3395/2016
Správní řízení: oprava údaje v evidenci veřejně přístupných účelových komunikací; řízení před soudem: ochrana proti rozhodnutí o určení právního vztahu
Správní řízení: oprava údaje v evidenci veřejně přístupných účelových komunikací
Řízení před soudem: ochrana proti rozhodnutí o určení právního vztahu
k § 63 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 186/2006 Sb.
k § 142 a § 156 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
I. Požadavek na změnu údaje v evidenci veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin vedené obcí podle § 63 odst. 1 věty druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je pouhým podnětem k provedení opravy postupem podle § 156 odst. 1 správního řádu z roku 2004. V návaznosti na takovou žádost není důvodu rozhodovat o zastavení řízení, protože jejím podáním žádné správní řízení zahájeno nebylo.
II. Soudní ochrana vlastníka proti zařazení jeho pozemku do evidence veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin podle § 63 odst. 1 věty druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je garantována primárně žalobou proti rozhodnutí silničního správního úřadu ve věci deklarace (ne)existence (veřejně přístupné) účelové komunikace v řízení podle § 142 správního řádu z roku 2004, a teprve subsidiárně žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu, jestliže obec vydané
deklaratorní
rozhodnutí nerespektuje, popř. nepřichází-li v daném případě podání návrhu podle § 142 citovaného zákona v úvahu.(Podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2016, čj. 46 A 69/2015-62)
Věc:
a) Ing. Dušan M. a b) Ing. Milada M. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o výmaz z evidence účelových komunikací.Usnesením ze dne 22. 12. 2014 zastavil Městský úřad Úvaly (dále jen "městský úřad") dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení o podnětu žalobců na vyřazení jejich pozemků v obci Úvaly u Prahy z pasportu komunikací v ulici Na Ztraceném Korci. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 5. 5. 2015 zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze. V ní namítali, že s nimi dosud nikdo neprojednal možnost užívání sporných pozemků jako účelové komunikace, jak si vyžaduje ustálená
judikatura
v případě veřejně přístupných účelových komunikací. Žalovanému dále vytýkali, že se vůbec nevypořádal s textem jejich odvolání.Žalovaný namítal nepřípustnost žaloby. Konstatoval, že veřejně přístupná účelová komunikace vzniká přímo ze zákona, a pokud je veden seznam těchto komunikací, ať již z důvodů evidenčních či jiných, není tím založeno, změněno, zrušeno či závazně deklarováno právo či povinnost žalobců. Poukázal též na § 63 odst. 1 větu druhou zákona o ochraně přírody a krajiny, podle níž obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti. Zmínil též § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, z něhož plyne, že vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace má povinnost vést evidenci jím vlastněných pozemních komunikací, přičemž vlastníkem místních komunikací je ze zákona obec. Podotkl nicméně, že v seznamu komunikací obce jsou sporné pozemky vedeny jako účelová komunikace. Na závěr pak připomenul, že pokud by žalobci chtěli dosáhnout toho, aby komunikace na sporných pozemcích nebyla považována za veřejně přístupnou, měli by podat konkrétně formulovaný návrh na určení právního vztahu podle § 142 správního řádu.
Krajský soud v Praze žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Krajský soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že je namístě ji odmítnout, a to z důvodu, že napadené rozhodnutí není z materiálního hlediska rozhodnutím správního orgánu. (...)
Jak vyplývá z legislativní zkratky v § 65 odst. 1 s. ř. s., rozhodnutím pro účely soudního řádu správního není každý správní akt, který je formálně jako rozhodnutí označen, nýbrž jen takový, který reálně zasahuje do právní sféry žalobce definované okruhem jeho veřejných subjektivních práv a povinností hmotněprávní povahy. Napadené rozhodnutí, resp. jemu předcházející usnesení městského úřadu však do takto vymezené právní sféry žalobců nezasahuje.
Mezi účastníky není sporu o tom, že sporné pozemky jsou evidovány jako účelová komunikace, nikoliv jako místní komunikace či silnice. Proto předmětná evidence není pasportem komunikace ve smyslu evidence předpokládané ustanovením § 9 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný v tomto směru správně poukázal na to, že sporné pozemky jsou evidovány na základě § 63 odst. 1 věty druhé zákona o ochraně přírody a krajiny. Z tohoto ustanovení přitom neplyne, že by takto vedená evidence byla závazná, resp. že by důsledkem evidence sporných pozemků žalobcům vznikala jakákoliv práva či povinnosti. Žalobci sami citují judikaturu Nejvyššího správního soudu, která dovodila, že (veřejně přístupná) účelová komunikace vzniká bez dalšího naplněním zákonných znaků vymezených § 7 zákona o pozemních komunikacích, aniž by o tom byl vydáván jakýkoliv správní akt.
Žalovaný pak zcela správně poukazuje i na to, že podle § 142 odst. 1 správního řádu, je-li prokázána nezbytnost takového určení pro uplatnění jeho práv, "[s]
právní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého,
[...] zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo
". V poměrech předkládané věci se tedy žalobci, jelikož to pro plné uplatnění svého vlastnického práva ke sporným pozemkům nepochybně potřebují, mohou obrátit na příslušný silniční správní úřad (zde: městský úřad) s návrhem na určení, že na sporných pozemcích je veřejně nepřístupná účelová komunikace, popř. že na sporných pozemcích se veřejně přístupná účelová komunikace nenachází, a tento správní orgán bude povinen jejich návrh posoudit a závazně na základě provedeného dokazování ve správním řízení ve věci rozhodnout. Takové rozhodnutí pak po vyčerpání řádného opravného prostředku bude případně i napadnutelné správní žalobou podle § 65 s. ř. s. Takové rozhodnutí bude současně závazné i pro správní orgán na úseku ochrany přírody a krajiny, který bude povinen výsledku takového řízení přizpůsobit evidenci vedenou podle § 63 odst. 1 věty druhé zákona o ochraně přírody a krajiny.Podle § 177 odst. 2 správního řádu "[v]
případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle části čtvrté
" (tj. podle § 154 až § 158 správního řádu).Obdobně také § 158 správního řádu stanoví, že se ustanovení této části "
obdobně použijí i v případě, provádí-li správní orgán jiné úkony, které nejsou upraveny v části první, třetí, páté nebo šesté anebo v této části
".Podle § 156 správního řádu, "[j]
estliže vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí vadami, které lze opravit, aniž tím bude způsobena újma některé z dotčených osob, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze poznamená do spisu
" (odstavec 1). "Vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení
" (odstavec 2).Podle § 94 odst. 1 věty první obsaženého v části druhé hlavě IX správního řádu správní orgány v přezkumném řízení "
z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy
".Vedení evidence podle § 63 odst. 1 věty druhé zákona o ochraně přírody a krajiny spočívá v provádění evidenčních úkonů, které správní řád přímo neupravuje. Na provádění těchto úkonů se tedy obdobně užijí ustanovení části čtvrté správního řádu, která v § 156 předpokládají možnost nápravy vad takových úkonů. Vyhrazují k tomu však buď zcela neformální postup opravy usnesením poznamenávaným do spisu (s ohledem na povahu evidenční činnosti však fakticky pouze prostou změnou údaje v evidenci), nebo postup založený na přiměřené aplikaci právní úpravy přezkumného řízení, které představuje postup zahajovaný z moci úřední, jenž má charakter výkonu správního dozoru (byť v tomto případě sama nad sebou) a nikoliv opravného prostředku v dispozici účastníka řízení.
Žalobci nepostupovali cestou návrhu na určení právního vztahu podle § 142 správního řádu, nýbrž se domáhali opravy, resp. výmazu údaje v evidenci. Jejich podání tak lze vnímat pouze jako podnět pro postup podle § 156 správního řádu, jehož zahájení však není v rukou žalobců, ale závisí na posouzení podnětu správním orgánem, který evidenci vede (zde městským úřadem). Městský úřad zjevně pochybil, jestliže s podáním žalobců zacházel jako se žádostí, vycházeje mylně z toho, že jejím podáním bylo ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení, a toto fiktivní řízení svým usnesením podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavoval. Ve skutečnosti zde totiž žádné řízení vůbec neběželo a bylo na místě pouze zvážit provedení opravy podle § 156 odst. 1 správního řádu (o čemž se žádné řízení nevede). Vzhledem k tomu, že smyslem podnětu nebylo zrušení evidence jako takové, nýbrž pouze změna či výmaz konkrétního zápisu, v dané věci ani nepřicházelo do úvahy zahajování kvazipřezkumného řízení podle § 156 odst. 2 správního řádu.
I vedení evidence představuje činnost správního orgánu, vůči níž musí být zajištěna soudní ochrana, a to prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. Tato ochrana však v tomto případě nepřichází do úvahy, a to právě proto, že i taková žaloba by byla nepřípustná (zde podle § 85 s. ř. s.) v situaci, kdy žalobci mají na svou ochranu k dispozici právě možnost zahájení řízení podle § 142 správního řádu a v návaznosti na jeho výsledek pak možnost podat žalobu proti výslednému rozhodnutí správního orgánu. O podání zásahové žaloby by bylo možné uvažovat, pouze pokud by správní orgán vedoucí evidenci nerespektoval rozhodnutí vydané v řízení podle § 142 správního řádu - i v takovém případě by však byla žaloba důvodná, jen pokud by žalobci v řízení před soudem prokázali, že nesprávné vedení evidence přímo zasahuje do jejich právní sféry.
Protože tedy napadený správní akt žalovaného není způsobilý zasáhnout do právní sféry žalobců a nemá tak povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., nezbylo soudu, než podle § 70 písm. a), § 68 písm. e) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu odmítnout jako nepřípustnou.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.