodnutí předsedy žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 21. 12. 2017, čj. 9 A 322/2014-70, rozhodnutí předsedy žalovaného i rozhodnutí žalovaného zrušil jako nepřezkoumatelné a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Městský soud vyslovil názor, že řízení o zrušení patentu není striktně návrhovým řízením. Správním orgánům nic nebránilo v tom, aby přihlédly k obecně známým skutečnostem, na které žalobce poukazoval (fungování obecně známých komunikačních systémů, jako je např. e-mail, internetové bankovnictví, facebook apod.). Požadavek, aby tyto skutečnosti žalobce prokazoval, je nepřijatelně formalistický. Stejně formalisticky vyhodnotily správní orgány i listiny předložené žalobcem týkající se používání komunikačních systémů ve zdravotnictví.
Osoba zúčastněná na řízení (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Dle stěžovatelky není správný závěr městského soudu, že řízení o zrušení patentu není striktně návrhovým řízením a správní orgán mohl zrušit patent z úřední povinnosti. Soud pochybil, když přezkoumal rozhodnutí vydané ve sporném řízení, jako by se jednalo o řízení nesporné. Dle § 141 odst. 4 správního řádu tížilo žalobce břemeno tvrzení i důkazní. Pokud by důkazy obstarával žalovaný, porušil by princip rovnosti stran. Žalobce neprokázal, že by chráněné řešení spadalo do výluk patentovatelnosti nebo bylo součástí stavu techniky. Za této situace nelze žalovanému vytýkat, že nedostatečně zjistil skutkový stav. Nebylo jeho povinností vyhledávat důkazy namísto žalobce.
Žalovaný považoval závěr městského soudu, že řízení o zrušení patentu není striktně návrhové, za nepřesný. V daném případě šlo o sporné řízení, v němž žalovaný musí vycházet z navržených důkazů. Jakkoliv může žalovaný zrušit patent i z úřední povinnosti, jedná se o jiné, samostatné řízení. Předmětem soudního přezkumu proto neměla být skutečnost, zda existují důvody pro zrušení patentu z úřední povinnosti, ale zda žalovaný řádně přezkoumal předložené důkazy. Pokud by žalovaný sám vyhledával důkazy, odporovalo by to principu rovnosti stran.
Žalobce nesouhlasil s výkladem sporného řízení předestřeným stěžovatelkou. Správní orgán musí v souladu s principy legality, přiměřenosti a předvídatelnosti řádně zjišťovat skutkový stav bez ohledu na to, zda rozhoduje v řízení sporném, či nesporném.
Stěžovatelka v replice k vyjádření žalobce setrvávala na obou důvodech kasační stížnosti. Zdůraznila, že městský soud i žalobce směšují řízení o zrušení patentu z úřední povinnosti, které je nesporné a spojené se zásadou inkviziční, s řízením o zrušení patentu na návrh, které je sporné a spojené se zásadou projednací.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(…)[16] Předmětem sporu mezi žalobcem na straně jedné a stěžovatelkou a žalovaným na straně druhé je především rozsah důkazního břemene žalobce a žalovaného v řízení o zrušení patentu zahájeném na návrh.
[17] Dle § 23 patentového zákona žalovaný zruší již udělený patent, „
zjistí-li se dodatečně,
a) že vynález nesplňuje podmínky patentovatelnosti;
b) že vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit;
c) že předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu nebo že předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen;
d) že majitel patentu na něj nemá právo podle § 8; zrušení v tomto případě Úřad provede na návrh oprávněné osoby (§ 29)
“.[18] Citované ustanovení patentového zákona výslovně neupravuje způsob zahájení a průběh řízení, ve kterém jsou skutečnosti vedoucí ke zrušení patentu zjišťovány, s výjimkou uvedenou v písm. d) [
na návrh oprávněné osoby
]. Z jeho systematiky však vyplývá, že toto řízení může být iniciováno na návrh. Tato možnost je sice výslovně uvedena pouze v písm. d) citovaného ustanovení, avšak důvodem je v tomto případě zjevně skutečnost, že možnost navrhovat zrušení patentu z důvodu uvedeného pod písm. d) je na rozdíl od důvodů pro zrušení patentu uvedených v písm. a) až c) omezena na zvláštní skupinu podatelů, kterými mohou být pouze oprávněné osoby vymezené v § 29 patentového zákona. V případě důvodů pro zrušení patentů upravených pod písm. a) až c) citovaného ustanovení tedy může iniciovat řízení o zrušení patentu jakákoliv třetí osoba. S tímto závěrem koresponduje skutečnost, že vyhláška č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů, ve znění vyhlášky č. 21/2002 Sb. (dále jen „vyhláška o patentovém řízení“) upravuje v § 21 konkrétní náležitosti návrhu na zrušení patentu (mj. povinnost jej věcně odůvodnit a doložit nebo navrhnout důkazní prostředky).[19] Ačkoliv právní úprava předpokládá, že řízení o zrušení patentu může být zahájeno na návrh, nelze ze znění § 23 patentového zákona na druhou stranu dovodit, že by žalovaný nemohl zahájit a vést toto řízení rovněž z moci úřední, jakkoliv jde o situaci v praxi spíše výjimečnou. Má-li žalovaný povinnost zrušit patent, prokáží-li se dodatečně skutečnosti, které by bránily jeho udělení v původním řízení, je povinen takto postupovat i pokud on sám (bez návrhu) dodatečně zjistí, že je dán některý ze zákonem stanovených důvodů pro zrušení patentu. Lze souhlasit s dílčím závěrem městského soudu, že řízení o zrušení patentu není striktně návrhovým řízením. To však současně neznamená, že by možnost vést řízení z úřední povinnosti sňala z navrhovatele povinnost tvrdit a prokazovat důvody, pro které se domáhá zrušení patentu (viz dále).
[20] Nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že řízení o zrušení patentu je správním řízením sporným. Dle § 141 odst. 1 správního řádu „[v]
e sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv (část pátá) a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů
“. O takový typ sporu se zde nejedná. Před žalovaným se neřeší ani spory z veřejnoprávních smluv, ani spory rodinné či pracovní. Toto řízení nemůže upravovat ani soukromoprávní vztahy (ať již občanské či obchodní), přestože v něm třetí osoba (navrhovatel) rozporuje existenci práva svědčícího jiné osobě (tj. majiteli patentu). Nejedná se totiž o spor navrhovatele s majitelem, který by žalovaný rozhodoval. Podstatou řízení o zrušení patentu je posouzení, zda žalovaný udělil patent na vynález splňující zákonem stanovené podmínky. Navrhovatel v řízení tvrdí, že žalovaný udělil veřejné subjektivní právo (patent) jiné osobě na nepatentovatelný vynález s cílem zpochybnit původní rozhodnutí o udělení patentu. Bude-li zpochybnění účinné, povede ke zrušení uděleného patentu se zpětnou účinností ode dne počátku jeho platnosti (§ 23 odst. 3 patentového zákona). V opačném případě zůstane patent platným. Žalovaný nerozhoduje tak, že by ve smyslu § 141 odst. 7 správního řádu návrhu zcela, popřípadě zčásti vyhověl, anebo jej zamítl, popřípadě ve zbylé části zamítl. Rovněž tak není představitelný eventuální smír uzavřený mezi účastníky. Vždy půjde o řízení, v němž žalovaný vystupuje jako orgán veřejné moci s pravomocí udělovat patenty, či je rušit. Případné zrušení patentu je výsledkem autoritativního rozhodnutí žalovaného jako správního aktu. Řízení pak probíhá za účasti osoby, jež tvrdí, že patent nemá být udělen, nebo má být zrušen. Proto řízení, které k vydání příslušného správního aktu vede, není a ani nemůže být řízením mezi soukromými osobami (ve smyslu občanskoprávního či obchodního vztahu). [21] Závěr, že řízení o zrušení patentu před žalovaným nepředstavuje spor, v němž by byly rozhodovány soukromoprávní vztahy, potvrzuje i usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 5. 2005, čj. Konf 9/2004, č. 677/2005 Sb.: „[U]
dělením patentu (nebo jeho zrušením) se naprosto neupravují vztahy soukromoprávní, protože nic takového předmětem řízení o udělení (zrušení) není a nemůže být. Jediný vztah, který se tu udělením upravuje, je vztah mezi tím, kdo o patent žádá (resp. tím, komu byl patent udělen), a Úřadem, který o udělení (zrušení) rozhoduje. Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky, a zda tedy má nebo nemá vzniknout nehmotný statek (patent), resp. zda má tento
.“ status
zaniknout (zrušení). Výsledkem řízení je pak vznik (udělení) patentu nebo jeho zrušení; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy soukromoprávní (a kdy a jaké), je naprosto nejisté (u některých typů patentů lze dokonce předpokládat, že takové vztahy záměrně ani vzniknout nemají), a akt udělení patentu se o tom nijak nevyjadřuje (a při zrušení patentu nijak do té doby vzniklé soukromoprávní vztahy neupravuje). Samo udělení (zrušení) patentu tedy není soukromoprávní věcí a je nerozhodné, že udělením (zrušením) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky[22] Stěžovatelka rozporuje závěr městského soudu, že žalovaný je povinen zjišťovat skutečný stav věci, nikoli pouze rozhodovat na základě návrhů účastníků bez vlastní
ingerence
do důkazního procesu. [23] Dle § 63 patentového zákona platí pro řízení před žalovaným správní řád. Jelikož se nejedná o sporné řízení, uplatní se v řízení o zrušení patentu z hlediska dokazování pravidla upravená v hlavě VI. správního řádu. Podle § 52 správního řádu je žalovaný povinen činit úkony ke zjištění skutečného stavu věci. Nad rámec důkazů, které byly účastníky navrženy, proto může žalovaný provést i další důkazy podle svého uvážení. Měl by zejména doplnit ty důkazy, které jsou potřeba k ochraně průmyslového vlastnictví jakožto jím chráněného veřejného zájmu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2012, čj. 1 As 114/2012-27) a důkazy nutné k prokázání skutečností vyšlých najevo v průběhu správního řízení. (…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.