Vydání 8/2008

(...) Ustanovení § 5 občanského zákoníku je jedním z případů, kdy rozhodování v občanskoprávních - soukromoprávních věcech je z důvodů rychlé ochrany a s ohledem na větší operativnost výjimečně svěřeno zákonem do pravomoci orgánu státní správy. Občanský zákoník při této úpravě specifické občanskoprávní ochrany vychází z toho, že orgány státní správy znají lépe místní poměry a situaci, dále že jsou většinou subjektům blíže než soudy, takže mohou v určitých případech oprávněným subjektům poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu rychleji než soudy. Orgány státní správy při poskytování právní ochrany podle § 5 nezkoumají právní otázky, tj. zda skutečně došlo k zásahu do cizího subjektivního občanského práva, zda se tak stalo protiprávně či po právu. Jejich úkolem je pouze poskytnout ve zkráceném řízení právní ochranu před zřejmým zásahem do posledního pokojného a tedy faktického stavu, a tak zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid. Rozhodnutím orgánu státní správy není dotčeno právo postiženého subjektu domáhat se právní ochrany u soudu. Je tedy na postiženém subjektu občanskoprávního vztahu a na jeho vůli a uvážení, zda se bude domáhat předběžné právní ochrany u příslušného orgánu státní správy, anebo právní ochrany přímo u soudu.

V projednávaném případě se žalobkyně domáhá předběžné právní ochrany u příslušného orgánu státní správy, tj. u žalovaného. Na takový postup má plné právo a žalovaný se nemůže zprostit své povinnosti rozhodnout tvrzením, že vlastnická práva manželů M. nemůže omezit. Ustanovení § 5 občanského zákoníku jasně stanoví způsoby právní ochrany, které může orgán státní správy zvolit, dojde-li k závěru, že došlo ke zřejmému zásahu do nastalého pokojného stavu. Právní ochrana podle § 5 může spočívat v tom, že orgán státní správy zakáže rušiteli zásah, anebo - je-li to v souladu s povahou věci - uloží rušiteli povinnost obnovit předešlý pokojný stav. Správní orgán také může na základě zjištěného skutkového stavu dojít k závěru, že ke zřejmému zásahu do pokojného stavu nedošlo, každopádně však musí probíhající řízení o návrhu na poskytnutí ochrany práva podle § 5 občanského zákoníku nějak ukončit, tedy rozhodnout. Občanský zákoník sice nestanoví lhůtu do kdy tak má správní orgán učinit, ale z § 71 odst. 1 správního řádu vyplývá, že správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Odstavec 3 téhož ustanovení pak říká, že . Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno již dne 1. 6. 2007 (dle § 44 odst. 1 správního řádu je řízení zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému úřadu), lhůta stanovená správním řádem pro vydání rozhodnutí již jednoznačně marně uplynula. (...)